Romana Ljubasová: Jak si v neklidné době zachovat klid a selský rozum

Romana Ljubasová vnímá současnost jako dobu plnou podnětů, hrozeb a rychle šířených informací. Její odpovědí je zachovat si selský rozum, věnovat se tomu, co člověka baví, a připravovat se na situace, které lze ovlivnit. Sama se podle svých slov vrátila k sobě a nejbližším a začala více pečovat o svou kondici. Cvičení a pozornost k jídlu pro ni nejsou krátkodobou dietou, ale součástí dlouhodobé snahy zůstat soběstačná.

Při zvládání krizí vychází z vlastní zkušenosti, že panika nic nezachrání. V náročné chvíli se snaží problém nejprve stabilizovat, rychle se rozhodovat a nebát se případné chyby napravit dalším rozhodnutím. Teprve potom hodnotí, co šlo udělat lépe, aniž by si neúspěch vyčítala. Připomíná také zkušenost, kdy jí kolega v panice poskytl konkrétní vodítko. Svůj přístup ke krizi shrnuje důrazem na základní potřeby a vnitřní stabilitu: najíst se, napít se, vyspat se a zůstat zdravá, klidná a pevná.

Moderátor Lukáš Eder otevírá téma množství katastrofických informací, které podle něj roztěkanost a strach posilují. Romana Ljubasová na to navazuje svou současnou zkušeností: přestože se jí v podnikání daří, začíná méně potřebovat a hospodaří s menším rozpočtem. Smysl vidí v běžných dovednostech a činnostech, například v pečení chleba, vaření doma nebo plánování nákupu jednou týdně. Tvrdí, že díky plánování potraviny spotřebuje a utratí méně.

Více času jí podle jejích slov přineslo také delegování, na kterém pracovala deset let. Nemusí dělat ani kontrolovat každý jednotlivý úkol. Místo toho nastavuje mechanismy v týmu, sleduje jejich fungování a vede lidi k tomu, aby se ptali a přiznali, když něco nejde. Zároveň chce sama rozumět práci, kterou zadává druhým, aby ji dokázala ukázat. Svůj přístup shrnuje jako snahu umět věci dělat, ale nebýt nucena dělat je všechny osobně.

Moderátor Lukáš Eder popisuje víkend bez zpráv, po kterém ho v pondělí překvapilo dění v západní Evropě. Romana Ljubasová odmítá, že by omezení zpráv nutně znamenalo zavírání očí před světem. Sama zdůrazňuje život „tady a teď“ a soustředění na to, co lze právě řešit.

Svůj přístup spojuje s praktickou připraveností. Uvádí vlastní zásoby dřeva a vody a mluví o tom, že se cvičí v reakcích na různé situace. Při chůzi podle svých slov nepoužívá mobil, aby si udržela kondici a čistou hlavu.

V další části obrací pozornost k funkčnosti věcí. Na příkladu oblečení vysvětluje, že je pro ni důležitější pohodlí a použitelnost než značka. Kritizuje hromadění rychlé módy a z vlastní zkušenosti popisuje, proč raději udržuje starší auta než kupuje nová. Její obecná preference je návrat k funkčnosti namísto rychlosti a spotřeby.

Romana Ljubasová vnímá umělou inteligenci s obavami. Podle ní její výstupy závisejí na informacích, z nichž čerpá, přičemž AI sama nerozpozná, co je pravda a co je pro člověka dobré. Varuje proto, že při řešení všeho pomocí AI mohou lidé ztrácet zdravý rozum.

Za podstatný rozdíl mezi člověkem a AI považuje schopnost cítit. Na příkladu péče o plačící dítě vysvětluje, že robot podle jejího názoru nedokáže nahradit člověka, kterému na dítěti záleží. Kritizuje také okamžitou dostupnost informací: obává se, že si jich lidé přestanou vážit a že automatizace může vytlačovat zkušenosti předávané mezi generacemi.

Moderátor Lukáš Eder současně připomíná praktickou stránku AI. Popisuje ji jako nástroj, který může zjednodušovat procesy, zákaznický servis a snižovat náklady. Za důležité považuje hledání míry: AI neodmítat úplně, ale používat ji chytře a ne více, než je zdrávo.

Romana Ljubasová vysvětluje, že její firma se snaží dodávat AI informace o své značce, aby ji systém zahrnoval do doporučení. Současně v tom vidí zásadní problém: podle jejího názoru může velké množství obsahu a finanční síla zvýhodnit značku bez ohledu na skutečnou kvalitu produktu. Firmy proto musejí publikovat, přispívat, dokládat informace a získávat recenze, chtějí-li zůstat v doporučeních viditelné.

