Klub

This category can only be viewed by members. To view this category, sign up by purchasing FC PREMIUM na 1 rok, FC KLUB na měsíc, FC KLUB na rok or FC PREMIUM na 6 měsíců.

7 varování, že vztah bude skřípat, která poznáš už na začátku

Klub

Co potřebuješ ve vztahu, v životě?

Přesně to Ti nabízím.

Jednoduchá strategie. Vyvolat zdání kompatibility. Přimět člověka, aby se nad hezkými slůvky zasnil – a zamiloval. Mluvit tak příjemně, aby protějšek začal věřit, že právě teď potkal spřízněnou duši. Že zrovna tento partner mu perfektně rozumí.

V Karmě lhářů popisuji, jak snadné je prostřednictvím slov navodit pozitivní očekávání. Jak stačí nechat působit slova a zbytek obstará představivost člověka. Jak pouhé slovo pomůže nastartovat sympatii a hormonální reakci, které říkáme zamilovanost, jež se projevuje tím, že se posluchači nasadí růžové brýle a on všechno vidí v růžových barvách – jak přednosti, tak nedostatky svého protějšku. A tento omyl může trvat měsíce. Ba může mít své následky, které nepůjde vrátit.

Největší problémy při seznamování mají ti lidé, kteří druhé soudí podle sebe. Očekávají, že druzí mají stejné srdce, stejné hodnoty, stejný způsob uvažování, a zapomínají, že neexistují dva stejní lidé. Že slova mohou lhát. Že až přijdou činy, mohou růžové brýle rychle spadnout a očekávání se změní ve zklamání – u někoho další v řadě.

Ale proč? Copak se nedá prohlédnout člověk už při první komunikaci nebo schůzce? Proč místo slov, která mohou být falešná, nepřikládáme větší význam energii člověka, která nemůže být jiná než autentická? Proč více nezapojujeme intuici? Proč nám nedochází, že člověk může mluvit v rozporu se svými skutečnými úmysly, ovšem nikdy není schopen vytvářet jinou energii, než která je v souladu s ním samotným? Energie prostě nelže. (Ale o tom už víc v Karmě lhářů.)

Každý den mi svěřujete více než tři sta problémů, těžkostí a případů, které Vás potkávají ve vztazích. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde můžete volně sdílet své zkušenosti a řešení konkrétních situací – pomoci tak sobě i druhým (pro členství ve skupině stačí mít vyřízenou registraci zde, odběratelé magazínu mají členství automatické). Každé úterý odpovídám na Vaše otázky v uzavřeném živém vysílání přímo ve skupině, dvakrát týdně píšu speciální články na Vaše přání. Jako dnes.

Vyhovím tedy všem, kteří jsou již natolik popálení negativními zkušenostmi ze seznamování, že ztrácejí víru v další vztah a chuť vůbec se ještě s někým potkat – ne snad proto, že by chtěli být sami, ale bolesti, spojené se zklamáním očekávání, bylo už příliš. I proto se víc zaměřím na znaky, které varují ještě před započetím samotného vztahu.

Uvedu jich sedm, které nikdy nepodceňujte. Svědčí o různých odstínech bezmoci, které pak v průběhu vztahu přijdou a jsou nejen bolestné, ale hlavně zbytečné. Okrádají nás o čas, energii, sebevědomí i právě důvěru v další vztahy. A přitom máme jednoduchou moc je poznat.

Pojďme si je probrat jeden za druhým:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Proč vyměňujeme 90 za 10 a spěcháme za dokonalostí, která neexistuje

Klub

„Odešel jsem od ní,“ řekl a já se podivil.

Odešel totiž od ženy, kterou na začátku považoval za svou spřízněnou duši. „Je skoro dokonalá,“ vykládal. „Do sta procent jí chybí tak deset,“ dodával, ale už tehdy mě to zarazilo.

Proč si všímá toho, co jí chybí?

Proč ho vůbec napadá zabývat se deseti procenty, které ženě chybí do ideálu, a ne těmi devadesáti procenty, které na ní může a má den co den oceňovat?

A nyní mi tvrdil, že zjistil, že jeho spřízněnou duší není. Najednou.

„Proč jsi od ní odešel?“ zeptal jsem se.

„Protože jsem našel LEPŠÍ ženu,“ vyhrkl a já se podivil ještě víc. Lepší než „skoro dokonalá“? Kdo by to mohl být? To už jedině dokonalá!

„Je to kolegyně z práce. Má přesně to, co mé manželce chybí! Chápeš? Ta kolegyně má TĚCH DESET PROCENT, která mi po celý manželský vztah scházela! Těch deset procent, která ženě mého vkusu CHYBĚJÍ K DOKONALOSTI! Chápeš? To znamená, že ta kolega je DOKONALÁ!“

Nemohl jsem uvěřit svým uším. To je tak hloupý?

On neví, že dokonalost NEEXISTUJE?

Neví, co je pohled nedostatku?

