Klub

7 rozdílů mezi karmickým partnerem a spřízněnou duší

Klub

Věříš, že je to spřízněná duše. “Konečně!” děkuješ do nebe.

Ale neuvědomuješ si, že spřízněná duše nepadá z nebe. Ostatně, ani Ty druhému člověku nespadneš z nebe – a přece můžeš být jeho spřízněnou duší…

A pak přijde den, kdy nemůžeš uvěřit té proměně. Takhle že se chová spřízněná duše? A pokud to spřízněná duše není, proč mě srdce klamalo – proč mě vtáhlo do takového dnes nesnesitelného vztahu? Proč lásku vystřídala bolest?

Tak se ptají mnozí lidé, kterým čas dopřeje PROZŘENÍ. Spřízněnou duši totiž nepotkáváme, ale poznáváme, a to především časem, respektive tím, jak se k nám zachová ve špatných, těžkých časech – tehdy, kdy každý člověk projeví svůj SKUTEČNÝ charakter.

Jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, všichni bychom se měli naučit děkovat za špatné, těžké časy. Protože právě ony nejvíc odhalují člověka. Ukazují, na koho opravdu je spoleh a kdo se jako spolehlivý jen tvářil. V uzavřené skupině, prostředí vzniklém i pro anonymní sdílení Vašich trápení, mě mrzí, když si lidé neuvědomují, že důležité jsou nejen ty vztahy, které nám přinášejí radost, ale i ty, které nám přinášejí zkušenost – které nás učí, co v životě nechtít, co už neopakovat, komu/čemu už nikdy nedat šanci. A právě takovým se říká karmické. Jsou to ty vztahy, které mají schopnost měnit naši karmu, náš způsob myšlení, chování a přístupu k lidem, naši schopnost házet za hlavu některé bolesti, naučit se odpouštět, ale i odcházet z míst, kde kromě bolesti už nic není. Karmické vztahy, jakkoli bolí, jsou stejně důležité jako vztah se spřízněnou duší. Právě díky bolestným zkušenostem totiž můžeme o to víc ocenit ty protějšky, které nám ve vztazích bolest nezpůsobují. A to třeba i proto, že sami prošli ponaučením.

V knize JáMy spřízněných duší jsem ukázal devět nejčastějších typů vztahů, které nám nejvíce pomáhají k osobnímu růstu a zesílení. Jde i o karmické vztahy, bez kterých bychom ovšem později nebyli schopni poznat a docenit spřízněné duše. Jak se tedy v běžném životě naučit rozlišovat tyto dva druhy partnerských vztahů? Jste přesvědčeni, že nyní máte po svém boku spřízněnou duši? Nebo se počáteční pohádka začala vytrácet a nahradila ji bolest plynoucí z trápení se s karmickým partnerem?

Jak vůbec poznat, že již máme po boku životní protějšek, spřízněnou duši? V čem se chová ve stejných situacích jinak než karmický partner?

Pojďme si to, prosím, zodpovědět bod za bodem:

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokud nejste členem uzavřené skupiny a chcete být, registrujte se výběrem členství zde. A užívejte si, vedle pravidelného odběru magazínu, také klubová živá vysílání přímo na stránkách skupiny a více než 5000 klubových článků přímo v archivu.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

5 hlasů vnitřního dítěte aneb Jak zahojit dávné zranění

Klub

Je to moment, kdy Tě postihne strach – a nikdo kolem to nechápe.

Kdy nedokážeš udělat krok, který by Ti pomohl, a tak zůstáváš v tom, co Ti škodí.

Kdy přicházíš o vztahy, na kterých Ti záleží,  jen proto, že pochybuješ o svém protějšku, tyto pochyby přerůstají v přesvědčení a tato přesvědčení v jistotu – která je však mylná.

Mnohdy, když se Tě nechápající lidé v okolí ptají PROČ, jen pokrčíš rameny. Nevíš, proč to děláš nebo neděláš, ale neumíš říct NE, nedovedeš se postavit za sebe, nedokážeš si odpustit svou chybu, vytrvale podemíláš své sebevědomí, tam, kde se máš podpořit, sobě ubližuješ. Jako by cosi v Tobě bylo mocnější než Ty. Ale CO?

Nezpracovaná minulost v Tobě

Jen na Facebooku mě sleduje okolo 350 000 lidí. Z nich mi každý den svěří svůj problém v průměru 350 lidí. Všichni přesvědčení, že jejich problém nemá řešení. A i kdyby nějaké měl, oni ho nebudou schopni dotáhnout. Jinak řečeno: Skutečným případem se pro mě nestává problém, se kterým přicházejí a který má obvykle velmi snadné řešení; skutečným případem jsou pro mě oni sami – jejich slabé mínění o sobě, jejich bolest, jejich minulost, kterou si vlečou životem jako ohromný balvan.

V té minulosti je OPRAVDOVÝ PROBLÉM. Ten je skutečnou příčinou toho, proč tito lidé nejsou schopni něco udělat či nedělat. Když tento problém v minulosti, často představující nějaké staré zranění a zpochybnění, společně odstraníme, zmizí tím i problém, se kterým za mnou přišli. Najednou už si s ním snadno poradí.

Proto jsem před lety založil také uzavřenou skupinu, kde je možné I ANONYMNĚ sdílet svou osobní těžkost. Někdy i tazatelé sami o sobě říkají: “Připadám si jako dítě, když toto nedokážu zvládnout a všichni kolem mě ano.” Slovo jako je nepatřičné. My pořád jsme tím dítětem, jakým jsme byli, jen jsme od dětství trochu zestárli. To je jediné, co se změnilo. Přibyly zkušenosti, ale základ zůstal. A ten základ mohou tvořit zranění, která nás tehdy bolela a vlastně pořád bolí. Protože jsou nedoléčená. A my pak podvědomě nechceme udělat stejnou chybu, na kterou jsme už jednou doplatili.

Obvykle si však už tu osudovou událost z dětství nevybavujeme.

Asociační zkratkou k averzi ze ztráty

Psychologie tomu říká zranění vnitřního dítěte – dítěte, které je pořád někde v nás. Tato zranění nejsou žádné přeludy nebo iluze. Jde o opravdové bolesti, které se oživí, jakmile sjedeme do podobné situace jako tehdy.

Jen proto, že jde o duševní bolest, lidé jí nerozumějí. Snáze si představí tělesnou bolest (dříve podvrtnutého a nedostatečně doléčeného kotníku), která se oživí při tanci a neobratném pohybu. Jako by se všechno špatné vrátilo. Projede námi řezavý strach a my okamžitě zpozorníme. Tak živě je v nás konzervován špatný pocit, daný špatnou zkušeností. Znovu je tu stejný stud ze selhání, stejný pocit nedostatečnosti či bezcennosti, stejný pocit marnosti, stejný pocit slabosti – jako “tehdy”.

A v té chvíli například raději ustoupíme, poslechneme, skloníme hlavu, než abychom ZTRATILI. Protože asociační zkratka, ten řezavý návrat do minulosti, nám osvěží pocit z nějaké ZTRÁTY. Možná plyšového medvídka, kterého nám rodiče vzteky vyhodili poté, co jsme nedonesli dobrou známku z nějakého předmětu. Tak se naučíme napříště už vždycky poslechnout, než bychom ztratili. A současně je-li na nás někdo vzteklý, okamžitě máme pocit, že jsme selhali a že se mu musíme zavděčit.

V uzavřené skupině se mnou řešíte mnoho přítomných problémů, které mají kořen v minulosti. Kladete mi pořád tytéž otázky: Jak zraněné vnitřní dítě poznat? Jaké způsoby myšlení a chování jej typicky charakterizují? Jak svou minulost, podlomenou v dětství, zpevnit?

Pojďme si to, prosím, objasnit bod za bodem:

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokud nejste členem uzavřené skupiny a chcete být, registrujte se výběrem členství zde. A užívejte si, vedle pravidelného odběru magazínu, také klubová živá vysílání přímo na stránkách skupiny a více než 5000 klubových článků přímo v archivu.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak podruhé uvěřit člověku, který už jednou zranil

Klub

“Jak zjistit, že můžete člověku věřit?”

Tak se zeptala, ale já slyšel ještě něco jiného. Dva protichůdné hlasy, které se v ní tloukly. Ten jeden křičel: Uvěř mu. Každý člověk přece dělá chyby! Ale druhý oponoval: Nevěř mu. Co dokáže člověk udělat jednou, dokáže udělat i podruhé!

A ona chtěla hned poznat, který z těch hlasů má pravdu.

Ve své knize JáMy spřízněných duší ukazuji, do jakých příkopů se mohou vztahy propadnout jediným činem. I jedinou nevěrou, jediným románkem, jediným odchodem, kterého později litujeme.

Také muž mé návštěvnice takový čin vykonal. Nyní tvrdil, že ví, že selhal. Omluvil se. Požádal o prominutí. Opakoval, že už je ponaučený. Jenže ponaučení není nikdy jen jednostranné. Ve vztahu se selháním jednoho ponaučují oba. Ano, ponaučená už byla i ona.

On tvrdil, že ví, co už nemá nikdy udělat – zradit ji.

Ona se ale obávala, že také ví, co už nemá nikdy udělat – důvěřovat mu.

Zkušenost je to, co získáš až poté, co jsi to potřeboval

Než její důvěru zradil, ona s ním neměla špatnou zkušenost. Nevěděla, že je to schopen udělat. Kdyby to věděla, nevěřila by mu.

Problém je, že nyní – po jeho selhání – už tu vědomost měla. A protože věděla, že je schopen to udělat, jak by mu mohla věřit?

V mé kanceláři poté zdrceně seděl i on. Ptal se, co má tedy udělat, aby mu ona znovu věřila. Přesněji: aby mu uvěřila, že je tentokrát opravdu spolehlivý.

Vybavilo se mi mé mládí a chyba, kterou jsem tvrdě odpykal já. Druhou šanci jsem už nedostal. Ona mi totiž vzkázala: “Ty se mě ptáš, proč je tak těžké Ti podruhé věřit. Ptej se raději sebe, proč je tak těžké poprvé dodržet slovo.”

