Když jsem asi před sedmi lety zavítal s rodinou na dovolenou do Bedřichova v Jizerských horách, zabloudili jsme do nenápadného krámku uprostřed vesničky. Chtěli jsme jen pár základních surovin a možná něco hezkého na památku. Odcházeli jsme však ohromeni a nadšeni, zároveň s několika lahvemi lahodných ovocných sirupů v batohu. Než jsme se z dovolené vrátili domů, museli jsme se v obchodě ještě jednou zastavit a koupit pár beden. Tak moc nás ovocné chutě uhranuly. Tak snadno jsme se nechali nadchnout a vlastně i zmanipulovat ke koupi něčeho, co jsme do té doby vůbec neznali.

Pokud by nám tehdy majitelka obchodu sama nevyprávěla o Kitlových sirupech a s ochotou jí vlastní nenabídla pár vzorků k ochutnání, možná bychom opravdu koupili jen pár drobností. Paní byla skvělá obchodnice, nadšení a láska k produktu z ní vyloženě čišela. „To si vyrábíte sama, že o tom tak nadšeně mluvíte?“ zeptal jsem se tehdy ochotné paní za pultem. „Ale kdepak, pane, to mi sem vozej z Jablonce. Jen jsem se do těch sirupů zamilovala, a tak každý, kdo přijde, musí prostě ochutnat. Tady máte grepový, vyzkoušejte.“ Se zvědavostí jsem přivoněl ke skleničce a ochutnal. Od té doby je grepový sirup od Kitla pro mě jasným favoritem. A to jsem neměl nejmenšího tušení, jaký příběh za lahvemi s ovocnými sirupy stojí. A už vůbec by mě nenapadlo, kým se nechal Jan Vokurka, majitel společnosti Kitl, ovlivnit už během svého dětství. Už tam můžeme hledat první impuls budoucího podnikání, stačil k tomu jeden osudový okamžik.

Jan Vokurka patří do éry tzv. Husákových dětí. Narodil se v sedmdesátých letech v době hlubokého socialismu a tvrdé normalizace. Těžko bychom v takovém prostředí mohli hledat něco, co by mohlo v mysli malého kluka zažehnout touhu po vlastním podnikání a zasít první semínka byznysového myšlení. Přesto se tak stalo. „V mládí jsem neměl mnoho knih, které by mě mohly ovlivnit tak, jako je tomu dnes. Přesto se ale jedna taková našla. Jednoho dne u babičky mě v knihovně zaujala kniha od Josefa Kořenského. Byla to stará kniha z roku 1911. Nebyla asi nijak výjimečná, snad až na indiána na titulce. Možná proto mě jako malého kluka zaujala. Jednalo se o cestopis o Severní Americe a bylo v něm několik kapitol o amerických milionářích, jako byl Rockefeller, Morgan nebo Andrew Carnegie. Konkrétně Andrew Carnegie byl jedním z mých největších dětských hrdinů. Právě díky němu jsem měl v sobě už od dětství touhu podnikat. I když to tehdy, za minulého režimu, bylo úplně nemyslitelné a ve škole nám bylo do hlavy vtloukáno, že kapitalismus a podnikání je nepřítelem lidu, nenechal jsem si svého hrdinu z dětství vzít. Jen díky této knize a Carnegiemu dnes podnikám. A mimochodem, tu knihu mám dodnes ve své knihovně.“

Když s pádem totality přišla změna ve společnosti, plamínek z dětství se začal pomalu rozhořívat. Jan Vokurka měl pořád v sobě touhu po vlastním podnikání, ale než se rozhořela v opravdový plamen, chtělo to trochu času a zkušeností. Ostatně ani Carnegie neskočil do podnikání po hlavě, začínal od nuly po malých krůčcích a dotáhl to až na nejbohatšího muže moderní historie. Jenže Carnegieho motivací nebyly peníze, úspěch ani materiální bohatství. Jeho motivací bylo být prospěšný společnosti a ukazovat lidem, že každý, kdo chce a je schopen se tak rozhodnout, může dosáhnout kvalitního života poctivým a čestným způsobem. A to bez ohledu na jeho původ, vzdělání a další okolnosti mající vliv na kvalitu života. Takové hodnoty převzal Jan Vokurka od svého hrdiny z dětství a na nich začal budovat svůj život v dospělosti.

Hrdina z dětství

 Nejprve nastoupil do velké korporace a sbíral první zkušenosti i nápady pro budoucí byznys. Ve společnosti Nestlé pracoval jako brand manager a zhostil se prvního úkolu podle vzoru svého dětského hrdiny. Dostal za úkol uvést na trh tyčinku KitKat. Za dva roky vyrostl z nuly na obrat 200 milionů a získal ocenění brand manager roku. Pro mnoho lidí by to znamenalo vrchol kariéry, jenže Honza měl jiné sny. Když se zeptám, jak se mu podařilo uspět ve velké korporaci a získat uznání, o které se jiní snaží mnohdy i celou kariéru, zamyslí se a zmiňuje: „Od začátku jsem neměl potřebu se v té korporaci někomu zalíbit. Ani jsem nechtěl hrát takové ty hry, které jsou ve velké firmě běžné. Nepotřeboval jsem získat uznání nebo se škrábat po kariérním žebříčku. Bral jsem to od začátku jako vlastní byznys. Samozřejmě jsem za tím úspěchem nestál tehdy sám, ruku k dílu přiložilo mnoho dalších lidí. Za sebe jen mohu říct, že jsem se nenechal strhnout prostředím velké korporace a udržel si byznysové myšlení.“ A byl to právě způsob myšlení, co neustále živilo jeho dětskou touhu. Touhu po vlastním byznyse. Jenže kde začít? Kde získat ten unikátní podnikatelský nápad a prorazit na trhu?

„Vyvaruj se pití lihových nápojů a spekulacím. Jednej vždy s čistou hlavou a pečuj o svou mysl. Je tím nejcennějším, co máš,“ nabádal Andrew Carnegie ve svých pamětech. Dále také říkal: „Nebuďte netrpěliví a nepozbývejte odvahy.“ Jan Vokurka se radami svého dětského hrdiny řídil velmi svědomitě. Sledoval nové trendy a trpělivě vyčkával, až se objeví ta pravá příležitost.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Pokračování článku je k dispozici pouze předplatitelům FC Klub a FC Kurz

  • Přístup k uzamčenému obsahu na webu FirstClass.cz
  • Přístup k digitálnímu archivu publikací FC Kurz a FC Workshop
  • Digitální verze aktuální vydání FC Kurz
  • Slevy 50% na setkání s Petrem Casanovou
  • Archiv více než 5.000 článků na téma osobního rozvoje
Předplatit od 59 Kč/měsíc
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart