Pro radost druhého klidně i umřu

Každý z nás potřebuje v životě jinou míru pohlavku na to, aby procitl. Bohužel většině z nás rodiče neuměli naplňovat potřeby, které pro nás byly stěžejní. Neučili nás pracovat s vlastními emocemi a nedali nám dost volného prostoru pro bezpečné objevování fungování světa. A zejména proto žijeme nenaplněné životy, zůstáváme v nefunkčních vztazích a očekávání druhých jsou pro nás na denním pořádku.

Nevyčítejme jim to. Naše rodiče to také nikdo neučil. Pesimistické? Vůbec ne. Jde o jedinečnou příležitost a očistnou cestu, pro kterou se můžeme, ale nemusíme rozhodnout. Začít u sebe.

„Manžel mi zavolal záchranku, i přesto, že jsem mu říkala, ať ještě počká a neotravuje zdravotníky takhle večer.“ Klientka se mnou sdílela situaci, kdy jí pracovalo srdce na 30 % a každá další minuta rozhodovala o jejím životě.

Před tímto stěžejním okamžikem jsme se měly možnost vidět a slyšet v rámci spolupráce celkem třikrát. Klientka, říkejme jí Zuzana, si v poslední době uvědomovala, že jede na doraz svých sil. Opakovaně a dlouhodobě. Většina vztahů, které žije, je nevyvážených v její neprospěch. Zejména vztah s vlastními rodiči, který splňuje snad všechny prvky závislosti. Začalo se ozývat tělo.

V rámci prvního setkání vyslovila přání: „Přála bych si být prostě jenom v klidu a šťastná. Žít sama za sebe svůj život, ale nedaří se mi to.“

Závislý vztah s rodiči

 Jak takový vztah poznáte? Do určitého věku jsme závislí na svých rodičích úplně všichni. Zdůrazňuji – přirozeně do určitého věku. V ideálním případě by nás rodiče měli vést k plné samostatnosti a dokázat svůj vliv a důvěru dospělému dítěti předat. Indicie, že jste na svých rodičích závislí, mohou být například:

• nekončící finanční závislost

• konzultování životních rozhodnutí

• denní a několikanásobné telefonáty

• strach, co si budou rodiče myslet, když…

• musím se chovat určitým způsobem, aby…

• neschopnost říct opravdu to, co si myslím, protože…

• obhajoba a vysvětlování vlastního jednání