Výchova dětí · Článek

Proč dospívání bolí víc než dřív. Psychiatr Petr Pöthe o ztrátách, které jsou pro naše děti nezbytné

Dospívání vždy bolelo. Ale dnes bolí víc. O tom, proč mají mladí lidé tolik úzkostí, proč se ztrácí v sobě a proč už jim často nerozumíme, mluví dětský psychiatr MUDr. Petr Pöthe. Ve své nové knize Proč dospívání bolí otevírá dveře do světa mladých lidí, kteří vyrůstají v době neustálé stimulace, sociálních sítí a přehnané ochrany. Podívejte se na ukázku rozhovoru s MUDr. Pöthem

2. listopadu 2025

Kniha pro ty, kteří právě hledají sami sebe

„Psát pro rodiče mě nebaví,“ říká Petr Pöthe. „Rodiče si z knih dělají návody a snaží se být dokonalí. Ale to je na škodu. Chtěl jsem napsat knihu pro samotné dospívající – aby se v ní našli, aby porozuměli sami sobě.“

Kniha Proč dospívání bolí je psaná jazykem teenagerů, bez mentorování, bez návodů.
Jsou v ní příběhy mladých lidí, kteří hledají svou identitu, zápasí s tlakem okolí nebo se potýkají s těžkými zkušenostmi, jako je zneužívání, šikana či závislost na technologiích.
Cílem není šokovat, ale ukázat, že bolest k dospívání patří – a že jí lze projít se ctí.

„Dospívání není pokračování dětství. Je to nový člověk.“

Jedna z klíčových myšlenek knihy i podcastu:

„Dospívající není jen velké dítě. Je to nový člověk, který ještě neví, kým je, a kým bude. A my ho nemůžeme dál vychovávat. Můžeme s ním mít vztah.“

MUDr. Pöthe upozorňuje, že mnoho rodičů se snaží své děti „vychovávat“ i v době, kdy už by s nimi měli hlavně budovat vztah založený na důvěře.
Vztah, který dítě podrží, když selže.
Když se rozpláče.
Když něco zkazí.

Protože právě tehdy se rozhoduje o tom, jestli si domů bude chtít vracet – nebo uteče do jiného světa.

Ztráta bolesti jako ztráta odolnosti

Další silná myšlenka z rozhovoru:

„Rodiče chtějí chránit děti před bolestí. Ale tím je připravují o schopnost ji zvládat.“

Podle Pötheho vyrůstá generace „nadměrně chráněných“ dětí, které nikdy nezažily ztrátu, neúspěch ani frustraci.
„Rodiče dnes zamrazí křečka, aby dítě nemuselo vidět smrt,“ říká s nadsázkou.
Ale právě setkání s bolestí a hranicemi učí děti žít v realitě.
Bez toho zůstávají křehké, ztracené, neschopné ustát zklamání.

„Zakázal bych mobily ve školách.“

Pöthe, stejně jako americký psycholog Jonathan Haidt, upozorňuje, že příliš brzký kontakt s chytrými telefony deformuje vývoj mozku.

„Dospívající, které vidím dnes, jsou jiné než před deseti lety. Žijí v online realitě, která je definuje. Získávají pocit hodnoty jen podle toho, kolik mají lajků.“

V knize i rozhovoru volá po zodpovědném zavádění technologií, které by mělo být postupné a řízené. „Do šestnácti let bych sociální sítě zakázal,“ říká bez obalu.

Když bolest přeroste síly

Jedna z nejcitlivějších kapitol knihy se jmenuje Terka a ukradené dětství.
Vypráví příběh dívky, kterou zneužil její sbormistr – člověk, kterému rodiče bezmezně důvěřovali. Pöthe vysvětluje, že právě nedůvěra rodičů v dítě bývá největší zranění.

„Nejhorší následky mají děti, kterým nikdo neuvěřil. Protože pak nevěří ani samy sobě.“

Tahle kapitola je sice temná, ale přináší i naději – v sílu víry, že to, co se stalo, bylo skutečné a že je možné se z bolesti zvednout.
Kniha tím otevírá téma, o kterém se stále mlčí – zneužívání a zanedbávání dětí v prostředí důvěry.

Bolest, která má smysl

Proč by si tedy dospívající měli knihu přečíst?
Protože v ní uvidí, že jejich bolest má smysl.
Že nejde o selhání, ale o přirozenou součást zrání.
A že cesta k dospělosti vede skrze ztrátu, zklamání a odvahu znovu důvěřovat.

„Dospívání vždycky bolí,“ uzavírá Petr Pöthe. „Ale když bolí zdravě, stává se z něj síla.“

Pro koho je kniha určena

  • Pro dospívající, kteří se cítí ztracení, smutní nebo nepochopení.

  • Pro rodiče, kteří chtějí pochopit, co se v hlavách jejich dětí děje, aniž by je chtěli opravovat.

  • Pro učitele, terapeuty i kohokoliv, kdo se chce naučit mluvit s mladou generací jazykem, kterému rozumí.

Podívejte se na celý rozhovor s MUDr. Petrem Pöthem

Co si přečíst dál?

Prof. PhDr. Anna Hogenová: Smrt nás učí, jak žítNa smrt myslí každý den. Možná právě proto mluví o životě s takovou silou. Filozofka prof. Anna Hogenová v našem dalším rozhovoru otevírá otázky, kterým se většina z nás vyhýbá: co nám říká naše konečnost, proč se bojíme opravdové lásky a proč je dnešní doba tak krutá. Jak vlastně můžeme o smrti uvažovat?29. 10. 2026 · pro členyKdyž mozek zapomene, ale tělo si pamatuje. Proč tělo přehrává stará traumata a jak z toho ven?Myslíte si, že to, co se stalo před lety, je dávno pryč? Náš mozek a tělo si to často nemyslí. Významná klinická psycholožka Mgr. Hana Vojtová vysvětluje, proč nás nepříjemné vzpomínky zaplavují jako živá přítomnost, co je to disociace a jak v sobě znovu najít pocit bezpečí. Znáte ten pocit? Sněží, sedíte v teplém obýváku s hrnkem čaje, kolem vás je klid a jste v bezpečí. Přesto stačí jeden neopatrný tón v hlasu partnera, určitý pach nebo barva a do vašeho těla se zničehonic vlije mrazivá vlna úzkosti či hněvu. Logický rozum vám říká: „Vždyť se nic neděje! To, co tě tak ranilo, bylo před čtyřmi lety!“ Jenže vaše tělo reaguje, jako by ten strašný okamžik probíhal tady a teď. Proč tomu tak je? A jak se vymanit ze spárů minulosti, která nás drží jako neviditelné vězení? V premiérovém rozhovoru se náš moderátor ponořil do hloubky lidské duše společně se skvělou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a autorkou knihy Trauma a disociace, Mgr. Hanou Vojtovou.26. 10. 2026 · pro členyPhDr. Mgr. Evžen Panovský – Tajemství našich předků: Jak rodová historie a mezigenerační vzorce utvářejí náš dnešní životKaždý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti? Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii. Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.19. 10. 2026 · zdarma
Všechny články