Klub

7 způsobů uzavření minulosti

Klub

Jsou lidé, kteří když se rozejdou, nechtějí být sami. Myslí si, že to nedokážou.

Právě proto být sami potřebují ze všeho nejvíc. Aby zjistili, že to zvládnou. Že sami se sebou nemusejí být ve špatné společnosti. Že sami sobě mohou dodat to, co jim třeba i v minulém vztahu chybělo. Lásku, podporu, porozumění.

Některým lidem se to ale zdá nemožné. Říkají, že sami jsou slabí. Že si nevěří. Že se bojí, že už je nikdy nikdo nebude milovat.

Je to přirozené – tím víc, pokud si člověk zvykl na vztah. Být s někým. Usínat vedle někoho. Probouzet se vedle někoho. Jíst s někým. A najednou je sám. Vedle něj zeje díra – jako by sám už nikdy nebyl dostatečný.

Takový člověk není jen osamocený, ale je osamělý. Cítí se sám i uprostřed davu. Potřebuje někoho. Za každou cenu. I za tu, že nebude mít v sobě uzavřenou minulost.

Protože jeho ex-partner s ním být nechce nebo nemůže, zadá se takový člověk s někým jiným. Potřebuje vyslechnout, obejmout, sdílet. Často ale zapomene říct maličkost: „Nemám v sobě ještě vyřešenou minulost.“ Nebo dokonce zalže: „Na svůj minulý vztah už ani nepomyslím. Je to minulost.“ Jenže není. Minulost, která se neuzavřela, je pořád přítomností.

Právě tak se vyrábí „převozník“. Protějšek, který s otevřenou náručí přivítá osamělého nešťastníka a snaží se dělat cokoli, jen aby ho vrátil do pohody a štěstí. Pokud se mu to podaří, čeká ho nepříjemné prozření. Ten, koho „vytáhl z emocionální bryndy“, jako převozník-zachránce tonoucího z vody, říká: „Promiň. Nemiluji Tě. Jsi úžasný člověk, ale já s Tebou být nemohu. Vracím se k bývalému partnerovi. Nebo jdu k někomu jinému.“ A převozník zůstává ve své loďce sám. Zachráněný v poklidu vystoupil na bezpečném břehu a otáčí se zády.

Ve své knize Cítit rozumem, myslet srdcem o karmě ve vztazích ukazuji, jak taková zkušenost může zničit „převozníka“. Jak může zanevřít na vztahy, proklít svou dobrotu, případně sám v sobě neumět uzavřít minulost, kde dal druhému všechno a nazpět dostal bolest. Takový „převozník“ může sám následně vyrábět nové „převozníky“. Z pomsty či prostě z vnitřní osamělosti. Ano, to je hlavní problém neuzavřené minulosti. Proto své knihy věnuji potřebě dělat tečku za minulostí. Ve svém zájmu. I v zájmu těch, kdo přijdou po ex-partnerovi.

Není dne, abych podobnému případu nečelil v uzavřené skupině, v prostředí, kde sdílíte svá trápení. V úterý přímo ve skupině pravidelně vysílám své odpovědi na konkrétní dotazy. Ta hlavní v tomto případě zní JAK. Jak co nejrychleji uzavřít minulost a nedat si s ní kontaminovat budoucnost. Jak nezničit srdce člověka, který se nám rozhodne pomoci. Jak tudíž nepřijít o člověka, který je schopen nás milovat i ve chvíli, kdy s námi mnoho radosti a veselí rozhodně není.

Pojďme si to ukázat bod za bodem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

 

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak se zbavit závislosti na člověku, který nás už odepsal

Klub

Slyšeli jste někdy o hladovém srdci?

To je srdce, prahnoucí po lásce, která se mu ale nedostává.

Čím větší má hlad, tím více to bolí a tím spíše se upíná k jakékoli naději – ideálně ke zdroji, který už NĚKDY lásku nabízel.

Takové hladové srdce mají někteří lidé. Možná se jim láska nedostávala v dětství. Možná v předchozích vztazích. Možná se celý život ohlížejí po svém okolí a vnitřně mu závidí to, co sami nemají. A pak se to stane: Narazí na „partnera“. Přesněji doufají, že konečně potkali spřízněnou duši. Jenže problém je, že skutečného partnera i skutečnou spřízněnou duši nemůžeme POTKAT – ty můžeme jedině POZNAT, a to nejlépe ve chvílích, které budou těžké a kdy je budeme potřebovat. A takové dny většinou nejsou na začátku.

Na začátku je naopak vše zalité sluncem. Vídáme se, jen když na sebe máme náladu. Jakmile jeden řeší problém, raději se omluví a schůzka se odloží na jindy. Takže se potkáváme jen „v dobrých časech“. Tehdy je snadné druhého milovat a slibovat si: Tohle tak zažívat pořád! Jenže ono to pořád nejde!

Přijdou právě ty těžké dny. A tehdy poznáváme, koho skutečně máme vedle sebe. Uteče? Stáhne se? Uzavře se? Začne být podrážděný? Lhostejný? Zlý?