Neví, co je syndrom neviditelného člověka?

Bylo mi jasné, do jakého průšvihu se řítí.

Na druhou stranu pro něj bylo zjevně důležité touhle hloupou vztahovou lekcí projít…

Jak to, že nás lidé „přestávají milovat“

V křesle, kde teď seděla jeho manželka, bude později sedět i jeho milenka. Věděl jsem to. Obě v jeho očích prožívaly vlastně stejný příběh.

Žena, do které se zamiloval, byla na počátku skoro dokonalá. Chybělo jí málo, ale něco přece. Například byla bruneta, a ne blondýna. Nebo: Byla blondýna, a ne bruneta. Nebo: Měla malá prsa a ne velká. Nebo: Měla velká prsa a ne malá. Anebo: Prostě nebyla ještě okoukaná.

A časem oněch 10 procent, chybějících jeho současné ženě, spatřil u jiné ženy. Třeba právě u kolegyně z práce. Nabyl pocitu, že TA JE LEPŠÍ. Že o 10 procent PŘEVYŠUJE jeho 90procentní ženu. Jednoduchými počty řečeno: Jeho kolegyně tedy MUSÍ BÝT STOPROCENTNÍ. Deset plus devadesát je přece sto!

„Proč mě opustil, když jsem podle něj byla skoro dokonalá?“ ptala se manželka. Ale nebyla poslední. „Proč se chce vrátit k manželce, když jsem podle něj byla lepší než ona?“ ptala se po čase jeho kolegyně-milenka.

Je to jeden z nejčastějších případů, s jakými se mi svěřujete v uzavřené skupině. Každý týden odpovídám na Vaše otázky v pravidelném živém vysílání uvnitř skupiny (záznam včerejšího vysílání najdete přímo na stránce Klubu Motivace). Dvakrát týdně pak pro členy uzavřené skupiny píšu speciální článek na přání. Jako dnes. (Pokud členem nejste, členství si doplníte zde.)

Otázky jsou jasné:

  • Co způsobuje, že někdo je schopen vyměnit dlouhodobého 90procentního partnera za protějšek, který pořádně nezná, a přitom je přesvědčen o jeho 100procentní dokonalosti, ačkoli už na základní škole se učíme, že dokonalost neexistuje?
  • Proč poměrně záhy tento „100procentní“ protějšek ztrácí svou gloriolu dokonalosti?
  • Proč se ten, kdo odešel, vrací k původnímu 90procentnímu partnerovi, když ho už jednou považoval za „nedostatečného“?

Pojďme si tento matematický rébus jednoduše rozklíčovat bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Proč chyba, kterou uděláme podruhé, už není chyba, ale rozhodnutí

Klub

„Odešla,“ řekl. A když viděl můj tázavý pohled, snažil se rychle přidat vysvětlení: „Udělal jsem totiž chybu.“

Jenže můj pohled se z tázavého změnil v nedůvěřivý. „ODEŠLA proto, že jste udělal CHYBU?“ Trpce jsem se usmál.

To ještě nevěděl, že řekl nesmysl. Proč by lidé odcházeli kvůli chybě toho druhého? My všichni jsme CHYBUJÍCÍ bytosti. Neumíme jednat BEZCHYBNĚ. Chybami se UČÍME. Chyby jsou podstatou lidského rozvoje a moudrosti. Nebýt chyb, nemáme zkušenosti; nebýt chyb, nevíme, co NEOPAKOVAT.

My všichni potřebujeme dělat chyby. Potřebujeme, aby nás bolely. Pak víme, že šlo o jednání, které zhoršuje náš život, které nás připravuje o blízké osoby, jež tímto jednáním zraňujeme. DÍKYBOHU za chyby, jedině tím, že je uděláme, víme, co už nikdy neudělat znovu. To je definice chyby – na křižovatce, kde jsme dosud nikdy nestáli, se vydat špatným směrem. Ovšem to, že jde o špatný směr, jsme nemohli vědět dopředu. My jsme se tím směrem nejprve potřebovali vydat, abychom zjistili, že jde o slepou, nesprávnou cestu. A že příště máme jít na opačnou stranu. To je chyba, která se mění v POSUN.

Ale muž, který seděl v mé kanceláři, nemluvil o TÉTO CHYBĚ. O něčem, co udělal poprvé.

Proto také hlesl: „No, já jsem tu chybu udělal vlastně VÍCEKRÁT…“

Ovšem TO chyba není. TO už je ROZHODNUTÍ.

A objasním proč.

Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Podruhé už totiž není stejná řeka ani Ty

Každý den čelím více než třem stům otázek, které mi adresujete. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde každý týden živě vysílám své odpovědi na konkrétní otázky (pro vstup do skupiny potřebujete registraci zde). Dvakrát týdně pak píšu speciální články na přání členů této skupiny a pro ně. Snažím se zprostředkovat návštěvu myšlení „těch druhých lidí“, pomoci s rozmotáním zašmodrchaných vztahů a hlavně s nápravou úplně zbytečných chyb, kterých se jeden či druhý dopouštějí. Porozumění rozdílu mezi chybou a rozhodnutím je stěžejní, abychom „s údivem“ nepřicházeli o lidi, kteří mají svou mez a nedávají nám nekonečně „druhých šancí“.

Jak porozumět těm, kteří opakovaně dělají to, co se nám nelíbí a na co je upozorňujeme?

A naopak: Jak porozumět těm, kteří „zničehonic“ přestali tolerovat jednání, jež tak dlouho „bez problémů“ snášeli?

Jak dát dohromady dvojici, která se zbytečně, ale fatálně rozpojila – kde zraněný už má problémy s opětovnou důvěrou?

Pojďme si tuto důležitou psychologickou látku na Vaše přání objasnit bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Hamletův syndrom: Jak dlouho čekat, než se rozhodne BÝT, ČI NEBÝT s námi

Klub

„Potřebuji čas,“ řekne Ti protějšek.

Chápeš ho. Přece všechno má svůj čas.

Chodíš-li přírodou, vidíš, že i ovoce na stromě musí uzrát. Je tedy přirozené, že potřebuje uzrát i rozhodnutí v člověku.

Jenže problém je v tom, že chodíš-li dlouho přírodou, vidíš, že ovoce na stromě nakonec uzraje. Dokonce už i opadalo. Ale rozhodnutí Tvého protějšku tady pořád není.

A tak, čím déle chodíš přírodou, se ptáš: Jak dlouho to trvá člověku? Kdy vůbec nastane ten správný čas?

„Budeš tedy se mnou, nebo ne?“ naléháš a naivně si myslíš, že varianty odpovědi jsou pouze dvě – ANO, nebo NE. Ale dál slyšíš něco mezi: „To není tak jednoduché. Počkej ještě. Ty chceš všechno hned.“ A máš to. Jako by chyba byla na Tvé straně.

A tak jednoho dne zmlkneš. Už jenom mlčky čekáš dál. Až se do Tvé mysli přesunou otázky: Má to vůbec smysl? Čeho spíše budu jednou litovat – zbytečného čekání, anebo naopak unáhleného odchodu? Co z toho je pravděpodobnější?

Správný čas i pro Tebe

Každý den dostanu více než tři sta otázek, na které hledáte odpovědi. To číslo není vysoké, na hlavní facebookové stránce FirstClass.cz je vás přes tři sta tisíc. Proto jsem založil i uzavřenou skupinu, kde spolu můžete sdílet zkušenosti i názory, kde vám odpovídám prostřednictvím živých vysílání (pro vstup do skupiny potřebujete registraci zde), přičemž pravidelně dvakrát týdně píšu též speciální články na Vaše přání. Tak jako dnes.

Abyste pochopili, kdy je vlastně správný čas pro člověka, který pořád otálí.

Potažmo kdy je správný čas pro Vás, abyste otálet přestali.

Hamletovský syndrom

Napsal jsem už osm knih, které ukazují, zda v konkrétních situacích zůstat, nebo odejít. Hamletovský syndrom je jedním z nejrozšířenějších. Proč se mu tak říká? To je prosté.

Princ Hamlet řekl: „Být nebo nebýt – to je otázka. Je důstojnější zapřít se a snášet surovost osudu a jeho rány, anebo se vzepřít moři trápení a skoncovat to navždy?“

Ve vztazích je za Hamleta považován váhavý člověk, který stojí jednou nohou ve vztahu a druhou mimo něj. U kterého není jasné, zda vstupuje do vztahu, nebo je spíše na odchodu. Co vlastně chce? Proč to časově natahuje? Proč na jednu stranu vykládá „Miluji Tě, udělám pro nás cokoli“, a na druhou stranu zdánlivě nedělá pro nás nic nového?

Co se děje v jeho hlavě? Jen si s námi hraje, obírá nás o čas, nebo se opravdu náročně potýká s vnitřními draky – nejistotami, pochybnostmi, slabostmi, ale také se zodpovědností a soupeři, o kterých ani netušíme, protože nejsme v jeho kůži?

Jak to zvládat, když z našeho pohledu je čekání už moc dlouhé, bolestné, nepochopitelné?

A především: Kolik času ještě dát?

Pojďme si to objasnit bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské nic

Klub

„Udělal jste někdy ve vztazích chybu?“

Tato otázka mě pokaždé rozesměje. Od chvíle, co se moje kniha 250 zákonů lásky (v anglickém překladu 250 Laws of Love) stala bestsellerem v USA, Velké Británii, Itálii a Španělsku a Amazon mi udělil status Amazon Best-Selling Author, mnoho lidí podléhá představě, že jsem snad v životě neudělal chybu, ve vztazích neublížil…, a přitom opak je pravdou: Právě proto, že jsem v minulosti udělal mnoho chyb, vím, jak lehce se dělají a jak těžce napravují – pokud vůbec napravit jdou.

