Druhé ohrožení: Selhání dítěte aneb démonizace versus vítání chyby

1. Část: Na rozcestí

Dovolte tři stěžejní otázky.
Co uděláte, když Vaše dítě selže?
Co uděláte, když v jedné činnosti selhává opakovaně?
Jak dlouho vydržíte být trpěliví, tedy strpět vlastní vysvětlování nebo předvádění správného postup a pak znovu a znovu sledovat, jak to dítěti nevychází?

Zamyslete se, prosím, nad odpověďmi. Zamyslete se také nad svým případně toxickým přístupem.
Však kolik neúspěšných pokusů musí dítě podstoupit, než se konečně naučí chodit, plavat, plynule číst a správně psát?
Kolikrát v sobě musí aktivovat schopnost porvat se s chybou a vlastním selháním, aby nakonec dosáhlo úspěchu, zatímco
souběžně sleduje, jak jiné děti nebo i Vy to už dávno zvládáte – a ono pořád ne?

Mimochodem, v minulém kurzu Jak jednat s toxickými lidmi mnohé z vás zaujal neobvyklý příběh vztahu Thomase Alvy
Edisona a jeho maminky, bez které by místo světoznámého vynálezce byl dost možná jen zakomplexovaný muž. I proto na Vaše naléhání přináším další zajímavosti o tomto vztahu a způsobu, kterým paní Nancy naučila syna myslet. Nejprve si však vysvětlíme základní pojmy.

Obecně rozšířená lež zní: Kdo dělá chyby, je špatný člověk. Jenže chyby děláme všichni. Takže všichni jsme špatní?
A znamená to, že včetně toho člověka, který nám chyby vytýká nebo který se nám pro ně posmívá? I to je přece člověk. Anebo je to robot? Přesvědčte se, prosím. Možná pod jeho oblečením najdete dvířka k elektrickým kabelům. Pokud ne, pak je od přírody stejně chybující bytostí jako Vy.

Život, aniž by se ptal, nás všechny nastavil tak, že děláme chyby, a to abychom se z nich učili. Pozemská škola je proto řetězovým sledem překážek, na kterých máme selhávat a z těchto selhání se ponaučovat, chápat, jak ty konkrétní výzvy nakonec zvládnout.
Chyby tedy nejsou ničím menším a ničím větším než lekcemi, které nás mají obohatit o nové poznání.
Tečka.
Toto by děti měly vědět.
Toto je život.

Chyba tedy není krokem zpět.
Chyba je krokem vpřed.
Chyba je předpokladem získání nové zkušenosti.
Chyba je svým způsobem učebnice.
My si učebnici představujeme jako knihu, kterou podáme vlastnímu dítěti s dovětkem: „Čti, něco se naučíš.“
Chyba je ovšem totéž.
Tady ji máš.
Prociť ji.
Pouč se z ní.