Výchova dětí · Článek

Hlavu vzhůru: Jan Mühlfeit o tom, jak naučit děti (i sebe) zvládat tlak dnešního světa

Čtyřicet procent patnáctiletých dětí v Česku trpí depresí nebo středně těžkou depresí. Tenhle údaj Národního ústavu duševního zdraví si Jan Mühlfeit, bývalý šéf Microsoftu pro Evropu a dnes kouč špičkových sportovců i rodin, nese s sebou do každého semináře. V novém díle podcastu vysvětluje, proč mentální odolnost není vlastnost, se kterou se člověk narodí, ale dovednost, kterou lze – stejně jako sval – trénovat. A proč právě děti ji dnes potřebují víc než kdykoli předtím.

20. července 2026

Proč na tom záleží

Jan Mühlfeit to vysvětluje jednoduchou rovnicí: výkon se rovná dovednost krát mentální odolnost. Ani sebelepší dovednost se totiž neprojeví, když člověka ve chvíli pravdy semele tréma. „Mentální odolnost je schopnost podat optimální výkon i v těžkých podmínkách,“ říká a připomíná, že jde o trénovatelnou dovednost – vzpomeňme na mladého Rogera Federera, který v patnácti letech zuřivě házel raketou, a dnes je symbolem chladnokrevnosti.

Dětský mozek mezi lvem a diktátem

Klíčová část rozhovoru se týká toho, jak dětský mozek zachází se selháním. Jan pracuje s modelem „profesora“ (racionální neokortex) a „opice“ (instinktivní amygdala), jejíž prioritou je přežití, ne úspěch. Špatná známka se v hlavě dítěte snadno promění v řetězec: dostal jsem pětku → je to moje chyba → jsem špatné dítě – ačkoliv výsledek jedné činnosti nikdy nevypovídá o identitě člověka.

Proti tomu doporučuje tři jednoduché otázky, než dítě (nebo dospělý) uvěří první negativní myšlence:

  • Je to, o čem přemýšlím, racionální?
  • Mám na to nějaký důkaz?
  • Slouží mi to v tuhle chvíli?

Není to generace sněhových vloček

Jan Mühlfeit odmítá nálepku „generace sněhových vloček“. Tlak, který zažívala jeho generace, byl lineární – dnešní kombinace školního výkonu, sociálních sítí a zrychlujících se technologií je exponenciální. Řešením podle něj není plošný zákaz sociálních sítí, ale edukace – naučit děti, kdy a jak technologie používat vědomě.

Silné stránky místo honby za slabinami

Podle studie Gallupu věnují rodiny sedmdesát procent času rozebírání nejhoršího předmětu na vysvědčení a jen sedm procent tomu, ve kterém dítě exceluje. Jan připomíná, že výjimečnost se rodí z rozvíjení silných stránek, ne z honby za průměrností všude.

Věta, která by měla znít před každým zápasem i písemkou

Nejlidštější moment patří příběhu Kobeho Bryanta, kterému otec po zápase bez jediného bodu řekl, že ho bude mít stejně rád, ať dá nula, nebo šedesát bodů. V posledním zápase kariéry v NBA dal Kobe Bryant šedesát bodů. Právě tahle bezpodmínečnost – oddělení lásky od výsledku – je podle Jana základem celé mentální odolnosti: ne nikdy neprohrát, ale vědět, že prohra neznamená konec.

Tento článek je jen malým nahlédnutím do hloubky, do které jsme s Janem Mühlfeitem v rozhovoru zašli.

V plné verzi podcastu jdeme ještě dál a rozebíráme témata, která pálí snad každého rodiče:

  • Jak nastavit zdravé digitální hranice bez neustálých bojů, zákazů a křiku.
  • Jak u dětí aktivovat stav „flow“ – okamžik, kdy se učení či sport stávají čistou radostí, a ne povinností.
  • Proč si ti nejlepší světoví sportovci vizualizují krize a jak tuto techniku můžete využít při běžném školním stresu vašich dětí.

Výchova v dnešním zrychleném světě je neuvěřitelně náročná disciplína. Ale nemusíte na ni být sami. Přidejte se k naší komunitě Laskavé výchovy. Odemkněte si plný přístup k tomuto rozhovoru i k celé knihovně podcastů, rad a inspirace, které vám i vašim dětem pomohou růst v klidu, bezpečí a vzájemném porozumění.

Obsah pro členy

Pokračování článku je pro členy FirstClass. Jedno členství platí ve všech komunitách.

Vybrat členství

Už máte členství? Přihlásit se

Co si přečíst dál?

Prof. PhDr. Anna Hogenová: Smrt nás učí, jak žítNa smrt myslí každý den. Možná právě proto mluví o životě s takovou silou. Filozofka prof. Anna Hogenová v našem dalším rozhovoru otevírá otázky, kterým se většina z nás vyhýbá: co nám říká naše konečnost, proč se bojíme opravdové lásky a proč je dnešní doba tak krutá. Jak vlastně můžeme o smrti uvažovat?29. 10. 2026 · pro členyKdyž mozek zapomene, ale tělo si pamatuje. Proč tělo přehrává stará traumata a jak z toho ven?Myslíte si, že to, co se stalo před lety, je dávno pryč? Náš mozek a tělo si to často nemyslí. Významná klinická psycholožka Mgr. Hana Vojtová vysvětluje, proč nás nepříjemné vzpomínky zaplavují jako živá přítomnost, co je to disociace a jak v sobě znovu najít pocit bezpečí. Znáte ten pocit? Sněží, sedíte v teplém obýváku s hrnkem čaje, kolem vás je klid a jste v bezpečí. Přesto stačí jeden neopatrný tón v hlasu partnera, určitý pach nebo barva a do vašeho těla se zničehonic vlije mrazivá vlna úzkosti či hněvu. Logický rozum vám říká: „Vždyť se nic neděje! To, co tě tak ranilo, bylo před čtyřmi lety!“ Jenže vaše tělo reaguje, jako by ten strašný okamžik probíhal tady a teď. Proč tomu tak je? A jak se vymanit ze spárů minulosti, která nás drží jako neviditelné vězení? V premiérovém rozhovoru se náš moderátor ponořil do hloubky lidské duše společně se skvělou klinickou psycholožkou, psychoterapeutkou a autorkou knihy Trauma a disociace, Mgr. Hanou Vojtovou.26. 10. 2026 · pro členyPhDr. Mgr. Evžen Panovský – Tajemství našich předků: Jak rodová historie a mezigenerační vzorce utvářejí náš dnešní životKaždý z nás se v určitý moment života zastaví a položí si základní otázky: Kdo vlastně jsem? Odkud pocházím? A proč reaguji na svět zrovna tak, jak reaguji? Většina lidí hledá odpovědi v přítomnosti – v aktuálních vztazích, práci nebo osobním rozvoji. Jenže co když kořeny našich dnešních pocitů, úzkostí, ale i výjimečných darů leží hluboko v minulosti? Do studia jsme přivítali dalšího vzácného hosta – PhDr. Evžena Panovského, klinického psychologa, psychoterapeuta a autora knižní novinky Rodokmen v příbězích: Psychologické bádání v rodové historii. Pohled Evžena Panovského je fascinující právě tím, že propojuje dva světy, které spolu na první pohled nemusí zdánlivě souviset: genealogii a psychologii.19. 10. 2026 · zdarma
Všechny články