Návyková látka je jen anestetikum na vnitřní bolest: Přednosta adiktologie Michal Miovský o tom, proč si problém málokdy přiznáme
V tomto rozhovoru s klinickým psychologem a adiktologem Michalem Miovským se věnujeme vzniku závislosti, obranným mechanismům, roli blízkých i možnostem pomoci. Michal Miovský mimo jiné mluví o tom, proč závislost přichází plíživě, jakou funkci může návyková látka v životě plnit a proč si člověk často dlouho nepřipouští, že ztrácí kontrolu.
Kapitoly rozhovoru12 pasáží · Vyberte, kde začít
Sledujete veřejnou část z rozhovoru. S bezplatným ověřeným účtem si každý měsíc odemknete jeden článek nebo celý rozhovor.
Dozvíte se, podle čeho lze problém rozpoznat, proč stejné chování nemusí mít u každého stejné důsledky a kdy už mlčení okolí přestává být respektem. Michal Miovský také vysvětluje, co musí někdy člověk při léčbě opustit, jaké hranice má pomoc terapeuta a jak mohou závislosti proměnit nové technologie.
Nejzajímavější momenty
Kliknutím na kartu spustíte rozhovor ve vybrané pasáži.
Celý obsah rozhovoru
12 momentů · 62 minKdy se z běžného zvyku stává závislost
Proč si chytří lidé umějí problém obhájit
Jakou potřebu návyková látka nahrazuje
Čeho se člověk musí při léčbě vzdát
Jaká bolest se může skrývat za závislostí
Proč je práce na sobě celoživotní úkol
Jak mohou vypadat závislosti bez látek
Proč terapeut nemůže rozhodovat za pacienta
Kdy se ozvat, pokud má blízký problém
Proč při ohrožení dětí nelze mlčet
Jak technologie mění dětství a závislosti
Co přinese splynutí člověka s technologií
Naposledy aktualizováno
Jaké další rozhovory by vás mohly zajímat?
Prof. PhDr. Anna Hogenová: Smrt nás učí, jak žítNa smrt myslí každý den. Možná právě proto mluví o životě s takovou silou. Filozofka prof. Anna Hogenová v našem dalším rozhovoru otevírá otázky, kterým se většina z nás vyhýbá: co nám říká naše konečnost, proč se bojíme opravdové lásky a proč je dnešní doba tak krutá.
Jak vlastně můžeme o smrti uvažovat?
Když mozek zapomene, ale tělo si pamatuje. Proč tělo přehrává stará traumata a jak z toho ven?Myslíte si, že to, co se stalo před lety, je dávno pryč? Náš mozek a tělo si to často nemyslí. Významná klinická psycholožka Mgr. Hana Vojtová vysvětluje, proč nás nepříjemné vzpomínky zaplavují jako živá přítomnost, co je to disociace a jak v sobě znovu najít pocit bezpečí.
Znáte ten pocit? Sněží, sedíte v teplém obýváku s hrnkem čaje, kolem vás je klid a jste v bezpečí. Přesto stačí jeden neopatrný tón v hlasu partnera, určitý pach nebo barva a do vašeho těla se zničehonic vlije mrazivá vlna úzkosti či hněvu. Logický rozum vám říká: „Vždyť se nic neděje! To, co tě tak ranilo, bylo před čtyřmi lety!“ Jenže vaše tělo reaguje, jako by ten strašný okamžik probíhal tady a teď.
Proč tomu tak je? A jak se vymanit ze spárů minulosti, která nás drží jako neviditelné vězení?
V premiérovém rozhovoru se náš moderátor ponořil do hloubky lidské duše společně se skvělou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a autorkou knihy Trauma a disociace, Mgr. Hanou Vojtovou.
PhDr. Mgr. Evžen Panovský – Tajemství našich předků: Jak rodová historie a mezigenerační vzorce utvářejí náš dnešní životKaždý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti?
Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii.
Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.