Odvrácená strana potlesku: DJ Roxtar o boji, který nikdy nekončí
V záři reflektorů a za doprovodu dunivých basů v nejlepších klubech světa by málokdo hledal člověka, který bojuje o holou důstojnost a život. Dominik Turza, veřejnosti známý jako DJ Roxtar nebo tvůrce loutky Adolfína, se v otevřeném rozhovoru rozhodl odložit všechny masky a promluvit o tématu, které je v naší společnosti stále stigmatizováno: o závislosti na alkoholu a drogách.
Bod, ze kterého se lze odrazit
Dominik Turza dnes sám sebe označuje jako „abstinujícího alkoholika a narkomana“. Tato nálepka pro něj není urážkou, ale vyjádřením pravdy o sobě samém. Podle jeho slov je právě naprostá upřímnost k vlastnímu stavu tím nejtěžším, ale zároveň nejdůležitějším krokem k překonání závislosti. Závislost definuje jako duševní nemoc a celoživotní poruchu, kterou nelze zcela vyléčit, ale pouze zastavit v určitém stadiu.
Osobní dno a ztráta důstojnosti
Upřímnost, se kterou Dominik popisuje své nejtemnější období, je mrazivá. Vzpomíná na chvíle, kdy závislost natolik ovládla jeho mysl, že přestal vnímat vlastní lidskou důstojnost. Popisuje situace, kdy pod vlivem alkoholu během vystupování neudržel moč přímo za DJ pultem. Namísto toho, aby ho tato zkušenost zastavila, jeho mysl vlivem nemoci hledala způsoby, jak situaci skrýt – například nošením černého oblečení, aby stopy nebyly vidět. „Byl jsem ochotný být ve vlastních močůvkách, jen abych mohl pít dál,“ přiznává. Právě tyto vzpomínky mu dnes slouží jako varování, když se objeví chuť na návykovou látku.
Cesta k uzdravení: Program a omluvy
Léčba pro Dominika neznamenala pouze přestat pít a brát drogy, ale vyžadovala hlubokou rekonstrukci osobnosti a vztahů. Významnou součástí jeho cesty je program anonymních alkoholiků, který zahrnuje i takzvaný „krok omluv“. Ten spočívá v sepsání seznamu všech lidí, kterým jako závislý ublížil, a v jejich následném osobním oslovení.
Tento proces popisuje jako extrémně náročný, ale osvobozující. „Když vám odpustí, můžete odpustit i sami sobě. Už vás to nemusí trápit,“ vysvětluje. Přiznává však, že i po šesti letech práce na sobě si dokázal odpustit zhruba na 80 %.
Křehká rovnováha střízlivosti
Jedním z nejvíce alarmujících bodů rozhovoru je statistika úspěšnosti střízlivosti. Dominik uvádí, že i při pravidelném doléčování, terapiích a mítincích má závislý člověk zhruba 50% šanci, že se k recidivě už nikdy nevrátí. U lidí, kteří se po léčbě nedoléčují, klesá tato šance na pouhá 2 %.
Pro udržení vnitřního klidu si Dominik vybudoval rituály, které aplikuje i v prostředí nočních klubů, kde nadále pracuje. Před každým vystoupením mluví se svým „vnitřním dítětem“ a praktikuje vděčnost. „Střízlivost musí být na prvním místě, protože když ji nebudu mít, nebudu mít nic – ženu, úspěch ani práci,“ říká s pokorou.
Závislost jako celospolečenský problém
Příběh Dominika Turzy je důkazem, že závislost si nevybírá a může zasáhnout i ty nejúspěšnější. Je však také poselstvím naděje, že skrze radikální upřímnost, vděčnost a celoživotní práci na sobě lze najít cestu zpět k plnohodnotnému a šťastnému životu.
