Svět bez paragrafů i bez záruk: Jak přežít právo v době AI a marketingového chaosu

Od šedé kanceláře k právu, kterému rozumí každý

Cesta Petry Dolejšové k právu nebyla úplně přímočará. Na střední škole ji bavilo objevovat svět, chtěla učit a měla podané přihlášky na nejrůznější obory. Práva nakonec zvolila i na doporučení rodičů a tehdejšího partnera jako jistotu.

Brzy po nástupu do praxe však přišel okamžik vystřízlivění.

„Pamatuji si přesně ten okamžik, kdy jsem psala nějakou smlouvu v šedé kanceláři s těžkými stoly a šéf chodil v kravatě. Venku bylo hezky, podívala jsem se z okna a říkala si: ‚Já nejsem šťastná, mně to vlastně vůbec nedává smysl tenhle ošklivý, hnusný, šedý svět komplikovaný latinsky.‘ Dala jsem výpověď ještě ten den.“

Po krátké pauze a pobytu v Americe zjistila, že jí právo chybí – chtěla ho však dělat úplně jinak. Vznikla tak mise předávat právní know-how lidsky a srozumitelně.

„Málokdo chodí k právníkovi rád. Vždycky říkám, že jít k právníkovi je asi jako jít k zubaři. Moje původní myšlenka dokonce byla dávat co nejvíc know-how ven, aby právníci nebyli potřeba.“

Kdy vyhledat právní pomoc a proč nenaletět na extrémy

V podnikatelské praxi se advokátka setkává se dvěma extrémy, které startupům i zaběhlým firmám škodí:

1. Jedničkáři ze první lavice: Začínající podnikatelé, kteří chtějí mít od prvního dne stoprocentně podchycenou veškerou dokumentaci a investují do ní obrovské částky. Problém je, že řada projektů v testovací fázi zkolabuje. Rozumnější je investovat na startu do produktu a marketingu a rozsáhlé právní řešení dohánět postupně.

2. Střelci z zadních lavic: Lidé, kteří právní stránku podceňují, fungují v „punkovém“ režimu a na rizika narazí až v momentě, kdy dorazí vysoká pokuta nebo zásadní spor.

Výhodou práce na volné noze je podle Petry Dolejšové možnost nastavit si vlastní etický kodex.

„Klientovi naprosto na rovinu řeknu: ‚U mě tě to bude stát dvacet tisíc, ale když to dáš do AI, vyjde tě to na nula nula nic a budeš to mít z 85 % tak, jako bych to napsala já.‘“

Umělá inteligence v praxi: Juniorní práce mizí, rizika rostou

Nastupující vliv generativní umělé inteligence proměňuje advokacii i kreativní obory. Drtivá většina advokátních kanceláří žije z analýzy a psaní textů. Dnešní AI modely sice nenahradí seniorního právníka s hlubokým přesahovatelným uvažováním, ale juniorní koncipientskou práci zastanou velmi dobře.

Etika a autorská práva: Vykrádání lidské tvorby?

Palčivou otázkou dneška je autorské právo a tzv. data mining. Aby se AI modely mohly rychle naučit generovat texty či realistické obrázky, legislativa před lety umožnila, aby vytěžařské boty prolézaly veřejný internet a učily se na autorských dílech, článcích a grafikách bez souhlasu jejich tvůrců.

„Kreativní komunita na to dopadá nejvíc. Poskytla svoje životní know-how velkým korporátům, které ho teď prodávají firmám – a ty už grafiky, copywritery nebo překladatele najednou nepotřebují. Je otázka, zda je to vůbec vůči tvůrcům fér.“

Autorská práva na výstupy z AI navíc neexistují. Výstup z promptu nepochází od člověka, a proto je volné pro kohokoliv.

Marketing, e-commerce a nebezpečné mýty

Oblast marketingu a prodeje na internetu naráží na právní mantinely každodenně. Mezi nejčastější prohřešky patří skrytá či klamavá reklama u influencerů a chybná označení u doplňků stravy.

Kde hledat jistotu v měnícím se světě?

I přes překotný vývoj technologií a legislativních změn (např. evropský AI Act, který zakazuje manipulativní AI či rozpoznávání emocí na pracovištích) Petra Dolejšová zdůrazňuje potřebu udržet si zdravý rozum a trénovat mozek.

„Nenechávejme všechno dělat AI. Tím, že jí předáváme přemýšlení i drobné úkoly, přestáváme cvičit vlastní mozek. Pořád musíme budovat lidskou schopnost přizpůsobit se, vnímat empatii a udržet si kritické myšlení.“