Prof. PhDr. Lenka Krámská, Ph.D.: Proč raději utíkáme před láskou a jak moc nás bolí to, co v sobě dusíme?

Tělo začne mluvit, když my mlčíme

Dnešní doba uctívá racionální výkon. Emoce – zejména ty jako vztek, naštvání nebo bezmoc – často odsouváme na vedlejší kolej jako projev slabosti nebo selhání. Učíme se držet je pod pokličkou. Jenže z biologického i psychologického hlediska je to fatální chyba.

„Pokud nebudeme v kontaktu se svými emocemi, můžeme žít životy velmi nespokojené a frustrované,“ varuje profesorka Krámská. „Byť jsme bytosti racionální, emoce jsou to primární, co nás informuje o nás samých, o druhých lidech i o tom, jak se s nimi cítíme.“

Náš mozek je neuvěřitelně mazaný obránce. Když se rozhodneme city potlačit, dokáže nám nabídnout tisíc logických a racionálních důvodů, proč jsme „v pohodě“ a proč všechno zvládáme. Lidé, kteří prožili těžké věci, tak často dokážou zatnout zuby, nepustit bolest ven a vybudovat si obdivuhodnou kariéru. Jenže ta potlačená energie z těla nikam nezmizí.

Paní profesorka ve své klinické praxi denně vidí lidi, u kterých se neprožité konflikty, toxické vztahy a permanentní přetížení promění v čistě tělesné příznaky. Člověk, který je podle všech lékařských vyšetření naprosto zdravý, zničehonic ztratí hlas, ochrne mu ruka nebo dostane těžké křeče, které k nerozeznání připomínají epileptický záchvat. Tělo zkrátka začne křičet to, co my sami odmítáme prožít a vyřešit.

Osvobozující pravda: Nemusíte odpustit na povel

Rozhovor přináší také jeden nesmírně úlevný pohled na téma, které populární psychologie někdy předkládá jako jedinou možnou spásu – na odpuštění. Ze všech stran slýcháme, že abychom se posunuli dál a uzdravili se, musíme lidem ze své minulosti odpustit. Podle profesorky Krámské je to ale pro mnoho obětí past.

Nutit se do odpuštění ve chvíli, kdy váš vnitřek stále cítí hluboký vztek a zlost, vede jen k falešnému klidu na povrchu, pod kterým to dál hnije.

„Jsou věci, které zkrátka podle mě nejdou odpustit,“ říká na rovinu klinická psycholožka. „Musíme jen přijmout, že se to stalo a bohužel se to stalo nám. Odpuštění nemůže být povelová záležitost. Je to jen případný vedlejší produkt toho, že se náš vnitřní systém uzdraví a my začneme žít v souladu sami se sebou.“

Nemusíte hrát divadlo před sebou ani před světem. Přijmout realitu své minulosti je daleko víc než předstírat odpuštění, které necítíte.

Otázka pro dnešní večer

Dokud nepochopíme, odkud pramení naše současné strachy, zdi a únikové strategie, budeme nefunkční vztahy, úzkosti nebo věčnou nespokojenost svádět na „špatný osud“, karmu nebo smůlu. Přitom klíč k dospělé svobodě držíme v ruce my – vyžaduje to však odvahu k absolutní upřímnosti vůči sobě samému.

Zkuste si dnes večer, až utichne denní shon a zhasnete světla, položit otázku, která celý rozhovor ukončuje:

„Žiju život takový, jaký opravdu chci žít? Je naplněný? A chci v tom, co prožívám dnes, pokračovat i za několik let?“

Pokud je vaše odpověď „ne“, možná je čas začít ten starý zimní kabát pomalu rozepínat.

Celý hluboký a lidský rozhovor s Prof. Lenkou Krámskou vás možná poprvé v životě inspiruje k tomu, abyste se podívali pravdě do očí a začali věci měnit. Celou epizodu najdete v sekci pro předplatitele kanálu Řešidlo.