Seberozvoj · Článek

Třicet pět let s dalajlamou. Co Viliam Poltikovič ví o bolesti, krizi a vnitřní síle

Dokumentarista a kameraman Viliam Poltikovič natáčí 14. dalajlamu od roku 1991. Z více než třicetiletého archivu sestavil celovečerní snímek Dalajlama – Oceán moudrosti, který jde do kin 9. července. V rozhovoru ale došlo i na témata, na která jeho filmy míří dlouhodobě: spiritualitu, bolest a smrt. A na nepříjemnou diagnózu doby. „My žijeme v deformované době s deformovanými hodnotami.”— Viliam Poltikovič

9. července 2026

Z našich životů se podle filmaře vytratila přirozená spiritualita — vědomí přesahu, jednoty a propojenosti. Lidé ji prý hledají v jiných směrech, od jógy po seberozvoj. Češi jsou označováni za nejateističtější národ, a přesto ten rozměr v sobě nesou.

Když se spiritualita potlačuje, může se přihlásit sama, a to nepříjemně, většinou formou vnitřní krize.

Filmař odkazuje na fenomén psychospirituální krize, kterému se věnoval ve snímku Z temnoty duše… světlo. Pojem zavedl americký psychiatr Stanislav Grof; v Česku se touto problematikou zabývá Mezinárodní transpersonální centrum Holos psychiatra Milana Hrabánka. Jde o stav, kdy se člověku náhle otevře jiné vnímání reality — silné, až zahlcující. Okolí to často čte jako psychózu a sáhne po lécích. Jenže utlumení podle Poltikoviče problém neřeší: stav se časem stejně vrátí.

„Buď se tomu otevřeme, anebo nás to může převálcovat formou té krize.” — Viliam Poltikovič

Místo tlumení léky by takový člověk potřeboval hlavně dvě věci: aby ho okolí nebralo jako blázna, a aby ho krizí provázel někdo, kdo si tím sám prošel.

Podobně přistupuje i k bolesti. Bere ji jako signál, že něco není v pořádku. „Tak jako je bolest v těle příznakem, že tam je nějaká nemoc, tak i ta vnitřní bolest je příznakem toho, že něco s námi není v pořádku,” vysvětluje. Životní rány nás mají přimět k zamyšlení a změně. Důležité prý je nezůstat jen u stěžování si, ale začít sám hledat cestu ven. „Ten vesmír ti tu ruku podá, když ty si o ni řekneš,” říká.

Jednu z příčin naší nezralosti vidí v tom, že nám chybí přechodové rituály. V přírodních kulturách provázela dospívání iniciace — okamžik, kdy mladý člověk vědomě převzal odpovědnost sám za sebe i za společenství a často při tom prošel nějakou zkouškou, třeba bolestí či nedostatkem. Tělesnou zkoušku tam brali jako rituál, který dotyčného posílí a uzavře. Právě tenhle vědomý přechod do dospělosti nám dnes schází.

Bez něj prý zůstáváme nezralí. Host mluví o „pubertální civilizaci” — společnosti, která tu hranici nikdy vědomě nepřekročila, což je znát v politice i kultuře.

Univerzální návod nenabízí. Cesta je u každého jiná. Společné je jen to, že začíná uvnitř — ochotou otevřít se a udělat první krok.

Proč si poslechnout celý podcast

  • Proč smrt nemusí být strašák a co se změní, když se člověk zbaví strachu z ní.
  • Co dalajlama řekl o reinkarnaci — že jejím smyslem je pokračování v započaté práci — a proč může být příštím dalajlamou i žena.
  • Jedna otázka, která vede k sebepoznání a kterou si stojí za to položit.

Co si přečíst dál?

Prof. PhDr. Anna Hogenová: Smrt nás učí, jak žítNa smrt myslí každý den. Možná právě proto mluví o životě s takovou silou. Filozofka prof. Anna Hogenová v našem dalším rozhovoru otevírá otázky, kterým se většina z nás vyhýbá: co nám říká naše konečnost, proč se bojíme opravdové lásky a proč je dnešní doba tak krutá. Jak vlastně můžeme o smrti uvažovat?29. 10. 2026 · pro členyKdyž mozek zapomene, ale tělo si pamatuje. Proč tělo přehrává stará traumata a jak z toho ven?Myslíte si, že to, co se stalo před lety, je dávno pryč? Náš mozek a tělo si to často nemyslí. Významná klinická psycholožka Mgr. Hana Vojtová vysvětluje, proč nás nepříjemné vzpomínky zaplavují jako živá přítomnost, co je to disociace a jak v sobě znovu najít pocit bezpečí. Znáte ten pocit? Sněží, sedíte v teplém obýváku s hrnkem čaje, kolem vás je klid a jste v bezpečí. Přesto stačí jeden neopatrný tón v hlasu partnera, určitý pach nebo barva a do vašeho těla se zničehonic vlije mrazivá vlna úzkosti či hněvu. Logický rozum vám říká: „Vždyť se nic neděje! To, co tě tak ranilo, bylo před čtyřmi lety!“ Jenže vaše tělo reaguje, jako by ten strašný okamžik probíhal tady a teď. Proč tomu tak je? A jak se vymanit ze spárů minulosti, která nás drží jako neviditelné vězení? V premiérovém rozhovoru se náš moderátor ponořil do hloubky lidské duše společně se skvělou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a autorkou knihy Trauma a disociace, Mgr. Hanou Vojtovou.26. 10. 2026 · pro členyPhDr. Mgr. Evžen Panovský – Tajemství našich předků: Jak rodová historie a mezigenerační vzorce utvářejí náš dnešní životKaždý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti? Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii. Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.19. 10. 2026 · zdarma
Všechny články