Co se doopravdy skrývá za emočním přejídáním?

Co se skrývá za přejídáním

Emoční jedení podle Lucie skoro nikdy není o hladu. Za chutí sáhnout po jídle bývá nějaká emoce, kterou je těžké si zpracovat — nejčastěji pocit prázdna, osamění nebo bolest, kterou si člověk nese z dětství, kde chyběla blízkost nebo zazněly tvrdé poznámky na postavu. Jídlo se pak stává způsobem, jak tu bolest na chvíli otupit.

Často je v tom i potřeba kontroly. Nad poznámkami okolí nebo nad tím, že odešel jeden z rodičů, kontrolu nemáme — nad jídlem ji najednou máme. „Mám konečně nad něčím v tom životě kontrolu,” popisuje ten mechanismus. A právě proto se z toho bez pomoci špatně vystupuje.

Žádná emoce není špatná

To, co mentorce samotné nejvíc pomohlo, bylo uvědomění, že žádnou emoci nemusí dusit v sobě. Nerada je nazývá negativními — radši mluví o příjemných a nepříjemných, protože i ty nepříjemné je v pořádku prožít a pustit ven. Týká se to hlavně vzteku, který dlouho obracela dovnitř proti sobě.

Práce na problému pak podle ní spočívá v hledání vlastních způsobů, jak zpracovat stres i emoce jinak než jídlem. Sama to musela objevovat krok po kroku a popisuje to skoro jako dobrodružství.

Nejhorší jsou večery

Nejkritičtější bývají večery. Přes den má člověk ještě mentální kapacitu a vůli odolat pokušení sníst něco navíc, ale večer je vyčerpaný a vůle slábne. K tomu se přidává, že večer je konečně prostor vydechnout — třeba u seriálu — a k tomu vydechnutí si člověk často dá i něco, co potěší chuťové pohárky.

Pomáhá hledat na večery něco jiného, co naplní podobnou potřebu: horká vana, hudba, pár minut psaní do deníku. U každé ženy to vypadá jinak a jde o to najít vlastní variantu.

Vztah k sobě a tlak sociálních sítí

V základech celého problému podle Lucie často stojí přesvědčení „nejsem dost” — dost hezká, dost chytrá, dost štíhlá. Pracuje se pak na tom, aby žena viděla svou hodnotu jinde než ve velikosti oblečení nebo v tom, jak jí padnou kalhoty. Velkou roli v tom hrají sociální sítě; sama doporučuje udělat si čistku a přestat sledovat profily, u kterých se člověk cítí méněcenně, i kdyby šlo o lidi, které má jinak rád.

Po dni, kdy se člověk přejedl, doporučuje nevynechávat další den jídlo jako trest, ale jíst normálně a vzít ten den s čistým štítem. A když přijde nutkání, zkusit si mezi impulz a čin vložit krátkou pauzu — zastavit se, nadechnout a zeptat se, co vlastně cítím a co bych doopravdy potřebovala.

Proč si poslechnout celý podcast

• Jak jí pomohla terapie, na které se vůbec neřešilo jídlo, ale vztah k sobě.
• Proč obě ženy mluví o tom, že naučit se obejmout samu sebe může znít zvláštně — a přesto to funguje.
• Co dělá s klientkami, které přijdou s tím, že údajně zkusily všechno.
• Co by dnes vzkázala svému mladšímu já, které tohle všechno prožívalo.

Celý podcast pro předplatitele

V plné verzi rozhovoru obě ženy otevřeně mluví o vlastní zkušenosti, o tom, co jim pomohlo  z toho ven, a proč je vztah k sobě důležitější než dieta. Předplatné firstclass.cz otevírá celou epizodu a archiv dalších rozhovorů s odborníky, autory i lidmi, kteří se nebojí mluvit na rovinu.