Zakažte svým dětem digitální heroin! Vyzývá neurolog Martin Jan Stránský

Každý rodič chce pro své dítě přirozeně jen to nejlepší. Asi neznám rodiče, kteří by svým dětem cíleně zničili život. Určitě už jste také slyšeli názor, že si dnešní děti neumějí hrát. Celé dny tráví přikované u digitálních obrazovek a potkat skupinku teenagerů, kteří se jen tak poflakují a povídají si bez mobilu v ruce, už občas připomíná setkání s jednorožcem. Všichni rodiče o tom mluví a všichni si dobře uvědomují, že čas strávený na mobilu a sociálních sítích dětem opravdu nijak neprospívá. Ostatně, potvrzuje to už nespočet studií a stejně mluví i doporučení Americké akademie pediatrů nebo Mezinárodní zdravotnické organizace. – Děti do dvou let věku by neměly mít přístup k žádné digitální obrazovce a do osmnácti let věku maximálně dvě hodiny denně pod dozorem.

• Taky vám přijde podobné vyjádření až příliš drsné?
• Také vás napadá myšlenka – copak mohu být tak krutý rodič a zakazovat svým dětem mobil, když ho mají všichni spolužáci ve třídě?
• Nezpůsobím takovým rozhodnutím svému dítěti zbytečně velké trauma?
• Nevychovám z něj neandrtálce a asociála?
  

S podobnou námitkou reaguje většina rodičů. Když jsem ji zmínil při rozhovoru s uznávaným neurologem Martinem Janem Stránským, pro First Class podcast zcela vážně odpověděl: „Je to ubohý alibismus všech rodičů, pro který já jako neurolog nemohu mít pochopení. Je to úplně stejné, jako by rodiče svým dětem tolerovali závislost na tvrdých drogách. Rodiče by si měli uvědomit, že pokud dospívající dívka stráví celý den na mobilu, tak je to neurologicky úplně stejné, jako by ve svém pokojíčku celý den fetovala heroin. Dokonce, když dáme mozek v obou případech pod magnetickou rezonanci, rozsvítí se naprosto stejná trasa, protože mozek má pouze jednu dopaminovou dráhu pro uspokojení slastí. Rodiče, kteří kupují dětem mobilní telefony, jim kupují digitální heroin.“ Celý rozhovor s MUDr. Stránským můžete shlédnout ve videu níže.

Síla pro zodpovědnost

Než se začnete nad slovy pana doktora čílit, než začnete ukazovat prstem na školství, na vládu, nebo snad na společnost a systém, zkuste se jako rodič zamyslet.

• Kdo nese odpovědnost za vaše děti?
• Co by mělo být hlavní prioritou každého rodiče?
• Chceme vychovat silné osobnosti, které si poradí v životě s každým problémem, nebo dopaminové feťáky, kteří se hroutí z maličkostí?
• Na co mají vaše děti právo?

I na poslední otázku je MUDr. Stránský nekompromisní: „Děti nemají právo na nic, co se dá koupit. Nemají právo vlastnit mobil, ani žádnou jinou hračku. Mají právo na lásku, na vzdělání a na péči. Vše ostatní už je právo a odpovědnost jejich rodičů.“

Je to snad fenomén doby? Že děti vyrůstají bez rodičů s digitální chůvou před obličejem, která bohužel přirozenému vývoji mozku nijak nepřispívá? Sám jsem rodičem. Sám si uvědomuji, že to není snadné. Zakázat dětem hračku, kterou mají tak rády. Existuje na to nějaká zdravá míra? Dokážeme být ještě tak silní rodiče? Rodiče, kteří přijdou domů, uvaří večeři, sednou si společně k jídelnímu stolu, aniž by kdekoliv svítila nějaká obrazovka a byli opravdu spolu? Dokážeme ještě trávit čas spolu nejen fyzicky, ale také mentálně?

Vzpomínám si, že jsem tak vyrůstal. Během večeře jsme si rodiči povídali. Večer jsme hráli žolíky, dámu nebo šachy a nic nám nechybělo. Byli jsme jako rodina spolu a byli jsme šťastní. Upřímně nemám tušení, jaké pocity jsem prožíval, když jsem dospívající kluk objevil pod stromečkem první tlačítkový mobil, který jsem tak chtěl. Za to si ale vybavím ten pocit, když jsem poprvé dal svému tátovi šach mat a viděl jsem na něm, že se na mě nezlobí. Naopak byl hrdý a já šťastný, že jsem to zvládl.

Otázkou proto není, zda to bude fungovat a zda to ještě dokážeme. Záleží jen na tom, zda budeme jako rodiče dost silní na to, abychom včas zatáhli za ruční brzdu a vzali svým dětem z rukou „digitální heroin“. Dokážete to?