Záleží vám na člověku, kterému zdánlivě záleží jenom na sobě?

Ačkoli mu věnujete své komplimenty, podporu a pomoc, od něj nic podobného nepřichází, vidí jen sebe a vás ignoruje?

Cítíte se po jeho boku už dlouhodobě přehlížení, upozadění, nedocenění, a když už si vás všimne, tak jen ve zlém, jste napadaní, srážení, ponížení?

Propadáte stále více do přesvědčení o vlastní nedostatečnosti, neschopnosti, a paradoxně i emoční závislosti – strachu od něj odejít?

Proč tomu tak je?

V nedělním živém vysílání jsem se věnoval tématu Jak přežít manipulátora ve vztahu. Ale také jsem hned na začátku objasnil rozdíly mezi manipulátorem a jinými toxickými typy, včetně narcisty. Obdržel jsem stovky otázek mimo jiné právě na vztah s narcistou. Povím vám tedy o něm víc. Pokud budete potřebovat cokoli upřesnit nebo se zeptat, probrat váš příběh, prosím, napište mi či přijďte na Setkání se mnou. Nejbližší je na téma Jak vrátit člověka, který odešel.

Ano, i narcista vám může chybět. A to přesto, že je sebestředný, do sebe zahleděný.

Povězme si o tom víc.

Jiný než sobec

Mnozí mají narcistu mylně za sobce. Jak jsem však zdůrazňoval už v živém vysílání Jak přežít manipulátora ve vztahu narcista a sobec jsou z jiného těsta.

Sobec věří, že nikoho jiného k životu nepotřebuje, že na všechno stačí sám. Když ho obtěžujete, odchází. Nezajímáte ho.

Narcista může mít egoistické rysy, také má na prvním místě pouze sebe, ale vás do značné míry potřebuje. Na rozdíl od sobce. Narcista totiž potřebuje publikum a chválu. Avšak pozor, jen do jisté míry. On potřebuje publikum, které ho obdivuje, a podle toho si vybírá vztahy. Nemá rád ty, kteří ho zpochybňují. Ne proto, že by si byl sebou tolik jistý, naopak – jistý si sebou vůbec není.

A to je první rys, který si musíte pamatovat: Navenek může působit silně, sebevědomě až sobecky, ale uvnitř je křehký. Ostatně, mohu jednu historku k původu toho označení?

Neexistujete…

Narcis. To jméno měl ve staré báji krásný mládenec, který denně spěchal do lesa, nemohl se dočkat, až spatří svůj nádherný obličej, v odrazu hladiny lesní tůně se na něj nemohl vynadívat… „Ach, jak jsem nádherný, mimořádný…,“ tetelil se blahem. Neviděl nic než sebe. Neviděl ani půvabnou nymfu, lesní vílu, která se do něj zamilovala. Tančila kolem Narcise, snažila se ho okouzlit, ale on ji nevnímal. A tak se nymfa rozhodla sebe zabít…

Už chápete, proč se při konzultacích v případě vztahů s narcistou tolik zabývám sníženým sebevědomím, ať u narcisty, či jeho oběti, která si může až fatálně ublížit? Dávejte na to pozor!

V báji zasáhli Bohové. Potrestali Narcise. Nařídili mu obejmout toho, koho v životě nejvíce miluje. Narcis se sklonil, pak i poklekl, snažil se obejmout svůj vlastní obraz v lesní tůni. Marně máchal pažemi tak dlouho a tak hluboko, až do tůně spadl a utopil se. Na hladině toho dne vykvetla žlutá květina. Dostala jméno Narcis. V Řecku je květinou smrti.

Smrti i toho, kdo podle chování narcistů posuzuje svou vlastní hodnotu – když ho narcisté přehlížejí, on z toho usuzuje, že asi nemá žádnou hodnotu, že je bezcenný, a tím je i jeho život zbytečný.

Tři druhy

Narcismus je trojí. Není to tak, že narcista musí být vždy extrovert, sebejistý a všude přitahující pozornost. Mnohem častěji se vyznačuje přehnaným vztahem k sobě a současně nedostatkem pochopení pro druhé lidi – které chápe jen jako nástroje k dosažení své pýchy a svých cílů. Jinak řečeno: Druzí lidé jsou pro něj něco jako věc. Prostředek ke zvýšení své vlastní hodnoty, ať už navenek, nebo v sobě.

  1. Exhibicionisticky laděný narcista chce být obdivován.
  2. Lísavě založený narcista chce být spojován s někým, koho sám vnitřně obdivuje.
  3. Hegemonicky stavěný narcista chce ovládat druhou osobu natolik, aby ji donutil cítit se po jeho boku bezcennou.

