V exkluzivním rozhovoru pro pořad #odvážný se Dan Horyna otevřeně podělil o svůj dramatický životní příběh – od vazby v komunistickém vězení, přes závislost na pervitinu, až po nalezení vlastní cesty a pomoc druhým. Jeho příběh je silným svědectvím o možnosti změny, i když okolnosti vypadají beznadějně. Horyna dnes pracuje jako terapeut, věnuje se tenisu, buddhismu a stále vystupuje se svou kapelou Merlin. “Jsem v druhé půlce života a teprve teď konečně žiju svůj život. To předtím bylo v podstatě na zkoušku,” přiznává v upřímném rozhovoru s Blankou Kubíkovou.

Kdo je Dan Horyna?

Dan Horyna je mimořádně inspirativní osobnost české kulturní a společenské scény. Jeho životní cesta připomíná horskou dráhu – od talentovaného sportovce s olympijskými ambicemi, přes rockera pronásledovaného komunistickým režimem, uživatele pervitinu první generace v Československu, až po respektovaného terapeuta, který pomáhá druhým překonat jejich závislosti a životní krize. Jako zakladatel rockové kapely Merlin a bývalý člen legendárních skupin Vitacit a Benefit zaujal pevné místo v historii české rockové scény. Dnes svůj druhý život naplňuje nejen hudbou, ale především jako terapeut a průvodce pro ty, kteří bojují se závislostmi a hledají cestu zpět do běžného života.

Podívejte se na celý otevřený a autentický rozhovor s Danem Horynou:

„80% populace je v těžké závislosti na alkoholu a na drogách. Všude šňupou koks, všichni. Dneska kamkoli přijdeš, počínaje manažerem a ředitelema, až po děti v automatech, kratom na ulici. Vždyť dneska se smaží a je to úplně normální součást kultury tý společnosti.“ říká Horyna.

Tato alarmující slova Dana Horyny nejsou přehnanou dramatizací, ale odrazem jeho dlouholeté zkušenosti s léčbou závislostí a zároveň smutným svědectvím o současném stavu společnosti. Jako jeden z prvních uživatelů pervitinu v Československu, který se dokázal ze své závislosti vymanit a následně pomáhat druhým, má jedinečný vhled do reality závislostí. Jeho kritický pohled na normalizaci užívání návykových látek v běžném životě nás nutí zamyslet se nad tím, co považujeme za „normální“ a jaký to má dopad na jednotlivce i společnost jako celek.

Horyna poukazuje na znepokojivý trend, kdy se návykové látky staly součástí běžné zábavy a sociální interakce.

„Ty znáš někoho, kdo v pátek nejde se vožrat? Prostě zábava, párty, klub – kamkoliv. Pít přece bez toho ta zábava není,“ provokativně se ptá v rozhovoru, čímž zpochybňuje naši schopnost bavit se a relaxovat bez chemické podpory.

Jako terapeut denně vidí devastující dopady této „normalizované“ závislosti na životy svých klientů.

KLÍČOVÉ MOMENTY ROZHOVORU:

Od olympijských ambicí k vězení a drogám

Dan Horyna mohl být olympijským sportovcem. Měl čas, který by ho nominoval na olympiádu, a slibnou budoucnost. Vše se však změnilo jednoho večera na Karlově mostě, kdy šestnáctiletý Dan zakřičel větu o tom, že nechce, aby se na hradě mluvilo slovensky – právě v den, kdy byl Gustáv Husák zvolen prezidentem. „Takže z toho byla urážka prezidenta, na což byl těžkej paragraf,“ vysvětluje Horyna.

Co následovalo, bylo brutální zatčení a výslechy, které vyvrcholily téměř smrtelným mučením. „Ten druhej výslech vlastně skončil tak, že jsem byl pak nějak jakoby z bezvědomí v nemocnici pankrácký. No že mě vlastně málem trošku umlátili k smrti,“ vzpomíná Horyna. Tato zkušenost v něm zanechala hlubokou nedůvěru ke státním systémům, ale paradoxně mu přinesla i určitý respekt od bachařů. Po propuštění z vazby byl vyhozen ze školy, z reprezentace i z oddílu, čímž skončily jeho sportovní ambice.

