Toto vydání FC Kurzu Vám pomůže porozumět tomu, jak jednat s toxickými lidmi. Toxické chování a slova mohou být jako jedovaté sloučeniny, které způsobují bolest a mohou být škodlivé pro naše zdraví. V časopise najdete praktické rady, jak se s toxickými lidmi vypořádat a zároveň pochopit, proč se tak chovají a jak jim můžete pomoci. Ignorování a hrubé reakce nejsou řešením, ale přijetí a správná reakce na toxicitu mohou přinést řešení a uzdravení vztahů.
Vážení čtenáři,
ve Slovníku cizích slov se píše: TOXICKÝ – jedovatý. Toxicita je vlastnost chemických sloučenin, spočívající ve vyvolání otravy osob, které látku požily, vdechly nebo jinak vstřebaly do těla. Zmíněnou sloučeninou může být jakákoli forma energie včetně sdělených slov nebo způsobených činů. O tom, jak jednat v případě takové emocionální otravy, slovník nic neříká.
Zbrklá odpověď na otázku, jak jednat s toxickými lidmi, zní: IGNOROVAT. Nebo: NA HRUBÝ PYTEL HRUBÁ ZÁPLATA. Jenže zbrklá neznamená správná odpověď.
Ignorovat toxického člověka dost dobře nejde. Co je toxické, je otravující, jedovaté. Předstírat, že se nám v takovém prostředí nic špatného neděje, že ze zdroje toxicity neuniká škodlivý plyn, vede spíše k nadýchání se zplodinami.
Toxický člověk svými slovy nebo činy způsobuje bolest. Jako kdyby nás vší silou udeřil do břicha. Není možné – v našem vlastním zájmu – ignorovat zranění a bolest. Bolest je správná, přirozená a nevyhnutelná reakce našeho organismu na vnější ublížení. Přichází právě proto, abychom nemohli zranění ignorovat, a tím si uškodit. Prvním předpokladem úspěšně zvládnutého střetu s toxickým člověkem je tedy naopak NEignorovat, ba velmi přesně zaznamenat a přijmout fakta. Tolik k první zbrklosti. A nyní ke druhé.
Prchlivě na hrubý pytel přiložit hrubou záplatu neznamená ukončit veškeré napětí a toxické jednání, ale naopak obojí umocnit. Z hlediska psychologie nemá žádný pozitivní význam například přát tomu, kdo je toxický, aby mu bylo hůř. Proč?
Právě to, že tomuto člověku je špatně, způsobilo, že začal být toxický. Bude-li mu ještě hůř, bude logicky ještě toxičtější. I zde tedy psychologie jde opačnou cestou. Doporučuje přát tomu, kdo je toxický, aby mu bylo lépe, aby se uzdravil, aby se začal pozitivně zabývat sám sebou. Když se totiž někdo příliš zabývá druhými, obvykle se v jeho životě neděje nic zajímavého.
A tím se posouvám k samotným základům psychologie. Otázka, jak jednat s toxickými lidmi, totiž není jen o naší správné reakci, ale i o správném pochopení druhých lidí. Proč jsou vůbec toxičtí? Jak jim případně pomoci? Jak vůbec funguje toxicita v těle, včetně našeho?
Proč má smysl se nedat druhými lidmi otrávit a strhnout ke stejně toxickým činům? Pro začátek jedna metafora. Člověk je jako loď a toxicita je jako voda všude kolem něj. Loď se nepotopí vinou vody, která je kolem ní, ale vinou vody, která pronikne do ní a kterou se nepodaří včas z lodě odčerpat.
Odpověď na otázku, jak jednat s toxickými lidmi, je tedy o zapojení selského rozumu, o umění kompenzovat (odčerpávat ze sebe to zlé, co nateklo dovnitř) a o schopnosti co nejmenší prchlivosti.
Věřím, že tento psaný kurz prospěje nejen Vám, ale i Vašim blízkým a jednou také Vašim dětem. Že díky němu pochopí, že střetu s toxickými protějšky se nedá vyhnout – ani na ulici, ani v práci, ani v rodině, ani v sousedství, ani v partnerských vztazích. Že nemůžeme ovlivnit všechno. Ale co ovlivnit můžeme, je naše reakce. A tou by neměla být ignorace nebo vytváření ještě větší hrubosti. Už Gándhí přece řekl: „Tmu nelze vyhnat tmou, jedině světlem.“
Ať Vám toto vydání pomáhá.
Petr Casanova,
zakladatel a autor FC Kurzu již od roku 2011