A to je situace, kdy se může rozvinout závislost. My si totiž emocionálně pamatujeme začátek. My „víme“, že protějšek JE schopen lásky. Vždyť nám ji dlouho dával. Vždyť nám dlouho dával to, na co celý život čekáme. Jen on! Nikdo před ním! On je tedy naše jediná naděje! To je přímá cesta do závislosti na člověku, který ve skutečnosti s námi vztah už vůbec vést nemusí. Ale my s ním se snažíme. Ano, my „jsme ve vztahu“, ale sami.

Hladové srdce tehdy spadne do spirály sebevýčitek a sebeobviňování. Je přesvědčené, že samo někde muselo udělat chybu. Jak by jinak bylo možné, že ten, kdo mě ještě nedávno „miloval“, mě najednou nemiluje? Co je na mně špatně? Co mám zlepšit? Haló, pověz mi to. Miluji Tě! Nemohu bez Tebe být!

Čím víc ten druhý chce odejít, tím víc my ho pronásledujeme. Ponižujeme se, doprošujeme, ztrácíme veškerou sebeúctu, důstojnost, tudíž i sebevědomí a sebelásku. Jestliže druhý nás přestal mít rád, nemáme rádi už ani sebe. Nenávidíme se. A i proto nám chybí láska. Nejen ta zvenčí, i ta zevnitř.

Napsal jsem o tom knihu – JáMy spřízněných duší. Závislosti na vztahu, který ve skutečnosti už přestal fungovat a plnit roli, je řada Vašich otázek uvnitř uzavřené skupiny. Právě pro její členy píšu dvakrát týdně speciální články, kterými rozebírám své odpovědi a řešení konkrétních případů. Jako dnes. Kdo je členem této uzavřené skupiny, mohl na téma sedmi typů sebetrápení a jejich řešení slyšet i moje úterní živé vysílání přímo ve skupině (záznam je zde).

Jak se zbavit přesvědčení, že „tohle“ je ten jediný člověk, jaký nás v životě může mít rád – tím spíše, když nám lásku už dávno neprojevuje?

Jak se obecně přestat trápit pro někoho, kdo se již vůbec netrápí pro nás?

Jak se psychologie vypořádává se závislostí na vztahu, který existuje pouze v naší hlavě a bolestně kručícím srdci?

Pojďme se této důležité látce věnovat krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

5 strachů z dětství: Jak porazit dávného draka v sobě

Klub

Ten kolovrátek se ve Vašem životě obvykle opakuje:

Mám strach. Bojím se, že to nedokážu. Neodvážím se. Musím se toho vzdát.

Je jedno, zda jde o nějaký životní cíl, který je pro Vás důležitý. Nebo o krok, bez kterého víte, že nebudete šťastní. Nebo o odchod od člověka, který Vás jen trápí. Podstatné je, že Vás NĚCO svazuje.

Ludmila procházela velmi trpkým vztahem. Neuměla říct NE. Na nic. Vždy nakonec „ohnula záda“ a dovolila svému protějšku udělat to, co ji činilo zdrcenou. Nedokázala si nastavit osobní hranice, proto se k ní protějšek začal chovat tak, jako že žádné hranice nemá. Neuměla od něj odejít, a tak se naučil jí ubližovat, ignorovat, nerespektovat. Říkal mi: „Jak bych si mohl vážit člověka, který nemá žádné hranice – která je jako rohožka, o kterou si kdykoli otřu zamazané nohy, a on jen mlčí, drží a pak se jde umýt?“

I nejbližší okolí procházelo procesem změny. Zpočátku Ludmilu litovalo, pak se jí divilo, pak se jí už posmívalo a nakonec ji opustilo. Říkalo mi: „Co s člověkem, který se nedokáže sám za sebe postavit? Je strůjcem svého vlastního neštěstí. Ludmile není pomoci!“

LUDMILE NENÍ POMOCI! Ten výkřik mě šokoval. Každému je pomoci. Ale je důležité porozumět PROČ. Kdo získá odpověď na otázku PROČ (se to děje), najde šém JAK (to změnit).

Ludmila patří k více než sedmi tisícům lidí v uzavřené skupině. Měla to štěstí, že se mi ozvala. Že přišla na osobní setkání. Jen tak jsme mohli její problém vyřešit. (Vy, kteří čekáte, až se uvolnění termín pro osobní setkání – v pořadníku je aktuálně plno: 1000+ osob – máte možnost přijít MIMO POŘADNÍK. Unikátní příležitost nastane v úterý 16. listopadu v Praze na konferenci, kterou provázím. Akce trvá celý den, ale večer mám vyhrazen jen pro Vaše dotazy, problémy, úskalí a jejich řešení. Zajistit si své místo můžete zakoupením vstupenky Večerní program zde, POZOR, pouze limitovaný objem).