Proč je důležité, kterého z narcistů zažíváte vy? Protože každý z nich má své slabiny, které vyvolávají jeho narcismus – tedy jeho sebestřednost, úplnou zaměstnanost pouze otázkami vlastní dokonalosti a sebevědomí, žalostný nedostatek emoční empatie, enormní citlivost na osobní kritiku, sklon ke snadnému rozhněvání se, oblibu druhé ponižovat, značnou zaměřenost na status.

Všechny tyto znaky způsobují, že narcista má problém udržet své partnerské, přátelské, rodinné i pracovní vztahy stabilní. Nedokáže se totiž věnovat druhému, oceňovat ho, a tím sám sobě škodí – o toho, kdo by ho mohl ocenit (a on to potřebuje) totiž dříve nebo později přichází. Tím se jen narušuje jeho představa, že je dokonalý. Jak by dokonalého člověka mohl někdo opustit?

Sám, s předstíraně šťastným úsměvem

Nedávno mi na Setkání přišla paní, která měla na rtech typickou otázku: „Jestliže někdo miluje jenom sebe, copak je s ním možný naplňující partnerský vztah?“

Co myslíte – je, či není?

Ano, ten, kdo miluje jenom sebe a nikoho jiného (sobec), je pro vztah nepoužitelný. V rozhodujících (těžkých) chvílích vás opustí, nemá zapotřebí se o vás starat, ztrácet kvůli vám čas, nervy, energii.

Ale narcista (ačkoli miluje jenom sebe) potřebuje vztah – potřebuje obejmutí, ocenění, dávání. Bohužel, kromě toho v téže bytosti potřebuje fackovacího panáka. Když se jeho život zhorší, potřebuje na někoho ukázat a vykřiknout: „Ty za to můžeš!“ Leč problém je, že tím partnerský, přátelský i třeba rodinný vztah zabíjí.

Sobec odchodem od vás a uzavřenou samotou dostává to, co chtěl. Je o samotě spokojen. Ale narcista samotu ve své podstatě nechce. Narcistou totiž může být pouze ve vztahu. Ale – a to je paradox jeho situace – aby si vztah udržel, musel by být schopen v těžkých chvílích při druhém stát. A k tomu by si musel přiznat, že i na druhém záleží. Že sám má chyby, nedostatky, těžké chvíle, ve kterých by mu pomohl někdo jiný. Ale toto si přiznat narcista nedokáže – přes své ego. Tím se uzavírá v zakletém kruhu. Nepřekoná-li vlastní slabost, o vztah, který potřebuje, dříve či později přijde. Protějšek totiž není schopen dlouhodobě jen dávat narcistovi energii. Také nějakou potřebuje zpátky. Také se potřebuje cítit důležitý a oceněný. Ale narcista ho jako potřebného nevnímá. Ačkoli ho fakticky potřebuje.

Pamatujte si tedy druhý fakt. Vyvraťte si mýtus: že narcista je ve své poruše šťastný, protože svou samolibostí dostává to, co chce. Ne, z dlouhodobého hlediska dostává přesně to, co nechce. Zůstává na všechno sám. A tudíž si pak připadá nedostatečný, a jeho komplex se ještě prohlubuje.

Je to, prosím, srozumitelné? Pokud cokoli potřebujete dovysvětlit, prosím, napište mi či přijďte na Setkání se mnou. Nejbližší je na téma Jak vrátit člověka, který odešel.

A nyní ona trojice narcistů. Objasním ji současně na konkrétních příkladech:

1. Exhibicionistický narcista. Tento druh je lehce rozpoznatelný. Chce být středem obdivu, terčem pozitivní pozornosti. Proto má sklon dominovat konverzaci, nárokovat si zvláštní zacházení, zveličovat své schopnosti. „Zařídím, že už si neškrtneš! Mám známé všude,“ říká tento „pan všemohoucí“. Problém je, pokud nic z toho, čím vyhrožuje, neumí uskutečnit. Tímto klesá sám před sebou. Jeho povýšená arogance je pouze maskou, která překrývá narušené sebevědomí. Proto jsou exhibicionističtí narcisté přecitlivělí na sebemenší rýpnutí. Zcela postrádají emoční empatii.

Rádi ponižují tak, aby to terč slyšel. Využívají taktu vychovanějších lidí. Zaútočí: „Podívej, jak tahle žena vypadá tlustě v těch šatech.“ Anebo: „Nemůžu uvěřit, jak je tenhle číšník hloupý.“ Když vědí, že jim nic nehrozí, troufají si. Někdy však situaci podcení. Když s nimi zatočíte, promění se ve vypráskanou slepici. A i ve vztazích mají problém držet krok s realitou. Ilustruji to na seznámení muže-narcisty se ženou-„obětí“.

