Naši čtyřnozí domácí mazlíčci. Někdo o nich říká, že jsou to němé duše. Kdo se je však naučil vnímat nejen jako módní doplněk nebo prostředek pro lukrativní byznys, tak moc dobře ví, že duše zvířat rozhodně němé nejsou. Naopak ten, kdo se jim naučí naslouchat, získává parťáka do života, od kterého se může naučit víc než od živočichů, kteří mohou mluvit. Něco podobného na své cestě životem pochopila také úřadující mistryně světa v canicrossu a zvířecí fyzioterapeutka STEPHANIE MACH. Věřím, že z jejího příběhu také pochopíte, jak nás zvířata mohou učit nepodmíněné lásce a žít život v přítomném okamžiku až do posledního dechu.

 

Nejlepší na světě

 Další zajímavá sportovní disciplína nalezla svého mistra světa, v tomto případě mistryni, v naší české domovině. A kupodivu nejde o disciplínu lidských jednotlivců. Canicross je běh se psem, kdy je pes přivázán k člověku pomocí speciálního natahovacího vodítka, připnutého k postroji na běžci. Za ten poté pes závodníka táhne. Na mistrovství musíte absolvovat několik kilometrů, které byly letos v Řecku rozděleny do dvou dnů na 4 a 2 kilometry. Běžet se musí naplno.

Na první pohled se může zdát, že na takové disciplíně není nic moc náročného, když pomineme nutnou fyzickou kondici běžců. Možná proto, že psí spoluzávodník po celou trať běžce táhne. Ale opak je pravdou. Běžci při takové rychlosti, a ještě při tahu zvířetem, vylétne tepová frekvence nad 185 tepů za minutu, což se téměř rovná sprintu. A zkuste sprintovat 4 kilometry. Stephanie se svým psím šampionem měli průměr 3 minuty 20 vteřin na 1 kilometr. V kopcích. To je skutečně frkot.

„První den nevíte, jak na tom jsou vaši soupeři z ostatních zemí s kondicí a přípravou, což trochu znervózňovalo nejen mě, ale do jisté míry to pociťoval i Antík,“ vypráví kralující mistryně o pocitech, jež sdílela se svým čtyřnohým parťákem. Canicross je disciplína známější spíše mezi „pejskaři“. V oblibě a širším povědomí je pak zhruba od roku 2010 a její oblíbenost začíná stoupat. V posledních třech letech jde nahoru skokově. Pejskaři ho využívají i jako doplňkový sport k agilitám nebo k obranám. Zároveň už v tomto mladém sportu narůstá konkurence. Na mistrovství světa v Řecku dorazilo mnoho závodníků nejrůznějších národností, například z Německa, Finska, Kanady a jedna dvojice dorazila až z USA. Elita této disciplíny.

Stephanie běhá s belgickým ovčákem (malinois). Toto plemeno je pravděpodobně nejznámější v obranách. Je to ovšem natolik všestranné plemeno, pracovité a houževnaté, že s ním můžete dělat prakticky všechno. A Stephanie se s Antíkem doopravdy v této závodní disciplíně našli. Takový výkon vypovídá především o vztahu člověka se psem. „Pokud vám pes stoprocentně nedůvěřuje, tak pro vás nikdy takto nepoběží. Samozřejmě tu jsou neodmyslitelné fáze tréninku, kdy pes musí být naběhaný, natrénovaný. To samé pochopitelně běžec. Skloubení tvrdé práce a souznění se čtyřnohým parťákem dělá z canicrossu úžasný sport,“ usmívá se Stephanie a z jiskry v jejích očích je každému jasné, že práce se zvířaty je to, co dává jejímu životu smysl. Ostatně jak by také ne, vždyť si splnila svůj dětský sen.

 

Správný směr

 Už odmalička toužila stát se veterinářkou, což se jí nakonec v maličko odlišné podobě splnilo. „Poprvé jsem po práci veterinářky zatoužila asi v sedmi letech. V té době jsem začala jezdit na koních a už tehdy jsem cítila, že to je směr, kterým se chci v životě vydat. Velkou zásluhu na tom ale nese můj táta, který už v té době podnikal, a tak mě hodně vedl k soběstačnosti a zodpovědnosti. Že jsem si šla za svým a plnila dětský sen, za to vděčím právě jemu,“ vzpomíná Stephanie na své dětství. Ačkoliv se nestala veterinářkou, tak jak původně zamýšlela, ale veterinárním technikem, tak přiznává, že práce, kterou dnes dělá, jí dává ještě větší smysl.

V roce 2017 založila a otevřela v Hradci Králové Canine Centrum, ve kterém se Stephanie se svými kolegy zabývá rehabilitacemi a fyzioterapií malých zvířat. Nejpočetnější zastoupení tvoří psí pacienti, občas kočky a jiná zvířata. „Asi největší raritou bylo ošetřování malého tygra. Ale běžnou praxí je, že do Canine Centra přijde pes po určitém druhu operace, například kolene nebo páteře. Naší prací potom je dostat zvíře pomocí různých cvičení do původního plnohodnotného života. Věnujeme se ale i pacientům, kteří nejsou jen po operacích, nýbrž řeší i konzervativní léčbu. Staráme se o řadu psích sportovců, aby předcházeli nejrůznějším zraněním. V neposlední řadě se věnujeme i zvířecím seniorům, kteří mají už určité artritické změny v kloubech, a majitelé jim chtějí dopřát péči navíc, a v ideálním případě jim tak prodloužíme život.“

Zbývá vám ještě 90 % článku

Pokračování článku je k dispozici pouze předplatitelům FC Klub a FC Kurz

  • Přístup k uzamčenému obsahu na webu FirstClass.cz
  • Přístup k digitálnímu archivu publikací FC Kurz a FC Workshop
  • Digitální verze aktuální vydání FC Kurz
  • Slevy 50% na setkání s Petrem Casanovou
  • Archiv více než 5.000 článků na téma osobního rozvoje
Předplatit od 59 Kč/měsíc
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart