Podívejte se, prosím, na fotografii. Muž vpravo se jmenuje Don Green a je výkonným ředitelem Nadace Napoleona Hilla. Po jeho pravém boku stojí Jim Stovall, slepý spisovatel, o kterém kdysi Steve Forbes řekl: „Je to jeden z nejvýjimečnějších lidí naší doby.“ Před čtyřiceti lety přitom Jim seděl zlomený ve svém pokoji o velikosti tři krát čtyři metry a nehodlal už nikdy vyjít ven. Toho dne oslepl. Toho dne si pomyslel, že jeho život skončil. Měl chuť si stěžovat, ale nemohl, nejprve musel udělat rituál, co jej učila babička – ZLATÝ SEZNAM. V závěru každého vydání magazínu přinášíme myšlenky tohoto mimořádného muže. Naučme se nyní najít cestu k sebepřijetí skrze vděčnost, tak jak se to podařilo právě jemu.

Návyk z dětství

Abychom pochopili, jak vznikl tzv. Zlatý seznam, musíme se nejprve vrátit do Jimova dětství. Tehdy byl Jim ještě zdravé dítě. Plné ideálů a představ o životě, ostatně jako mnoho jiných zdravých dětí. Tehdy ještě nic nenasvědčovalo tomu, že bude Jim Stovall trávit většinu svého života ve tmě. Vyrovnat se s nezvratným životním osudem mu pomohl rituál, jejž si osvojil jako každodenní návyk díky své babičce. Malý Jim trávil mnoho času právě u babičky, kde neměl mnoho kamarádů a stejně jako spousta jiných lidí měl Jim potřebu si neustále na něco stěžovat. Když už babička nemohla Jimovy stížnosti déle snášet, řekla mu: „Drahý Jime, můžeš si stěžovat, jak se ti zlíbí, ovšem musíš dodržet jedno pravidlo. U nás doma platí, že dokud nenajdeš deset věcí, za které můžeš být v životě vděčný, tak nemáš nárok si na cokoliv stěžovat.“ Od toho dne si Jim Stovall začal psát svůj deník vděčnosti, který je známý jako Zlatý seznam Jima Stovalla.

Když v roce 2019 dělal Petr Casanova rozhovor s tímto mimořádným mužem, zajímal se, jakým způsobem pomohlo Jimu Stovallovi každodenní praktikování vděčnosti vyrovnat se s jeho osudem. K tomuto tématu mu tehdy Jim řekl: „V každé situaci existuje mnoho zdánlivých maličkostí, které přehlížíme, a přitom za ně můžeme být vděční. Mě to učila už babička. Snažila se mě přimět, abych každý den sepsal takzvaný Zlatý seznam – deset věcí, za které dnes mohu být vděčný. Byl jsem dítě, ale byl to pro mě mocný nástroj, tak jako jím zůstal dodnes. Věřím totiž, že je nemožné vyjadřovat vděčnost a zároveň cítit strach, nelibost nebo hněv. Naučit se být vděční za to, co už máme, je první krok k tomu, abychom dostali všechno ostatní, co ještě chceme.“

Že vděčnost a Zlatý seznam Jima Stovalla opravdu fungují, jsem si vyzkoušel během prvního covidového lockdownu před dvěma lety. Tehdy celou společnost zasáhla panika a strach, které se projevily také u našich dětí. Podobnou reakci u dětí vyvolala i nedávná situace na Ukrajině. Vzpomínám, jak byl náš syn paralyzován strachem, jak se utápěl ve špatných myšlenkách a emocích. Uvědomil jsem si tehdy velikost vlivu informací, jež plynou do naší mysli, na to, co se děje uvnitř nás.

Překonat vnitřní obavu

Synovi je dnes dvanáct let a je už rozumný, a tak chápe veškeré argumenty, které mu jako rodiče dáváme a kterými se jej snažíme uklidnit. Jenže emoce jsou silnější než rozum, a proto někdy, i když se snažíme uklidnit všemožnými myšlenkami a logickým vysvětlováním, nás strach neustále ovládá. A právě tehdy jsem si vyzkoušel, jaká moc se skrývá v praktikování Zlatého seznamu Jima Stovalla. Řekl jsem synovi Jimův příběh a vysvětlil mu, jak takový seznam funguje. Potom jsme si společně sedli ke stolu a na papír začali psát body, za které můžeme být vděční. Následně jsme synův Zlatý seznam přečetli nahlas. Lusknutím prstu se uklidnil, najednou prožíval úplně jiné emoce, což je přesně účel takového seznamu. Vděčnost probouzí pozitivní emoce. A čím více vděčnost prožíváme, tím více programujeme svou mysl na pozitivní myšlení. Podobným způsobem zafungovala vděčnost také u Jima Stovalla.

Jimovi bylo sedmnáct let, když žil svým snem hrát NFL – nejvyšší profesionální ligu amerického fotbalu na světě. Snil o dresu Dallas Cowboys a trenéři i skauti ho ujišťovali, že má na to, aby ho získal. Jenže to sami znáte: Když chcete Boha rozesmát, povězte mu své plány do budoucna. Jimovi totiž zničehonic objevili nemoc, která ho měla časem zcela připravit o zrak. Za dvanáct let byl opravdu slepý.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Pokračování článku je k dispozici pouze předplatitelům FC Klub a FC Kurz

  • Přístup k uzamčenému obsahu na webu FirstClass.cz
  • Přístup k digitálnímu archivu publikací FC Kurz a FC Workshop
  • Digitální verze aktuální vydání FC Kurz
  • Slevy 50% na setkání s Petrem Casanovou
  • Archiv více než 5.000 článků na téma osobního rozvoje
Předplatit od 59 Kč/měsíc
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart