Jak se držet stále nahoře

Řeč nebude jenom o nejvyšších patrech kariéry nebo výkonnosti, i když o těch také. Zaměříme se vůbec na to, jak si udržet emocionálně stabilní cestu, ačkoli se o naše zneklidnění nebo zpochybnění snaží rozmanité druhy toxicity. Včetně té vnitřní. A pomůžeme si pozitivními příklady. Budeme se učit od nejlepších. Ostatně, už to je první námět. Budete-li vyhledávat pozitivní příklady a učit se od nejlepších, načerpáte co nejvíce pozitivního – i kdybyste si od každého měli vzít jen něco. Předvedu Vám to.

1. DOPORUČENÍ: Ohlídejte si hlavu

Vím, že se to snadno řekne a hůře udělá. Ale zkusme se inspirovat tímto případem.

Americký dobrodruh Richard Lasher právě odvážel svou zabahněnou motorku z projížďky lesem, když přímo před ním vybuchla Mount St. Helens, aktivní sopka v severní části Kaskádového pohoří (stát Washington). Co mohl dělat? Co jiného než čekat? K čemu by bylo dobré, kdyby se čílil? A tak vzal raději fotoaparát a událost si zaznamenal. Monumentální fotografie i s odstupem jednačtyřiceti let ukazuje, že dokonce „výbuch“, který Vás na chvíli „zabrzdí v cestě“, může mít určitou čarokrásu a budete si ho vděčně připomínat.

A nyní nemluvím jen o přírodní erupci. Ta může potkat i Vás samotné. A přece Vás může něčím obdařit. Nebo Vás něčemu naučit. Ostatně, to bude patrné i z dovedností následujících osobností.

2. DOPORUČENÍ: Ohlídejte si self talk

Ponuré ztvárnění této fotografie je příznačné. Patří k okamžikům, kdy se nedaří a všechno vidíme černě. Zdálo by se, že pro Rogera Federera musely být „černé momenty“ jen výjimečnými epizodami. Přece to byl jeden z nejúspěšnějších tenistů všech dob s řadou rekordů.

Na okruhu ATP Tour vyhrál sto tři turnajů. Na dalších čtyřicet devět trofejí téměř dosáhl, prohrál až ve finále. Jako jediný vyhrál osmkrát Wimbledon. Od Wimbledonu 2005 do Australian Open 2010 vytvořil dechberoucí sérii: objevil se v osmnácti z devatenácti v té době odehraných finále všech grandslamových turnajů. Bez přerušení absolvoval dvacet tři po sobě jdoucích seminále. Vyhrál rekordních šest Turnajů mistrů.

„Záruka úspěchu,“ řekl by o něm někdo. Ale já se ptám: „Jak toho mohl docílit?“ A hlavně PROČ PRÁVĚ ON – „nějaký Švýcar“? Před ním žádný jeho krajan nedosáhl na jediné grandslamové vítězství! Tak proč zrovna Federer? Mohla na to mít vliv jeho celoživotní láska, Slovenka Mirka?

Jakkoli se Vám to může jevit jako patriotická či dokonce romantická otázka, zjistíte, že nějakou zásluhu na jeho výsledcích manželství mít bude. Uznal to sám Roger.

„Mirka na ženském okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Přesto svou kariéru nevzdávala. Roku 2000 jsme oba hráli na olympiádě v Sydney. Tam mě začala fascinovat. Pro ni špatný výsledek v žádném případě neznamenal špatnou energii. Zajímal jsem se o to, jak uvažuje, a postupně jsem začal myslet jako ona. Už v Sydney jsem dosáhl na první úspěch v dospělém tenise – na olympijské semifinále. A od té chvíle jsem turnaje vyhrával.“

Nutno dodat: Počínaje australskou olympiádou spolu Roger a Mirka začali žít. Devět let nato se stali manželi. To už byl ale Roger tenisový fenomén. A říkal:

„KDYŽ VYHRAJEŠ, BUĎ POZITIVNÍ. KDYŽ PROHRAJEŠ, BUĎ NEUTRÁLNÍ.“