Čím déle jsme ve vztahu, tím složitější je pro nás odejít. Všechny společné vzpomínky, závazky, děti, nebo prostý strach ze samoty. Stejně tak v kariéře – čím déle pracujeme ve stejné firmě, tím děsivější je pro nás představa, že odejdeme a začneme znovu někde jinde. Podobně uvažujeme i o svém zdraví: “Celý život jsem obézní, proč to mám měnit právě teď?”
Ale jsme opravdu šťastní ve svém vztahu, práci a ve svém těle?
„Jedinou jistotou v životě je změna.“
Naše okolí nám často také zrovna nepomáhá. S přibývajícím věkem jsme přirozeně méně ochotni riskovat. Nejbližší nám nedůvěřují a odrazují nás od “zbytečných” změn. “Buď rád za to, co máš. Nic neměň!” říkají nám. Když vám je 50, je obtížnější vrátit se na trh práce. Pokud chcete zhubnout po 40. roce života, vyžaduje to mnohem více úsilí a disciplíny.
To vše v nás vyvolává dojem, že na změnu už je pozdě. Máme pocit, že na to už prostě nemáme.
Je to opravdu otázka toho, zda na to máme nebo ne? Je změna skutečně naší volbou? Život nás totiž před změnou neochrání. Je to přirozená vlastnost života, že nám do cesty přinese změny, ať už dobré, tak i ty horší. Není rozumné strkat před změnou hlavu do písku a předstírat, že nás se to netýká.
Lepší je s proměnlivostí života počítat a jakmile změny nastanou nebo budou nezbytné, nezaleknout se, ale využít je.
Naučit se pracovat se změnou je podobné otužování. Pravidelným otužováním vám s každou další sprchou voda nebude připadat tak ledová. Také budete moci vyjít ven i v sychravém počasí a nebudete tolik náchylní k depresím nebo nachlazení. Oproti tomu člověk, který je zvyklý pouze na teplo, může při prvním ofouknutí větru snadno onemocnět zápalem plic…
„Chcete-li nahoru, musíte se zbavit všeho, co vás dostává dolů. Zahoďte myšlenku, že už nikdy nebude líp. Zahoďte všechny negativní myšlenky, pokud vás nemotivují.“