Moderátor Lukáš Eder tento vývoj přirovnává ke sponzorovaným odkazům ve vyhledávači. U nich se podle něj lidé postupně naučili rozlišovat placené výsledky od organických a dohledávat další informace. U AI však lidé stále častěji žádají rovnou o konkrétní doporučení, aniž by navštívili web prodejce nebo vydavatele.

Ljubasová připomíná zkušenost své značky s obsahovým marketingem: firma dříve připravila velké množství článků z různých úhlů a díky tomu se ve vyhledávání posunula výše. Rozdíl spatřuje v tom, že texty tehdy vznikaly ručně a firma je považovala za hodnotné. Dnes může AI během krátké doby vytvořit stovky variant, které podle ní jejich zadavatelé nemusí stihnout zkontrolovat. Obává se proto šíření informací, které nejsou v pořádku.

Moderátor Lukáš Eder popisuje příklad chatbota, který čte a třídí e-maily, odpovídá na ně, plánuje schůzky a člověka upozorní jen na důležité zprávy. Zároveň připomíná názor psychologa a neurovědce Petra Boba, podle něhož může mít i samotné třídění zpráv význam pro práci a život.

Romana Ljubasová na to navazuje obavou, že při rozsáhlém přenechávání komunikace AI lidé přestanou sami formulovat myšlenky a ztratí cit pro to, jak jejich slova znějí. Sama proto někdy volí velmi stručný e-mail bez formálních obratů, aby bylo zřejmé, že jej napsala osobně. Ve vztahu ke kolegům považuje za podstatné ptát se, jak se cítí, jak se mají a co plánují.

Oba řečníci stavějí proti automatizaci osobní kontakt a běžné lidské zkušenosti. Lukáš Eder to ukazuje na návštěvě pekárny, kde má pro něj hodnotu setkání s člověkem a možnost vybrat si konkrétní chléb. Kapitola tak nepředkládá odmítnutí AI jako celku, ale vyjadřuje obavu z nahrazování přemýšlení, vlastního vyjadřování a mezilidského kontaktu automatizovanými nástroji.

Romana Ljubasová pozoruje, že zákazníci v jejím e-shopu nakupují opatrněji: déle pročítají informace a recenze, opakovaně se vracejí a rozhodnutí někdy udělají až při další návštěvě. Jednokusových nákupů podle ní ubylo a zákazníků je méně, zbývající však nakupují více. Jiné prodejní kanály se podle její zkušenosti vyvíjejí bez výraznější změny.

Za oporu firmy považuje vztahy budované se zákazníky během jedenácti let. Poslední dva roky se zároveň věnovala optimalizaci reklamy, obalů a dalších částí provozu. Zda je firma na případné zhoršení situace skutečně připravena, se podle ní teprve ukáže v čase.

Jako příklad obtížného rozhodnutí uvádí ekologickou likvidaci 40 tisíc obalů v hodnotě půl milionu korun po získání evropské ochranné známky pro Inca Kollagen. Současně investovala do nových obalů, přestože připouští, že je možná nespotřebuje tak rychle, jak by si přála. Výslovně netvrdí, že krize přijde; přípravu chápe jako způsob, jak zachovat klid a nepropadnout panice.

Romana Ljubasová vysvětluje, že její firma se dál rozvíjí, ale už netlačí na růst za každou cenu. Dlouhověkost firmy sama o sobě podle ní není měřítkem kvality; důležitější je, zda podnik ve své době funguje bezpečně, přináší užitek a vytváří přidanou hodnotu. Při dalším rozvoji proto zvažuje, co zachovat, co ukončit a co ještě doplnit. Případnou expanzi do Polska by raději spojila se silným partnerem, než aby ji uskutečňovala sama.

Stejný pohled vztahuje i na osobní výkon. Připomíná svou dřívější potřebu výrazně překračovat normy, ale zároveň se ptá, jak dlouho lze takové tempo vydržet. Místo automatického přidávání dalšího „patra“ doporučuje nejprve upevnit základy a rozšiřovat se teprve tehdy, když to dává smysl.

V další části mluví o stárnutí, soběstačnosti a podobě péče. Sama se podle svých slov snaží podporovat kondici cvičením, stravou a spánkem, bez paniky a nadbytku informací. Přeje si také více komunitních míst, kontakt mezi generacemi a běžnou sousedskou komunikaci. Moderátor Lukáš Eder její úvahy shrnuje jako návrat k základům, které mu dávají jistotu a klid.

Moderátor Lukáš Eder otevírá reakce posluchačů, včetně pochvaly produktu, který podle komentáře nepůsobí jako podvod na zákazníky. Romana Ljubasová spojuje nedůvěru lidí se zprávami i zkušenostmi s výrobky, které nevydrží očekávanou dobu.

V oblasti doplňků stravy kritizuje rychlé využívání aktuální poptávky a následný prodej založený na obavách. Na přímou otázku moderátora odpovídá, že takový způsob propagace doslova zakazovala. Přestože jí tým doporučuje ostřejší komunikaci, sama raději věnuje čas osobním rozhovorům se zákazníky než nátlakovým sdělením.

Svůj produkt označuje za pomocníka a zdůrazňuje, že podle jejího pohledu lze k některým výsledkům dojít také bez kolagenu, například pohybem. Jde o její vysvětlení v rozhovoru, nikoli o redakčně ověřené zdravotní doporučení. Zároveň popisuje, že po rozšíření trendu se na trhu objevili další prodejci. V období krize jí podle jejích slov zůstává méně klientů, jejich vztah ke značce je však pevnější a věrnější.

Moderátor Lukáš Eder čte komentáře kritizující výraznou gestikulaci, obsah rozhovoru i vzhled Romany Ljubasové. Ta říká, že mimikou přirozeně ukazuje své pocity a při mluvení převádí emoce do slov. Kvůli nesouhlasu ji měnit nechce a připouští, že nemusí vyhovovat každému.

K odmítavému hodnocení rozhovoru přistupuje podobně: respektuje, že jej někdo může považovat za nesmyslný, protože nezná život ani okolnosti autora komentáře. Podle ní není zdravé tvářit se, že je všechno nejlepší a že existuje jediná pravda.

Na poznámku o vráskách odpovídá osobní zkušeností s botoxem, který už nechce, protože jí podle jejích slov změnil výraz. Vrásky spojuje s mimikou, emocemi a vlastními prožitky. Neusiluje proto o neměnný vzhled a přijímá, že její tvář může podle světla, spánku či pitného režimu působit pokaždé jinak.

Moderátor Lukáš Eder shrnuje kritický komentář, podle něhož Romana Ljubasová není lékařka ani odbornice a pracuje se subjektivními názory. Ljubasová odpovídá, že biomedicínu nevystudovala, ale při práci se obklopuje odborníky. Vypráví, že jí člověk z medicíny nabídl studii, která by podle jejích slov dopadla tak, jak by si přála. Nabídku odmítla a rozhodla se spoléhat na postupné šíření zkušeností mezi zákazníky. Jde o její osobní tvrzení; rozhovor nabídku ani uváděné odborné podklady nezávisle neověřuje.

Ljubasová zároveň říká, že některé výrazné fotografie a zákaznické příběhy nezveřejňuje, protože by podle ní působily nevěrohodně. Následně popisuje proměnu jednodenní akce Blue Monday v delší „klidný týden“. Akci chápe jako odměnu pro stálé zákazníky, nikoli jako výprodej, a její původ spojuje s obdobím, kdy zákaznické nákupy podle ní pomohly firmě udržet stabilitu.

V debatě o ceně tvrdí, že nemůže zlevnit kvůli způsobu výroby a že jí nevadí pomalejší růst zákaznické základny. Upřednostňuje dlouhodobou důvěru, stálou kvalitu a přijetí toho, že část lidí jejímu přístupu nebude rozumět.

Romana Ljubasová říká, že kvalitně odvedená práce má větší šanci vydržet. Přeje lidem, aby se věnovali tomu, co je baví, protože podle ní pak svou činnost dělají kvalitněji a mohou za ni přijímat peníze.

Moderátor Lukáš Eder doplňuje, že obživa nemusí být pro každého zároveň hlavním životním zájmem. Za přijatelné považuje i uspořádání, kdy člověk vykonává práci, která ho mentálně nevyčerpává, a tomu, co ho baví, se věnuje mimo ni. Podle něj nemusí být každý podnikatelem ani milionářem.

Romana za měřítko úspěchu nepovažuje stav účtu, ale to, jak se člověk cítí. Zároveň upozorňuje, že přijímat kritiku není jednoduché. Slova podle ní mohou výrazně ublížit, ale také někoho potěšit a povzbudit. Moderátor kapitolu uzavírá citátem psychologa Svobody, podle něhož život není o výkonu, ale o prožitku.