Jak minulost určuje přítomnost

Stačilo několik vět a bylo zjevné, že problém Ludmily je hluboký, tedy letitý. Souvisí s jejím dětstvím a způsobem, jak byla vedena či naučena.

Naučila se vnímat strach jako přirozenou součást svého Já, jako mantinel, který nesmí překračovat. Kdykoli v ní druzí vyvolávali strach, naučila se v té chvíli stáhnout, couvnout, považovat se za nehodnou. Nejčastějších strachů, které souvisí s takzvaným zraněným vnitřním dítětem, zná psychologie pět. Všechny Vám za moment objasním. A ukážu, jak fatálně může být přítomnost ovlivněna naší minulostí.

Neznamená to však, že minulost ovlivňuje i naši budoucnost. Minulost ovlivňuje jen naši přítomnost. Ale svou budoucnost ovlivňujeme v přítomnosti. Například tím, jak NYNÍ změníme svůj postoj k minulosti a všem zraněním, která formovala náš tehdejší charakter a návyky.

Dvakrát týdně píšu pro členy uzavřené skupiny speciální články o řešení jednoho konkrétního problému, který mi často svěřují. Každé úterý pak navíc mluveným slovem zodpovídám konkrétní dotazy ve svém živém vysílání přímo ve skupině. Problém historického strachu a jeho řešení nejen u Ludmily, nýbrž i u dalších lidí, zodpovím nyní, a to krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

 

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak rozpoznat manipulaci ve vztahu

Klub

Jste ve vztahu, který Vám nevyhovuje. Deptá Vás toxické prostředí, člověk, který vůči Vám stále častěji pozvedá hlas a je hrubý, agresivní, mívá záchvaty vznětlivosti a vzteku. To se může stát. Kdekomu. Je tu však jedna zvláštní věc. Vy zůstáváte. Navzdory bolesti, která je někdy tak nesnesitelná, že musí být vytlačena slzami, aby se vůbec z Vašeho těla uvolnila. Navzdory stupňujícímu se nerespektu ze strany protějšku. Navzdory zhoršujícímu zdraví. Vy zůstáváte.

Představte si fackovacího panáka. Živého fackovacího panáka. Je bit. Bolí ho to. A on zůstává. Je totiž přesvědčen, že „nemůže odejít“. Že „nemá kam“. Že „není na výběr“. Že přece „nemůže rozbít rodinu“. Že přece „nemůže připravit své děti o druhého rodiče“. Že „musí zůstat“. Že „musí držet a přijímat další rány.“ Často navíc proto, že „chyba je určitě jenom ve mně“.

Manipulace je schopnost změnit člověka k obrazu svému. Přimět ho, aby dělal právě to, co chceme, ačkoli je to pro něj nevýhodné, bolestivé, traumatizující. Ačkoli to likviduje jeho rozum, cit i duši. Přimět ho, aby zcela opustit jakékoli osobní meze. Aby si nechal líbit cokoli – pod přesvědčením, že „není jiná možnost“.

V knize Protože, kterou jsem věnoval nejtoxičtějším vztahům, před manipulátory varuji. Jsou to obvykle inteligentní lidé. Právě proto jsou nebezpeční. Intelekt jim umožňuje připravit a dodržovat strategii, která sestává ze tří rámcových kroků:

  1. Stát se jedinou variantou pro srdce (přesvědčovat svou oběť o takové lásce, jakou jí nikdo jiný nenabídne nebo už dlouho nenabídl; jde o snové období, kdy je manipulátor skutečně výborným partnerem. To je začátek.)
  2. Stát se jedinou variantou pro rozum (dávat rozumu složitá dilemata, která ale s podporou srdce jsou snadno vyřešena; zbavit oběť všech možných zdrojů dobré energie, podpory a hlavně zpětné vazby, která by oběť upozorňovala na podivné chování manipulátora: „Tvá matka mě nemá ráda. Tví přátelé mě pomlouvají. Tvůj soused se na mě podíval zle. Hoď je všechny přes palubu. Nebo jim dáváš přednost přede mnou a já mám odejít? Opravdu chceš přijít o jedinou variantu pro Tvé srdce? Já, nebo oni – vyber si! Anebo: Proč pracuješ, když já Tě uživím? Proč si držíš svůj byt, když můžeš bydlet u mě? Čili mezi řádky: Staň se nesoběstačným, na mě závislým jedincem, který pak nebude moci odejít a nebude mít žádné okolí, které by mu pomohlo, kterému by se mohl svěřit.“)
  3. Prolomit hranice a vyplenit (dovolovat si vůči oběti stále víc; užívat si, že nemá kam ustoupit; smát se jejím bezradným výhrůžkám „Ještě jednou to uděláš a odejdu“, protože tato oběť neodejde, nemá kam, a i kdyby měla, vnitřně je přesvědčena, že odejít nemůže, že nemá peníze, byt, podporu; že už ji rodiče, přátelé i všichni ostatní „zaživa pohřbili“…)

Typická oběť manipulace si vůbec neuvědomuje, že manipulována je. Její dominantní myšlenka zní: Vina je na mé straně. To já něco dělám špatně. Můj protějšek není zlý, nemůže být, vždyť na začátku mě tolik miloval, ale pak odhaloval mé nedostatky a jeho zhoršující se chování vůči mně je pochopitelné, zasloužené; vždyť mám spoustu chyb. Ano, jako každý z nás. Všichni máme chyby. A čím víc jich manipulátor zná, čím víc slabých míst jsme mu ukázali nebo prozradili (typicky z minulosti), tím víc jich může zneužít.

Jak s takovou změnou přístupu ve vztahu bojovat?

Na jaké typické signály manipulace si dát pozor?

Kdy varovat své přátele, kteří zůstávají v podezřele toxickém vztahu s tvrzením, že „by rádi odešli, ale nemohou“, že „jejich případ nemá řešení“?

Jedno z včerejších témat mé přednášky na Lékařské fakultě v Olomouci. Jedna z nejčastějších otázek v uzavřené skupině, kde mi svěřujete své problémy. Zajímají Vás odpovědi? Pojďme si je rozebrat krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak se naučit znovu důvěřovat

Klub

Když člověk miluje, je pro něj přirozené důvěřovat. Otevřít se protějšku, doufat, že nezradí.

Případná zrada ale všechno změní. Nejen vztah, důvěru vůči tomu, kdo zradil, ale také schopnost důvěřovat toho, kdo byl zrazen.

Ano, i on je případnou zradou změněn. Už pro něj není tak přirozené důvěřovat, protože nabyl bolestnou zkušenost, která s každým přiblížením nějakého nového vztahu říká: Pozor! Už jednou jsi byl zrazen! Už jednou ses otevřel! Už jednou jsi byl vyveden z omylu!

Už jednou Tě to pořádně bolelo. Pamatuješ? Jistěže pamatuješ. Na tohle se nezapomínáš. A je to dobře. Nesmíš zapomenout, abys příště už tak ledabyle nedůvěřoval. Protože ten, kdo až moc miluje a až moc důvěřuje, toho to potom může až moc bolet…

Co to však znamená pro život toho, kdo byl zrazen? Že už nemá nikomu věřit? Právě to je jeho první pocit.

Ten pocit je vytvářen bolestí a zkušeností „Vztah dokáže pořádně zklamat a bolet“. Jak ale mohou noví lidé za naši předchozí bolestnou zkušenost? Proč by měli vyrobit stejnou bolest, když každý člověk je jiný a ne všichni mají potřebu ublížit? To všechno jsou myšlenky, které se začnou objevovat posléze. Stejně jako ta: To chceš už navždy žít v osamělosti a bez lásky? Zahořklý na celý svět? Jen kvůli jedné špatné zkušenosti?

Jenže jak se naučit znovu důvěřovat, když nás se vztahem pojí bolestná historická zkušenost?

Jak po zradě pracovat se sebou, ať se rozhodneme vrátit k tomu, kdo nás zradil, anebo pokračovat bez něj, za někým jiným?

Není dne, abych s těmito otázkami nebyl konfrontován v uzavřené skupině v různých podobách, které mi svěřujete. Odpovím tedy jednou provždy i těm, kdo si svá trápení nechávají pro sebe – třeba právě proto, že se odnaučili důvěřovat druhým a cestu k opětovné důvěře teprve hledají.

Představím Vám čtyři rekonstrukční procesy, které nepochybně zvládnete, ale za jedné podmínky: že přijmete, že jejich zvládnutí vyžaduje čas. Nespěchat na rychlé uvěření někomu dalšímu. Věřte, že nedůvěra po prožité zradě má svůj smysl. A to právě proto, abychom se zevnitř opravili a zpevnili. Jak?

Pojďme si to, prosím, probrat pomalu krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak „nemluvněti“ vysvětlit, že jeho mlčení bolí víc než slova

Klub

Je to jedna z nejčastějších otázek, jakou dostávám: Jak to při osobních setkáních dělám, že nekomunikující partnery rozmluvím? Jak těm, kdo trucují, zabarikádovaní ve svých „jeskyních“ a držení v zajetí svým zraněným egem, dokážu vysvětlit, že svého mlčení mohou litovat? (Viz jeden z těchto případů: Jak se nekomunikace může vymstít tomu, kdo se odmlčel.)

Odpověď je prostá: Komunikuji s nimi „jejich jazykem“. Tedy také beze slov. Ukážu Vám to. Abyste viděli, že k tomu, aby člověk leccos pochopil, nepotřebuje nutně cizí slova, ale hlavně vlastní myšlenky, které ho dovedou k jinému než dosavadnímu závěru: Aha, bylo by lepší si o tom promluvit.

Tři ticha

Kdo zná mou knihu osamělosti ve vztahu Dvanáct srdcí, která ukazuje, jak jednat a přemýšlet ve chvíli, kdy se ocitneme sami na celý vztah, zatímco druhý ho ignoruje, sabotuje nebo dokonce likviduje, ví, že psychologie rozlišuje tři druhy ticha. Mlčení protějšku totiž není bezobsažné. Leccos říká.

