Peníze jako vedlejší produkt úspěchu

 Z předchozího vydání FC Kurzu již znáte myšlenky Petra Borkovce, současného lídra finanční skupiny Partners. Když Petr ve dvaceti letech odjel do Skotska na brigádu sbírat maliny, pochopil rozdíl mezi dělat něco jen pro peníze a dělat něco opravdu pořádně. Tehdy ve Skotsku vzniklo jeho životní pravidlo: Když už něco děláš, dělej to na maximum. S tímto nastavením naskočil i do finančního byznysu s Radimem Lukešem a Petrem Kroupou. Společně pak v roce 2007 rozjeli i vlastní finančně poradenskou společnost Partners. Konkurence tehdy nevěřila, že Partners vydrží na trhu déle jak rok. Jenže to se hodně spletla. Letos již finanční skupina Partners slaví 15 let na trhu a patří mezi největší finančně poradenské společnosti v České republice. Jakou roli na jejich cestě sehrál jeden z devíti partnerů společnosti PETR KROUPA? Co mu pomáhá vytrvat na cestě, budovat tým a koukat pořád dopředu? To vše se dozvíte v našem rozhovoru.

Jaká byla Vaše cesta k finančnímu poradenství?

 To je poměrně obsáhlá otázka. Dostal jsem se k finančnímu byznysu před 22 lety. Byl jsem student Vysoké školy ekonomické a profesionální basketbalista. V roce 1999 se mi přihodilo vážné zranění kolene, které mě na celý rok z basketu vyřadilo. V té době jsem začal maličko jinak přemýšlet. Shodou okolností jsem potkal Radima Lukeše, kterého jsem znal jako protihráče z basketu. Jako první mi položil otázku, nad kterou jsem do té doby nikdy nepřemýšlel: „Co budeš dělat, až přestaneš hrát basketbal?“ Ta otázka pro mě byla vcelku nečekaná, protože jsem do té doby o ničem jiném neuvažoval. Slovo dalo slovo, přeci jen jsem studoval finance, a proto mě zajímalo, proč úspěšný člověk jako Radim, který tenkrát řídil hotel Don Giovanni v Praze, najednou odchází z tak úspěšné pozice a mluví o podnikání. O něčem, čemu jsem vůbec nerozuměl a moc nevěřil. Ale právě ta jeho změna mi vrtala hlavou. Do toho přišlo to zranění. Najednou jsem si uvědomil, že se asi nikdy nebudu a ani nechci věnovat sportu celoživotně. Podařilo se mi dokončit vysokou školu a společně s Radimem jsme rozjeli podnikání.

S Radimem Lukešem jste začínali v OVB, je to tak?

 Ano. Rok po mně přišel do firmy Petr Borkovec. V OVB se nám podařilo vybudovat jedno z nejlepších ředitelství v Evropě. Radim byl nejlepším zemským ředitelem v Evropě, Petr zase nejlepší regionální ředitel a já oblastní ředitel. Chtěli jsme řadu věcí změnit. Motivů byla celá řada. Já jsem se vždy toužil obklopovat úspěšnými a zajímavými lidmi, chtěl jsem se realizovat v prestižním oboru a finanční poradenství jsem vnímal jako prestižní obor. My jsme totiž měli zkušenosti ze zahraničí, kde byla tato služba takto vnímána. Našimi klienty byla řada profesionálních sportovců, kteří s ní měli zkušenosti. A mě vždy hrozně trápilo, že je u nás pověst finančního poradenství dost zkažená, což není nikdy dáno oborem, ale vždy jen těmi, kteří v něm pracují. Na trhu jsme se potkávali s lidmi, kteří tento byznys dělali jen jako přivýdělek, neprofesionálně, a to jsme chtěli změnit. Tehdy nebyla na finančním trhu žádná regulace, byl to začínající obor. Vedlejšák byl sexy byznys, chtěli si přivydělávat všichni, někdy v tom byla i určitá míra chamtivosti. My jsme ale nikdy nedělali podnikání kvůli penězům. To je zásadní věc. V podstatě neznám ultra úspěšného člověka v jakémkoliv oboru, který se stal úspěšným na základě svého myšlení ve smyslu, že všechno, co dělá, dělá pro peníze. Myslím, že to je základní důvod, proč jsou tito lidé úspěšní. Protože svůj byznys dělají proto, že ho mají rádi. Ne proto, kolik za něj dostanou. Peníze jsou vedlejším produktem úspěchu, úspěšné firmy, úspěšného sportovce, úspěšné kariéry. Není a neměl by to být prioritní motiv. A možná proto jsme se brzy stali lídrem trhu.

Jak dnes koukáte na patnáct let dozadu, kdy jste začínali?

Byla to jízda. Přiznám se, že se dozadu moc neohlížím, zajímá mě spíše to, co bude dále, v budoucnu. Ale když se ohlédnu, tak se nám podařilo vybudovat vcelku slušnou firmu, na kterou mohu být hrdý. Dnes je naše firma poměrně velká. Zkušenosti s jejím budováním nás naučily zodpovědnosti. Udělali jsme velké množství chyb a stejně velké množství věcí jsme se naučili. Díky tomu jsme mohli udělat mnoho dobrých věcí, a z toho je výsledek, který dnes vidíme. Věřím, že i nadále budeme růst a rozvíjet se.

Petr Borkovec mi říkal, že už před patnácti lety jste měli vizi vlastní banky, kterou teď připravujete. Měl jste stejný pohled do budoucna?

Neřekl bych, že bych takovou vizi přímo viděl. Ale na setkáních v menší skupině jsme se o možnosti vlastních bankovních služeb bavili. Chtěli jsme mít možnost sledovat peníze klientů v jejich celkovém propojení… Tenkrát jsme se při práci s klienty potýkali se situacemi, kde nastavíte klientovi portfolio, pracujete s ním dlouhodobě a řeknete mu: „Část peněz na základě diverzifikace je dobré nechat na účtech v bance, aby byla likvidní, pohotovostní rezerva.“ Setkávali jsme se s tím, že bankovními poradci byla naše portfolia negována a zpochybňována. A to lidmi, kterým nejspíš nešlo pouze o dobro klienta. A tomuto jsme chtěli zamezit. Chtěli jsme to mít pod kontrolou a chtěli jsme, aby s námi klienti bohatli na všech úrovních. Je ale pravda, že i banky udělaly krok kupředu. Dnes už si uvědomují, že bez konkrétních analýz a finančních plánů ušitých na míru klientovi neexistuje korektní poradenská služba.

Jaká je Vaše role ve skupině dnes?

Domnívám se, že má role je pořád stejná. Vždy mě bavilo pracovat s lidmi, pracovat s novými lidmi. Být článkem, který se snaží je rozvíjet v dovednostech a zejména v myšlení. To, co se nám podařilo, je, že máme velmi kvalitní lidi. Ty lidi jsme si vybrali, vychovali je, stále s nimi pracujeme a vzděláváme je. To si myslím, že je má nejzásadnější role ve firmě. Vytvářet prostředí pro růst. Praktikovat to, co jsem sám léta dělal.