Když se z „dokonalé mámy“ stane autentická žena: Kateřina Saint Germain o síle mateřství, stínu smrti i odvaze prostě jen BÝT

Mateřství jako zrcadlo našich nejhlubších stínů

Mnoho žen má pocit, že s příchodem dětí ztrácejí samy sebe a svou identitu. Kateřina to na začátku vnímala podobně. Dnes však mateřství vidí jako ten nejčistší nástroj k objevování vlastní opravdovosti.

„Děti z nás nedělají někoho, kým nejsme. Naopak. Ony z nás právě naopak dělají přesně to, kým jsme a vytahují z nás to nejvíc autentické z nás. To, že se nám to nelíbí, je věc druhá,“ sdílí Kateřina.

Děti jsou podle ní naši největší učitelé. Žijí v přítomném okamžiku, jsou naprosto pravdivé a učí nás něčemu, co nám dospělým často chybí: bezpodmínečné lásce. Dítě nepřestane milovat svou mámu, protože pláče, je unavená nebo naštvaná. Právě v momentech, kdy máma dokáže odložit perfekcionismus, uznat chybu a dítěti se omluvit, se staví ten nejpevnější most důvěry. Ukazujeme jim totiž, že chybovat je lidské a bezpečné.

Když do života zasáhne strach o život

Někdy nás však k naprosté pravdivosti vůči sobě samé nemusí dovést jen seberozvoj, ale tvrdý náraz reality. Kateřina v podcastu velmi otevřeně sdílí moment, kdy si nahmatala nádor za uchem. Následovalo čtvrt roku nejistoty a týden nekonečného čekání na výsledky histologie.

Tento moment, ačkoliv byl děsivý, se stal jejím největším probuzením. Tváří v tvář vlastní smrtelnosti si uvědomila, jak obrovskou samozřejmostí pro ni bylo zdraví.

• Uvědomění psychosomatiky: Nádor se objevil v místě, kde nevědomky roky zatínala čelisti. Byl to fyzický projev zadržovaného vzteku a nevyslovených slov z dětství i dospívání.

• Odevzdání kontroly: „Dotkla jsem se toho, že ty jo, vždyť já tady už nemusím být, tak jsem vlastně odevzdala část nějaké důvěry,“ popisuje zlom. Uvědomila si, že se svět beze mě nezblázní, že nemusí nonstop pro všechny fungovat na úkor sebe, a začala žít s daleko větší lehkostí. Z poslušné holčičky se zrodila žena, která ví, co chce, a hlavně to, co už nechce.

 

Návrat ke kořenům: Proč potřebujeme rituály a divočinu?

Dnešní svět je rychlý a digitální. Zapomněli jsme na to, co drželo lidské komunity pohromadě po tisíciletí – na příběhy a rituály. Kateřina se proto věnuje přechodovým rituálům (sama si zpětně prošla rituálem první menstruace – menarche) a absolvovala náročný Vision Quest, kdy strávila čtyři noci o samotě v lese.

Příroda nás nesoudí. Když v ní strávíme dostatek času, naše nervová soustava se zklidní a my se vracíme k podstatě. Zjišťujeme, že život a smrt jsou propojené nádoby a že v tomto velkém řádu věcí nejsme sami.

Tuto jednoduchost a napojení se Kateřina snaží předávat i svým dětem. Nezahlcuje je podněty, nechává je se nudit a rozvíjet kreativitu. A hlavně – učí je rituálům, jako je společné večerní sdílení toho, co je přes den potěšilo či naštvalo, zakončené písničkou, která funguje jako dokonalá emoční kotva pro celou rodinu.

Chcete slyšet víc? Celý rozhovor vás pohladí po duši

Tento článek je pouhým nahlédnutím pod pokličku neobyčejně hlubokého setkání. V plné verzi podcastu se dozvíte také:

• Jak naučit muže držet bezpečný emoční prostor pro ženské emoce.

• Proč dětský mozek raději sleduje drsné přírodopisné dokumenty o přežití než manipulativní lidské chování v pohádkách.

• Jak obrovskou moc má lidský hlas a obyčejný zpěv při uklidňování bloudivého nervu (nervus vagus) během večerního rodinného shonu.

• Co přesně znamená umění „prostě jen BÝT“.

Dovolte si na chvíli zpomalit. Zapomeňte na seznamy úkolů a tlak na to, čím vším musíte být. Inspirujte se lidskostí, otevřeností a moudrostí, která v dnešním světě tolik chybí.

Nenechte si ujít toto exkluzivního vyprávění. Připojte se k našemu kanálu firstclass.cz/residlo a získejte okamžitý přístup k celému podcastu, bonusovým materiálům a dalším rozhovorům, které mění pohled na život, zdraví a lidské vztahy.