Závislost a cesta k léčbě

Horyna otevřeně mluví o své cestě k drogám v 70. letech, kdy byl součástí první generace uživatelů pervitinu v Československu. „V tom začátku to bylo, to jsme to nikdo neznal vůbec, že jo, ty účinky pervitinu od 2. světový války nikdo neznal,“ vysvětluje. Původně šlo o experimentování s rozšiřováním vědomí, podobně jako u hnutí hippies, ale postupně se stal závislým.

Po letech vzestupů a pádů, rozpadu tří manželství a ztráty dcery nakonec našel odvahu nechat se rodiči odvézt do léčebny. Překvapivě popisuje svůj pobyt v léčebně jako jedno z nejkrásnějších období svého života: „Těch 5 měsíců bylo asi jedním z nejkrásnějších měsíců mýho života.“ Zdůrazňuje důležitost pevného řádu a struktury v léčbě závislostí: „Ten závislej člověk je prostě bezhraniční, manipulativní, super lhář. Takže on potřebuje řád, on potřebuje pevnej řád.“

Druhý život jako terapeut

Dnes Dan Horyna pomáhá lidem, kteří sami bojují se závislostmi nebo jinými psychickými problémy. Jeho klienty jsou lidé různého věku a sociálního postavení – od manažerů po pracovníky v gastronomii. Mnoho z nich trpí pocitem prázdnoty navzdory vnějšímu úspěchu. „Například pocity prázdnoty mám hodně lidí, kerý jsou úspěšný a vlastně neumějí žít,“ říká Horyna a dodává: „My chceme, aby nás život bavil. Vždycky říkám, já musím mít něco, co mě bude bavit, a já říkám, hele, přece život není o tom, aby mě bavil.“

Horyna se nebojí být přímý a konfrontační, pokud to pomůže klientovi. „Ten terapeut mi řek, pane Horyna, držte hubu, jste sebestřednej mluvka stejně zkaženej jako ty ostatní, pozorujte se. A najednou ten člověk vlastně začne padat z tý představy sama o sobě,“ popisuje moment, který mu pomohl v jeho vlastní léčbě a který nyní aplikuje i na své klienty.

ZÁVĚR A SHRNUTÍ

Dan Horyna je živoucím důkazem, že ani ty nejtemnější životní kapitoly nemusí určovat konečný příběh člověka. Z mladíka pronásledovaného režimem, který propadl drogám a ztratil rodinu, se stal respektovaný terapeut, hudebník a dědeček, který si užívá svůj „druhý život“. Jeho příběh nabízí naději těm, kteří si myslí, že jejich situace je beznadějná, a současně varuje před normalizací závislostí, které se podle jeho slov staly běžnou součástí naší kultury.

„Velkou pravdu měl guru Padmasambhava v 8. století, náš kosmickej princip, kterej říkal: Ten, který žije smířen s utrpením, pro toho je živobytí snadné a přestává se dopouštět zaslepených činů,“ cituje Horyna na závěr rozhovoru buddhistickou moudrost, která vystihuje jeho životní filosofii. „Lidi, který jsou schopný přežít těžký trauma, těžký situace, jako třeba já ty výslechy a tak dále, tak vás to vlastně rozšíří, že ten člověk vlastně si víc věří a je v tom víc svobodnej.“

V době, kdy si mnozí z nás nedokáží představit páteční večer bez alkoholu nebo jiných stimulantů, je Horynův příběh a jeho pohled na závislosti a sebepoznání více než aktuální. Jak sám říká: „Moje nauka je o samo-osvobozování od vlastních omezení. Ne od světa, od systému, ale od sebe.“

Podpořte svým odběrem #odvážný pořad:

https://firstclass.cz/odvazny/

Spíš než o klasické předplatné jde o podporu naši činnosti a tvorby, za kterou i vy něco dostanete.

Děkujeme za vaší podporu.