Vidíte sami sebe již v tom nejlepším světle, nebo máte stále ve své hlavě jinou představu o dokonalosti? Nějaká jiná očekávání? A uvědomujete si, kde se taková očekávání berou, kolik energie z vás vysávají? V moderní společnosti jsme neustále vystaveni různým obrazům dokonalosti, a to už od útlého dětství, kdy jsme například vedeni k ideálu, že jen ten, kdo má samé jedničky, je nejlepší a dokonalý. Můžeme se potom divit, že když se nám nedaří naplnit nejrůznější očekávání, nejsme schopni milovat sami sebe takové, jací skutečně jsme? Že čím dál tím více lidí ztrácí životní energii a prožívá vyhoření? Pojďme se v pravidelné rubrice MARIANA JELÍNKA zamyslet nad touto problematikou.

Energetické dobíječe

 „Jsem vyhořelý, mám syndrom vyhoření…“ Plno lidí v současné době volí tato slova. Mluví o syndromu vyhoření. Pokud se jedná o lékařskou diagnózu, tak tento stav skutečně není legrace, a proto jej nechci nijak znevažovat. Pojďme si ale přiznat, že většina lidí, kteří mluví o vyhoření, ve skutečnosti jen prožívá ztrátu energie a zájmu. Ze začátku tito lidé mohli být až v euforickém stavu. A ten je najednou opustil, což je naprosto přirozené. Když člověk vstoupí do něčeho nového, většinou je plný energie a vášně. V současné době ale bývá také plný očekávání, a pokud tato očekávání nejsou naplněna, opět zcela přirozeně přichází ke slovu zklamání a pocit selhání. Každé takové selhání nás stojí energii. Čím více zklamání člověk prožívá, tím větší je jeho pocit nedostatku a tím těžší je pro něj přijmout a mít rád sám sebe. A to jen díky tomu, že měl až příliš velká očekávání a současně nebyl schopen dobíjet energii.

Jedna z věcí, která se moc nedělá, je, že by člověk měl od dětství hledat a být veden k udělání si „energetických dobíječů“. Energetické dobíječe byly vždy zcela přirozené, poněvadž se jednalo o hluboké zájmy. Dříve bylo zcela běžné, že děti něco vášnivě sbíraly (známky, odznaky) nebo stavěly modely a tak dále. Měly OPRAVDOVÉ koníčky, kterým se věnovaly i v dospělosti. Nyní nemám na mysli žádné povrchní aktivity, které mylně nazýváme koníčkem. PRAVÝ koníček není to, že někdo mluví o lásce k lyžování, přitom jede na dva víkendy v roce do Alp. To není opravdový koníček. PRAVÝ zájem je, když se denně těším, až budu lovit ryby, až budu hodinu hrát na housle nebo si zahraju tenis na hřišti. Těšíte se na svou aktivitu natolik, že vás to dobíjí energií.

Zbývá vám ještě 90 % článku

Pokračování článku je k dispozici pouze předplatitelům FC Klub a FC Kurz

  • Přístup k uzamčenému obsahu na webu FirstClass.cz
  • Přístup k digitálnímu archivu publikací FC Kurz a FC Workshop
  • Digitální verze aktuální vydání FC Kurz
  • Slevy 50% na setkání s Petrem Casanovou
  • Archiv více než 5.000 článků na téma osobního rozvoje
Předplatit od 59 Kč/měsíc
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart