Klub

Je to nejbolestnější manipulace, jaká existuje. A dá se jí vůbec nejhůře čelit. Ale dá se.

Tři hlavní zdroje Vaší bolesti, když je manipulátorem někdo z rodiny:

1. Nečekáte to. Rodina je přece základní jednotkou podpory, pomoci, sdílení. Nebo přinejmenším by člen rodiny neměl škodit, přát si naše slzy. To přece není možné!
2. Ví o Vás možná víc než Vy. Manipulátor využívá znalosti Vaší citlivé, slabé stránky. Tu obrací proti Vám. Zatímco jakýkoli cizí člověk si o Vás musí zjistit informace (Vy se mu musíte s důvěrou svěřit) a skoro nikdy Vás nezná tak dobře jako Vy, členové rodiny Vás mohou znát už od narození – tedy dříve, než jste začali svět vnímat Vy. Mohou vědět i to, co si nepamatujete. Mohli být přímo u toho. Mohou vědět, kde máte třinácté komnaty, protože Vám připadalo přirozené s trápením utíkat za rodinou. Mohou Vás nejvíce zranit, protože ke komu jinému být otevření než ke členům vlastní rodiny? Vždyť jste tak byli odmalička vedeni! Navíc oni jsou skutečně ti, od kterých byste ublížení nečekali!
3. Málokdo Vám uvěří. Člen rodiny? Šílíš? Když se pokusíte komukoli dalšímu svěřit, neuvěří Vám. Inu, v rodině se to nečeká. Navíc pokusíte-li se svěřit někomu dalšímu v rodině, on to může i popírat, bagatelizovat, zametat pod koberec. Řešit manipulaci v rodině je totiž příliš těžké a mrzuté, lehčí je osočit toho, kdo si stěžuje, z nevěrohodnosti. Hlavně nerýpat do vosího hnízda! 

Tak jak by Vás manipulace někým z rodiny nemohla bolet? Jak by Vám nemohlo připadat, že ji lze snadno vyřešit?

V psaném FC Kurzu Jak čelit manipulaci varuji: Součástí taktiky každého manipulátora je vědomí, že Vám nikdo věřit nebude, že Vás manipulátor dobře zná, tedy ví, jak Vámi manipulovat, abyste se nakonec Vy cítili vinní, slabí a oproti němu malí, a že Vás manipulace právě u jeho osoby (“tak milující…”) šokuje, že si ji sami nebudete chtít přiznat.

Středeční webinář pro členy FC Kurz, kterým automaticky zasílám každé nové vydání tohoto sebekoučovacího magazínu, mi ukázal, kolik z Vás stále podléhá iluzi, že se manipulátor změní, že si své toxické chování uvědomí, že se zastydí, omluví, stáhne. Problém je, že manipulace není omyl, chyba nebo přešlap. Manipulace je plán. Abyste trpěli, a přitom zůstávali. Abyste se trápili, a přitom si připadali sami vinní. Abyste čelili nelásce, a přitom doufali, že je to náhoda, nedorozumění nebo jen dočasná přeháňka. Abyste nepřestali milovat a obětovat se. Ba abyste se obětovali ještě víc, v domnění, že Vy jste nedostateční, a proto zaslouženě čelíte výčitkám, ponižování, odstrkování, pomlouvání – čemukoli, co Vás bolí.

Jak to celé pochopit? Jak k tomu přistoupit? Každý týden píšu pro členy FC Kurz speciální články na přání. V archivu jich najdete už tisíce (přístup do nich mají všichni členové).

Pojďme si tedy manipulaci v rodině vysvětlit i na bizarních příkladech krok za krokem:

Jak zvládnout manipulaci v rodině Pokračovat ve čtení »

Když člověk miluje, je pro něj přirozené důvěřovat. Otevřít se protějšku, svěřit mu sebe nebo své slabosti, doufat, že nezradí.

Zrada ale všechno mění. Nejen vztah, nejen otevřenost, ale také důvěru vůči tomu, kdo zradil, ba schopnost důvěřovat toho, kdo byl zrazen.

Ano, jste-li Vy tím, kdo byl zrazen, projdete dvěma obřími změnami: Už pro Vás není tak přirozené důvěřovat, a to jak tomu člověku, který zradil, tak jakémukoli člověku, jakémukoli vztahu. Vaše nabytá bolestná zkušenost totiž říká: Pozor! Už jednou jsi byl zrazen! Už jednou jsi doplatil na svou otevřenost a důvěru! Nestačila Ti ta bolest jednou? Chceš ji prožít znovu?

V knize Protože, zaměřené na zvládání velmi toxických životních zkušeností, mluvím o emocionální stopě Vaší emocionální paměti. S odstupem mnoha let si už nemusíte pamatovat všechny detaily té události. Ale nikdy nezapomenete TU EMOCI, ten pocit, který jste při zradě měli. TU EMOCI budete nenávidět, bude Vás budit ze snu, bude Vás varovat při každém pokusu o vztah – avšak teprve časem zjistíte, že Vám nechce ublížit a znepříjemnit život; ale naopak Vám pomoci už nikdy neprožít tutéž bolest. To však znamená správně ji POCHOPIT i UCHOPIT.

Nikomu už nevěřit? Ale proč?

Od členů úrovně FC Kurz, kteří nejenže mají přístup do uzavřené skupiny a mohou (i anonymně) sdílet své těžkosti, ale navštěvují i mé soukromé webináře, slýchám tolik odstínů STRACHŮ spojených se ztracenou důvěrou, že jsem se tomu rozhodl věnovat samostatné vydání FC Kurz Jak pokořit strach. S doporučeními psychologie, psychoterapie i psychoimunologie (aby se Váš strach nepromítal do zdraví). Tento FC Kurz je už teď dostupný zde (s členstvím FC Kurz získáte k samotnému magazínu celou škálu výhod včetně možnosti účasti na mých webinářích).

Nežijte v iluzi, že hlavním potrestaným je ten, kdo zradil. Nikdy ne. Nejvíce “pyká” paradoxně ten, kdo byl zrazen. Jeho první pocit je už nikdy nikomu nevěřit. A druhý pocit je opačný – potřebuji lásku. A jak najít milujícího partnera, když ten, kdo měl milovat, zradil a jiný už příležitost nemá dostat? A tak právě zrazení lidé bývají nakonec sami. Ačkoli nikomu neublížili, měli srdce na dlani, byli otevření, důvěřovali, tedy měli ty nejlepší předpoklady pro správný vztah. Neměli jen správného partnera.

I proto vznikl FC Kurz Jak pokořit strach. Proč by právě milující lidé měli žít v osamělosti? Vždyť budou chybět jiným lidem, kteří hledají milující protějšky! Jak se tedy naučit pracovat se zradou ve své hlavě a naučit se znovu důvěřovat – těm, kteří si to zaslouží?

Pojďme si ukázat čtyři rekonstrukční procesy, které můžete zvládnout i sami, a to v dalším článku na přání členů FC Kurz.

Objasněme si celou problematiku krok za krokem:

Jak se naučit znovu důvěřovat Pokračovat ve čtení »

Nemůžete žít bez člověka, který žije docela dobře bez Vás?

Trápíte se pro někoho, kdo se pro Vás netrápí?

Ničí Vás nejen to, že s Vámi není, ale navíc to, že mu ani nechybíte?

Trýzní Vás to, že se vůbec takovým vztahem zabýváte a nemůžete z něj pryč?

Ale můžete. Nevěřte lžím, které vytváří Vaše negativní rozpoložení. Říká se jim samolži a já jim věnoval část knihy L.E.Ž. – to je zkratka tří slov, které právě lži v člověku produkují.

Osud hladového srdce

Pokud Vaše srdce prahne po lásce, kterou nedostává, hrozí Vám syndrom hladového srdce.

Je to jako s žaludkem. Čím déle má hlad, tím více bolí a tím spíše by spolkl i to, co je vlastně nestravitelné. Jak se říká: Kdo má velký hlad, “snědl by i hřebíky”. A právě tak to je někdy se vztahy, které hladové srdce přitahuje, respektive akceptuje. Jsou to vztahy, které pak způsobují bolest – ne žaludku, ale srdce. Ještě větší bolest, než která hladovění předcházela.

Nemusíte být tím nijak vinni. Možná Vám láska scházela už v dětství. Možná Vámi manipulovalo okolí, které se k Vám schválně chovalo s neláskou, tak abyste lásku postrádali, potřebovali a pro jediné sousto jejich lásce udělali cokoli. Jako k smrti hladový člověk.

V knize JáMy spřízněných duší, jež učí rozpoznávat, kdo je pro nás ten správný a kdo ne, varuji, že kdo hladovému srdci první podá misku lásky, na tom se takové hladové srdce může stát závislým – zafixuje si ho jako první a možná i jediný zdroj lásky ve svém životě. A nehne se od něj. Nalezneme-li na poušti pramen vody, sedíme u něj ještě dlouho poté, co vyschne, a to tím spíše, čím déle jsme do té doby v té pustině marně hledali jedinou kapku.

V uzavřené skupině, založené pro Vaše sdílení těžkostí, tento svůj problém popisujete často. Máte srdce na dlani, jste schopni milovat a ochotni budovat doživotní vztah. Ale máte pocit, že není s kým. A když se konečně někdo objeví a dá Vám naději, o to hůř snášíte, když se po chvíli odvrátí. Chcete ho zpět. V domnění, že nikdo lepší neexistuje.

Jak tomu rozumět? Jak to zvládnout? Jak pomoci někomu třeba i blízkému, kdo se právě se syndromem hladového srdce potýká, ať je to Váš kamarád, rodič nebo dítě?

Každý týden píšu speciální články na přání členů uzavřené skupiny. K jejich čtenářům můžete patřit i Vy, stačí se jednoduše registrovat zde. Archiv všech těchto osobně směřovaných článků je zde.

Pojďme si tedy i tuto problematiku objasnit bod za bodem:

Jak se zbavit závislosti na člověku, který nás už opustil Pokračovat ve čtení »

Vnímáte toxickou dobu, plnou oslabujících nejistot?

Vidíte, a to jste dospělí. Máte kritické myšlení – schopnost zpochybnit realitu nebo toxická tvrzení. Disponujete více zkušenostmi než děti. Ale co mají dělat ty, když teprve začínají v tomto chaotickém světě? A co máte dělat Vy s nimi, abyste posílili jejich pozitivní schopnosti a dovednosti a lépe je vybavili do složité doby?

V mých FC Kurzech se vydání za vydáním věnuji řešení konkrétních problémů na bázi psychologie, psychoterapie a psychoimunologie, což je obor, který prokazuje přímou souvislost mezi stavy lidské psychiky a imunity. Čím větší, delší, chroničtější je stres nebo strach, tím oslabenější je organismus. Záleží Vám na psychickém i fyzickém zdraví Vašich dětí? Zbytečná otázka. Samozřejmě, že záleží. Ale co pro něj ještě můžete udělat? Co je ve Vašich vlastních silách? Vysvětlím Vám to. Zvládnete to. A víte, co je úžasné? Že ta cesta posílí i Vás.

Jak to NEdokázat

Z mého FC Kurzu Cestou vnitřní síly víte, co člověka nejen posiluje, ale i oslabuje. Máte-li džbán, který chcete naplnit, nestačí jen dolévat, ale také se přesvědčit, zda někde nemá prasklinu a dolévaná tekutina tudy neodchází. V procesu posilování dítěte jsou tři základní komplikace:

1. Toxická rodina. Jde o prostředí, ve kterém dítě nezná pozitivní příklad. Je mu jen připomínáno, jak je nedostatečné, neúspěšné, neschopné. Nezná podporu, povzbuzení, pozitivní motivaci. Chyba je selháním, nikoli předpokladem ponaučení. Neúspěch je důvodem k trestání a bolesti, nikoli součástí cesty k úspěchu. Není-li dítě vedeno k tomu, že kromě prohry existuje také výhra, může mít dojem, že lepší cesta (pro něj) neexistuje.
2. Negativní vzor. Rodič je dominantní učitel dítěte. To on mu nastavuje vzorce myšlení a chování. Dítě se totiž učí zpočátku tím, co vidí, a to považuje za normální. Děti určitě nejsou dokonalé v poslouchání, ale napodobování rodičů. Jejich slova přejímají jako automatickou pravdu a přizpůsobují jim své nastavení. Lakonicky řečeno: Co je normální pro rodiče, je normální pro dítě bez kritického myšlení. Pamatujme si: Rodič ukazuje dítěti, co je normální. Z nezdravých kořenů nemůže vyrůst zdravý strom, natož plodit zdravé ovoce.
3. Nerealistická očekávání rodiče. Tento bod zastřešuje předchozí dva. Nenaplňuje-li dítě očekávání rodiče z prostého důvodu, že očekávání rodiče převyšuje možnosti dítěte, bývá rodič vůči dítěti automaticky negativní a vytváří mu toxické prostředí, které dítě oslabuje a ještě více zhoršuje jeho podmínky. “Nula, víc nejsi!” I to se pro dítě stane pravdou.

Být dítěti špatným rodičem nedá příliš práce. Stačí ho srážet. To zvládne každý slabý člověk. A v klubovém prostředí, založeném pro možnost Vašeho i anonymního sdílení Vašich těžkostí (o vstupu do uzavřené skupiny více zde), mi často svěřujete, že právě tak – slabě – se někdy cítíte, například po hádce uvnitř vztahu nebo vinou vlastní osamělosti a bezmocnosti. Jak pak být lepším rodičem? Jak vytvářet prostředí, kde se s dítětem můžete vzájemně podpořit? Jak dokázat být dítěti lepším příkladem? Jak se nedat ovládat negativními emocemi a být daleko více asertivní i vůči toxickým protějškům v práci, rodině? Jak v negativním rozpoložení dokázat sám přiznat chybu a přehodnotit svá očekávání, třeba i ta nespravedlivá vůči dítěti? Jak se postarat o dítěti, když mi dává problém postarat se i o sebe?

Pojďme si objasnit krok za krokem pět pilířů a deset benefitů pozitivní výchovy – takové, která dodá radost a energii nejen dětem, ale i Vám:

(Každý týden píšu články na konkrétní přání členů klubového prostředí. Jako je tento. V archivu již najdete tisíce takových článků. Stačí být členy FC Klub nebo FC Kurz.)

Jak vychovat silnější dítě Pokračovat ve čtení »

Nemůžeš odejít, miluji Tě…

Nemůžeš odejít, zničím Tě…

Nemůžeš odejít, všichni Tvoji blízcí budou stát za mnou, zřeknou se Tě…

Nemůžeš odejít, naše děti poštvu proti Tobě…

Nemůžeš odejít, nebudeš mít z čeho žít – žádné peníze…

Nemůžeš odejít, nebudeš mít kde žít – žádné bydlení…

Nemůžeš odejít, otrávím Ti život a nepřestanu, dokud budu žít…

To všechno můžete slyšet od manipulátora, který si nepřeje ztratit svou oběť – Vás. Vydírání, vyhrožování, zastrašování, a to i směsí pozitivna a negativna. (“Já Tě opravdu miluji a bez Tebe si něco zlého udělám. Ty si pak poneseš šrám na duši. Tebe bude nenávidět svět.”). Až můžete uvěřit, že opravdu odejít nemůžete.

Stát se Vám to může nejen v partnerském vztahu (je vůbec možné, že toto Vám dokáže říct ten, kdo Vás někdy miloval?), ale i třeba v pracovním. Všude můžete čelit manipulativní strategii “Buď začneš dělat to, co chci, nebo já začnu dělat to, co nechceš.”

Tématu Jak čelit manipulaci jsem věnoval celý tento tištěný FC Kurz. Každou středu mu pak věnuji uzavřený webinář pro členy FC Kurz. Ten poslední trval namísto jedné plánované hodiny nakonec dvě – s ohledem na opravdu velké množství otázek, které jsem postupně detailně zodpověděl.

V šachu

Manipulace je, viz ilustrace na obalu FC Kurzu Jak čelit manipulaci, jako vytváření a následné vodění loutek. Manipulátor je ten, kdo používá nitky, Vaše nejslabší místa, k tomu, aby Vás nejen ovládal, ale i systematicky ničil – zbavoval Vaší energie, až nakonec nezbude žádná. A on odchází jako od mršiny. Parazit. Upír. Had. Není důležité, jak mu pak budete říkat. Důležité je, abyste si manipulování jinou osobou uvědomili včas. Fakt, že Vás drží v šachu.

Vrcholnou manipulací je ta, při které si oběť tento fakt vůbec neuvědomuje. Dělá, co chce manipulátor, odpojuje se od všech ostatních zdrojů energie – rodičů, dětí, přátel, vlastní obživy, vlastního bydliště, zájmů, zkrátka ztrácí vše, co ji dosud definovalo – a upíná se na jediný zdroj. Na manipulátora. On jediný se jí zdá správný pro budoucnost. Bohužel, jeho jednání se brzy zásadně promění a z Anděla je Ďábel. Ví, že se nemáte na koho obrátit, všichni se Vás zřekli nebo Vy jich. Ví, že má v trumfech minulost (“Vždyť já Tě tak miloval, pamatuješ?”). A za důvod svého zhoršení z Anděla v Ďábla uvádí jen Vaši chybu. “Buď tohle změníš, nebo odejdu.” A jeho odchod si neumíte představit. Nezůstalo by Vám NIC a NIKDO. Ani jeho LÁSKA (tak tomu říkáte), ani nikdo blízký. Zůstali byste SAMI. A sami to nezvládnete – o tom jste přesvědčeni, i proto, že Vás o tom přesvědčil on (viz jeho hřebíky do hlavy, kterými začíná tento článek).

Manipulátor vždy staví situaci tak, že nemáte na výběr. Buď život, nebo smrt. Buď se mu podvolíte, nebo zahynete. Buď se jako loutka necháte vodit, anebo Vás jako nepotřebnou odloží – a sami nebudete mít žádnou hodnotu. Víte, že takto to nejde dál, že Vás to ničí, ale jak nezešílet? Jak si při systematickém manipulování jinou osobou udržet rozum, jestliže nemůžete odejít i třeba proto, že víte, že reakce manipulátora by pak byla drtivá (viz včerejší webinář pro členy FC Kurz).

