Opravdu chceme život bez hranic?

Pojďme plynule navázat na příběh Ernieho Davise. Pokud je jedna jediná věc, kterou si můžeme z příběhu tohoto mimořádného muže odnést, tak je to fakt, že každá hranice je důležitou pozitivní součástí našich životů. Každý máme nějaké konkrétní hranice, které od dětství formují naši osobnost nebo udávají životní směr. Ne všichni ale vnímají osobní hranice v pozitivním smysl. Však se jen sami zamyslete a zaměřte se na pocity, které prožíváte, když se řeknou slova jako hranice, omezení, bariéra, mez či snad překážka. Vnímáte tato slova s pozitivní nebo negativní konotací?

Zkusme si představit plot okolo rodinného domu. I plot můžeme vnímat jako jednu z forem hranic, která má hned několik účelů. Může například zabránit nezvaným hostům vniknout na místo, kde nemají co pohledávat. Vytváří tak bezpečnější prostor pro naši rodinu. Čím větší a pevnější plot kolem domu vybudujeme, tím bezpečnější prostředí může vzniknout. Snadno se nám ale může stát, že za účelem co možná nejpohodlnějšího a nejbezpečnějšího prostoru postavíme hranice, které nám nedovolí poznat nové věci, a naučíme se tak žít jen v omezeném prostoru. Cokoliv za plotem nás děsí. Zuby nehty bráníme vytvořené bezpečí a střežíme vytvořenou hranici.

Existuje mnoho způsobů, jak zabránit druhým lidem narušit vytvořené bezpečí. Vše se odvíjí od prostředí, ve kterém se člověk pohybuje. Někde lidé nepotřebují budovat kolem svých domů žádné ploty, a přesto se cítí bezpečně, jinde jsou ploty životní nutností. Jako příklad bych mohl uvést zkušenost rodinného přítele, který několik let pracoval v Jihoafrické republice. Během našeho setkání mi ukazoval fotografie domu, který ve městě koupil, a první věc, která upoutala mou pozornost, byla přes dva metry vysoká zeď zakončená ostnatým drátem a elektrickým ohradníkem. „Co to má být, ty sousedíš s nějakou věznicí, že máš u domu takovou zeď?“ Překvapeně jsem položil první otázku, která mě napadla. Netušil jsem tehdy, že podobné ploty okolo domu jsou prakticky nutností a pravidlem. Neměl jsem tušení o výši kriminality v tamní oblasti nebo v jak velkých obavách tam lidé žijí. A když se nad tím zamyslím, někteří lidé si podobné ploty staví ve svém vlastním životě.

Vnímal jsem tehdy bezpečnostní bariéru okolo domu jako něco strašného. Viděl jsem to jako něco, co by mi bránilo cítit se svobodně, zatímco náš rodinný přítel vnímal tuto hranici jako nutnost, která mu umožňuje usínat v bezpečí a s klidnou hlavou. Pro něj byla zeď naopak symbolem bezpečí a pojistkou, že nikdo nenaruší jeho svobodu. Vnímám to jako jeden z mnoha příkladů, že vždy lze na vše pohlížet z různých úhlů pohledu a že vše je třeba vnímat v kontextu situace, doby a prostředí, ve kterém žijeme.