Seberozvoj

    Jak dokázat říct NE a necítit se při tom provinile

    “Už nechci zažít ubližování ve vztahu,” hlesla.

    Znělo to spíše jako přání než odhodlání.

    Řekl jsem jí 5 nezbytných podmínek, které jsem popsal i v knize Dvanáct srdcí. Každý, kdo nechce ve vztazích tratit svou energii, sebevědomí i sebehodnotu, musí:

    1. Mít svou mez. (Je totiž fajn, když do vztahů hodně dáváme. Musíme si ale uvědomit, že pokud jen dáváme, logicky budeme přitahovat lidi, kteří jen berou. A pak musíme mít nějakou mez, protože lidé, kteří jen berou, žádné meze nemají.)
    2. Netrpět ubližování. (Když totiž zneužívajícím lidem včas neřekneme dost, oni budou pokračovat. Nesmíme předpokládat, že přestanou. Nesmíme od nich čekat nic, co by na jejich místě bylo normální pro nás. Oni nemají stejné srdce.)
    3. Nesnižovat své nároky. (I když to může znamenat přijít o člověka, který nám ubližuje, ve výsledku je to náš zisk, ne ztráta. My totiž nepotřebujeme kdekoho. My potřebujeme toho, kdo bude respektovat naši mez, chránit nás před bolestí, a ne ji působit.)
    4. Věřit činům, ne omluvám. (Lidé toho totiž nažvaní, ale jedině skutky říkají pravdu.)
    5. Milovat člověka, ne iluzi o něm. (Dávejme pozor na naše vlastní představy, které neodpovídají realitě. Uvědomme si, že to, jak vidíme člověka, může být dáno naším srdcem, naším přáním, naším předpokládáním, naším očekáváním. Naší vírou v jeho proměnu, která se ale nikdy nemusí dostavit.)

    Žena na mě pohlédla a svěsila hlavu. Jako by to neměla dokázat. Jako by to bylo příliš těžké. Jako by to bylo proti její podstatě. Jako by se měla zadrhnout už u toho prvního – dokázat říct: Dost! Dál už to nebudu trpět.

    Dokázat říct NE

    Tolik lidí se bojí postavit za sebe. Vzepřít se tam, kde už někdo překračuje jejich osobní hranice. Raději tiše trpí. Doufají, že je pak druhý ocení. Ale ne, druhý si jich pak váží ještě míň. A toxický je k nim ještě víc. Když totiž člověk příliš často promíjí, druzí si zvyknou mu ubližovat.

    Proč je pro nás tak nepřirozené říct NE? Psychologie mluví o syndromu příliš hodných lidí, který vyvěrá z myšlení poslušných holčiček/chlapečků.

    Ano, máme to v sobě – sklopit hlavu, zatnout zuby a držet krok. A pak si to vyčítat. Protože nás dusí nejen to, když si nás okolí neváží, ale hlavně to, když si nevážíme sami sebe.

    Každý den dostanu v průměru tři sta dotazů, kde je klíčovým slovem sebevědomí, sebehodnota. I proto jsem založil uzavřenou skupinu, kde sdílíme své zkušenosti a já prostřednictvím speciálního živého vysílání zodpovídám konkrétní dotazy (přístup do skupiny je zde). Pravidelně každý týden pak pro členy této skupiny píšu články na přání. Jako dnes.

    Chcete pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě? Zajímá Vás, jak v sobě více rozvinout schopnost nastavit si osobní hranici a trvat na jejím respektování? Nebojte, že to nezvládnete – začneme od nejmenších, ale nejpotřebnějších kroků.

    Pojďme si vše objasnit bod za bodem:

    Jak dokázat říct NE a necítit se při tom provinile Pokračovat ve čtení »

      3 hodnoty, kterých se začni držet, dokud není pozdě

      Všichni víme, že jsme na cestě. Jen někdy zapomínáme, že to je jednosměrná cesta. Jednosměrka. Že se v ní nelze vrátit a cokoli v minulosti změnit. Že to je jednosměrka, ve které se necouvá. Začátkem každého roku to pociťuji na příbězích lidí, kteří se mi svěřují – kteří právě pochopili nejen to, že vjeli do jednosměrky, …

      3 hodnoty, kterých se začni držet, dokud není pozdě Pokračovat ve čtení »

        5 způsobů sebezklidnění

        Zima je v přírodě obdobím odpočinku, ba spánku. U člověka se zejména závěr roku stal nejhektičtější a nejstresovější fází. Paradox? Ne, jen další důkaz, jak moc se člověk odpojuje od přírody – jak moc ignoruje biorytmy a vede si svůj vlastní, komerční směr, který ho vyčerpává v době, kdy by měl sám sebe dobíjet. Jeho …

        5 způsobů sebezklidnění Pokračovat ve čtení »

          50 zákonů sebezlepšování

          Udělali jste chybu, kterou si ani po delší době neumíte odpustit? Divíte se, jak jste tehdy “mohli být tak hloupí” a nevidět to, co zřetelně vidíte dnes? Pokud ano, jaký dopad takový způsob přemýšlení na Vás má? Vnímáte, že Vás chyba posunula vpřed, nebo naopak snížila Vaše sebevědomí? Když jsem vytvářel Kurz sebezvládání, magazín pro …

          50 zákonů sebezlepšování Pokračovat ve čtení »

            Co děti potřebují slyšet, aby byly silné a šťastné

            Co jste nejvíce slýchali, když jste byli malí? Deset nejčastějších pokynů nebo rad do života, které jsem dostával já: Nezlob! Neruš! Neodmlouvej! Nelži! Nekraď! Nelelkuj! Nekuř! Nepij! Nefetuj! A hlavně: Nevybočuj! Vlastně pořád mi někdo říkal, co NEmám dělat. A když jsem se zeptal, co tedy MÁM dělat, slyšel jsem: Nebuď drzý! Nebo: To nech …

            Co děti potřebují slyšet, aby byly silné a šťastné Pokračovat ve čtení »

              5 způsobů sebenabíjení aneb Jak doplňovat vnitřní sílu

              Znáte ten příběh?

              Dva poutníci stoupali horami. Nápor ledového větru se proměnil ve sněhovou vánici. Vločky jim oslepovaly zrak, vířily, pleskaly do skal. Jen ztěžka postupovali dál. Věděli, že když zastaví, ztratí se v bílé bouři.

              Srdce jim v té psotě tlouklo až v krku. Vtom zaslechli volání o pomoc. Někdo zřejmě spadl ze srázu. Křičel, že se nemůže hýbat.

              “Nezastavujme. Je to osud. Toho člověka odsoudil k smrti,” řekl jeden a ještě přidal do kroku. “Pospěšme, jinak skončíme jako on.”

              Jak zrychlil proti ledovému vichru, tvář měl už téměř u země. Druhý přesto zastavil. Krkolomně hledal cestu k nešťastníkovi do údolí. Až ho našel, naložil na svá záda a vynášel zpět na cestu.

              Stmívalo se, pěšina, kterou muž s břemenem na bedrech klopýtali, se už ztrácela v temnotě. Tu na obzoru zpocený a stále vyčerpanější zachránce spatřil světlo. Konečně cíl! Konečně chalupa!

              Leč, v té chvíli současně o něco zakopl. Ztěžka pohlédl pod své nohy a – nemohl uvěřit vlastním očím. Na zemi ležel druhý poutník. Ten, který ho v mrazu nabádal, ať nezastavuje. Byl na kost zmrzlý. Nedošel.

              Poutník-spasitel, ufuněný pod tíhou závaží, ho ztěžka překročil a v pořádku dokráčel do bezpečí. U ohně krbu o tom dlouho přemýšlel: Jak to, že já jsem přežil?

              Tím, že se namáhal. Tělo raněného na zádech a vysoký fyzický výdej mu dodávaly potřebné teplo a zachránily mu život.

              Kde vzít sílu

              Dnes je doba takových poutníků. I oni se však ptají: Kde donekonečna brát sílu?

              Nedobré zprávy. Složitá energie. Nejasná budoucnost. Jako by ledový vichr neustával. Jak dlouho ještě potrvá? A co když, jen ustane, se zase vrátí? Kolikrát ještě?

              V klubové zóně denně konzultuji emoční a duševní bolesti. Hlavní témata: strach, nejistota, vyrovnávání se s opatřeními, smiřování se se ztrátami. Krize osobní i vztahové.

              Třikrát týdně pro Vás píšu speciální článek na přání. Učiním tak i dnes. A pokusím se ukázat cestu všem, kteří potřebují zesílit, pomoci organismu. Duše (psyché) a tělo (soma) jsou spojené nádoby. Zdravý duch potřebuje zdravé tělo a naopak. Ale o tom jsem mluvil v posledním živém vysílání o emoční hygieně (záznam zde).

              Tak kde brát sílu do současné bouře? Pojďme si ukázat cestu krok za krokem:

              5 způsobů sebenabíjení aneb Jak doplňovat vnitřní sílu Pokračovat ve čtení »

              Top
              Shopping Cart