V klubovém prostředí, kde členové FC Klub a FC Kurz sdílejí, a to i anonymně, své momentální osobní těžkosti, se často objevuje ta otázka JAK. Jak to ustát? (Třeba kvůli dětem, kterým nechcete vzít druhého rodiče, nebo práci, kterou potřebujete neztratit, nebo vlastnímu svědomí, když jde o blízkého příbuzného a Vy nechcete být za špatné.) Jak vydržet to, co Vám manipulátor provádí? V psychologii se tomu říká: Jak se ODPOJIT – a nemusí to být fyzicky (opravdu ze vztahu s ním odejít), stačí emocionálně (odosobnit se od jeho slovních útoků, pouštět jeho toxicitu jedním uchem dovnitř a druhým ven).

Ukážu Vám to i na základě metod, které popisuji v FC Kurzu Jak čelit manipulaci. A Vy, kteří máte přístup do klubového prostředí, můžete číst mé FC Kurzy všichni – členové FC Klubu vždy aktuální vydání v digitální podobě, členům FC Kurzu chodí každé nové vydání v té tištěné a mají přístup k celému digitálnímu archivu.

Pojďme si tedy to, co můžete hned teď zvládnout, probrat bod za bodem:

7 metod, jak ustát manipulátora, když nemůžete odejít Pokračovat ve čtení »

I spřízněná duše je jenom člověk.

A člověk je přirozeně adaptabilní (přizpůsobivý) tvor.

Co trvá soustavně a dostatečně dlouho, na to si zvykne. Co pro něj bylo na začátku nové a výjimečné, to je pro něj po čase již všední a běžné. Co v něm na začátku vyvolávalo touhu a jiskření, to se mu časem už přejedlo, omrzelo, okoukalo.

Až může nabýt pocitu, že pro něj nejste ti praví. Že se s Vámi nudí. Že s Vámi umírá, ne žije.

Tak se i spřízněná duše, kterou potřebujete a která ve skutečnosti potřebuje i Vás, může od Vás začít vzdalovat, až se odpojí úplně. Může přeběhnout k jinému člověku, který je jen nový. Už tím je ale neokoukaný, nevšední, vyvolává vášeň a natěšení. A Vás si může v podvědomí stále více přelepovat cedulkou Bývalá/bývalý.

Je to jedna z těch jam, o níž píšu v knize JáMy spřízněných duší. Stereotyp může znamenat past pro vztah, plíživé znecitlivění obou ke starostem, potřebám i snům druhého. Ze stereotypu se rodí syndrom neviditelného člověka. Ačkoli stále děláte pro druhého to, co na začátku, to, co pro něj vždy bylo hodnotné, postupem času je to pro něj hodnotné stále méně, až jednou to pro něj už není hodnotné vůbec. Nevidí, co pro něj děláte, nevidí Vás, vidí jen důvody, proč s Vámi nebýt. Jste nudní, pořád stejní, nerozvíjíte se – v jeho očích. Přitom to není tak, že byste svou hodnotu ztratili nebo ji ani nikdy neměli. On jen vinou stereotypu PŘESTAL VIDĚT, co pro něj ZNAMENÁTE a znamenat zase budete – jakmile o Vás přijde.

Nedopustit odchod

V klubovém prostředí, kde máte prostor i anonymně sdílet svou momentální těžkost (pro první vstup do prostředí potřebujete mít vyplněnou registraci zde), mě často oslovujete už “pozdě” – když jste stereotyp sami nerozbili a protějšek už odešel. Má-li zbytnělé ego, nikdy se nemusí vrátit. Než by uznal chybu (i před okolím), raději žije stranou (s někým jiným), případně Vás i pomlouvá, hledá sám pro sebe důvod, proč odešel, byť ten důvod může být pouze v něm – v jeho podcenění syndromu neviditelného člověka, v jeho neschopnosti pracovat se stereotypem.

Takový člověk si s sebou nese problém, který nevyřešil, a karmu, která ho dožene: I v dalším vztahu nemusí vyřešit problém se stereotypem (i nový objev se mu časem přejí, omrzí, okouká), a tudíž opět uteče k někomu “novému a nevšednímu”, v jehož náruči cítí “vášeň a natěšení”. Tak jako v náruči kohokoli dalšího, kdo se mu ještě nepřejedl, neomrzel, neokoukal. Potom trpí on a zpovzdálí trpíte i Vy. Protože jste ztratili svou spřízněnou duši jenom pro její dočasnou nezralost. Jí to totiž může dojít později – že neměla odcházet. Že stereotyp se odchodem nevyřeší. Že změnit je potřeba vztah, ne partnera. Že problém je v našem vlastním myšlení, ne nikom kolem nás. Stereotyp je NAŠE výzva, kterou nám čas připraví v každém dalším vztahu. I život sám nám může připadat stereotypní, budíme-li se každý den do “stále stejného rána” a “stále stejných povinností”.