Vztah ženy a muže, kteří se prostřídali v mé kanceláři, byl v patu, zablokován. Na vztah jsou totiž zapotřebí OBA. Na jeho rozbití stačí JEDEN. A oni dva měli společné jen jedno: hádat se, kdo z nich vlastně ten vztah rozbil: On svou schopností zradit? Nebo ona svou neschopností znovu uvěřit?

Přitom oba zapomínali, co píšu na obalu Spoluknihy pro krizové chvíle páru: Ve vztahu nikdy není jenom jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy buď dva vítězové, nebo dva poražení. A tak moje společná otázka oběma zněla: Chcete společně prohrát, nebo společně vyhrát? Odpověď totiž vůbec nebyla o tom, co chci já, ale co chtějí oni.

Prožíváte podobnou situaci? A chcete tuto těžkost využít ke zničení vztahu, nebo k jeho posílení?

Pokud to první, dál nečtěte, neposloužím Vám. Pokud to druhé, objasněme si celý proces obnovování důvěry ve vztahu, a to ve všech souvislostech a krok za krokem:

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokud nejste členem uzavřené skupiny a chcete být, registrujte se výběrem členství zde. A užívejte si, vedle pravidelného odběru magazínu, také klubová živá vysílání každou středu přímo na stránkách skupiny a více než 5000 klubových článků přímo v archivu.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

3 důvody, proč se milovaní lidé vytratí a ani neřeknou proč

Klub

Co myslíte, že je pro milující srdce horší?

  1. Když milovaný protějšek odejde a milující srdce ho už NIKDY NEVIDÍ, takže nedostane šanci obhájit se a zabojovat o návrat protějšku do vztahu?
  2. Když milovaný protějšek odejde a milující srdce ho pak VÍDÁ šťastného po boku jiné osoby, tím víc si uvědomuje, jak je samo bez něj nešťastné a pokládá si otázku: V čem jsem horší než můj nástupce?

Ať, i na základě subjektivních zkušeností a momentálních emocí, odpovíte jedno, či druhé, z hlediska psychologie je pro bolest srdce rozhodující toto:

  • Jestli milující srdce VÍ, že pro záchranu vztahu a udržení protějšku udělalo maximum. Lidově se tomu říká: jestli máme čisté svědomí. Jenže abychom toto mohli VĚDĚT, musíme znát PROČ. Proč protějšek odchází. Proč mu nevyhovujeme. Proč dal přednost jiné osobě. Proč náš vztah musí skončit.

Důsledky nezodpovězeného PROČ

Znát PROČ je manýra našeho mozku od narození.

CO máme udělat, abychom dostali najíst. CO nedělat, aby naše potřeby nezůstaly neuspokojeny. CO jsme pokazili. PROČ se na nás druzí zlobí. PROČ nás trestají. CO máme opravit.

Jestliže nevíme, jaké chyby děláme, respektive zda jsme vůbec nějakou udělali, zastavujeme se – nemůžeme se ponaučit. A přitom víme, že se něco stalo špatně.

Budiž, protějšku se přestaneme líbit; stárneme. Budiž, protějšek nás začal přehlížet; omrzeli jsme se mu. Budiž, protějšek nabyl dojmu, že potkal někoho lepšího; čelí stereotypu, krizi středního věku, potřebuje nabrat srovnávací zkušenost, vím já? Ale vytučněný dodatek potřebujeme SLYŠET a VĚDĚT! Ne kvůli němu. Ale KVŮLI NÁM!

Mozek je chytlavý na chyby. Potřebuje je pochopit, uvědomit si a napravit. Jen tak můžeme o tutéž osobu zabojovat. Jen tak si můžeme víc věřit do dalšího vztahu. Jen tak ustane bolehlav, daný neustálým přemýšlením, CO jsme zpackali, ZDA to vůbec můžeme opravit nebo JESTLI jsme se ničeho zlého nedopustili a jen máme na svůj protějšek čekat.

Pokud mozek nemá fakta, informace dodané zvenčí, jeho druhou manýrou je, že si je snaží sám domyslet. Ale tyto domněnky si vytváří na základě svých pocitů, myšlenek a zkušeností. S objektivní pravdou nemají téměř nikdy nic společného. Protože však mozek nemá jinou variantu, začne domněnkám VĚŘIT. Až o nich začne být PŘESVĚDČEN.

Proto jsem ve včerejším článku apeloval na to, proč nelhat tomu, kdo nám věří. Můžeme ho totiž odchodem po vyřčení falešného důvodu anebo odchodem bez sděleného důvodu zevnitř zničit. Přesněji: On se zničí sám. Svými vlastními negativními domněnkami. Jiné nepřijdou. Cítí-li bolest z našeho odchodu, pak má přirozeně negativní rozpoložení. A to neumí vytvořit pozitivní pocity a pozitivní myšlenky. Vytvoří pouze negativní pocity a negativní myšlenky, které povedou k negativním činům a negativním výsledkům. Někdy i k sebeublížení. Jen proto, že nedokážeme říct pravdu do očí, zničíme člověka, který nás přitom miloval.

Tři skutečné, ale spolknuté důvody

V uzavřené skupině jsem na nenadálé odchody bez sdělených důvodů neustále dotazován.

Můžete mít dlouhodobý vztah, a najednou, bez varování, se protějšek vypaří. Jako duch. Také proto se tomu říká ghosting (ghost = anglicky duch).

Nebo můžete mít teprve mladý vztah. Píšete si, poznáváte se, je vám spolu dobře, prožíváte i vášnivé bouře. A pak… komunikace znenadání skončí. Neodepíše. Nevezme telefon. Jako by se po něm slehla zem. Bože, PROČ?

Psychologickému pozadí nevysvětlených fyzických (odstěhování) či emocionálních (sice žije dál vedle Vás, ale už má jiný vztah, jiný život) odpojení jsem věnoval celý jeden magazín Proč neznám Tvoje Proč. Jaké tři statisticky nejčastější důvody pro takové bolestné jednání milující protějšky mají? Proč jim “nejsme dost dobří” ani pro chvíli času, pro vyjasnění, pro řešení problému, který v jejich hlavě už eskaloval? Proč nás svázali chováním, jehož vlivem se cítíme tak prašiví, že milovanému člověku ani nestojíme za odpověď? Co jsme mohli provést?

Povím Vám skutečné PROČ, které od nich možná nikdy neuslyšíte. Ale pojďme si to objasnit krok za krokem:

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokud nejste členem uzavřené skupiny a chcete být, registrujte se výběrem členství zde. A užívejte si, vedle pravidelného odběru magazínu, také klubová živá vysílání každou středu přímo na stránkách skupiny a více než 5000 klubových článků přímo v archivu.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak transplantovat srdce, které nemůže zapomenout na minulý vztah

Klub

“Mám problém. S člověkem, kterého miluji.”

Její slova nebyla neobvyklá. Neobvyklé bylo to, že nepřišla sama. A ten, s kým přišla, zůstal vně mé kanceláře.

“Problém máte s ním?” ukázal jsem na zavřené dveře.

“To je můj přítel,” zavrtěla hlavou. “Problém mám s mým bývalým.”

“Copak? Nemůže vás on dostat ze svého srdce? Naléhá, ať se vrátíte? Ničí Váš nový vztah? Připomíná se Vám, hraje na Vaše city…?” nabízel jsem možná upřesnění, ale ona mi skočila do řeči.

“Ne, naopak.” A svěsila hlavu. “To já nemůžu ze srdce dostat jeho. To já přemýšlím, zda se nevrátit zpátky. To já ničím náš nový vztah,” pokynula k zavřeným dveřím. “A nemohu si pomoci…”

Ptáte se, v čem byl její bývalý přítel lepší než současný? Co pro tuto ženu dělal víc? Podržte se. Bývalý přítel ji naopak zanechal s velkou bolestí. Neměla dobré vzpomínky. A přesto ho chtěla zpět. Přesto opakovala: “Já ho miluji.”

Jak je to možné? Chcete vykřiknout, co, ženská, blázní, když teď má to, co vždy chtěla – milujícího muže? CO CHCE VÍC?

I tak může vypadat nedostatečně pozitivně uzavřená minulost. I tak může vypadat osamělost uvnitř báječného vztahu – a i pro tento odstín jsem psal knihu Sami. Abychom dokázali do-uzavřít i toxickou minulost a nedali si pro ni ničit ve skutečnosti báječnou přítomnost…

Je to i Váš problém? Nebo někoho z Vašich blízkých? Cítíte, že ve Vašem partnerovi ještě pořád zůstávají stopy stesku po minulosti, že jeho komunikace s předchozím protějškem dál pokračuje, a to v emocionálním přesahu, který nelze nazvat pouze přátelským? Trápí se někdo, na kom Vám záleží, pro špatnou minulost, která mu neumožňuje plně si užívat přítomnost? Pak jste ve správném článku.

V uzavřené skupině, prostředí založeném pro i anonymní sdílení Vašich vztahových těžkostí, opakujete tyto otázky, které znějí šíleně. Podobně jako popisy, jak se snažíte připomenout svému ex-partnerovi třeba jen za účelem získání úlevné informace, že rozchodu s Vámi lituje, že přiznává chybu, že Vás kdy miloval, že mu na Vás kdy záleželo nebo že čas s Vámi nebyl marný, ale krásný… Ano, i na takové maličkosti někomu zpětně záleží. A jen proto není schopen uzavřít minulost v domnění, že možná v něčem pochybil, možná není dost dobrý; ex-partnerovo ne-odpovídání nebo posměšné reakce snižují sebevědomí a otravují nový vztah, ačkoli se nový partner chová báječně. A i jemu už může docházet trpělivost. Proč řešíte minulost, když tady máte krásnou přítomnost?

Povím Vám proč. Co o nás vypovídají prosakující nejistoty z minulosti. A co potřebuje lidské srdce, aby udělalo definitivní tečku tam, kde jinak má tendenci pořád dělat jen “čárku ve větě”.

Pojďme si to objasnit bod za bodem, ať Vám i Vašemu protějšku už je líp:

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokud nejste členem uzavřené skupiny a chcete být, registrujte se výběrem členství zde. A užívejte si, vedle pravidelného odběru magazínu, také klubová živá vysílání každou středu přímo na stránkách skupiny a více než 5000 klubových článků přímo v archivu.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak přemoci negativní zacyklení aneb 5 metod pro silnější Já

Klub

Proč se tolik zabýváme něčím, co nemůžeme ovlivnit?

Proč se tolik trápíme pro lidi, kteří se vůbec netrápí pro nás?

Proč pořád věříme, že se změní někdo, kdo každou další šancí od nás znovu jen pohrdne?

Proč nedokážeme odejít z míst, kde nic není, jen bolest?

Proč nám nejde odpustit, když hněv a hořkost ničí nás, ne ty, kteří se vůči nám provinili?

Proč, když nás někdo opustí, dál hledáme chybu jen v sobě?

Když jsem psal knihu Sami, měl jsem zkrátka na mysli jednu souhrnnou otázku, kterou mi často kladete: Jak učinit lhostejným to, o čem vím, že na tom z dlouhodobého pohledu nezáleží a jen mě to deptá?

Je to i Váš problém? Všichni okolo Vám říkají “Už se na to vykašli”, ale Vy to neumíte, musíte na to pořád myslet? Neumíte se toho takzvaně “pustit”, a to Vás trápí ještě víc? Oslabujete se ještě otázkami typu “Proč to neumím přijmout? Jak mohu být tak neschopný?”, čímž své sebepoškozování ještě umocňujete?

Psychologie tomu říká negativní smyčka (která se stále víc utahuje kolem našeho hrdla) nebo také negativní zacyklení (zakletý kruh, ve kterém se neustále točíme)

Pryč z té spirály!

Když se mi v uzavřené skupině, prostředí určeném pro sdílení Vašich těžkostí, svěřujete s problémy tohoto typu, snažím se Vám pomoci z té smyčky či kruhu rychle dostat. Jde totiž o čas.

Čemu jsme vystaveni dostatečně dlouho a často, na to si náš organismus zvyká. I náš mozek. Negativně myslet – odepsat sebe, naději, život – se pak může stát naší normou na dlouhou dobu. Někdo upadne i do depresí (viz nedávný klubový článek 9 odstínů vnitřní tmy) a náprava je pak mnohem těžší. Jako když necháte na oděv působit vlezlou barvu. Zažere se. A takové skvrny (na duši) pak “nejdou vyčistit bez narušení podstaty látky”, jak se psávalo na lístcích z čistírny.

Proč se tak špatně z negativního kruhu vystupuje? Protože platí následující logika:

  1. Negativní myšlenky nedokážou vytvořit jiné než negativní pocity.
  2. Negativní pocity nedokážou podpořit jiné než negativní činy.
  3. Negativní činy nedokážou vyprodukovat jiné než negativní výsledky.
  4. Negativní výsledky nedokážou vyvolat jiné než negativní myšlenky. A jsme zpátky na začátku kruhu (bod 1).

Máme-li být pojmově přesní, nejde o kruh. Vytrvalým chozením v kruhu vyšlapáváme v zemi chodníček. Čím déle chodíme v kruhu, tím hlouběji se propadáme. Proto se hovoří více o spirále než o kruhu. A proto negativní zacyklení nás stlačuje na dno.

Negativní zacyklení nedokáže vytvořit pozitivní život. Sami si vydupáváme příkop, který se stává naším vězením. A tomu je nutné předejít, nebo z toho příkopu vylézt. Jak říká stará moudrost: Když chceš vylézt z jámy, předně přestaň kopat.

Jak

Každé dva měsíce přidávám do své kolekce magazínů další vydání. V každém vezmu jeden vážný psychologický problém a na 100 stranách vysvětluji metody jeho řešení. Co magazín, to možná cesta z jednoho trápení. Kdo chce být členem uzavřené skupiny, mít přístup ke klubovým článkům i mým klubovým živým vysíláním přímo ve skupině, dostává v úrovni členství FC Premium tento magazín každé dva měsíce zdarma (výběr z úrovní členství je zde).

Problém sebeřízení se stal logicky ucelenou řadou (viz po sobě jdoucí magazíny Kurz sebezvládání, Emoce versus rozum: Cestou intuice a právě připravovaný Jak vypnout negativní myšlení).

Kde se tato manýra negativního zacyklení vzala zrovna v našem mozku?

Kdo nás vystavil dlouhodobému návyku podceňovat se, poškozovat se, oslabovat se, když si takovou epizodu v životě vůbec nevybavujeme?

Jaké metody pomohou vytrhnout naše negativně zacyklené myšlení z této spirály?

Pojďme si to vysvětlit krok za krokem…

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

9 odstínů vnitřní tmy aneb Jak čelit depresi v partnerově těle

Klub

Včera jsme si popsali, jak být nedocenitelnými pro druhého člověka.