Zahraniční novinářka, která se mnou dělala rozhovor v souvislosti s novou knihou JáMy spřízněných duší, mi pak položila otázku: „Čeho se Vy sám ve vztahu nejvíce bojíte?“ 

A já měl jasno. „Ničeho,“ odpověděl jsem.

Nechápala. Dodal jsem tedy: „NIČEHO se nejvíc bojím.“

Že nevíte, co je NIC ve vztahu? Že nevíte, jak si člověk sám vytváří karmu – jak to, co sám vysílá, se mu později vrátí? Právě na NIČEM je to nejlépe vidět. Na lhostejnosti.

Jak se vytvářením NIC vrací NIC

Jako kluk jsem ustavičně lhal jedné dívce. Neptejte se proč. Jen tak. Bylo mi to lhostejné. Ona sama mi byla lhostejná. Bylo mi jedno, jestli odejde. A hlavně jsem nevěřil, že odejde, protože ona pořád dál zůstávala. Jako by jí ani nevadilo, že lžu. Po každém přistižení při lži mi dala novou šanci. A já tehdy ještě nevěděl, že člověk není dokonalý, má své meze a takzvaná nádoba důvěry jednou přeteče přes okraj, kterému se říká trpělivost. Že jednou ztratí trpělivost s člověkem.

A tak jsem jednou našel prázdný byt. A na stole ležící dopis. V něm stálo:

„Petře, věř mi, že ženu nic nebolí víc než poslouchat lež, a přitom znát pravdu. Odcházím nešťastná a zklamaná. Ne z toho, jaký ve skutečnosti jsi, to je nakonec Tvoje věc, ale z toho, že ses stal někým, kým jsi sliboval, že nikdy nebudeš. Abys mi dobře rozuměl – Ty jsi neudělal žádnou chybu. Jenom jsi odhalil to, kdo opravdu jsi: lhář. Chybu jsem celou dobu dělala jen já, že jsem Ti tu masku ne-lháře věřila.

Odcházím proto, že mám strach. Víš, já se nebojím zřejmých nepřátel. Ti mě nemohou obelhat, protože jim přirozeně nevěřím. Ale koho se bojím, to jsou falešní přátelé. Těm věřím, a tak mě snadno obelžou. Proto pochop, že se už bojím TEBE.“

Odložil jsem ten papír a uvědomil jsem si, že takhle jsem to nechtěl.

Že celou dobu jsem si myslel, že já nic nemohu ztratit. Že ta holka je NIC. Ale bylo to jinak.

Teprve když odešla, zbylo mi NIC. Zbyl jsem si já sám.

Když zůstane NIC

Moje knihy jsou o zvládání nejtěžších situací ve vztahovém životě. Každý den dostávám okolo tří set otázek. Odpovídám mnoha formami v uzavřené skupině, třeba formou úterních živých vysílání pro více než 5000 členů (přístup do této skupiny, a tedy i k vysíláním nebo těmto článkům je přes registraci zde).

Co si počít v okamžiku, kdy si uvědomíš fatální chybu – že sis nevážil člověka, na kterém Ti najednou záleží – a on Ti už odmítá dát novou šanci?

Co dělat, když nádoba důvěry přeteče přes okraj trpělivosti a Ty teprve v tu chvíli chápeš, že ničí důvěra není neomezená, bezedná, a chceš ho zpátky?

Jak je možné, že NIC, které formou lhostejnosti k milujícímu člověku jeden vysílá, se vždy jako bumerang vrátí a pořádně bolí – tak, jako nic jiného?

Pojďme si, prosím, tyto otázky zodpovědět bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

5 důvodů, proč ti, které milujeme, až časem zjistí, že neměli odejít

Klub

Zůstat, nebo odejít?

Dilema, které někdy lidé řeší, až o tom jejich protějšek ví.

Usmívají se na něj, a přitom už nosí v hlavě myšlenku, zda by pro ně někdo jiný nebyl vhodnější. Nejčastěji pak podvědomě zvolí někoho neokoukaného, s kým funguje, zatímco v dosavadním vztahu je už zamilovanost přešla. Neuvědomují si, že zamilovanost, ta hormonální reakce, je v každém vztahu jen dočasná, a jakmile vyprchá, musí nastoupit druhá fáze vztahu, a tou je láska. Ale oni budou znovu honit jen zamilovanost, v domnění, že ten další, opět nový a tak vzrušující partner, zůstane neokoukaným navždy.

Nebo odcházejí, protože je vztah už unavil. Mají svých starostí dost. Nechtějí se účastnit ještě řešení problémů někoho jiného. Chtějí být chvíli sami. Sami na své starosti. Nedomýšlejí, že když jim starosti ještě přibudou, nebo výrazně ztěžknou, potřebovali by dodatečně něčí podporu, povzbuzení, pomoc. Ale čí, když chtěli být na všechno sami?

