Každý týden se setkávám se zajímavými hosty v podcastu Myšlením na vrchol, abychom přinesli trochu inspirace pro lepší život do vašich uší. Jak jsou na tom moji hosté se strachem? Na toto téma jsme se také zaměřili a nyní přináším VÝBĚR NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH ODPOVĚDÍ.
Petra Skopalová
Ve chvíli, kdy se uvnitř uklidníme a řekneme si, že to dáme, se začnou dít věci. Pracovala jsem jako investiční bankéř. Celý život jsem se zaměřovala na výkon a vydělávání peněz. Ignorovala jsem sama sebe, své potřeby i radosti, a to mě dohnalo k naprostému vyčerpání. Až když jsem si uvědomila, že se není čeho bát, tak se začalo všechno měnit. Uvědomila jsem si, co je pro můj život opravdu důležité, a zjistila, že toho zase tolik nepotřebuji. Zjistila jsem, že nepotřebuji jezdit na drahé luxusní dovolené. Mnohem víc si odpočinu na procházce v přírodě. Jednoduše jsem si uvědomila, že všechno, za čím jsem se v životě hnala, vlastně nepotřebuji. Díky tomu jsem se zbavila zbytečného strachu a začala se soustředit jen na to, co mi dává do života radost. Přestala jsem vše řešit rozumem a strachem. Zařekla jsem se, že to dám, a ty věci najednou začaly přicházet tak nějak samy a s lehkostí.
Jan Zeman
Velkou část života jsem prožil v nerovnováze. Práce a dosahování vizí mě vždycky naplňovaly. Dával jsem to na první místo. Upřednostňoval jsem práci před rodinou a před svými potřebami, což byl velký problém, který jsem neuměl změnit. Podobné nastavení přispělo k rozpadu mého prvního partnerského vztahu. Změnit jsem to dokázal až ve druhém vztahu, který už trvá deset let. Neděje se to ale samo. Děje se to, protože to tak sám chci. Hrozně dlouho mi trvalo změnit nastavení, že úspěch venku není důležitější. Respektive jsem si potřeboval přiznat, že zaměření na sebe sama, na rodinu a partnerku je to, co opravdu potřebuji a co chci. Utíkat za tím pozlátkem někde venku je strašně lákavé, ale člověk tam opravdové naplnění nenajde. Později jsem si uvědomil, že za původním nastavením stál vzorec z dětství. Byl to strach, že nejsem dost dobrý, a měl jsem v sobě jakousi snahu dokázat hlavně svému otci, že tomu tak není.
Eva Klabalová
Sama jsem impulzivní člověk a spousta situací mě dokáže rozohnit. Učím se to ale ovládat, například v momentě, kdy přijde nějaký problém, jsem se naučila vnímat jej jako výzvu, kterou potřebuji překonat, a ne jako překážku, která mě má zastavit. Ve výsledku každá situace nás může posunout dál a je to příležitost získat nové zkušenosti. Člověk se potřebuje naučit pracovat s obavami a pochybami. Proto si myslím, že člověk by neměl trávit zbytečně moc času rozhodováním. Řídit se intuicí, respektive srdcem. Udělat rozhodnutí a za ním si stát, aniž by člověk potom přemýšlel, co mohl udělat jinak, a zpětně litoval. Není už cesta zpátky a věřím, že klíčem, jak zvládat podobné situace, je dívat se za každé situace jen dopředu.
Lukáš Cirkva
Se strachem se setkáváme každý den. Já měl poměrně nepříjemný zážitek na začátku roku, když vypukla válka na Ukrajině. Spojilo se mi to s rokem 1968, který jsem sice nezažil a znám to jen z vyprávění. Možná právě proto, že to znám jen z představ, byl strach silnější. Nicméně tehdy jsem cítil, že mi strach brání pokračovat v práci, proto jsem si sedl a napsal si všechny možné krizové scénáře. To mi umožnilo připravit se, reagovat a nedovolit strachu ovládat můj život. Podobně postupuji i v jiných situacích. Prostě vezmu strach pod krkem a chci z něj vymlátit duši. Mozek funguje jednoduše. Co neví, z toho má strach, když mu člověk dá informace a vymyslí všechny možné a nemožné scénáře, mozek se uklidní a strach slábne.
Romana Ljubasová
Kdykoliv někdo zmiňuje negativní pojmy, jako je zdražování, nedostatek energií, cena paliv a krize, tak se nenechám vyděsit a využívám svou silnou stránku. Jsem narozená ve znamení panny, takže mou silnou stránkou je umění optimalizovat. Umím vzít pod lupu vše, co se ve firmě děje, zaměřím se na veškeré náklady a rozdělím je až do úplného detailu. Od provozních nákladů přes skladování až po marketing začneme optimalizovat a dělat jen to, co dává smysl. Najdu díky tomu mezery, kde může firma začít šetřit, aniž by musela zaměstnancům sahat na výplaty. Samozřejmě jsem se také v době hojnosti soustředila na tvoření rezerv, abychom byli připraveni na horší časy, které vždy zákonitě přijdou. Věřím v Boha, říkám mu familiárně Karel a udržet si pozitivní chladnou mysl i v době, kdy se mě všichni okolo snaží vystrašit, mi pomáhá jednoduché nastavení. Říkám si: Karel ví, že jsem na všechny tragické scénáře připravena, a proto už nepotřebuje, abych je prožívala. A když se náhodou něco přihodí, tak to má nějaký důvod a má mě to něco naučit.
David Moravec
Když mi v době covidu zavřeli všechny restaurace a já se nemohl věnovat podnikání, šel jsem si do hor vyčistit hlavu. Stále na to období rád vzpomínám; byl jsem možná trochu naivní, protože jsem si myslel, že to nemůže trvat dlouhou. Nicméně nebýt této situace, asi bych nedostal nový podnikatelský nápad. Když je člověk zatížen každodenní operativou a řeší jen byznys, na nové nápady nemusí zbýt energie. Nedávám strachu moc prostor, soustředím se hlavně na to, co chci. Žiji v takové vlastní uzavřené bublině, nevěnuji se negativním informacím, až jsem občas překvapený, když si po dvou týdnech pustím zprávy a zjistím, co se ve společnosti řeší. Rozhodl jsem se soustředit na budoucnost a buduji byznys udržitelně. Věřím, že ať se děje, co se děje, je potřeba jít dál a nenechat se zastrašit. Pokud má podnikání fungovat, musí fungovat za každé situace a člověk má hledat způsoby, jak se přizpůsobit.