O čem vypovídá žárlivost milujícího člověka

Jste terčem žárlivých scén? Máte je za přehánění? Bagatelizujete je nebo člověka, který Vás miluje, ale současně podezřívá?

Prosím, nesuďte člověka jen podle jeho momentálního chování. Jakkoli se Vám může zdát směšné nebo neopodstatněné, je za ním příběh. A dokud se na to nepodíváte jeho očima, tak ho nepochopíte a možná zbytečně o něj přijdete.

A přitom stačí jen o trochu víc porozumět. Jako Milan, který mi napsal toto: “Petře, právě čtu Vaši knihu JáMy spřízněných duší a úplně se nacházím v části o ‚sebenaplňujícím proroctví‘. Mám totiž nesnesitelně žárlivou partnerku. Pořád mě osočuje, že jí jsem určitě s někým nevěrný, i když to není pravda, a že ji nakonec stejně opustím, i když nic takového nezvažuji. Ačkoli poslední dobou už ano. Ano, zvažuji od ní odejít, ale ne proto, že bych měl někoho jiného, nýbrž proto, že se chová nesnesitelně. Co se jí, Petře, mohlo stát, že mi nevěří? Když se ptám jí, jenom odsekne: ‚Všichni chlapi jste stejní.‘ Jak na to přišla?”

• Děkuji za Vaše dotazy. Těch jsem zde zodpověděl už 555.
• Mé odpovědi obsahují také souhrnné knihy Řešidlo 1 a Řešidlo 2.

Nedůvěra versus strach

Milan mi položil dvě otázky, na obě je shodná odpověď, a dokonce jedním slovem. Co se jí mohlo stát? Jak přišla na to, že „všichni chlapi jsou stejní“? Zkušeností. To slovo, prosím, fixujte.

Zkušenost je pro podvědomí a všechna rozhodnutí, která z něj plynou, důležitý argument. A s jeho pomocí si poněkud poopravíme první Milanovu otázku. Žárlivost totiž není projevem NEDŮVĚRY, ale projevem STRACHU. A to je podstatný rozdíl. Nedůvěru a strach totiž odlišuje původce, pramen, zdroj. Nedůvěra je plodem rozumu, zatímco strach je plodem emocí. Nedůvěra říká: Mám špatnou zkušenost – pamatuji si to! Chápete? Zkušenost je skutečnost, opravdový prožitek člověka. Není to jenom poryv emocí, okamžitý pocit, který zapůsobil a do zítřka vyprchá, pouhá domněnka nebo spekulace. Zkušenost je realita, pravda, důkaz, fakt, který se opravdu stal a nelze zpochybnit. Nedůvěra je tedy důsledkem ponaučení člověka. 

Dva směry nedůvěry

Člověk nedůvěřuje v zásadě jen ve dvou situacích – když druhého člověka UŽ zná a když druhého člověka JEŠTĚ nezná. Jestliže ho zná, a právě proto nedůvěřuje, tak tou svou nedůvěrou vyjadřuje: Já už vím, co od Tebe mohu čekat, a právě proto Ti nevěřím. A jestliže druhého nezná, a právě proto nedůvěřuje, tak tou svou nedůvěrou vyjadřuje: Já už vím, čeho jsou lidé, jako jsi Ty, schopni a co od nich mohu čekat, a právě proto Ti nevěřím. Nedůvěra tak není ledajaký pocit, ale reálná jistota, která má pevný důvod v minulosti.

Naproti tomu strach nemá se skutečností často nic společného. Jen s osobní představou, vidinou, iluzí polekaného člověka, co by se mohlo stát kdyby. Jinak řečeno: Žárlivost říká “Bojím se, že ztratím něco, na čem mi záleží, někoho, koho miluji.” Zatímco nedůvěra říká opak: “Já se už nebojím, že někoho ztratím, protože už nemám co ztratit, já jsem ho svým způsobem už ztratil, anebo poznal. Právě proto nežárlím, právě proto se nebojím, nemám důvod. Já už vím, čeho je schopen.” To je podstatný rozdíl. Strach můžete mít jen tehdy, když NEVÍTE, co Vás čeká, když nevíte, jestli Vás to bude bolet, když nevíte, jestli ztratíte. Bojíte se, že byste mohli ztratit. Ale nedůvěra není strach, nedůvěra je už poznání. Poznání, že se danému člověku nedá věřit – že se není třeba bát, jestli by zradil; on přece už zradil. Proto, jak píšu v knize L.E.Ž., kdo ztratí důvěru svého partnera, ten už víc ztratit nemůže. Důvěra je vztah.

Strach je nevědomost. Co tedy druhému o sobě prozradíme?

Proto se, Milane i vy všichni ostatní, naučte chápat strach druhého člověka.

Strach je nevědomost. Ten člověk (ještě) neví, co ve Vás má. Tak mu svým vlastním jednáním ukažte, co ve Vás má. Jak moc milujícího člověka ve Vás má.

On to ještě neví. Kdyby VĚDĚL, že ve Vás milujícího člověka nemá, tak Vám NEVĚŘÍ. V tu chvíli ani nežárlí. Ani se o Vás a váš vztah nebojí.

Ale ona, Milane, se bojí právě proto, že neví, jestli jí ublížíte. Možná jí ublížili muži před Vámi, a tak se může zdát, že všechny hází do jednoho pytle, že ještě nemá uzavřenou minulost. Ale ve skutečnosti její strach napovídá, že Vám částečně věří – že si moc přeje, abyste jí neublížil – že jí moc záleží na Vás, i na Vašem vztahu.

Tak se k ní zachovejte jako k člověku, který se bojí a na kterém Vám záleží (pokud Vám na ní ještě záleží): Obejměte ji. Dejte jí najevo, že vedle Vás se nemá čeho bát. Že je s Vámi v bezpečí. Že i přes všechno špatné, co se jí možná v minulosti stalo nebo co jí možná napadlo, že by se jí nyní mohlo stát, je ve Vašem případě ve správné společnosti.

Ten strach ji okamžitě opustí, až Vás definitivně POZNÁ. My všichni dříve nebo později své blízké lidi definitivně POZNÁME. A to buď tak, že nás přece jen zradí – a my už jim nevěříme, nebo tak, že nás přece jen nezradí – a my se té zrady přestaneme bát, přestaneme na ně žárlit, protože pochopíme, že NEMÁME PROČ – že člověk po našem boku je jednoduše správný.

Jste i Vy, Milane?

1. Prožil Váš partner bolestnou minulost? Ještě ji v sobě definitivně neuzavřel? Darujte mu knihu L.E.Ž.
2. Váháte, jestli máte po svém boku spřízněnou duši, nebo jen někoho, kdo se za ni vydává? Jak ty dva typy rozeznat? Využijte knihu JáMy spřízněných duší.
3. Máte zájem o obě uvedené knihy? Nyní je můžete mít se stokorunovým zvýhodněním v Sadě posílení sebe.

Více než 550 odpovědí Petra Casanovy na Vaše otázky můžete číst zde. Nejdůležitější myšlenky (i pro Vaše blízké) pak najdete v souborných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2.