Je tisíc a jeden důvod, proč lidé odcházejí ze vztahu. A to dokonce i tehdy, když na druhém nenacházejí žádnou chybu. Ano, jak jsem vysvětloval ve svém živém vysílání pro uzavřenou skupinu (jejími členy se můžete stát i Vy, stačí se registrovat zde), tohle se stává takzvaným „mladým duším“, které nemají dostatečnou srovnávací zkušenost. Jste-li pro ně jejich první skutečně vážný vztah, pak vše krásné, co pro ně děláte, nemohou dostatečně ocenit, protože NEVĚDÍ, že je to výjimečné. Jestliže nemají srovnání, jestliže nikdy neměli jiný tak vážný vztah, mohou se domnívat, že takové jednání partnera je běžné a normální. Že snídani do postele servírují všude. Že když se ocitnou v problémech, každý partner ihned přispěchá, obejme a bude mít čas. Že když protějšek udělá chybu, pokaždé ji uzná. Zkrátka, nemohou vědět, jak je to vzácné, pokud nezažili opak. A obráceně, POCHOPÍ, jak je to vzácné, jakmile zažijí opak.

Každý den mě konfrontujete s více než třemi sty příběhy, které zažíváte ve svém životě. Chcete odpověď na svá trápení, posvítit na cestu ze tmy, dodat sílu, naději nebo přijmout třeba drsnou pravdu, hlavně už neztrácet čas. Proto jsem založil uzavřenou skupinu, proto v ní sdílí své otázky, ale i zkušenosti téměř šest tisíc z vás, proto odpovídám i já například prostřednictvím těchto článků na vaše přání, jako dnes.

Pokud patříte k těm, kteří nyní nosí v hlavě dilema zůstat, nebo odejít, následující řádky Vám pomohou NEudělat chybu, které byste později mohli litovat, jakmile by Vám došlo, že vztah nepůjde vrátit.

A pokud naopak patříte k těm, kteří byli opuštěni, ačkoli máte čisté svědomí a svůj protějšek jste milovali, respektive stále milujete, následující řádky Vám pomohou pochopit, co se v tom, kdo odešel, může stát, a hlavně proč.

Ostatně, moje nová kniha JáMy spřízněných duší ukazuje na 344 stranách, za jakých okolností si lidé uvědomují, že ztratili svou spřízněnou duši a co všechno dvěma polovinám pomáhá, aby jedna druhou našli, a to i po rozvráceném vztahu.

V tomto článku uvedu pět hlavních důvodů, pro které se lidé vracejí a které nespočívají v okolnostech, ale v člověku samém. Ve Vás. Pojďme si je objasnit jeden po druhém a více se vžít do toho, co milující partner vlastně znamená.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak v sobě přepsat vzorce chování a myšlení svých rodičů

Klub

Psychologové jim říkají praskací případy.

Když je totiž někomu vyprávíte, záhy uslyšíte „prasknutí“ – to jak nezainteresovaný posluchač nad hlavní postavou příběhu zlomí hůl.

Jako nad Markétou. Má před padesátkou. Třicet let s jedním mužem. Třicet let snažení o to, aby pro něj byla důležitá. Podstrojování, obstarávání, zájem, to všechno probíhá z její strany. Z jeho strany nic. On už nestojí ani o komunikaci. Když se Markéta postaví před televizi, zda by si jí alespoň dnes všiml, slyší: „Uhni!“; když se k němu snaží přivinout v posteli, slyší „Odpal!“; když chce cokoli probrat, s čímkoli se svěřit, o cokoli požádat, slyší „Nezájem“.

Nevztah. Jako by byla průsvitná a neexistovala.

Když se Markéty zeptáte, jak dlouho to trvá, řekne: „Nejméně dvacet let. Ale není to stejné. Spíše je to pořád horší.“ Markéta se cítí zbytečná, bezcenná, a protože s takovým pocitem se nikomu nežije dobře, snaží se něco změnit. Dělat pro manžela ještě víc (aby si ji všiml). Odejít? O tom neuvažuje. Nemá na to sebevědomí. Jak by člověk „bez hodnoty“ mohl věřit, že v jiném vztahu by to bylo lepší? Jak by mohl věřit, že by si vůbec někoho ještě našel – „v tak vysokém věku“?

Názor, že je „stará na to, aby odešla“, má Markéta od třiceti let. A hned Vám odpoví, proč se cítí stará: „Protože mám vrásky, celulitidu…“ Zeptáte-li se: „A kdo Vám to řekl?“, skloní hlavu. Celý vztah jí to říkal její manžel. Dokud s ní ještě mluvil. V každém věku jí dával najevo, že je Markéta nejstarší, jaká kdy byla. (Už jí zamlčel, že v každém věku je nejmladší, jaká kdy bude.)

A tak se ozve prasknutí. Kdekdo řekne: „Za to si může sama. Nemá zůstávat.“ Kdekdo ji odsoudí. Aniž se kdo pokusí jí porozumět a pochopit samotnou příčinu. Když se totiž vnoříte do Markétiny minulosti, najdete příčinu. Chování své maminky, které Markéta jako malá dennodenně nasávala jako vzor. Maminky, která „by nikdy neodešla“, protože by to „Markétce nemohla udělat“. Ano, Markétina maminka zůstala v nestravitelném vztahu s notorickým alkoholikem a tyranem jen kvůli Markétce. Zřejmě aby jí ukázala, že „všechno se má snést“. Že „není nutné mít žádnou osobní mez“. Že „žena nesmí říct NE“. Že to je „její úděl“.

Každý den od vás dostávám okolo tří set otázek podobného ražení. Trápíte se tím, co ve vás ve skutečnosti stvořila vaše minulost. Nevyhovuje vám to, ale myslíte si, že to není možné změnit. Jistěže to lze změnit. Myšlenka, že „s tím nejde nic dělat“, je myšlenka těch vašich rodičů, kteří vás naučili tuto větu papouškovat tak dlouho, až jste ji vzali za svou a uvěřili jí. Toto falešné přesvědčení způsobilo nejen to, že žijete v sebetrýznění, ale hlavně s pocitem, že by vlastně bylo „nepatřičné odejít“, že by se na vás ti, kteří si vás neváží, nejspíš „zlobili“, nebo že byste si tím „uškodili“. Ve skutečnosti je to jen strach. Ten strach, který není ani váš, ale vašich rodičů, kteří jej mohli převzít také od svých předků. Říká se tomu rodičovský vzorec myšlení nebo chování.

V uzavřené skupině, kterou jsem založil pro řešení vašich konkrétních problémů (pro vstup musíte mít registraci zde), každý týden na podobné otázky odpovídám prostřednictvím živých vysílání, dvakrát týdně pak píšu speciální články na vaše přání. Jako dnes.

Praskací případy mají totiž jednu komplikaci. Jejich hlavní postavy jsou totiž osamělé. Nejen v partnerském vztahu, ale v mnoha typech vztahů. I jejich přátelé a příbuzní už nad nimi zlomili hůl. Nechtějí poslouchat obehranou písničku Jak mám nešťastný život, jestliže současně vidí, že ten, kdo naříká, nic pro pozitivní změnu nedělá. I proto se tomu chci věnovat.

Jak se sebou začít pracovat?

Jak přepsat negativní vzorce, převzaté od svých rodičů?

Jak konečně utnout „neštěstí“, o kterém si myslíme, že „nejde změnit“?

Pojďme si to objasnit krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Mluv na rovinu. Proč bereš mně i sobě čas? 5 důvodů, proč být ve vztahu upřímný

Klub

Všimli jste si té zvláštnosti?

Nádraží či letiště, kde se vítají nebo loučí lidé, vidí někdy upřímnější polibky než svatební sály.

Podobně stěny nemocnic slyší někdy upřímnější modlitby než zdi kostelů.

Často mi kladete otázky:

Proč mají dnešní lidé takový problém s upřímností a přímostí?

Proč je v dnešním světě tolik falše, lží a přetvářky?

V uzavřené skupině, kde spolu sdílíte své momentální problémy a návrhy jejich řešení, jsem řešil z určitého pohledu tragický případ, kde však bylo těžké definovat viníka. Ten příběh ukazoval, že upřímnosti ubývá i vinou smutné zkušenosti lidí.

Nechci Ti ublížit…

Filip a Míša měli dlouhý vztah. Tak dlouhý, že Filipa omrzel. Zůstával v něm, jak říkal, ze slušnosti. Nechtěl Míše ublížit odchodem, když ona mu ničím neublížila. Problém byl v tom, že Míša měla „ženské komplikace“. S každým rokem se snižovala pravděpodobnost jejího otěhotnění, a to tak fatálně, že lékaři stanovili termín: nejpozději do 30. roku věku, pak už to nepůjde.  A Míša si miminko moc přála.

To, že s ní Filip zůstává, si vykládala tak, že si jsou předurčeni. V obavách obracela každý list kalendáře, když o jejích 29. narozeninách už Filip nevydržel a přiznal: „Promiň, nemiluji Tě. Odcházím.“ Míše to vyrazilo dech.

Filip si od první chvíle uvědomoval, že by měl být upřímný. Ale… V minulosti zažil právě to, že po něm druzí vyžadovali naprostou upřímnost, ale jenom do chvíle, než skutečně upřímný byl – a pak to těm lidem začalo vadit. Byl za špatného. A on nechtěl být. Při každém pohledu na milující Míšu neměl srdce na to zranit ji, zranit její naději, ale tím víc se ujišťoval, že ji prostě nemiluje. Už dávno měl jiný vztah. Když jí o 29. narozeninách přiznal pravdu, dodal, že už to nemohl tajit – se svou „záložní dívkou“ sám čekal dítě. To Míšu srazilo dvojnásob.

Její jediná otázka zněla: „A proč jsi mi to, že mě nemiluješ a nechceš se mnou zůstat, neřekl dřív?“

Jeho odpověď byla tragikomická: „Protože jsem Ti nechtěl ublížit.“ A tak jí teď ublížil mnohem víc.

„Vyčetla bys mi, že jsem Tě okradl o čas, který u Tebe hraje tak velkou roli,“ dodával v naději, že ho pochopí.

Ale vzápětí se chytil za ústa. Uvědomil si, že jí tím lhaním, kterému on říkal strategicky zamlčování, ukradl ČASU MNOHEM VÍC. Ve své naivní domněnce, že neříkáním pravdy neubližuje, postupně nevratně ubíral té MILUJÍCÍ ženě, která mu důvěřovala a spoléhala na něj, to nejvzácnější, co každý člověk má – kus života, který už nikdy nelze vrátit zpátky.

Ovšem ztráty nebyly jen na Míšině straně. Jak Filipovi následně došlo, svou dlouhodobou přetvářkou nevratně přišel o člověka, který ho bezmezně miloval.

Proč vlastně neříkáme pravdu, a pak toho litujeme?

S oběma můžete mluvit, oba se stali součástí uzavřené skupiny, i když nezávisle na sobě. Oba potřebovali pomoc.

Míša potřebovala vstřebat, že vinou jiné osoby, pro kterou dělala maximum, přišla o svůj životní sen, ba potřebu. Mateřství.

Filip zase potřeboval dostat z vědomí, že on je toho příčinou.

Jak řekl Rouchefoucauld: „S tím, čeho se na nás dopustili druzí, už se nějak vyrovnáme; horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.“ Ona si vyčítala, že ji do pasti přivedla její vlastní „hloupá“ důvěra. On si vyčítal, že se pocitu viny za zmaření štěstí milujícího člověka nikdy nezbaví. Navíc pro něj nebylo snadné strávit, že v očích ženy, které „nikdy nechtěl ublížit“, je nakonec tím „nejhorším padouchem, jakého mohla potkat“.

Každý týden pro uzavřenou skupinu živě vysílám i píšu články na přání. Také dnes. Vaše nejčastější otázka zní: Jak změnit člověka, který neříká pravdu? Potažmo jak změnit sebe, pokud my jsme těmi, kteří zamlčujeme druhým v domnění, že jim tím neublížíme?

Ukážu Vám, jak pracuji s lidmi a na jakých pěti základních uvědoměních stavím. Pojďme si je objasnit jedno po druhém:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

7 rozdílů mezi dlouhodobými a krátkodobými běžci ve vztazích

Klub

„Miluji Tě,“ řekne Ti protějšek.

Ale co to znamená?

Znamená pro něj „Miluji Tě“ totéž, co pro Tebe?

Každý rok okolo padesáti tisíc párů vysloví při svatebním obřadu: „Navždy, v dobrém i zlém.“ Zhruba polovina z nich to „navždy“ časem vezme zpátky. Stačí, když se objeví někdo jiný, kdo opět uslyší: „S Tebou teda už navždy.“

To je rozdíl mezi mít rád a milovatMít rád je spojeno s dočasností. Kdo má rád květinu, utrhne ji, a tím připraví o život. Vloží ji do vázy jako do rakve a ví, že se její krásou bude těšit už jenom krátce. Milovat je naopak spojeno s dlouhodobostí. Tudíž s péčí. Kdo miluje květinu, zasadí ji a zalévá ji, a tím se stará o její život.

V knihách, zaměřených na posilování partnerských vztahů, 250 zákonů lásky a Spolu, píšu, že milovat neznamená být zamilovaný, neznamená to Chci jenom sex, Líbíš se mi, Miluji Tvoje peníze. Milovat je totiž nejenom o slovech a citech, ale hlavně o konkrétních činech.

Mezi těmi, kdo mají rádi milují, je stejný rozdíl jako mezi běžci na krátké a dlouhé tratě. Nezatracuji ty první. Jen je dobré vědět, že jste potkali sprintera, a neočekávat od něj, že s Vámi poběží maraton. Vystavíte se totiž zbytečnému zklamání.

Problém je, že sprinteři málokdy přiznají barvu. Tuší totiž, že málokdo chce jen krátkodobý vztah. Tudíž že by nemuseli od protějšku dostat to, co chtějí – třeba právě ten sex, podporu, peníze. A tak „zapomenou“ říct, že jsou u Vás jen na skok.

O to důležitější je znát rozdíly mezi krátkodobými a dlouhodobými běžci, které lze vycítit už při seznámení nebo na začátku vztahu. S každým dalším dnem jsou tyto signály patrnější, protože čas odkrývá skutečnou tvář a motivy člověka.

V uzavřené skupině, kterou jsem založil před dvěma lety, abyste si mohli vzájemně a diskrétně vyměňovat zkušenosti, často sdílíte příběhy nenaplněných očekávání a zklamání. Příběhy plné prozření, kdy se z osoby mající plná ústa slov o lásce vyvinul individualista, a ještě s negativními rysy – sobec, slaboch, narcista, sociopat, manipulátor, tyran nebo agresor. Či někdo, kdo dlouhodobý vztah nebyl ochoten nebo schopen budovat, protože bojoval s neuzavřenou minulostí nebo zraněným vnitřním dítětem.

