7 DOPADŮ NA ŽIVOT

1. Syndrom hodného člověka / syndrom hladového srdce

Dva duševní problémy, které spolu úzce souvisejí. Společný mají citový deficit. Tedy buď nedostatek nebo přímo nepřítomnost lásky v životě dítěte.

Takové dítě se pak přirozeně ptá: „Proč nejsem dost dobré?“ Snaží se získat lásku zvenčí. Věří, že existuje přímá spojitost mezi nedostáváním lásky zvenčí a jeho vlastním chováním. Tedy: když nemilované dítě lásku nedostává, „nezaslouží si ji“ a „není dost dobré“. Tudíž: „musí se polepšit“, aby mělo naději zažít lásku.

Hladové srdce, postrádající lásku, tedy vyvolává potřebu vnějšího ocenění, na kterém se následně stává závislým. Takový člověk se maximálně obětuje pro své okolí v naději, že jej okolí následně ocení. Nedostává-li se mu ocenění, obává se, že svému okolí nedává dost a musí mu dávat víc. A tak se nepřestává ponižovat.

Na úrovni výchovy se oba tyto syndromy podporují metodou cukru a biče. Nemilované dítě je vedeno svými rodiči ke střídání trestu (bolesti, kterou žádné dítě nechce) a odměny (lásky, kterou každé dítě chce). Je tak vyučováno, že pokud NEBUDE POSLOUCHAT, BUDE HO TO BOLET, a navíc že ten, kdo rozhoduje o tom, kdy je dítě dostatečné, je venku –  v dospělé autoritě.

Dítě se tak začne paradoxně fixovat na ubližujícího člověka, od kterého úpěnlivě žádá lásku. Nechce ztratit tento objekt, který považuje za potenciální zdroj ocenění. A co se stane, když si tento přístup zaryje pod kůži? Taková dlouhodobě nemilovaná bytost se bohužel stává vítanou obětí manipulátorů a sobců – těch, kteří jenom berou a zneužívají hodného srdce. Vědí, že citově vyhládlý člověk nedokáže žít sám, nechce být opuštěn a udělá cokoli, jenom aby měl v životě trochu lásky, hlavně ne další bolest. A osamění je pro něj bolest. To raději žije v naději z lásky. Syndrom hodného člověka / hladového srdce se na vztahové úrovni projevuje neschopností až strachem říct NE a sklonem činit raději rozhodnutí ze strachu, ne z lásky