Seberozvoj · Článek

Jiří Charvát: stand-up komik, který tvrdí, že žádné „já“

Co když nejste tím, kdo žije váš život, ale samotným tím životem? V novém díle podcastu hovoří Pavel Mirovský s Jiřím Charvátem — stand-up komikem, lektorem a autorem, který se dlouhodobě věnuje konceptu ne-já a neduality. Rozhovor o tom, proč nás utrpení spojuje, co dokáže společný smích a proč je nejtěžší zkušeností obyčejné prázdno na vlastní posteli. „Je dobrý nebejt z toho v nervu, protože tohle je celej smysl toho života, že pinkáš míček a že ti zase letí zpátky. (…) Vidím, že člověk není nic samostatnýho, ale člověk je tenhle tenisovej zápas.” — Jiří Charvát

29. května 2026

Stand-up jako úleva

Charvát propojuje dva světy, které spolu na první pohled nesouvisí: hluboká duchovní témata (spiritualita) a stand-up komedii. Sám pro to má jednoduchý důvod — obojí podle něj ulevuje jazykem.

„Stand-up se věnuje většinou tématům v lidským životě, který jsou těžký, divný, strašidelný, hloupý — žehráš na život, co to není a co by si chtěl, aby to bylo.“ A tím, že se publikum směje, něco se stane. „Tady se tomu zasmějí s ostatníma. Vidí, že lidská zkušenost není osobní prokletí, ale že je sdílená. A to utrpení nás spojuje s ostatními lidmi.“

Stand-up je způsob, jak se mu zasmát s ostatními — místo abychom u toho byli sami a plakali.

„Vidím, že neexistuju“

Když Mirovský přejde k tomu, jak Charvát koncept ne-já zakouší v běžném životě, dostane se odpověď, která zní zprvu paradoxně. „Já v podstatě vidím, že se otevřou oči. A teď být člověkem v podstatě znamená, že neustále interaguješ se světem.“

A trvá na tom především jako na biologickém pozorování, ne na duchovní teorii. Lidský organismus podle něj neustále chňapá po věcech — po vjemech, po pocitech, po vzpomínkách — a snaží se z toho slepit pocit pevné jednotky, která trvá. Jenže nic z toho ve skutečnosti netrvá. „Otočím hlavu, jsem dveře, otočím hlavu, jsem tady závěs, milion věcí skrz mě, ani ne mě, prostě milion věcí neustále proudí,“ popisuje. To, čemu říkáme „já“, je to neustálé chňapání něčeho.

Prázdno na posteli, ze kterého chceme utéct

Možná nejsilnější moment rozhovoru se týká obyčejné situace. Doma na posteli, odložený telefon, prázdno. A teď ta mysl říká: a co teď?

Toto prázdno je svým způsobem svírající. Cítíme afektovanou reakci — sáhnout pro telefon, vyplnit ten moment, dát si jakýkoliv podnět. Charvát cituje psychiatra Stanislava Grofa: tohle všechno se tady pustilo, abychom nemuseli čelit věčnému prázdnu, které tu doopravdy je.

Není to filozofie. Je to každodenní mechanismus, který většina z nás zná.

Obsah pro členy

Pokračování článku je pro členy FirstClass. Jedno členství platí ve všech komunitách.

Vybrat členství

Už máte členství? Přihlásit se

Co si přečíst dál?

Prof. PhDr. Anna Hogenová: Smrt nás učí, jak žítNa smrt myslí každý den. Možná právě proto mluví o životě s takovou silou. Filozofka prof. Anna Hogenová v našem dalším rozhovoru otevírá otázky, kterým se většina z nás vyhýbá: co nám říká naše konečnost, proč se bojíme opravdové lásky a proč je dnešní doba tak krutá. Jak vlastně můžeme o smrti uvažovat?29. 10. 2026 · pro členyKdyž mozek zapomene, ale tělo si pamatuje. Proč tělo přehrává stará traumata a jak z toho ven?Myslíte si, že to, co se stalo před lety, je dávno pryč? Náš mozek a tělo si to často nemyslí. Významná klinická psycholožka Mgr. Hana Vojtová vysvětluje, proč nás nepříjemné vzpomínky zaplavují jako živá přítomnost, co je to disociace a jak v sobě znovu najít pocit bezpečí. Znáte ten pocit? Sněží, sedíte v teplém obýváku s hrnkem čaje, kolem vás je klid a jste v bezpečí. Přesto stačí jeden neopatrný tón v hlasu partnera, určitý pach nebo barva a do vašeho těla se zničehonic vlije mrazivá vlna úzkosti či hněvu. Logický rozum vám říká: „Vždyť se nic neděje! To, co tě tak ranilo, bylo před čtyřmi lety!“ Jenže vaše tělo reaguje, jako by ten strašný okamžik probíhal tady a teď. Proč tomu tak je? A jak se vymanit ze spárů minulosti, která nás drží jako neviditelné vězení? V premiérovém rozhovoru se náš moderátor ponořil do hloubky lidské duše společně se skvělou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a autorkou knihy Trauma a disociace, Mgr. Hanou Vojtovou.26. 10. 2026 · pro členyPhDr. Mgr. Evžen Panovský – Tajemství našich předků: Jak rodová historie a mezigenerační vzorce utvářejí náš dnešní životKaždý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti? Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii. Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.19. 10. 2026 · zdarma
Všechny články