Je ticho energizující. To zažíváme obvykle sami poté, co opustíme davu, z něhož nás už třeštila hlava. V tomto tichu zavřeme oči, vynecháme slova, záměrně omezíme příjem vnějších vjemů a procítíme své nitro. Nebo se spojíme se zdrojem energie – přírodou. Nebo nacítíme přítomnost člověka, který nám vrátí klid do duše. Toto ticho je slast.

Druhé ticho je podporující. Je spojené s druhým člověkem a říká se mu také ticho soucitné. Bývá doplněno objetím, ať už fyzickým (skutečně nás někdo obejme paží), anebo citovým (už pouhou přítomností po našem boku ten člověk vyjádří: Jsem tu s Tebou. Můžeš se mi svěřit s čímkoli. Záleží mi na Tobě, miluji Tě. To nádherné ticho říká: Člověče, už jsi v bezpečí. (Tomuto tichu jsem věnoval nedávné živé vysílání o strachu a stresu, řešenému ve vztahu.)

A pak je tu mlčení bolestné. Na obě strany. Ticho, ve kterém se trestá ten, kdo neumí uvolnit své emoce, potlačuje je v sobě, vytváří si tak předpoklady pro vznik a rozvoj deprese, a to jen proto, že ze svého pohledu nemá komu se svěřit. Anebo má strach se svěřit. Bolest ale dokáže vyrobit i opačně směrované mlčení: které nechá druhého člověka v jeho osamělosti.

O těchto tichách jsem hovořil v Jak najít důvěru k lidem, když ti předchozí mě zklamali, ale také v 5 důvodech, proč muži ztrácejí všechno, když přijde ženské NICZvláštní formou tohoto bolestného ticha je ticho záměrně ubližující. Ticho pomstychtivé. Ticho nutící protějšek myslet si, že za vše může on, že on něco pokazil, že on je špatný, avšak protože chybějí slova, nedokáže protějšek pochopit, CO pokazil, V ČEM je špatný, a tudíž CO má opravit, V ČEM se zlepšit.

Mlčení horší než slova

V knize Dvanáct srdcí apeluji, aby lidé vážili svá slova. Aby, když už mluví, chápali slova jako kameny. Aby si uvědomili, že je tak snadné ublížit slovem. Že je to tak snadné jako hodit nějaký kámen do řeky. Že ale v takovém případě nikdy nevíme, „jak hluboko ten kámen propadne“, jak moc a dlouho „bude člověka tlačit“ a zda se ho vůbec někdy „podaří vyjmout“.

Přitom trestající mlčení dokáže způsobit víc bolesti než vyčítavé, vyjasňující nebo kritické slovo. Protože slovo nabízí alespoň nějakou informaci, se kterou lze vědomě pracovat, reagovat na ni, vytvořit protiargument. Ale mlčení vyvolává jen domněnky. Zejména domněnky oslabující a destruktivní. Mlčení tohoto typu postupně ruinuje člověka, anebo vztah. Copak svému protějšku ani nestojím za slovo? Copak mu na mně přestalo záležet? Co hrozného jsem musel provést, že už tak dlouho mlčí? Je vůbec ještě se mnou ve vztahu, nebo dávno odešel? Má smysl se dál snažit?

A to jsou otázky, kterými mě pak častujete. Přitom odpověď může poskytnout jen ten, kdo mlčí.

Na Vaše přání jsem sepsal již to, jak spolu začít mluvit lépe, když komunikace drhne. Jenže rozdíl je v tom, když komunikace alespoň drhne, a když už žádná není. Jak prorazit tento blok, nelze-li použít slova? Jak dostat vztah zpátky do hry, když všichni víme, že na vztah jsou zapotřebí dva, ale na rozbití stačí jeden – a to se právě děje? Jak přemoci ego protějšku, které mu našeptává: Mlčení je nejlepší způsob, jak dostat to, co chceš? Jak mu beze slov ukázat, co může získat, ale také co ztratit?

Pojďme si ukázat pět jednoduchých psychologických způsobů, které používám já a není k nim zapotřebí nic zvláštního – jen mozek, který přemýšlí:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: S předplatným mého magazínu získáváte přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více o předplatném čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Test spřízněných duší: Máme právě my dva na dlouhodobý zdravý vztah?

Klub

Píšou mi lidé, nalomení k rozchodu nebo rozvodu. Nalomení, ne rozhodnutí.

Anebo mi píšou lidé, jejichž partneři poodešli, ale zase se vrátili nebo chtějí vrátit.

Pokaždé je za dvojicí už nějaká krize, na které jeden druhého poznali, a ne zrovna příjemně. Zklamali své očekávání, zradili svou důvěru, hodili jeden druhého přes palubu v době, kdy potřeboval podpořit a podobně. Byl to zkrat, nebo ukázka charakteru? Co když ztrácíme čas a druhý se nezmění? Já se ale ptám vždy také opačně: Co když se ukvapujeme? Co když protějšek pochopil svou chybu a je ochoten s ní pracovat? Co když tohle JE naše spřízněná duše? A co když není?

