Jak se vypořádat se lží a odhalit každého lháře

Už ve článku o černé labuti jsem zmínil, že každá lež přináší bolest. Nezáleží na tom, zda se jedná o lež s dobrým, nebo špatným úmyslem. Klíčové je, že výsledkem každé lži je vnitřní bolest. Asi každý už potkal v životě nějakého lháře, a tak si je také s velkou pravděpodobností schopen představit, jakou bolest tito lidé mohou způsobit. Samozřejmě že jakmile lháře prohlédneme, spouští se náš přirozený obranný mechanismus a nedovolíme si jej pustit blíže k tělu. Jenže co když je náš lhář opravdový profík a přesně ví, za jaké nitky tahat, aby využil naší důvěry a manipuloval s námi přesně tak, jak si přeje?

Jako krásný příklad nám může posloužit hollywoodská komedie Lhář, lhář, kde Jim Carrey ztvárnil právníka, jenž neuměl vyhrát žádný soudní spor bez lží. Jeho motivace vyhrát jakýkoliv případ za každou cenu měla tak velký vliv na jeho život, že mu nedělalo potíže lhát vlastnímu synovi. A přitom každá lež působila bolest nejen rodině, ale i jemu samotnému. A přesto se lži nedokázal ubránit. Byla totiž silnější než on sám. Díky lžím přišel o manželku a brzy měl přijít také o syna. Až synovo narozeninové přání, aby tatínek alespoň jeden den v životě mluvil jen pravdu, ukázalo prolhanému právníkovi, jaké jsou opravdové životní hodnoty, a že jich lze dosáhnout i skrze pravdu. Věřím, že hollywoodský snímek Lhář, lhář z roku 1997 není nutné více představovat.

Osobně jsem velmi důvěřivý člověk a nevěřím, že lidé vstupují do jakéhokoliv vztahu s cílem někomu ubližovat nebo druhého využít. Věřím v čisté úmysly a v dobré mravní zásady druhých lidí. Možná i díky tomuto přesvědčení mám štěstí na lidi a potkávám převážně jen poctivé a čestné jedince. I tak se ale občas najde někdo, kdo do mé představy o druhých lidech nezapadá. Ani v ten moment ale neztrácím důvěru ve druhé. Ani v ten moment je žádným způsobem neodsuzuji. A jak bych také jen mohl? Copak mohu tušit, jakým prostředím jsou jejich mravní zásady ovlivněny? Co když můj budoucí obchodní partner pochází z prostředí, kde je normální nedržet stanovené termíny a podanou ruku? Co když má bývalá partnerka, ze které se časem vyklubala podvodnice a lhářka, pochází z rodiny, kde bylo lhaní a podvádění přirozené? Je to snad důvodem k tomu, abych přestal věřit druhým lidem a viděl hned v každém podvodníka a lháře? Opravdu je nutné nechat se špatnou zkušeností tak snadno zmanipulovat a otrávit si vlastní subjektivní svět zlobou a záští?

 Když byl někdo obětí nezdravé manipulace dlouhá léta a bylo mu skrze lež způsobeno již mnoho bolesti, pak rozumím, že nemusí být snadné získat zpět sebedůvěru v sebe sama i ve své okolí.

Důvěřuj, ale prověřuj

 Jsem přesvědčený, že nikoliv a že i přes spoustu špatných zkušeností může být člověk schopný druhým lidem odpustit a neztrácet kvůli nim důvěru ve druhé. Ne nadarmo se říká, že pokud má člověk problém důvěřovat druhým lidem, tak pravděpodobně není schopen důvěřovat ani sám sobě. Pokud sami sobě cokoliv nalháváme a snažíme se uvěřit lži, odráží se to na sebedůvěře. A nízká sebedůvěra je už jen jakýmsi základem neschopnosti důvěřovat druhým lidem. Jednoduše řečeno, nejprve potřebujeme přestat lhát sami sobě, abychom všude kolem neviděli a nepotkávali jen samé lháře. To bych si dovolil označit jako první krok k vypořádání se se lží a odhalení klamoucího člověka. Jak jsem ale již zmínil, není možné znát minulost, motivy a jakoukoliv jinou osvojenou manipulaci všech lidí, které v životě potkáváme. I proto se řídím starým dobrým rčením: Důvěřuj, ale prověřuj. Je však důležité naučit se chápat takové prověřování nikoliv jako známku nedůvěry, nýbrž jako formu zvídavosti. Za prověřováním vidím spíš touhu dozvědět se více o motivech druhé strany, nevnímám to jako projev nedůvěry. Jednodušeji řečeno, cílem je zjistit o druhých lidech, jež mají mít určitý vliv na náš život, co možná nejvíce informací.