V živých vysíláních, určených pouze pro uzavřenou skupinu (dnes tradičně od 10.00, na stránce možno zhlédnout i ze záznamu; vstup do ní je umožněn každému, kdo je registrován zde), se často ptáte: Jak včas odlišit lidi vnitřně nastavené na krátký a dlouhý vztah? Jak zbytečně neutratit čas, a to dokonce pádem do toxického vztahu, ze kterého se už nemusíme vyhrabat? Jak nacítit nekompatibilitu, kterou v počáteční zamilovanosti můžeme přehlížet?

Dvakrát týdně píšu pro členy uzavřené skupiny článek na přání. Jako dnes. Vytyčme si tedy sedm milníků, podle kterých s vysokou pravděpodobností odhadneme partnera dostatečně zralého pro zdravý a dlouhodobý vztah. Rozeberme si to bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak se nestát převozníkem

Klub

Představ si rybník a loďku, v té pluješ.

Možná je Ti dobře o samotě, možná přemítáš, že by bylo fajn v tak krásném dni nebýt v loďce sám.

A vtom…

Zaslechneš volání o pomoc.

Tonoucí!

V realitě života je to člověk, který si s někým vykračoval po břehu. Možná se pohádali, možná s ním ten druhý už dál nechtěl jít – a tak ho shodil. Možná ho ve své pramici i vylákal doprostřed rybníka a tam ho zradil – vyklopil, aby se ho zbavil.

Zkrátka, někdy se Ti přimotá do života člověk, který je zraněný vztahem. Ještě nemá uzavřenou minulost, možná o tom ani nevíš. Třeba mlčí o tom, co prožil. Nejčastěji jenom nechce být sám. A tak se Tebou nechá vytáhnout do Tvé loďky. Nechá se Tebou zachránit. Protože Tě potřebuje.

Možná proto, aby ten na břehu žárlil – aby se divil, jak se jeho ex-partner mohl tak rychle zadat a vůbec si po starém vztahu nestýskat. Ano, i do takové taktické hry se můžeš nevědomky dostat.

Možná ho ale čerstvý rozchod příliš bolí a nechce na něj být sám. Potřebuje Tvé ujištění, že stojí za lásku, že ho obejmeš, že ho – miluješ…

Možná to řekne i nazpět Tobě: Miluji Tě. Ale neví, co říká, pokud současně má ve svém srdci ještě obsazeno – pokud v něm má pořád ještě toho předchozího partnera. A nejen v srdci, i v hlavě.

Pak se stane, že když ho ve své loďce starostlivě osušíš a vrátíš do pohody, poprosí, zda bys ho mohl odvézt na břeh. V domnění, že teď spolu budete šťastně žít, opravdu zakotvíš. Jenže na břeh vystoupí on sám. A utíká za svým bývalým. Nebo za někým úplně jiným.

Ty zůstáváš v zapomenutí. Ve své loďce úplně sám. To je osud převozníka.

Zachrání tonoucího člověka, odveze ho na břeh, ale sotva slyší díky. Jeho osud je zůstat sám.

Na pocit, že možná pro vztah nebyl dost dobrý…

Na tenhle nesmyslný pocit.

Emocionální lékař

Neznám těžší osud než převoznictví v láscePsychologie ho přirovnává k lékaři lidské duše. Lékaře totiž zpravidla navštěvujeme jen tehdy, když je nám ouvej. Tehdy ho velebíme, když nám pomáhá. Jakmile nám ale pomůže, adieu, už ho nepotřebujeme vidět. Přestane existovat.

Stalo se Vám, že jste vstoupili do vztahu s člověkem, který neměl uzavřenou minulost? Přes veškerou Vaši lásku jednoho dne odešel? Zvykli jste si na něj, milujete ho, potažmo zvykly si na něj Vaše děti nebo Vy na jeho děti, a nyní Vám trhá srdce jeho návrat do minulosti?

Každý den dostanu okolo tří set otázek na vztahová témata. Vydal jsem osm knih, napsal stovky monotematických magazínů. Kromě stránky, na níž je dnes více než tři sta tisíc lidí, jsem založil i uzavřenou skupinu, kde už víc než pět tisíc z vás vzájemně sdílí své těžkosti i jejich řešení. Každé úterý v této uzavřené skupině živě odpovídám na všechny vaše otázky (přístup do skupiny je přes registraci zde). Dvakrát týdně pro členy této skupiny píšu speciální články na přání. Jako dnes.

Jak se nedostat do pozice převozníka?

A co si počít, když už se převozníkem staneme a trpíme osamělostí?

Na to všechno nyní odpovím. Pojďme krok za krokem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Zvolte měnu
EUR Euro
Top
Shopping Cart