Ve své knize JáMy spřízněných duší zdůrazňuji: Zdravý vztah může mít jen ten, kdo je ochoten NEmít NEzdravý vztah. Jinak řečeno: Kdo se nesmíří s tím, že vztah se stal toxickým. Štve ho to, trápí ho to, snaží se o změnu, ať už odchodem ze vztahu, nebo řešením problému přímo ve vztahu. Psychologie tomu říká gaslighting. Je to totiž jako otrava plynem. Horší se to plíživě, najednou jste unavení, apatičtí, nemáte ve vztahu žádnou pozitivní motivaci. Je Vám jedno, co si myslí partner. Anebo naopak panikaříte, co se stalo, že se vztah zničehonic tak vzdálil tomu, co bylo na začátku a v čem jste byli šťastní.

Nejsmutnější je, že otočení kohoutkem plynu se děje v maličkostech. Partner přijde otrávený z práce a svůj vnitřní jed potřebuje dostat ze sebe. V hromosvod se mění jeho okolí – protějšek, děti. Jeho neschopnost nebo nemožnost (dupe po něm nadřízený) čelit otravě v práci systematicky zacykluje problém v rodině – nechce si přiznat, že on v něčem selhává, raději vinu hází na okolí. Vyhledává záminky, proč plivnout jed na někoho v domácnosti, a tím otrávit i jeho. Přičemž všichni máme své meze a jednoho dne řekneme DOST. Na stole jsou rozvodové papíry, ačkoli problém šlo tak snadno řešit. (Viz Cítit rozumem, myslet srdcem, moje kniha o karmě ve vztazích, která říká: Problém, který nevyřešíš v jednom vztahu, se může vrátit jako bumerang v kterémkoli z dalších vztahů. A z odcházení nevyjdeš. Svou vlastní vinou.)

Opravdu to musí zajít až tak daleko – opravdu náš společný vztah musí dávit plameny, abychom pochopili, že oba máme hasit?

Jak poznat, kdo je schopen řešit problémy konstruktivně, a kdo každou nesnáz řeší destrukcí – druhého i vztahu samotného?

Jaké čtyři opěrné pilíře rozhodují o stabilitě a trvanlivosti vztahu?

Protože tyto otázky rezonují uzavřenou skupinou, kde mi svěřujete své konkrétní problémy, a já chci každému z vás ukázat pohled psychologie, ověřte si, zda jste spolu schopni obstát v malém testu zvládání kritických situací v partnerském vztahu? Čekají vás čtyři jednoduché otázky, které představují takzvaný bottle-neck – hrdlo láhve, jímž některé páry prostě neprojdou dál. A měly by pochopit proč.

Pojďme ovšem krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: Předplatitelé mého magazínu mají přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Proč se věrnost ženy pozná, když muž nemá nic, a věrnost muže, když má všechno

Klub

Jakou roli ve Vašem životě hrají peníze? V mém důležitou.

Peníze totiž umožňují poznat člověka. Nekazí, nýbrž odhalují skutečný charakter. Peníze jsou jako příležitost. Příležitost ukazuje zloděje. A to, zda peníze najednou máte, nebo najednou nemáte, je do značné míry lakmusovým papírkem Vašeho okolí – poznáte, koho jste opravdu měli celou dobu vedle sebe.

A někdy to prozření velmi bolí. Tím spíše, když jste sázeli na to, že po Vašem boku je spřízněná duše. A najednou – je tam prázdno.

Když jsem psal knihu JáMy spřízněných duší, měl jsem už za sebou nespočet sezení s úspěšnými muži, kteří opakovali: Není snadné najít si partnerku. Není snadné totiž poznat, která miluje nás, a která naše peníze. Proč je to potřebné vědět? Protože peníze se mohou rozutéct. A co potom? Zůstane protějšek nablízku? Nebo uteče také?

Stejné dilema ale měly také ženy, které už poznaly, jak může závratně rychlá kariéra muže změnit – jako by vyběhli po žebříku a nahoře zažili závrať. Zatočila se jim hlava a tak nějak zapomněli, do čí náruče padají. Respektive: Tak nějak opomenuli, že jiná žena jim od samého začátku, kdy začali na nejnižším stupínku, pořád trpělivě drží ten žebřík, po kterém o to jistěji stoupali.

Zažili jste vztah, kde Váš partner tak nějak vypustil z hlavy, že jste při něm stáli v nejtěžších chvílích?

Poznali jste křivdu, nevděk, hořké lidské zklamání – a jen proto odmítáte novou šanci v jakémkoli dalším vztahu?

Povím Vám příběh z uzavřené skupiny, která píše zvláštní příběhy. I tento dokazuje, že je škoda ztrácet naději předčasně a že je lepší přistupovat k životu jako ke knize: Pro jednou mrzutou kapitolu ještě neodepisovat celou knihu – někdy stačí otočit list a dát šanci pokračování příběhu. Celý děj pak může dostat překvapivou pointu.

Svou partnerku totiž našel velmi bohatý muž, který předtím tvrdě dopadl na dno. A svého partnera současně našla žena, která z každého předchozího vztahu odešla jenom s igelitkou. S oběma jen bylo třeba chvíli pracovat. Ukážu Vám, s jejich svolením, jak. Pochopíte, že i v uzavřené skupině, kde je dnes 7000 lidí, můžete najít svou spřízněnou duši. A nebude to náhoda. Daleko spíš si totiž porozumí lidé, kteří si z minulosti nesou nějaké zklamání či zranění. Vědí, koho by ocenili – třeba někoho, kdo jim už žádné zklamání nebo zranění nepřipraví. A to například i proto, že sám ze svého pohledu poznal, jaké to je, být odhozený jako nepotřebný odpad.

Pojďme si příběh obyčejného vztahového růstu, za pomoci podpůrné psychologie, popsat krok za krokem:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: Předplatitelé mého magazínu mají přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

5 fází odpuštění: Jak se už netrápit pro lidi, kteří se netrápí pro nás

Klub

Každý týden se proti mně posadí okolo sta lidí. Všichni zažili nebo zažívají něco těžkého. Něco, co je trápí, někdy už tak nesnesitelně, že to déle nemohou snést. Řada z nich přesto říká: „Nemohu to odpustit.“

A já se pokaždé ptám: „Tak proč se divíte, že Vám není dobře?“

Od-pustit znamená zbavit se přetlaku V SOBĚ. Člověk je v tomto podobný Papinově hrnci, tlakové nádobě, ve které křehne maso na základě zvýšeného tlaku. I tento tlustostěnný hrnec má však své limity. Nevydrží všechno. Potřebuje ventil, který čas od času upustí páru. Jinak by se hrnec roztrhl.

Člověk je právě takový. Je schopen se zevnitř natlakovat vším, co si bere osobně. Budiž. Pak to ale musí vyventilovat. Jinak řečeno OD-PUSTIT. Dostat ze sebe ven. Jinak ho to postupně zničí.

„Nemohu odpustit, protože mi tolik ublížil(a),“ slýchám každý den.

Nechápete, že je to právě naopak: Čím víc Vám někdo ublížil, tím spíš musíte odpustit. Protože odpouštíte páru sobě. Ne jinému tlakovému hrnci.

Proč Vám to nejde

Protože fanoušků této stránky je přes 300 000, založil jsem před lety ještě osobnější stránku, uzavřenou skupinu, kde lidé mají možnost neveřejně sdílet svá trápení (a nechat si druhými pomoci) i zkušenosti (a jimi druhým pomoci). S lidmi z této skupiny (znají-li moje knihy a magazíny, tedy rozumí-li mým příměrům a doporučením) se také potkávám. Jejím nejčastějším problémem je zaměňování institutů odpuštění a prominutí. Ostatně, k tomu za chvíli.

Základní potřebnou vědomostí pro tyto lidi je uvědomit si, že odpuštění nesměřuje vůči osobě, jež nám ublížila, ale vůči nám. Je to náš vnitřní akt. Ať jsme udělali chybu, kterou si neumíme odpustit, nebo prožíváme příkoří, křivdu, ránu, kterou jsme si nezasloužili a neumíme ji vyventilovat, pak se musíme naučit (sami sobě) odpouštět a přestat trpět. Opakuji: Odpuštění se týká pouze nás. Naopak promíjení se týká druhých lidí. Ještě se k tomu vrátím.

Detailně provádím procesem odpuštění v knize Čtyři prány štěstí, která ukazuje, jak se lze vyrovnávat s ranami zvenčí i zevnitř, z přítomnosti i minulosti, včetně nemocí. Na straně 158 vysvětluji souvislost od-puštění a dukkhy.

„Lidé se Tě budou snažit přesvědčit, že utrpení, které prožíváš, je pouze problém Tvého myšlení, představivosti. Jenže to utrpení, a Ty to víš, není výplod fantazie, není to chiméra. Utrpení je OPRAVDOVÉ. V sanskrtu se pro něj užívá výraz dukkha, úplně stejně jako pro úzkost, stres, nespokojenost – ano, to jsou slova se stejným významovým kmenem. Ve všech podobách dukkhy se totiž snažíme ovládnout situace, které ovšem nejsou v naší moci. Čím zřetelnější to je, tím víc nás drtí uvědomění, že to, co se děje, by se dít nemělo. Nelze to změnit, to je pak Tvůj závěr, vytvářející odpor. Vnitřní tlak, jehož sami jsme stvořitelem, se následně pěchuje do chtění, aby se prožívané věci změnily. Ale to je mimo náš vliv. A v nás sílí hněv a frustrace.“

Pomohu Vám

Je neschopnost odpustit sobě i Váš problém?

Nebo máte nablízku člověka, který zapomněl, že si sebe má vážit, věřit ve svou hodnotu, opustit pocit, že nic neznamená, a to jen proto, že se k němu kdosi zachoval škaredě, že jej hodil přes palubu, že ho vystavil chmurným domněnkám a katastrofickým prognózám, které mají sebepoškozující podobu jako „Už nikdy mě nikdo nebude milovat! Už nikdy nebude dobře! Zasloužím si špatné zacházení!“ a podobné „lahůdky“, jejichž následky se propisují do zdraví?

Myslíte, že odpuštění má co do činění s druhou osobou, neumíte oddělit její čin a Vaši bolest? Anebo neumíte oddělit svůj chybný čin a svou budoucnost?

To je důvod, proč každý týden píšu klubové články. Chci ulevit druhým, ale taky sobě, abych při osobních setkáních nemusel dostávat stále stejné otázky. Jen proto, že na ně neznáte odpověď. Tak si nyní tuto odpověď objasněme krok za krok:

(Jste-li člen uzavřené skupiny, pro další čtení se přihlaste. Nejste-li člen a chcete být, registrujte se zde. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].)

POZOR: Předplatitelé mého magazínu mají přístup do uzavřené skupiny AUTOMATICKY, tedy i ke klubovým článkům či klubovým vysíláním. Více čtěte zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

7 způsobů, jak se vymanit ze smyčky manipulátora

Klub

„Opravdu chceš odejít?

A počítáš se všemi komplikacemi, které Ti potom způsobím?

Kdo myslíš, že Ti bude věřit, když Tvoji rodiče i naši společní přátelé budou stát za mnou?

Z čeho chceš žít, když Tě znemožním v práci?

Ke komu chceš jít, když jemu otrávím život?

Jak se naše dítě bude tvářit na to špatné, co mu o Tobě začnu vyprávět – a nepřestanu, dokud nepřilezeš po kolenou?“

Připadají Vám tyto vyděračské věty povědomé? Nebo slýcháte podobně zabarvené?

Nevíte, jak se bránit? Neumíte si představit s takovým hadem zůstat, ale současně dobrovolně vykročit vstříc problémům, které zjevně je schopen Vám připravit?

Zažíváte takový nátlak i v jiném typu vztahů než v partnerských, například v pracovních? „Nikdo Tě tu nemá rád. Jen Ti to neříkají do očí. Ani vedení Tě tu nechce. Teď ještě máš čas. Buď v dobrém odejdeš, nebo Ti zničíme život.“

Je to jen jinak řečené: „Buď uděláš to, co chci, nebo já udělám to, co nechceš.“

Psychologie hovoří nejen o hadovi, slizounovi, upírovi, ale také – mnohem pragmatičtěji – o loutkovodiči. Odborně se tomu říká manipulátor. Osoba, která tahá za citové nitky a hýbe tak s loutkou. Ví totiž, jak zranit její city. A utahuje smyčku. Ve výsledku se zdá, že ať uděláte krok kamkoli, bude to špatně a Vaše hra končí. Jako jediná naděje vypadá – jít vyděrači na ruku, začít ho poslouchat. Jen tak nás nezničí. Možná. Ti bystří už ale tuší, že v šachu je bude držet dál. Protože ví jak. Přes jakou „nitku“.

V uzavřené skupině není týdne, kdy bych alespoň jeden takový případ neřešil. Otázky se opakují: Co dělat, když smyčku kolem krku utahuje partner, rodič, dítě, kolega, nadřízený nebo i přítel, který ví na nás to, co někdo nesmí vědět? Dospěli jste do takového bodu zoufalství, že si myslíte, že neexistuje dobré řešení? Pak je na čase zklidnit emoce. Protože každý problém má své řešení, jak víte i z mých magazínů. (K předplatnému magazínu dostáváte automaticky členství v uzavřené skupině, tedy i přístup k uzavřeným živým vysíláním přímo ve skupině nebo ke všem klubovým článkům na FirstClass.cz, jako je tento).

Potřebujete najít způsob, jak se z této smyčky vyvléct?

Budiž. Pamatujte však, že když chcete vědět JAK, je dobré znát předně PROČ – proč si myslíte, že se z té smyčky nemůžete vyvléct? Jak vůbec tato smyčka emocionální manipulace vzniká, tudíž také kdy ztrácí svou pevnost?

Pojďme si to v rámci skupiny objasnit bod po bodu, a to na konkrétních případech z poslední doby, do kterých Vás zavedu:

(Jste-li členem uzavřené skupiny, přihlaste se. Nejste-li členem a chcete jím být, registrujte se jednoduše zde. V případě technických problémů s přihlášením nám, prosím, dejte vědět e-mailem na [email protected].)

POZOR: S předplatným koučovacího magazínu získáte přístup do uzavřené skupiny automaticky. Jeho součástí je přístup ke klubovým vysíláním i těmto klubovým článkům. Více zde.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

0
    0
    Košík
    Košík je nyní prázdnýZpět do obchodu
      Top
      Shopping Cart