Následující doporučení tedy můžete vztáhnout nejen na vztah, ale i na život sám. Každý týden plním členům klubového prostředí přání v podobě článku, který odráží jejich časté otázky. (V klubovém archivu najdete již stovky takových článků, využívejte je.)

Jakými metodami tedy oživit vztah, který umírá na stereotyp? Jak být znovu pro druhého atraktivní, jako by nás právě dnes potkal? Jak se “znovu zamilovat”, respektive naučit milovat to, čemu jste vystaveni každý den? Jak své myšlení používat ve prospěch vztahu, ne proti němu?

Pojďme rozehnat syndrom neviditelného člověku, dokud je čas – nejlépe hned, a to krok za krokem:

Jak zachránit zevšednělý vztah spřízněných duší Pokračovat ve čtení »

1. Skutečně mám po svém boku spřízněnou duši? Nebo se jen zadávám (znovu) pro někoho, kdo mě časem zklame, a já si (opět) vyčtu promarněné roky?
2. Je mou spřízněnou duší spíše ten, anebo onen člověk? Pro koho se rozhodnout?
3. Mám se vrátit k této osobě? Bylo-li mi s ní krásně dříve, obnoví se po letech odmlky náš krásný vztah, a dokonce bude dlouhodobým a hlavně ZDRAVÝM?

Jen tři z mnoha situací, v jakých se můžete ocitnout. A těmito otázkami váhat nad správným rozhodnutím.

Jak ukazuji v knize JáMy spřízněných duší, osud nám přirozeně předkládá řadu prověrek, ve kterých můžeme rozpoznat opravdovou spřízněnou duši. Všechny tyto prověrky vedou k jedinému rozuzlení – k procítění bytostné definice spřízněné duše: Spřízněnou duší je ten, kdo nikdy neodchází.

Můžete padnout na dno, vážně onemocnět, být vláčeni bahnem, a spřízněná duše PRÁVĚ PROTO zůstane. Opakuji: PRÁVĚ PROTO. Ne PŘESTO. Spřízněná duše za Vámi sestoupí do zmíněného bahna ne proto, že by milovala bahenní lázeň, ale proto, že NEDOPUSTÍ, abyste v bahně zůstávali SAMI.

Základním znakem vztahu spřízněných duší je sdílení. Nejen toho příjemného, ale i nepříjemného. Spřízněná duše ví, že sdílením se dobré násobí a špatné dělí. Sdílená radost se stane dvojnásobnou, sdílená starost poloviční. Proto spřízněnou duši POTŘEBUJEME. Proto je nám s ní LÉPE, než kdybychom zůstávali SAMI.

Co když jde ale jen o důsledek zamilovanosti? Co když máme na očích její růžový šátek a vše vidíme růžově – pouze přednosti, žádné nedostatky druhého? Co když milujeme představu o člověku, jen masku, kterou si nasadil, a jednou budeme šokováni jeho charakterem, mindráky, skutečnou tváří, kterou nyní ukrývá, ale jednou se naplno projeví (viz L.E.Ž., kniha pro chvíle těchto velmi bolestných prozření)? Jak poznat, kdo jednou bude skutečným kamarádem do deště – kdo bude naše rány léčit a uzdravovat, ne sám způsobovat či prohlubovat?

V klubovém prostředí, založeném proto, abyste měli kde (i anonymně) sdílet svá momentální trápení a dostávat potřebné odpovědi, často popisujete své příběhy. Někdo zklamal Vaše očekávání, ale chce to napravit. Někdo Vás obelhal, podvedl, ale touží se vrátit. Někdo Vám ublížil, ale žádá o další šanci. Vyplatí se mu “ještě jednou věřit”? To je Vaše dilema, spojené úzce s otázkou “Je to moje spřízněná duše, anebo není?” Zvláště, když Vaši nejistotu zvýrazňuje Vaše láska – druhého milujete, ale současně se už vztahu bojíte, přinesl-li Vám bolest.

Každý týden píšu pro členy klubového prostředí články na přání, v archivu jich máte už stovky. Členové mají automatický přístup buď k digitální, či tištěné verzi mých FC Kurzů. Ten příští je o překonávání strachu. Třeba právě strachu ze vztahu nebo strachu ze samoty. Co ale strach ze zmeškané životní příležitosti? Co strach ze vzdálení spřízněné duši, kterou jsme nepoznali nebo pohrdli – a dojde nám to až později, případně příliš pozdě?

Aby se to nestalo, je tu tento článek. Ukažme si vztahový bottle-neck, židličku naplněného vztahu a jednoduchých sedm otázek, které pomohou zjistit nejen to, zda je druhý spřízněnou duší pro nás, ale také zda my jsme spřízněnou duší pro něj. Aby totiž někdo mohl být naší spřízněnou duší, musíme dokázat být i jeho spřízněnou duší (viz JáMy spřízněných duší).

Pojďme si to rozebrat bod po bodu:

Test spřízněných duší: Máme my dva na zdravý dlouhodobý vztah? Pokračovat ve čtení »

Pokud říkáte, že jste odpustili, a přitom dál cítíte hořkost a pachuť, nevíte, o čem odpuštění je.

Odpuštění je právě o tom už necítit tu hořkost a pachuť. Zbavit se jí. Vypustit ji. Protože si uvědomíte, že si nezasloužíte právě s hořkostí a pachutí žít dál.

Že pokud někdo má žít s hořkostí a pachutí, je to ten druhý, ne Vy. Tak proč ji v sobě pořád držíte?

Povol ventil u hrnce

I proto jsem napsal knihu Čtyři prány štěstí a celou jednu část o správném odpuštění. Lidé si totiž pletou dva protichůdné pojmy odpuštění a prominutí (viz dále). Jako by nerozuměli rozdílu mezi Už to nechci a Chci to ještě jednou. Nebo říkají: “Trápí mě to tolik, že je to až nesnesitelné; takže to nemohu déle snést.” A jedním dechem dodají: “Nemohu to odpustit.” Nezbývá, než se jich zeptat: “A proč se tedy divíte, že Vám je špatně?” Pokud držíte v sobě to zlé, bude Vám zle. Odpustit znamená dostat to ze sebe pryč.

V knize Čtyři prány štěstí přirovnávám proces odpuštění ke klíčovému momentu, který probíhá v Papinově hrnci. To je tlaková nádoba, v níž rychle křehne maso zásluhou zvýšeného tlaku. Jenže člověk není věc – když se tlakuje, má své limity. Navíc ani tento tlustostěnný hrnec nevydrží všechno. Když jej Denis Papin roku 1680 hrdě předváděl londýnské Královské společnosti, hrnec vybuchl. Jak Papin pochopil, postrádal to nejdůležitější. To, co potřebuje i přetlakovaný člověk. Únikový ventil. Je-li v něm negací až příliš, musí odpustit (páru).

A tak už nikdy nesmí platit: “Tolik mi ublížil, A PROTO nemohu odpustit.” Naopak. “Tolik mi ublížil, a proto MUSÍM odpustit. Páru totiž odpouštím sobě. Ne cizímu hrnci.”

Pamatujte si: Čím více Vám někdo ublížil, tím spíše musíte odpustit. Čím méně si trápení zasloužíte, tím spíše musíte odpustit. Držet úzkost v sobě nesmíte. Zničí to Vás, ne toho, kdo Vám ublížil.

Jak na to

V klubovém prostředí, které jsem zakládal pro všechny, kdo chtějí sdílet (i anonymně) svá trápení a odpouštět tak svou páru (pro první vstup potřebujete registraci zde), mi svěřujete různé smutné příběhy, na jejichž konci ale trpíte Vy sami. Zapomínáte, že odpuštění nesměřuje vůči tomu, kdo Vám ublížil, ale vůči Vám. Je to Váš vlastní vnitřní akt. Ať jste udělali fatální chybu, nebo se někdo fatálně provinil na Vás, musíte se naučit sami sobě odpouštět a přestat v sobě držet to zlé. Opakuji ještě jednou: Vaše odpuštění se týká jen Vás. Je to podobné, jako když Vám někdo způsobí krvavé zranění – odpustit si znamená sobě přiložit náplast. Odpustit si znamená postarat se o sebe. Odpustit si je hlavní projev sebelásky. Nemá nic společného s někým jiným. Při odpuštění jde pouze o Vás, o ukončení Vašeho nesmyslného snažení ovlivnit/změnit jiné lidi nebo vracet minulost. Aby bylo jasno: Odpuštění nezmění minulost, změní však Vaši budoucnost.

Zachoval se k Vám někdo škaredě, a Vy jen proto sami sobě ubližujete? Snažil se Vás někdo poškodit, a Vy teď svým negativním způsobem myšlení za něj dokončujete jeho destruktivní práci v sobě? Nedokážete odpustit to zlé delší dobu a propisujete se to už do Vašeho zhoršujícího se zdraví?

Tak dost. Je na čase začít dělat něco pro sebe.

Každý týden pro členy klubového prostředí píšu články na přání. V archivu jich máte už stovky. Členům úrovně FC Kurz (přehled ještě volných členství je zde) jsem zaslal i konkrétní tištěný kurz Jak čelit manipulaci, pokud zdrojem Vašich negativních emocí je manipulující osoba ať už v pracovním, rodinném nebo i partnerském vztahu. Nyní tedy ještě JAK uzavřít toxické jednání jiné osoby v sobě. Jak povolit ten “Papinův” ventil ve své hlavě a ulevit si – přestat se trápit pro ty, kteří se možná dávno netrápí pro Vás?

Pojďme si to rozebrat krok za krokem:

5 fází odpuštění: Jak se už netrápit pro ty, kdo se netrápí pro Tebe Pokračovat ve čtení »

Zklamal Vás člověk, kterému jste důvěřovali? Prožíváte šok z toho, jak “darebný” je, anebo jak “hloupí” jste Vy?

Požádám Vás: Zadržte! Nejprve si přečtěte následující doporučení – a pak případně znovu pokračujte v (sebe)osočování.

Povím Vám, k čemu to bude: Zkrátíte své trápení pro někoho, kdo se netrápí pro Vás. Jste pro? Nebo chcete zbytečně dlouho trpět?

Budu předpokládat, že to první.

Veškerá edice mých tištěných kurzů v poslední době pracuje s fenoménem zklamání. Kurzy o odpuštění, bezdůvodném ublížení či opuštění, průsaku zklamání do následné nedůvěry všem, karmě lhářů, vnitřním přenastavení z bolestných konců ve zdravější začátky, sebezvládání, porozumění svým emocím a aktivování intuice ve vztazích, vnitřním vyhoření vlivem sebeobětování se pro ty, kteří Vás nakonec obětují, uzdravení a zesílení vnitřního dítěte a nakonec o psychologické koruně – zvládání dopadů vztahů s manipulátory. Stačí vybrat a číst.

Přesto mi na dveře kanceláře klepou další lidé prosycení zklamáním. Jako včera.

1. Žena, kterou těsně před porodem bez vysvětlení opustil partner. Chtěla tomu přijít na kloub, a hlavně ho mít zpátky. Prosila, ponižovala se, a když ho spatřila s jinou, už nechtěla dál žít. Chtěla s sebou “vzít” i nenarozené dítě. “Jak je možné, že ho už nechce, a ještě před rokem po něm tolik toužil? KOMU ho vlastně porodím? Sobě? Abych na všechno byla sama?” Neviděla světlo ani řešení.
2. Kluk, který dal celé srdce ženě, v představě, že je ta pravá. Stála ho peníze, majetek, drahou hypotéku v této době, jen aby měla dům, o jakém snila. Od chvíle, co se v komunikaci odmlčela, tonul v naději: “Určitě se to vyjasní. Jsme pro sebe spřízněné duše!” Měl pravdu jen napůl. Vyjasnilo se to. Potkal ji v objetí s “jinou spřízněnou duší”. A ptal se mě, co je lepší: jed pod jazyk, lehnout si na koleje nebo pustit plyn?

Všechny mé tištěné kurzy vznikají proto, abyste ustáli rány, které mnohdy nemůžete ovlivnit. Přijdou a prověří Vás. Nezřídka Vás srazí na dno a obrátí do negativního rozpoložení tak, že už nevěříte, že se zvednete – někdy už o to rezignovaně ani nestojíte. “Nechte mě tu, na dně, umřít,” žvaníte akorát. Ale to nedovolím. Každý můj kurz stojí na podstatě psychologie, psychoterapie a psychoimunologie. Pokaždé ukazuji, že řešení není v druhých, ale ve Vás. Jen mi musíte dovolit Vám ho objasnit a provést Vás jeho zvládnutím. Chtít to je na Vás.

Předplatitelé mých tištěných kurzů mají automatický přístup do klubového prostředí, uzavřené skupiny, kde mohou i anonymně sdílet svá trápení i řešení s více než sedmi tisíci členy. Vedle konzultací (brzy se otevřou nové termíny) píšu každý týden články na Vaše přání, jako dnes, ve kterých Vám vždy připomínám základy zvládání konkrétních těžkostí tak, abyste si poradili sami, respektive abyste mohli pomoci svým blízkým, pokud se jim daný problém bude také někdy týkat.

Jak tedy začít poté, co Vaše vřelé očekávání skončilo mrazivým zklamáním? A co především NEdělat? Z čehož plyne: Co DĚLAT? Pokud jste členy klubového prostředí, pojďme si tuto problematiku objasnit bod za bodem:

5 chyb, se kterými ihned přestaň, když Tě zklame člověk Pokračovat ve čtení »