Máte problémy se sebevědomím, sebedůvěrou, sebeláskou, sebeoceněním, sebepřijetím, sebeúctou, zkrátka vším, co začíná u Vás?
Rozhlížíte se po okolí a čekáte pomoc zvenčí?
Proč, když všechnu pomoc máte v sobě?
Že to nevíte? Tak je nejvyšší čas to zjistit.
Pochopit, proč myslíte způsobem, kterým myslíte a který Vás oslabuje. Naučit se pracovat se svou minulostí i se vzorci, které jste převzali od rodičů a které Vám vůbec nemusejí vyhovovat. Zocelovat se nikoli na základě vnější pomoci, ale té, která dříme uvnitř – jen jste o ní neměli ponětí.
Úvodník autora
Vážení čtenáři,
když v roce 1900 anglický švec James Gillingham ukázal tyto své protézy, doprovodil to slovy: „Jsem už dlouho sám. Proto umím docenit lásku.“ Ta věta vyvolala společenský povyk a otázky: Kdo si vlastně víc váží lásky – ten, kdo je dlouho sám, nebo ten, kdo je dlouho ve vztahu? Není nedostatek lásky u člověka předpokladem jejího lepšího zhodnocení? Nestojí osamělý Gillingham za partnerský vztah více než hezounci, kteří jdou ze vztahu do vztahu, o nápadnice nemají nouzi, a proto mohou lásku vnímat samozřejmě, obyčejně, všedně?
Proč o tom píšu? Protože každá mince má dvě strany.
A když láska nepřichází zvenčí, vyplatí se ji hledat uvnitř. Tak jako sílu. Tak jako motivaci. Tak jako kteroukoli jinou pozitivní energii. Najdeme-li totiž způsob, jak v sobě nacházet či vytvářet to dobré, pak budeme mnohem méně závislí na okolí a nebudeme potřebovat tolik životabudičů zvenčí.
Cesta vnitřní síly, kterou se v tomto kurzu vydáme, je v zásadě cestou jakékoli dobré energie, která nám pomáhá vytvářet šťastný život.
A to nejen proto, že nám je potom dobře, ale také proto, že zjistíme, že se na sebe můžeme spolehnout mnohem více, než jsme si kdy mysleli.
Sebeláska není sobectví. Sebeláska znamená být možná momentálně sami, ale jistí si tím, že se o sebe dokážeme postarat, a tím vytvořit předpoklad pro to, abychom se jednou mohli dobře postarat i o druhé, budou-li to potřebovat. Nikdo z nás totiž nemůže dát druhým to, co sám nemá.
Jinak řečeno: Abychom mohli někomu něco dát, musíme to nejprve mít, umět v sobě najít nebo vytvořit. Tento kurz potěší zvláště ty, které zajímá lidský mozek. A kteří možná ještě netuší, jaký poklad v něm mají. Kéž tento kurz pomůže Vám i všem, na kterých Vám záleží a kterým po jeho přečtení budete moci sami prospět.
Od srdce, Petr Casanova
Řešení Vašeho problému na sto stranách
Když člověk přestane dostávat lásku zvenčí, je ohrožena i jeho vnitřní láska. Když si Vás totiž lidé neváží, můžete mít sklon přestat si vážit sami sebe. Bez ohledu na dobré srdce, které máte, bez ohledu na všechno, co pro druhé zjevně děláte. Jestliže Vám začne scházet vnější ocenění, začnete si myslet, že opravdu nejste dost dobří. Vnitřní zeslábnutí je příčinou ztráty sebevědomí, sebedůvěry, sebepřijímání, sebelásky. A proto jsem pro všechny, kdo vinou rozchodu nebo toxického působení kolegů v práci či příbuzných v širší rodině, akutně postrádají radost, motivaci, sílu, sepsal tento magazín/psaný kurz, který Vám pomůže to všechno si vytvořit uvnitř.
Cestou vnitřní síly povahou výuky navazuje na předchozí díl Jak nevyhořet. Jaké otázky Vám mimo jiné zodpoví?
- Jak vlastně funguje mozek?
- Kde se vzaly naše návyky i zlozvyky?
- Co jsou mozkové synapse a jak je přepsat?
- Co je PPP, P&P, jak si ve chvílích emočního deficitu dodat zevnitř to, co zvenčí schází?
- Jak správně vést děti?
- Co je to přenos viny ve vztazích?
- Co pomáhá, když se nám nedostává radosti, lásky, motivace či jiných forem síly?
Sto stran od Petra Casanovy s využitím doporučení psychologie, psychoterapie a psychoimunologie.
Petr Casanova
Jeho základní pohled
- “Všechno, co se nám v životě děje, je jako mince. Má to dvě strany – rubovou a lícovou. Špatnou i dobrou.”
- “Pokud v negativním rozpoložení na tom, co se nám děje, vidíme jen to špatné, ještě to neznamená, že na tom není současně něco dobrého. Někdy stačí tu minci, tu událost, jen trochu pootočit, podívat se na ni z jiného úhlu pohledu, navnímat ji s odstupem, nadhledem.”
- “Položíme-li jednou minci na pokladní pult v obchodě, je lhostejné kterou stranou. Obě mají ve výsledku stejnou hodnotu. Tudíž i ta zkušenost, kterou teď vyhodnocujeme jako negativní, se jednou ukáže jako užitečná a prospěšná. Změní nás možná ještě víc a lépe než ta pozitivní.”