Neříkejte dítěti, že je špatné. Řekněte mu, co bylo špatně.
Lucie Kolaříková, psycholožka, lektorka a koučka, v novém díle podcastu Řešidlo odpovídá na dotaz maminky dvouapůlleté holčičky, která o sobě začala říkat negativní věci – že je „špatná“ nebo „fuj“. Jak s tím pracovat, aby si dítě nevytvářelo negativní obraz o sobě, a co to vlastně vypovídá o našem přístupu jako rodičů?Lucie i Maar Eder se tentokrát s něhou a pochopením dotýkají tématu dětské sebehodnoty, rodičovských emocí a přerušování starých rodinných vzorců.
„Pro malé dítě je nejbezpečnější reakcí na křik zamrznout. Proto je tak důležité, aby rodič zvládl své emoce a dítěti v klidu pojmenoval, co se děje.“
Lucie Kolaříková vysvětluje, že ve dvou a půl letech dítě teprve zkouší používat slova, která slyší kolem sebe – často bez plného pochopení jejich významu. Když tedy o sobě řekne „fuj“, nemusí to znamenat, že se nemá rádo. Může jít jen o omezenou slovní zásobu a snahu vyjádřit, že něco nebylo v pořádku.
Klíčem je, jak na to rodiče reagují. Pokud dokážou dítě ujistit, že je milované, ale zároveň rozlišit mezi chováním a osobou („to, co jsi udělala, není v pořádku, ale ty jsi v pořádku“), dítě se postupně naučí zdravě rozlišovat i samo.
Podcast tak otevírá hlubší téma – jak pracovat s vlastními emocemi, aby se nepřenášely na dítě, a jak vědomě přerušovat rodinné vzorce, v nichž byla výčitka či křik běžnou součástí výchovy.
Proč si poslechnout celý podcast
-
Zjistíte, co znamená, když malé dítě o sobě říká negativní věci
-
Naučíte se rozlišovat mezi chováním a identitou dítěte
-
Dozvíte se, jak zacházet se svými emocemi při výchově
-
Pochopíte, proč křik a nadávky dítěti ubližují stejně jako fyzické tresty
-
Inspirujete se, jak vytvářet bezpečný prostor, kde se dítě učí bez strachu
Obsah pro členy
Pokračování článku je pro členy FirstClass. Jedno členství platí ve všech komunitách.
Vybrat členstvíUž máte členství? Přihlásit se