On popisuje (například kamarádovi) proběhlé rande zveličenými slovy: „Udělal jsem na ni úžasný dojem. Vyprávěl jsem jí, kolik důležitých lidí znám. Pak jsem jí objednal to nejlepší jídlo a pití. Neměla slov, když odcházela. Doteď mi smolí poděkování na mobilu. Bude to fenomenální SMS zpráva, když ji dosud ještě nedopsala. Nejspíš to je se mnou nepopsatelný zážitek…“

Ona popisuje (například kamarádce) realitu jinak: „Strašný zážitek. Celý večer žvanil jen o sobě. Aniž by se zeptal, poručil mi steak, byť nejím červené maso. Místo koktejlu, který jsem si tolik přála ochutnat, trval na nějakém víně. Tak to bylo pořád. Vše muselo být tak, jak chtěl on. Dosud nemám slov. Jestli bude mít tu drzost se ještě ozvat, nebudu reagovat.“

Necitlivý, panovačný. S očekáváním, že ho všichni budou následovat. Nesouhlas vnímá jako osobní útok a oplácí nelítostným ponížením.

2. Lísavý narcista. Rovněž problematický typ do vztahů. Tato porucha se obvykle rozvíjí v dětství, je-li nešťastník napadán spolužáky či rodiči, kteří své dítě vnímají jako konkurenci. Jako by u někoho chtěl najít ochranu. Vnitřně je křehký, zranitelný a nejistý. Vyslechl si mnoho svých nedostatků, proto si netroufá (na rozdíl od exhibicionistického narcisty) naznačit: „Jsem úžasný, tudíž mě obdivuj.“ Spíše naznačuje: „Tento člověk je můj známý, toho obdivuj (a tudíž budeš obdivovat mě, protože jsem jeho známý).“ Veze se tedy na slávě, pověsti a schopnostech druhých.

Potíž je, že na rozdíl od exhibicionistického narcisty neumí být otevřený, náročný, jasně sdělit požadavky vůči vztahu či partnerovi. Raději je zticha, a pak hraje oběť. Má velké ego, ale zraněné. Nadbíhá druhým a věří, že tím utuží vztah, že tím vyvolá i z druhé strany stejné zacházení – ocenění, kompliment, vyzdvižení. Tragické je, pokud při tom narazí na exhibicionistického narcistu. Ukážu to na uvedeném příkladu s rande.

Exhibicionistický narcista popisuje (kamarádovi) proběhlé rande slovy, jež už známe: „Udělal jsem na ni úžasný dojem. Vyprávěl jsem jí, kolik důležitých lidí znám. Pak jsem jí objednal nejlepší jídlo a pití. Neměla slov, když odcházela. Doteď mi smolí poděkování na mobilu. Bude to fenomenální SMS zpráva, když ji dosud ještě nedopsala. Nejspíš to je se mnou nepopsatelný zážitek…“

Pokud by proti němu u stolu seděla lísavá narcistka, poví své kamarádce: „Byl úžasný, takového Ty jen tak nepotkáš. Ve všem je tak dokonalý. Všechna rozhodnutí vzal na sebe a vedl mě večerem jako královnu. Jak jen mohl vědět, že mě dostane zrovna steak? A to víno, to bylo excelentní! Tebe takové štěstí nečeká!“

Všimněme si, že si tato dáma idealizuje na muži tytéž projevy, které žena před ní nemohla vystát. Ta první ho měla za egoistu, tato nazývá egoismus sebejistotou a nedostatek má za přednost.

I tak vypadá myšlení lísavců – bez ohledu na protějšek ho veřejně prezentují jako dokonalého. Do jeho libovolného jednání vkládají „perfektnost“, a tím se snaží zvýraznit sebe. Ostatně, uvedený modelový příklad není náhodný. Exhibicionistický a lísavý narcista se skvěle doplňují. Ten první se tváří jako dokonalý, ten druhý ho jako dokonalého vidí…

3. Hegemonický narcista. Silně toxický druh se nespokojí jen s tím, že je středem pozornosti. Chce vládu nad druhými a zdatně je manipuluje. Hegemon je v psychologii řazen k potenciálně nejhorším mentálním sadistům. Užívá si slovní i fyzické zraňování druhých. Chce být nejen poslouchán, ale také být obávaný.

Evolučně se rozvíjí z neúspěšných exhibicionistických narcistů. Vzteklých a zahořklých z toho, že se nevtěsnají do svých představ o vlastní dokonalosti. Silně závidí každému, kdo je převyšuje. Navíc si často ze svého dětství pamatují ty emoční šťouchance, které dostávali sami – nyní je vytahují proti druhým. Například: „Zase chyba! Jsi snad idiot?“ (vůči vlastním dětem, které se učí do školy), „Jak to, že jsi tak tlustá, když nikdo z Tvých příbuzných není?“ (vůči partnerce), „To je divné, že jsi zase přišel o práci, pokolikáté už? Přitom vypadáš jako chytrý kluk, ale neumíš si udržet ani podřadnou práci!“ (vůči kamarádovi).

Vrátím-li se k příkladu s prvním rande, představme si ochotu dobrotivého muže, který hodlá potěšit hegemonickou narcistku: „Chceš si objednat? Když dovolíš, já ti vyberu. Věřím, že budeš nadšená.“ Dejme tomu, že číšník přinese onen steak a víno. Hegemonická narcistka jízlivě utrousí: „Škoda, že tak skvělý kus hovězího masa neumějí v téhle restauraci připravit. Ale prosím tě, hlavně se ty neciť provinile. Nejsi první ani poslední muž, který ženu na první rande pozval do špatné restaurace. Řada lidí, a tím nemyslím nutně Tebe, nepozná dobrou restauraci, protože nikdy neochutnali skutečně dobré jídlo. A víno? Čím více času spolu trávíme, tím lépe Tě poznávám a tím spíše chápu, že Tobě může chutnat. Je jen o něco lepší než průměr.“

Cítíte z těch slov dominanci? Narcistka dosáhla svého – vzala hostiteli radost, srazila jej na úroveň hlupáka a neználka, a sama se současně pasovala do role odbornice na gastronomii. Muž si už nedovolí příště vybrat bez ní. Přitom co věta, to jeho jemné ponížení. Hegemonický narcista se tedy snaží nad námi získat převahu a přimět nás, abychom se cítili zle, provinile a podřízeně. Život s ním je soustavné srážení k zemi. Od hegemona nikdy neuslyšíte upřímnou pochvalu. Nikdy vás nepotěší. Sebevědomí, s jakým jste vešli do vztahu, nahradí pochybnosti o Vás samotných.

A přitom budete mít neustálou potřebu „sloužit“, dokazovat, že se ve vaší nekompetentnosti pletl. Ale on se nepletl. Je to jeho strategie.

Jak mu/vám pomoci

  1. Ano, narcista dokáže svými nevraživými reakcemi hodně ublížit. Nicméně pamatujte: On tak činí ne kvůli vám, ale kvůli sobě, ve snaze uklidnit své ego, napojit sebevědomí. Někdy bývá jako trpaslík, který okopává kotníky obra ne proto, že je obr tak velký, ale že on, trpaslík, je tak malý. Není to osobní. Stejně nicotné pocity se mu obnoví, kdykoli potká dalšího obra.
  2. Z toho plyne, že narcista má v sobě jed, kterým otravuje hlavně svůj život a své myšlení. Byť to navenek působí, že ho štvou druzí. (Vrátím-li se k jednotlivým příkladům, exhibicionistický narcista otevřeně ponižuje druhé, kdykoli od nich nezískává obdiv či kdykoli od nich naopak schytává kritiku; neponižuje jen ty, kdo mu přikyvují, ponižuje hlavně ty, kdo ho převyšují. Lísavý narcista ponižuje více sebe než druhé; pokud ponižuje druhé, výhradně za jejich zády; spíše dává najevo závist, než aby veřejně napadl silnější osobu. Hegemonický narcista rád přivádí druhé do rozpaků a pocitů studu; je to jeho vášeň, což jej odlišuje od exhibicionistického narcisty, který ponižuje až tehdy, když někdo naruší auru jeho „dokonalosti“.)
  3. Chcete-li narcistům pomoci, položte si otázku: „Jak podpořit jeho vratké sebevědomí a pomoci mu cítit se lépe?“ Potažmo: „Jak uzdravit jeho zranění z dětství, zranění vnitřního dítěte?“ Bohužel mnozí z vás si tyto otázky nepoloží. Nenapadne vás, že by narcista mohl být zranitelný. Že kope kolem sebe právě proto, že mu není se sebou dobře. Ano, je trochu jako ublížené dítě. Chcete-li s ním nadále žít, musíte mít pro něj lásku, i když oplácí zlem. Musíte si opakovat, že zlo není namířeno primárně proti vám, ale proti narcistovi samotnému. A tím si můžete zpřesnit definici: Narcismus je buď nedostatečné, nebo přehnané mínění o sobě. To znamená, že v obou případech nakonec narcista narazí na zklamání.

Chcete řešit konkrétní případ? Napište mi nebo přijďte na Setkání se mnou.

Nesete si, v důsledku jeho působení, v sobě už citelné zranění? Využijte knihy Lék pro duši nebo Tady končí stres.

O autorovi
Petr Casanova
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart