Jak uzavřít minulost, když ji nemůžeme dostat z hlavy, když se nám člověk, na kterého chceme zapomenout, dál připomíná, když ho nikdo další nedokáže nahradit, když se nemůžeme přenést přes něčí křivdu nebo vlastní hloupou chybu? Jak uzavřít minulost, když nevíme, co jsme provedli špatně, co máme opravit, jak se příště vyhnout stejnému zklamání? Jak uzavřít minulost, když nejsme schopni soustředit se na přítomnost a motivovat se pro jakoukoli budoucnost?
První zákon karmy říká: Dokud nezjistíte, proč se něco děje, bude se to dít znovu. Identifikovat příčinu je základní předpoklad jejího odstranění. Bez odstranění příčiny nezmizí ani následek.
Proto vznikl tento tištěný kurz. Pro všechny, kteří se trápí pro to, co bylo, tudíž co stále je. Kteří nevědí, jak pozitivně uzavřít minulost, jak se pohnout z místa, jak pracovat s pocitem viny, ale také s odpuštěním. Dozvíte se, co nejzbytečněji způsobuje zklamání, a jak se toho zbavit. Naučíte se pracovat s prohrou, zradou, proměnlivostí lidí, a to tak, aby vám to v přítomném životě pomáhalo a energii dávalo, ne bralo.
Pokud jste už dospěli k závěru, že všech pochybností o sobě, poklesů sebedůvěry a nárůstů sebepoškozování je už příliš, že to stačilo, že je na čase ZAČÍT ŽÍT, toto je pro vás povinná četba.
Vážení čtenáři,
často se mě lidé ptají, zda zůstat, nebo odejít. Jak zapomenout na někoho, kdo jim dal tolik důvodů, aby si ho pamatovali. A jak přestat dělat čárku tam, kde život už udělal tečku.
Stejně tak se mě ptají, zda více bolí v toxickém prostředí zůstat, nebo z něj odejít a pak se potýkat s následky. Jak si přestat vyčítat chybu, když nejde vrátit ani opravit. Jak se pohnout dál, když je něco pořád nutí setrvat.
Rád v té chvíli lidem něco říkám o hlase. Myslím o vnitřním hlase. O tom, který zní pouze v jejich hlavě, který jim říká, co je správné, a co správné není, kdy odejít a kam.
Ti lidé chodí za mnou, protože se domnívají, že vlastnímu hlasu nemají věřit. Že je příliš stručný. Nebo nejasný.
Že někdy až křišťálově čistě křičí: Jdi, zůstaň! Správně, špatně! A jindy to jen neznatelně šeptá. Myslí si, že více mají věřit mně než sobě. Nebo ještě jinak: že více mají věřit jiné osobě než sobě.
Mnohdy to souvisí se vzorci myšlení a jednání, které načerpali už v dětství. Jako by stále potřebovali ujištění. Jako by se stále báli chyby, za kterou je někdo potrestá či se jim vysměje. Jako by si stále mysleli, že život jde žít bez chyb. Nejde. Jsme lidé. Musíme dělat chyby, abychom se z nich něco naučili.
V tomto FC Kurzu budu tedy hovořit o uzavírání minulosti. Ne o ledajakém, ale o POZITIVNÍM uzavírání minulosti.
Budu potřebovat Vaši soustředěnou pozornost. Snad i proto toto vydání bude jiné než vydání předchozí, obvyklá. Bude mi záležet na tom, abyste pochopili každou myšlenku, protože uzavírání minulosti je o postupných krůčcích, o postupných změnách ve své hlavě tak, abychom minulost dokázali přijmout.
Nic jiného s ní nelze dělat. Minulost je fakt. Můžeme změnit pohled na to, co se stalo, ale nemůžeme změnit to, co se stalo.
Stejně tak můžeme s minulostí jinak pracovat. Pochopit ji jako své bohatství. Jako zdroj lekcí. Jako důvod, proč jsme dnes silnější, opatrnější, zkušenější. A to i tehdy, když se zatím cítíme, vinou minulosti, jako slabší, bázlivější, hloupější.
Jako vždy budu vztahovou problematiku ilustrovat na vztazích partnerských. Moje doporučení si však můžete vztáhnout i na jakékoli jiné vztahy, rodinné, pracovní či sousedské nevyjímaje. Ve všech případech mi půjde o to, abyste si z minulosti, ať byla sebehorší, vzali to nejlepší. Věřte, že to půjde.
Ať je vám tento FC Kurz srozumitelný a nápomocný.
Petr Casanova,
zakladatel a tvůrce od roku 2011
