Ženské zdraví nezačíná u hormonů. Začíná u toho, že smíme mluvit vysvětluje psycholožka Lucie Kolaříková

Proč se ženy cítí špatně, i když „by měly být vděčné“?

V rozhovoru zaznívá jedna silná myšlenka:

Ženské zdraví není jen o těle. Je o tom, co všechno žena musí unést – a nesmí o tom mluvit.

Mluví se o:

• tlaku na výkon, krásu, mateřství i „správné“ životní volby

• pocitech selhání při ztrátě těhotenství

• studu, který ženy umlčuje při zkušenostech se sexualitou

• menopauze, o které se víc vtipkuje, než mluví pravdivě

• nevyžádaných radách, které bolí víc než ticho

A také o tom, proč samotné sdílení není slabost, ale léčivý akt.

„Nemusím být bohyně. Stačí, že jsem.“

Lucie Kolaříková v rozhovoru velmi osobně popisuje rozdíl mezi sebepřijetím a sebeláskou – a proč je pro ženy tak těžké dovolit si obojí. Ne proto, že by „nepracovaly na sobě“, ale proto, že celý život žijí s představou, kým by měly být, místo aby mohly být tím, kým skutečně jsou.

Rozhovor se dotýká i knihy Sebepřijetí, která pojmenovává jedno z největších ženských tabu:
Mlčení bolí víc než pravda.

A že mluvit – svým tempem, po svém, bez tlaku – může změnit nejen jednotlivou ženu, ale i způsob, jakým se na ženská témata dívá celá společnost.

Není to „jen ženské téma“. Je to lidské téma.

Tahle epizoda není určena jen ženám.
Je pro partnery, rodiče, dcery i syny. Pro každého, kdo chce lépe porozumět ženskému světu – bez zjednodušování, bez nálepek, bez rychlých soudů.

A hlavně:
pro každou ženu, která si někdy pomyslela:
„Se mnou je asi něco špatně.“

Možná v něm neuslyšíte řešení.
Ale možná poprvé uslyšíte, že v tom nejste sama.