Jak si v sobě nastavit hranice a zdravě je ubránit před ostatními?

Osobní hranice?

 Věčné téma. Téma osobnostního rozvoje. Téma téměř každého člověka, které řeší v sobě samém. Navíc, když se dnes podíváme i mimo sebe samého, vidíme mnoho příkladů aktuálních (válečný konflikt na Ukrajině) i minulých (Afghánistán, Irák, Korea apod.). Vždy se jedná o narušení hranic. Útok na suverenitu. Jednoznačné porušení bezpečné zóny, která má pravidla, zákony, principy atd.

V souvislosti s geopolitikou je to poměrně jednoznačné. Mezinárodně uznávané státy mají respektované hranice, jednoznačně vymezené, graficky jasně manifestované a tudíž nedotknutelné. Některé země, které se obávají, že by se případnému útoku na suverenitu neubránily samy, jsou součástí mezinárodních paktů. To všechno přece víme. Ze zeměpisu a dějepisu. No ale co my? Co naše hranice? Jak je vymezit, když kolem nás je spousta vychytralců, kteří jen čekají na to, až se objeví někdo, komu by mohli „jezdit svým autem po trávníku“?

Dokonce i my sami, aniž bychom si to uvědomovali, děláme totožné kroky. Tím, jak se oblékáme (oblek vs. sportovní oděv), manifestujeme svoje hranice. Tím, k jaké subkultuře patříme nebo se kterou sympatizujeme (EMO, gothic, PUNK, RAVE, skinheads apod.), dáváme najevo svou příslušnost. Ne každý si toho však může všimnout. I když ruku na srdce: kdybyste měli obchodní jednání o koupi nového kopírovacího stroje pro Vaše kanceláře a přišel by obchodník s visáží absolventa noční technoparty, a ještě i takto oděn, nešlo by si nevšimnout. Nicméně řada drobných nuancí, které lze postřehnout, je často přehlížena právě proto, že lidé jsou buď ti chytrolíni, kteří čekají na příležitost překročit Vaše hranice, nebo je dotyčný protějšek tak zaměstnán vlastním příběhem, že Vám prostě nevěnuje dostatečnou pozornost.

 Osobní hranice si představte jako linii kolem Vás, která odděluje bezpečné prostředí, které pro Vás představuje známé a prozkoumané místo, od vnějšího světa.

Pevný bod

Pojďme se vrátit k nám samotným. Začněme tím, že přijmeme postulát. Tedy nějaký pevný bod, od kterého se odrazíme. A pojďme si to udělat náročné tím, že přijmeme odpovědnost za to, že od nikoho nebudeme očekávat ani chtít, aby znal naše hranice. Na jedné straně to sice vypadá jako náročné až syrové, na straně druhé nám to však vyřeší všechny situace tím, že si jejich design budeme vytvářet sami podle vlastních přestav. Tím z toho přirozeně vyplývá i to, že pokud se cokoliv nepovede, bude to jen naše odpovědnost a nebudeme s tím zatěžovat nikoho jiného.

Tedy pokud jsme se shodli na tomto postulátu, chcete-li požadavku, můžeme směle vyrazit na cestu k sebeobjevování a osobnostnímu rozvoji.

Osobní hranice si představte jako linii kolem Vás, která odděluje bezpečné prostředí, které pro Vás představuje známé a prozkoumané místo, od vnějšího světa. Pozor! Nezaměňujte je s pojmem komfortní zóna!