I jak důležité je lidské srdce.

Hned zkraje roku se však musíme naučit zacházet se situacemi, které zimní období a krátké dny přinášejí. A které se propisují do nepohody i negativního převrácení lidí, na kterých nám záleží. Ty situace souvisejí s depresí.

Deprese znamená stlačení zevnitř. Jako by píst nepůsobil zvenčí, ale něco nás drtilo v našem vlastním Já. Tím něčím je mysl. Depresi tak můžeme chápat jako paradoxní stav, kdy naše tělo bojuje o přežití, ale mysl chce zemřít.

Čím je to způsobeno? Jak tomu předcházet? A pokud už deprese propukla, jak s ní u milovaného člověka pracovat?

To jsou otázky, které mi opakovaně kladete v uzavřené skupině, v prostředí vytvořeném pro sdílení Vašich těžkostí, pro jehož členy dvakrát týdně píšu speciální klubové články na přání a jednou týdně odpovídám mluveným slovem prostřednictvím klubového živého vysílání. Jestliže členem skupiny nejste a chcete být, registrujte se zde. Na výběr je ze dvou členství, jedno je včetně automaticky doručovaného magazínu.

Jeden takový příklad? Se Zdenčiným svolením přímo ze skupiny.

Najednou přestal mluvit. I když to býval výřečný člověk. Najednou se uzavřel, neschopný se o sebe postaratNeschopný ničeho. Ani jíst, ani vstát, natož se usmát – to je pro něj vůbec nejtěžší. Je zachmuřený, nic ho netěší, ničím mu neuděláte radost.

Zvláště té poslední zvýrazněné věty si všimněte. Zdenka mu ničím nedokázala udělat radost. A tak si to začala brát osobně. Že asi v něčem selhává. Nebo že trápení jejího partnera je snad zapříčiněno jí! Jak může vědět, že ne, když on neodpovídá, nereaguje?

Někdo udělá tu chybu, že se začne na člověka v depresi zlobit. Co Ti je? Proč mlčíš? To Ti nestojím ani za odpověď? Někdo pohrozí rozchodem. Nebo si i najde někoho jiného, “lepšího” – s kým není “takový problém”. A všechny tyto reakce vyvěrají z faktu, že NEVÍME, co se děje. A protože NEVÍME, možná vysvětlení si SAMI VYMÝŠLÍME v hlavě. A přitom nechápeme to základní – co vlastně je deprese člověka. A že nemusí mít s námi vůbec nic společného.

Ničí mě případy, kdy je člověk v depresi opuštěn, a to právě tehdy, když někoho po svém boku nejvíc potřebuje. Je opuštěn, protože mu protějšek neporozuměl. Neporozuměl, protože se se SKUTEČNOU depresí nikdy sám nepotkal. Odsoudil člověka, aniž by pochopil, čím prochází. Takto opuštěný člověk pak udělá pro zkrácení svého utrpení i ten nejzazší krok.

Nemohu udělat víc, než všem, kdo mají nablízku člověka s výraznou proměnou chování, včas popsat, co je dobré o depresi vědět, jak ji pochopit, jak s ní zacházet.

Pojďme si to objasnit bod za bodem…

Pro další čtení se, vážení členové uzavřené skupiny, přihlaste. V případě technických potíží s přihlášením, prosím, pište mail na [email protected].

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak odpustit zradu, která nás vykolejila z cesty

Klub

Dopustil se někdo činu, který Ti způsobil velkou emocionální ránu?

Prociťuješ do hloubky svého srdce hořkost zrady, kombinovanou s nemožností vrátit minulost nebo změnit přítomnost, propadáš skepsi, že v budoucnosti už nebude dobře?

Uvědomuješ si to tím intenzivněji, že se blíží Vánoce – období, kdy milující lidé mají být při sobě, ale Tebe čeká prázdno, a to nejen vedle sebe, nýbrž hlavně v sobě?

Pokud na všechny výše uvedené otázky odpovídáš ANO, pak jsou následující řádky právě pro Tebe.

Odpustit? To nejde…

Vím, že tohle je Tvoje první myšlenka. ODPUŠTĚNÍ Ti připadá nejen nemožné, ale i chybné. Naopak ZAPOMENUTÍ Ti připadá nutné, ale i nezvladatelné.

Jinak řečeno: Myslíš si, že odpustit NESMÍŠ a zapomenout MUSÍŠ. Je to přesně naopak.

Představ si těžký balvan, který Ti někdo navalil na záda. Klesáš pod jeho tíhou. Právě takový pocit můžeš mít po zradě. – Nikdo Tě však nenutí ten balvan nosit zbytkem Tvého života. Pokud Tě tíží, můžeš ho odložit. Nechat tam ležet. To znamená odpustit. Současně však nemusíš zapomenout. Naopak si musíš pamatovat, kdo Ti ten balvan shodil na záda, kdo Tě v té těžkosti nechal samotným/samotnou, kdo je schopen to udělat možná ještě někdy v budoucnu.

Jistě uvažuješ způsobem: Proč mám odpouštět někomu jeho ubližující čin? Ale Ty odpouštěním neubíráš tíhu druhému. Ty ji ubíráš sobě. Uvědom si, prosím: Tím, že neodpouštíš, neubližuješ nikomu jinému, jenom sobě. Tvé neodpouštění způsobuje Tobě, že se trápíš, že nespíš, že se nesoustředíš, že choříš. Ty, ne někdo druhý!

Všechno má svůj správný čas

V knize JáMy spřízněných duší se institutem odpuštění obsáhle zabývám, a to na ukázce několika příběhů, které jsem řešil. Pokaždé přišla rána ze strany, kterou ten, kdo se mi svěřil, neočekával. Zcela důvěřoval tomu, kdo ho zradil. Nakonec, jinak tomu být ani nemůže. Zrada nepřichází od nepřítele. Přichází vždy jen od člověka, jehož za přítele považujeme. Proto mu věříme. Proto mu dáváme možnost, aby nás zranil. Nastavujeme mu s důvěrou záda, do nichž nás poté bodne. A bolí to nás, ne jeho!

Proto jsem zmíněnou knihu věnoval odpuštění. Ne abychom ulevili druhému, ale sobě.

A to je podstata. Když odpouštíme, ne někomu jinému, ale sobě. Jsme jako Papinův hrnec, ve kterém houstne toxická pára a stoupá nebezpečný tlak. Hrozí to až naším roztržením. “Odpouštěcí” ventil je prostředkem k tomu, abychom se déle už netýrali. Říkáme tím: Už to stačilo. Nastal čas z bolestné minulosti přejít do lepší budoucnosti. Ostatně, ukážu to na konkrétním případu z uzavřené skupiny, tedy z prostředí, jež jsem založil proto, aby nikdo na své problémy nebyl sám, měl místo, kde se může svěřit, a to nejen mně, ale i jiným lidem, kteří jeho problém možná sami zažili a také překonali.

Pro členy uzavřené skupiny pravidelně píšu klubové články (najdete jich už víc než 5000), odpovědi na jejich otázky poskytuji i v pravidelných živých vysíláních přímo v uzavřené skupině. Mám-li souhlas osoby, která mě požádala o spoluřešení jejího problému, rád cestu zvládání konkrétní těžkosti ukazuji i ostatním členům. Aby pochopili, že i oni to zvládnou. A to i v extrémních případech, jakým byl například ten Šárčin. K němu už za chvíli.

Pokládáte si tedy otázky typu: Jak se dostat z bolestného rozpoložení? Jak se vymanit současně i z bolestných pocitů, myšlenek, výčitek, lítostí, nepřejícnosti, doprošování se, poškozování sebe nebo druhých, zkrátka z otravování vlastního života negativní karmou? Jak se co nejdříve vrátit na cestu opětovné vyrovnanosti, pohody a hlavně společnosti lepšího člověka, který si nás bude víc vážit?

Pojďme si to nyní objasnit bod za bodem:

Jste členem uzavřené skupiny? Pro další čtení se stačí přihlásit. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].

Nejste členem a chcete jím být? Stačí se registrovat k členství FC Klub zde.

POZOR: Předplatitelé mého magazínu mají automatický přístup do uzavřené skupiny, tedy i ke klubovým článkům a klubovým vysíláním uvnitř skupiny. Tudíž: Zaujal-li Vás například nový magazín Emoce versus rozum: Cestou intuice, zvolte rovnou členství FC Premium a můžete volně číst více než 5000 článků.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Jak slepit prasklou skleničku aneb Když “nemůžete” žít spolu ani od sebe

Klub

Měli jste někdy vztah s člověkem, vedle kterého jste se necítili dobře, váženě, respektovaně, milovaně?

Nebo takový vztah máte dosud?

Také jste si mysleli, že nejbolestnější je odejít?

Nebo jste názoru, že mnohem bolestnější je vedle takového člověka zůstávat?

Povím Vám, co je vůbec nejbolestnější – nevědět, jestli odejít, anebo zůstat. Trčet “mezi dveřmi”, a to i nyní, týden před Štědrým dnem. Nevědět, co je správné. A nevědět to hlavně pro to “Co když” v hlavě: Co když ještě existuje naděje, jak bychom to mohli dát dohromady? Co když skutečně je nějaký způsob, jen ho nevidíme?

Ve všech svých knihách, které jsou určeny pro různé fáze vztahového života nebo osamělosti, zdůrazňuji, že fakt, že nevidíme řešení, ještě neznamená, že neexistuje. Proto ve svých knihách ukazuji cesty, které lidé neznají nebo ignorují, protože jejich účinek přehlížejí. Především v knihách 250 zákonů lásky a Spolu představuji, z jak “neřešitelných” situací se lze vymotat. Nebo, viz kniha JáMy spřízněných duší, do jakých příkopů padají i dlouhodobě funkční vztahy, a tudíž že v tom nejste sami, respektive že takové problémy už zdárně vyřešili i ti před vámi.

Problém dveří

Se všemi páry řeším problémy na základě jednoduchého hesla:

Jestli chceš odejít, odejdi, dveře jsou otevřené.

