Proč lidé vyměňují 90 za 10 a až pozdě litují
„Odešel jsem od ní,“ pronesl a já se podivil.
Můj známý odešel od partnerky, kterou na začátku vztahu velebil, nosil na rukou a představoval jako svou spřízněnou duši.
„Je téměř dokonalá,“ vykládal tehdy.
„Téměř?“ smála se. Ale mělo to být pro ni varování.
„No, jsi téměř stoprocentní. Do sta procent Ti chybí tak – deset procent,“ vtipkoval přede mnou, ale mě už tehdy mrazilo.
Proč si všímá toho, co jí chybí? Proč se zabývá (i kdybych přijal jeho čísla) 10 procenty, které jeho partnerce „chybí do ideálu“, a ne 90 procenty, jež na ní může oceňovat?
A nyní – střih v čase – mi dokonce vysvětloval, že jeho spřízněnou duší není. „Odešel jsem, protože jsem našel LEPŠÍ ženu.“
Lepší? Lež než „téměř dokonalá“? To už může být jedině DOKONALÁ!
Načež mi objasnil své počty: „Je to kolegyně z práce. Má PRÁVĚ TO, co mé manželce CHYBÍ! Chápeš? Ona, jako jediná, má těch 10 PROCENT, jež nemá ani moje 90PROCENTNÍ manželka. To znamená co? Že ta kolegyně je 100PROCENTNÍ!“
Nemohl jsem uvěřit, jak hloupého známého mám. Copak on neví, že DOKONALOST NEEXISTUJE? V tom případě se to musí DOZVĚDĚT?
Ve své knize L.E.Ž. ukazuji, jak nestoudným, ba trapným lžím sami před sebou podléháme. Co si v záchvatu vnitřní lži neuvědomujeme. Tento známý nevěděl, co v psychologii znamená pohled nedostatku, co syndrom neviditelného člověka, tudíž nemohl vidět, do jakého průšvihu se řítí.
Tou lekcí musel nevyhnutelně projít…
Jak to, že nás opouštějí ti, kdo nás měli za málem dokonalé
O soukromé Setkání se mnou požádaly v krátkém časovém sledu dvě ženy – známého manželka, po pár měsících známého kolegyně-milenka. (Soukromé Setkání je forma osobní konzultace. Pro rok 2022 jsou termíny obsazené. Veřejná Setkání jsou ještě ve 4 termínech dostupná zde.)
Manželku i kolegyni-milenku čekal ve vztazích s mým známým stejný příběh. Manželka se mu zdála na počátku téměř dokonalá. Chybělo jí málo, nebyla totiž blondýna, ale bruneta. A neměla velká prsa, ale malá. Kolegyně-milenka byla blondýna a měla velká prsa. I tak ale byla posléze mým známým opouštěna. Prý také není dokonalá.
„Proč mě opustil, když jsem podle něj byla skoro dokonalá?“ ptala se před pár měsíci manželka.
„Proč se chce vrátit k manželce, když jsem podle něj byla lepší než ona?“ ptala se po pár měsících kolegyně-milenka.
V uzavřené skupině, kde můžete i anonymně sdílet svá trápení (členové uzavřené skupiny mají až 50% slevu na Setkání), je „výměna 90 za 10“ jedním z častých témat. Neumíte se vyrovnat s tím, proč Vás opustil někdo, pro koho jste byli téměř dokonalí. Bojíte se v příštích vztazích věřit každému, kdo začne se sladkým obluzováním „Nikdo lepší než Ty nemůže být!“ Přitom se trápíte zbytečně.
Zodpovězme si tři jednoduché otázky:
- CO způsobuje, že jsou lidé schopni vyměnit 90procentního partnera, kterého dobře znají, za nový objev, který pořádně neznají, ale jsou přesvědčeni o jeho 100procentní dokonalosti (ačkoli se už na základní škole učili, že dokonalost neexistuje)?
- Proč tento „100procentní“ objev záhy v jejich očích přestává být dokonalým?
- Proč se posléze dokonce vracejí k původnímu 90procentnímu partnerovi, když už ho jednou považovali za „hodného opuštění“?
Pojďme si v rámci dalšího z mých klubových článků osvětlit tento základní psychologický problém bod za bodem:
(Pokud nejste členem uzavřené skupiny, členství získáte zde. A s ním i možnost až 50% slevy na Setkání, pokud o něj máte zájem.)