V chudinské oblasti, na předměstí Los Angeles, se 8. října 1926 narodila mladé matce zdravá holčička Helen Vera Lunney, které doma neřekli jinak než Louise. Už od malička nebyl život malé holčičky snadný. Vztah rodičů se rok a půl po narození malého děvčátka rozpadl a Louise byla umístěna do sirotčince. Když se matka znovu provdala, vzala si dcerku zpět do nové rodiny. Těžko bychom mohli nového partnera Louiseiny matky označit jako dobrou náhradu za jejího otce. Nevlastní otec byl tyran a násilník. Od útlého dětství malá Louise nejen že sama přihlížela fyzickému napadání maminky, ale často se stala terčem útoku ona sama. Už v pěti letech byla malá Louise znásilněna sousedem a v patnácti letech odešla ze střední školy, aby porodila malou holčičku. V den svých šestnáctých narozenin se rozhodla dát dceru k adopci a utekla z domova. Louise vyrůstala v prostředí, které ovlivnilo značnou část jejího života. Do hlavy jí vtloukali, že je k ničemu a nikdy nebude dost dobrá. S tímto nastavením žila dlouhá léta.

Bez vzdělání, bez přátel a bez zkušeností se Louise odstěhovala do Chicaga, kde se zvládala sama v cizím městě jen stěží uživit. „Od puberty jsem byla nevlastním otcem sexuálně zneužívána. Toužila jsem po lásce, a tak jsem šla do postele s každým, kdo byl ke mně jen trochu hodný. Nic jsem neuměla a životem jsem se protloukala. Nejprve jsem odjela na tři týdny do Chicaga a zůstala tam pět let a pak na tři týdny do New Yorku, kde jsem žila třicet let,“ krčí rameny Louise, když vzpomíná na své mládí. Psal se rok 1950, když si změnila jméno a zkusila své štěstí v modelingu. Půvabné blondýnce se dařilo, začali ji vyhledávat vyhlášení návrháři, a když po čtyřech letech potkala anglického obchodníka jménem Andrew Hay, zdálo se, že se jí podařilo za traumatizujícím dětstvím udělat velkou tečku a žít nový život. Po čtrnácti letech manželství se však jejich vztah rozpadl – manžel Andrew odešel s jinou ženou a Louise zůstala v životě znovu sama, plná hořkosti, smutku a zášti.

Emočně vyčerpaná a zničená Louise našla útěchu v Křesťanské vědě v New Yorku, kde objevila filozofii Nového myšlení. Ta jí změnila život. Učila se, jak síla myšlení může ovlivňovat kvalitu života. „Fascinovala mě myšlenka, že když změním své myšlení, změním svůj život. Nemohla jsem přestat, chodila jsem na spoustu kurzů, četla hromadu knih. Začala jsem chápat, jak to vše funguje, a po třech letech jsem se stala tím, čemu v církvi říkali koncesovaný praktik,“ vzpomínala Louise Hay na okamžiky, kdy se začal měnit její život. Už na počátku 70. let praktikovala vše, co se naučila, a pomáhala druhým lidem. Vedla náboženské dílny, kde hlásala jednoduchou myšlenku. Tedy že se člověk může vyléčit z jakékoliv nemoci, a to zcela jednoduše tím, že bude sám sebe milovat a bude smýšlet pozitivně.

Osudová diagnóza

 Koncem 70. let byla Louise diagnostikována neléčitelná rakovina děložního čípku. Lékaři jí dávali jen pár let života, které by se jim možná mohlo podařit prodloužit díky principům moderní medicíny. Osudová diagnóza mohla být tečkou za nešťastným životem Louise L. Hay, ovšem nestalo se tak. Louise odmítla pomoc lékařů a rozhodla se uzdravit sama. Díky nemoci si uvědomila, kolik bolesti a křivd se skrývá v jejím nitru. Rozhodla se dokázat to, co učila na svých přednáškách. „Vedle meditací, zdravé výživy a také rozsáhlé reflexní terapie (občas spárovaná s klystýrem tlustého střeva), poté, co jsem odmítla veškerá lékařská ošetření, jsem se vyléčila silou odpuštění. Věřím, že moje dětství a minulost přispěly k nemoci, a tak jediný způsob, jak nemoc odstranit, bude očistit se od své minulosti,“ zmiňovala Louise v rozhovorech ať už ve slavné The Oprah Winfrey Show, nebo pro New York Times. Nezapomínala však dodat, že přežila všechny lékaře, kteří by mohli tento příběh potvrdit.

Když se na přelomu 70. a 80. let 20. století začal po celém světě šířit virus HIV, Louise rozšířila svou sociální pomoc druhým lidem a zavedla podpůrné skupiny pro lidi s touto nemocí. „O AIDS jsem nic nevěděla. Nikdo o té nemoci nic nevěděl. Když mi zavolali, zda bych udělala sezení pro HIV pozitivní, nakonec jsem kývla. Nevěděla jsem, co budeme dělat, protože jsem nevěděla nic o té nemoci. A tak jsme dělali to, co vždy. Pracovali na odpuštění a lásce k sobě,“ říká ve svém filmu Louise Hay, když vzpomíná na vznik slavných setkání „Hayrides“, která ji postupně proslavila po celých Spojených státech.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Pokračování článku je k dispozici pouze předplatitelům FC Klub a FC Kurz

  • Přístup k uzamčenému obsahu na webu FirstClass.cz
  • Přístup k digitálnímu archivu publikací FC Kurz a FC Workshop
  • Digitální verze aktuální vydání FC Kurz
  • Slevy 50% na setkání s Petrem Casanovou
  • Archiv více než 5.000 článků na téma osobního rozvoje
Předplatit od 59 Kč/měsíc
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart