Škola pro svět, který ještě neexistuje – RNDr. Ondřej Šteffl, CSc. o tom proč tradiční biflování v nejisté budoucnosti selže

Od výkonu k budoucnosti: Hříchy minulosti a nové obzory

Ondřej Šteffl v roce 1990 založil PORG – První obnovené reálné gymnázium. Tehdy se vraceli k ideálům První republiky. Dnes to ale vidí jinak. „To si dodneška vyčítám, že jsem tenkrát nevěděl, že osmiletá gymnázia jsou vlastně spíš zlo než dobro,“ přiznává otevřeně. Zatímco PORG byl a je školou zaměřenou na výkon a tradiční znalosti, Scioškoly směřují úplně jinam – do budoucnosti.

„Snažíme se připravit děti na budoucnost, což znamená, že spoustu těch tradičních znalostí pokládáme vlastně za zbytečnou a pokládáme za důležitější úplně jiný věci.“ – RNDr. Ondřej Šteffl, CSc.

Podstata problému tkví v tom, že společnost stále vnímá školu jako servisní organizaci pro přípravu na povolání. Jenže s nástupem umělé inteligence se může stát, že velká část dnešních dětí v klasickém smyslu vůbec pracovat nebude. Školy by je proto měly učit spíše to, jak rozumně a smysluplně trávit volný čas, což dnes nedělají.

Past poslušnosti a strach ze ztráty

Proč se tedy vzdělávací systém nemění, i když státní strategie (jako Strategie 2030+) jasně říkají, že bychom měli ubrat na encyklopedických znalostech? Brzdou jsou často samotní rodiče. Z průzkumů vyplývá, že 95 % rodičů souhlasí s tím, že škola má vést děti k poslušnosti.

„To v tomhle světě vede k tomu, co kolem sebe vidíme, že lidi jsou pak poslušný, ale rozhodně to nevede k nějakým inovacím, k nápadům, k zakládání firem, k startupům, k ekonomickýmu růstu,“ varuje Šteffl.

Funguje zde popsané kognitivní zkreslení – strach ze ztráty. Rodiče se ve škole něco naučili a podvědomě negativně prožívají představu, že by jejich děti tyto věci neuměly, i když je sami v životě zapomněli nebo nikdy nepotřebovali. Změna podoby vzdělávání je pro ně pocitovou ztrátou.

Umělá inteligence jako trenažér, nebo cesta k hlouposti?

Když v roce 2022 přišla revoluce v podobě generativní AI, Scioškoly okamžitě reagovaly a zapracovaly ji do svých cílů. Tradiční Waldorfské či Montessori přístupy jsou tu s námi sto let a v zásadě se nemění, dnešní svět ale vyžaduje okamžitou flexibilitu.

U dětí v souvislosti s AI hrozí dvě zásadní rizika:

1. Kognitivní offloading a deskilling: Děti přenášejí myšlenkovou zátěž na AI. „To je trošku jako do posilovny, koupit si robota a posílat ho za sebe do posilovny, no tak to očividně nedává žádnej smysl, to moje zdraví nezlepší,“ přirovnává Šteffl. Mozek bez zátěže ochabuje.

2. Parasociální vztahy: Mladí v choulostivém věku dospívání utíkají od živých partnerů k umělé inteligenci, protože před ní se nemusí červenat a ona udělá vše, co chtějí.

Rada Ondřeje Šteffla pro rodiče je přesto překvapivá: Kupte dětem placenou verzi AI, protože je nesrovnatelně lepší, ale učte se s ní pracovat společně s nimi.

Chcete vychovat odolné a připravené dítě?

Výchova v digitální éře plné nejistoty nevyžaduje přísný dril, ale hluboké porozumění dětské psychice, emocím a novým technologiím. Nechcete v tom být sami?

Připojte se k naší komunitě rodičů a pedagogů, kteří chtějí pro své děti víc než jen servis pro Cermat testy. Staňte se odběratelem prémiového obsahu na firstclass.cz/laskavavychova a získejte pravidelný přísun inspirace, rozhovorů s odborníky a praktických návodů, jak vést děti k autonomii, odolnosti a zdravému sebevědomí.

Celý rozhovor je k dispozici pro předplatitele.