Psychologie a duševní zdraví · Článek

Jak pracovat s extrémní citlivostí?

Jak žít s intenzivní citlivostí, která nás dokáže rozplakat u smutné melodie či dojemné pohádky, a přesto se v ní neutopit? V tomto díle Řešidla psycholožka Lucie Kolaříková a Maar Eder ukazují, jak nahlížet na svou citlivost spíše jako na dar než na zátěž. Dozvíte se, jak si nastavit vnitřní hranice, aby vás vaše empatie a silné emoce nevyčerpávaly, a naučíte se přerámovat situace tak, abyste vnímali svou vnímavost s laskavostí a úctou, namísto pocitu slabosti či naivity.

12. prosince 2024

„Když se cítíte zahlceni svými emocemi, zkuste si říct: A dost – teď to zastavím a dám pozornost někam jinam.“

Tato myšlenka zdůrazňuje, že ani citlivost nemusí být nutně cesta bez hranic. I vysoce empatický člověk má právo říct si „stop“, když cítí, že už nemá energii prožívat další vlnu soucitu či pláče. Nejde o popření vlastní hloubky cítění, ale o vědomé rozhodnutí nenechat se emocemi zcela ovládnout. Takové nastavení nám pomáhá vnímat citlivost jako cenný zdroj, se kterým umíme hospodařit, a ne jen pasivně snášet.

Krátká ukázka z této epizody Řešidla

Co se dozvíte v tomto Řešidle

  1. Jak přenastavit postoj k vlastní citlivosti: Místo, abyste ji viděli jako slabost nebo břemeno, naučíte se citlivost přijmout a vnímat ji jako schopnost hlubokého prožívání světa. Když tuto optiku změníte, i nadměrné slzy se mohou stát projevem krásného daru, nikoli obtížného problému.
  2. Nastavování hranic při prožívání emocí: Dozvíte se, že i když jste hluboce empatičtí, můžete říct „stop“. Je možné rozhodnout se, kdy přestanete smutek či soucit prohlubovat a obrátíte pozornost jinam. Tímto způsobem převezmete kontrolu nad svou energii, která už nebude vyčerpávána bez omezení.
  3. Láskyplný a laskavý přístup k sobě samým: Naučíte se, jak k sobě mluvit vlídně a s pochopením. Když přijmete, že extrémní citlivost je součástí vaší osobnosti, můžete se utěšit, obejmout se a připomenout si, že je v pořádku někdy plakat. Láskyplným vnitřním dialogem si dopřejete pocit bezpečí, čímž posílíte své emoční zdroje a odolnost.

Zajímá vás toto téma?

Celé Řešidlo pro předplatitele

Co si přečíst dál?

Prof. PhDr. Anna Hogenová: Smrt nás učí, jak žítNa smrt myslí každý den. Možná právě proto mluví o životě s takovou silou. Filozofka prof. Anna Hogenová v našem dalším rozhovoru otevírá otázky, kterým se většina z nás vyhýbá: co nám říká naše konečnost, proč se bojíme opravdové lásky a proč je dnešní doba tak krutá. Jak vlastně můžeme o smrti uvažovat?29. 10. 2026 · pro členyKdyž mozek zapomene, ale tělo si pamatuje. Proč tělo přehrává stará traumata a jak z toho ven?Myslíte si, že to, co se stalo před lety, je dávno pryč? Náš mozek a tělo si to často nemyslí. Významná klinická psycholožka Mgr. Hana Vojtová vysvětluje, proč nás nepříjemné vzpomínky zaplavují jako živá přítomnost, co je to disociace a jak v sobě znovu najít pocit bezpečí. Znáte ten pocit? Sněží, sedíte v teplém obýváku s hrnkem čaje, kolem vás je klid a jste v bezpečí. Přesto stačí jeden neopatrný tón v hlasu partnera, určitý pach nebo barva a do vašeho těla se zničehonic vlije mrazivá vlna úzkosti či hněvu. Logický rozum vám říká: „Vždyť se nic neděje! To, co tě tak ranilo, bylo před čtyřmi lety!“ Jenže vaše tělo reaguje, jako by ten strašný okamžik probíhal tady a teď. Proč tomu tak je? A jak se vymanit ze spárů minulosti, která nás drží jako neviditelné vězení? V premiérovém rozhovoru se náš moderátor ponořil do hloubky lidské duše společně se skvělou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a autorkou knihy Trauma a disociace, Mgr. Hanou Vojtovou.26. 10. 2026 · pro členyPhDr. Mgr. Evžen Panovský – Tajemství našich předků: Jak rodová historie a mezigenerační vzorce utvářejí náš dnešní životKaždý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti? Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii. Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.19. 10. 2026 · zdarma
Všechny články