Jestli si to rozmyslíš a chceš zpátky, vrať se, dveře jsou otevřené.

Ale nestůj mezi dveřmi. Blokuješ tak průchod. A ztrácíš můj i svůj čas – když “nevíš”.

Nikdy nemám v uzavřené skupině tolik práce jako před Vánocemi. Nejen kvůli osamělým, na které padl splín, ale také kvůli párům, které se dostaly do trucu, nekomunikace, nedůvěry nebo přímo odpojování. Následkem jsou přecitlivělost, podrážděnost, stres, výčitky, otravování prostředí, ve kterém případně žijí i děti. A to všechno v době, kdy “má přijít Ježíšek”. Není častější otázky než Jak vrátit naši mašinku na funkční kolej, i kdyby jen na vánoční svátky? Ukážu Vám jak. Ale pod podmínkou, že vánoční svátky VYUŽIJETE k práci na sobě i vztahu.

Jinak dál nečtěte a uzavřete se do bubliny, že Váš problém “nemá řešení”. Jistěže má. Ale musíte se ÚČASTNIT jeho řešení.

Jako Max a Mína. Poznáte se v jejich příběhu. Pojďme si 3 + 3 úkoly pro každého z vás vysvětlit bod za bodem:

Jste členem uzavřené skupiny? Pro další čtení se stačí přihlásit. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].

Nejste členem a chcete jím být? Stačí se registrovat k členství FC Klub zde.

POZOR: Předplatitelé mého magazínu mají automatický přístup do uzavřené skupiny, tedy i ke klubovým článkům a klubovým vysíláním uvnitř skupiny. Tudíž: Zaujal-li Vás například nový magazín Emoce versus rozum: Cestou intuice, zvolte rovnou členství FC Premium a můžete volně číst více než 5000 článků.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

5 srdečních háčků, které brání uzavřít minulost

Klub

Cítíte v předvánočním období emocionální odtažitost partnera? Není po Vašem boku ve své kůži, je duchem jinde nebo i naznačuje, že společný Štědrý den není tak jistý?

Nebo Vás již dokonce vystavil šoku, kdy přiznal, že na Vánoce nebude s Vámi?

Anebo se už déle těžko smiřujete s odchodem milovaného protějšku a vidinou prvních svátků prožitých bez něj?

Než učiníte předčasně negativní závěr, zadržte, prosím. Přečtěte si pozorně následující řádky. I když se Vás totiž týká obsah článku Proč lidé na Vánoce roztínají polovičaté vztahy, ještě to neznamená, že sami zůstanete – že se milovaný protějšek nevrátí.

Knihu JáMy spřízněných duší jsem psal pro všechny, kteří mají pocit, že ztratili svůj nejlepší možný protějšek. Navazující knihu Sami aby předčasně nepanikařili. Aby si uvědomili, jak cenné může být dočasné období samoty. I jak může pomoci následnému vztahu, který přijde.

Máte strach, že ten, kdo odešel, se už nevrátí? A slyšeli jste, že ten, kdo opravdu miluje, se nevrací proto, že ve skutečnosti neodchází? Fyzicky snad ano, emocionálně ale ne. I kdyby chtěl, i kdyby z jakéhokoli důvodu toužil se od nás emocionálně odpojit, není toho tak lehce schopen za pěti situací, které pojmenovala psychologie. Jde o pět vkladů, které jsme do vztahu možná zainvestovali během jeho trvání. A po fyzickém rozpadu vztahu tyto vklady začínají působit. Na srdce toho, kdo odešel.

Psychologie jim říká srdeční háčky. Účinkují totiž jako rybářské háčky, zaseknuté do úlovků. Ryba možná může dýchat, ale je již omezená v pohybu. Nemůže se tak docela vzdálit od prutu, protože ji “něco drží” pořád nablízku. Ve vztazích se tak přezdívá důvodům pro srdce, proč nemůže zapomenout – proč současně nemůže tak dobře vytvářet nové vztahy a uzavřít minulost.

Zajímají Vás? Chcete si ověřit, že jste právě takovýto háček zasekli do partnerova srdce před jeho odchodem? Nebo máte funkční vztah, ale chcete předejít partnerově odchodu, jakkoli se v této chvíli zdá nepravděpodobný?

Pojďme si jednotlivé háčky a jejich sílu představit jeden po druhém:

Jste členem uzavřené skupiny? Pro další čtení se stačí přihlásit. V případě problému s přihlášením pište na [email protected].

Nejste členem a chcete jím být? Stačí se registrovat k členství FC Klub zde.

POZOR: Předplatitelé mého magazínu mají automatický přístup do uzavřené skupiny, tedy i ke klubovým článkům a klubovým vysíláním uvnitř skupiny. Tudíž: Zaujal-li Vás například nový magazín Emoce versus rozum: Cestou intuice, zvolte rovnou členství FC Premium a můžete volně číst více než 5000 článků.

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

0
    0
    Košík
    Košík je nyní prázdnýZpět do obchodu
      Top
      Shopping Cart