Nezařazeno

Oba představují osudový vztah. Oba totiž ovlivňují osud člověka. Potkat jednoho může znamenat už navždy pochybovat o existenci lásky, o vlastní síle, o svém sebevědomí. Potkat druhého naopak může všechny tyto...
Ignorovat je. To si můžeme dovolit vůči cizím lidem. Ale copak je možné ignorovat toxické rodiče vlastního partnera? Vždyť s nimi MUSÍME vycházet! – Tak obvykle uvažujeme....

„Už nechci zažít ubližování ve vztahu,“ hlesla.

Znělo to spíše jako přání než odhodlání.

Řekl jsem jí 5 nezbytných podmínek, které jsem popsal i v knize Dvanáct srdcí. Každý, kdo nechce ve vztazích tratit svou energii, sebevědomí i sebehodnotu, musí:

  1. Mít svou mez. (Je totiž fajn, když do vztahů hodně dáváme. Musíme si ale uvědomit, že pokud jen dáváme, logicky budeme přitahovat lidi, kteří jen berou. A pak musíme mít nějakou mez, protože lidé, kteří jen berou, žádné meze nemají.)
  2. Netrpět ubližování. (Když totiž zneužívajícím lidem včas neřekneme dost, oni budou pokračovat. Nesmíme předpokládat, že přestanou. Nesmíme od nich čekat nic, co by na jejich místě bylo normální pro nás. Oni nemají stejné srdce.)
  3. Nesnižovat své nároky. (I když to může znamenat přijít o člověka, který nám ubližuje, ve výsledku je to náš zisk, ne ztráta. My totiž nepotřebujeme kdekoho. My potřebujeme toho, kdo bude respektovat naši mez, chránit nás před bolestí, a ne ji působit.)
  4. Věřit činům, ne omluvám. (Lidé toho totiž nažvaní, ale jedině skutky říkají pravdu.)
  5. Milovat člověka, ne iluzi o něm. (Dívejme pozor na naše vlastní představy, které neodpovídají realitě. Uvědomme si, že to, jak vidíme člověka, může být dáno naším srdcem, naším přáním, naším předpokládáním, naším očekáváním. Naší vírou v jeho proměnu, která se ale nikdy nemusí dostavit.)

Žena na mě pohlédla a svěsila hlavu. Jako by to neměla dokázat. Jako by to bylo příliš těžké. Jako by to bylo proti její podstatě. Jako by se měla zadrhnout už u toho prvního – dokázat říct: Dost! Dál už to nebudu trpět.

Dokázat říct NE

Tolik lidí se bojí postavit za sebe. Vzepřít se tam, kde už někdo překračuje jejich osobní hranice. Raději tiše trpí. Doufají, že je pak druhý ocení. Ale ne, druhý si jich pak váží ještě míň. A toxický je k nim ještě víc. Když totiž člověk příliš často promíjí, druzí si zvyknou mu ubližovat.

Proč je pro nás tak nepřirozené říct NE? Psychologie mluví o syndromu příliš hodných lidí, který vyvěrá z myšlení poslušných holčiček/chlapečků.

Ano, máme to v sobě – sklopit hlavu, zatnout zuby a držet krok. A pak si to vyčítat. Protože nás dusí nejen to, když si nás okolí neváží, ale hlavně to, když si nevážíme sami sebe.

Každý den dostanu v průměru tři sta dotazů, kde je klíčovým slovem sebevědomí, sebehodnota. I proto jsem založil uzavřenou skupinu, kde sdílíme své zkušenosti a já prostřednictvím speciálního živého vysílání zodpovídám konkrétní dotazy (přístup do skupiny je zde). Pravidelně každý týden pak pro členy této skupiny píšu články na přání. Jako dnes.

Chcete pracovat na svém sebevědomí a sebehodnotě? Zajímá Vás, jak v sobě více rozvinout schopnost nastavit si osobní hranici a trvat na jejím respektování? Nebojte, že to nezvládnete – začneme od nejmenších, ale nejpotřebnějších kroků.

Pojďme si vše objasnit bod za bodem:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

Už v nedělním živém vysílání na téma Bolestné konce a lepší začátky jsem vyprávěl příběh starého muže, který učil lidi, že není tak snadné v dané chvíli říct, je dobré a co špatné: protože...
Od dopoledního článku o ghostingu Proč se milovaní lidé vytratí a ani neřeknou proč se mi soukromě hojně svěřujete se zkušenostmi, jež jste nabyli v oblasti velmi bolestných, nikdy nevyjasněných rozchodů. Nezodpovězené PROČ...
Co je pro srdce horší: Když člověk odejde a už ho nikdy nevidíte, takže nemáte možnost obhájit svůj postoj a zabojovat o jeho návrat zpátky? Nebo když odejde a Vy ho...
Jedno klíčové slovo, na němž stojí každý vztah. Důvěra. Opakuji ho do omrzení všem, kteří se chystají někoho blízkého obelhat, podvést, zranit. Oni totiž nevědí, co učiní.

Pane Casanovo, máme problém ve vztahu, můžeme Vám OBA zavolat; můžeme se VŠICHNI propojit on-line přes Skype, můžeme se SPOLU sejít?

Nejčastější otázka, kterou dostávám v posledních 10 týdnech.

A moje otázka opačným směrem?

Můžete mi, prosím, ukázat, jak spolu mluvíte?

Mluvení a naslouchání jsou dvě poloviny komunikace. Jako dva jízdní pruhy jedné silnice. Jeden pruh tam, druhý zpět. Komunikace má obecně blízko k silnici. Když se neudržuje, přestane být funkční a sjízdná – dva body, které má komunikace spojovat, k sobě ztratí cestu. Podobně jako když se zahází bordelem, zapadá sněhem, namrzne – a nikdo se o ni nestará.

Do této slepé uličky vjede většina párů. Pak nemůže vpřed ani vzad. Proto jsem mezi vánočními svátky pro tyto páry napsal samostatnou knihu SPOLU. 260 stran o tom, jak SPOLU řešit potíže tam, kde se lidé zablokovali, stojí si za svými „jedinými“ pravdami, nespolupracují, sabotují úsilí toho druhého nebo ani už nevědí, jestli o vztah vůbec mají zájem. Jako by zahrnuli silnici bahnem a na druhé straně zůstal někdo, kdo se marně snaží dostat blíž.

Soupeři versus spoluhráči

Ti lidé jsou v bezvýchodné situaci proto, že nechápou svou roli. Kdyby se na sebe podívali, zjistili by, že oblékají jeden shodný dres. Jsou to spoluhráči. Ne soupeři. Ve vztahu, jak píšu na obálce knihy SPOLU, nikdy nejsou jenom jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy buď dva vítězové, nebo dva poražení. Když se pokoušejí nějak přemoci druhého, je to jako by se úporně snažili dát svému spoluhráči gól. Jenže takový gól – dosažený spoluhráčem – je vlastní. Ne, my nejsme soupeři.

Každý den dostanu v průměru tři sta otázek, týkajících se partnerských problémů. Napsal jsem o nich už sedm knih. Každé dva měsíce vydávám magazín, kde zodpovídám jedno konkrétní téma obsáhle na sto stranách do hloubky detailů i šíře souvislostí, proč tento problém vůbec vznikl. Založil jsem i uzavřenou skupinu, kde lidé mohou sdílet své problémy i zkušenosti s nimi, každý týden poslouchat mé živé vysílání, kde zodpovídám konkrétní otázky, které Vás napadnou i při čtení magazínu nebo knih, kdy se dostanete k nějaké pasáži, která Vám je blízká a potřebujete ještě něco dovysvětlit sobě na míru (přístup do skupiny získáte zde). Třikrát týdně (úterý, čtvrtek, sobota) pak pro členy této uzavřené skupiny píšu speciální článek na přání. Jako dnes.

Kde pořád páry dělají chybu? Proč se samy dostávají do zablokovaných situací, co ignorují, v čem jako partneři nefungují, jak mohou svou komunikaci „zprůjezdnit“ a vyspravit?

Pojďme si Vaše otázky zodpovědět konkrétními doporučeními:

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od 0.55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se zde

"Nejtěžší," pravil profesor Skřejpek při mé první přednášce na právech, "není prokázat vinu, ale nevinu." A nutil nás o tom přemýšlet. Mnohokrát jsem si na něj vzpomněl, když jsem později...
Zvolte měnu
CZK Česká koruna
EUR Euro