7 otázek, jejichž nevyslovení vás může připravit o vztah

„Ubližuje mi tím. A trvá to už dlouho. Mám odejít?“ „Mám pocit, že mě nemiluje. Mám odejít?“ „Zdá se mi, že mu nemám věřit. Mám odejít?“

Takové, ale i obdoby těchto otázek mi pokládáte při individuálních konzultacích, a ještě argumentujete názory svých kamarádů, kteří si rádi přisadí: „Tohle že ti provádí? Odejdi!“

Jenže já vám tohle nedoporučím, zejména když existují dvě ALE:

  1. Ví to vůbec ten druhý? Řekli jste mu, čím vám ubližuje? Sdíleli jste s ním svůj pocit, své trápení? Bavili jste se vůbec na toto téma? Tudíž: Hledali jste spolu (vy dva, s partnerem, ne s kamarády) příčinu svých pochybností a jejich řešení?
  2. Děláte sami něco pro rozptýlení svých domněnek? Chápete rozdíl mezi domněnkami a skutečností? Chápete, že vaše interpretace chování vašeho protějšku nemusí odpovídat objektivní realitě, jen vaší subjektivní projekci? Tudíž: Uvědomujete si, že vaše dojmy mohou být odrazem vaší vlastní minulosti, vašich dosavadních prožitků, vašich špatných zkušeností s předchozími vztahy – a nemusejí mít nic společného s přítomností ani přítomným partnerem?

Lež, která se stane pravdou

Celou jednu knihu, Lék pro duši, jsem věnoval zastavení psychické bolesti, která jinak dokáže zničit člověka i jeho vztahy. Uvedu jeden z příkladů – případ, který jsem pomáhal vyřešit.

Říkejme jí Katka. Dříve chodila s lhářem. Nabyla zkušenost, že „mužům nelze věřit ani slovo“. Nyní si Katka našla jiného partnera. Byla však přesvědčená, že jí také lže. Že má tajný vztah. Že jí opustí.

Nebylo to tím, že by jí on lhal, že by on měl tajný vztah, že by jí on chtěl opustit. Bylo to tím, že sama neměla uzavřenou minulost (ačkoli jsem na to zaměřil celý jeden tištěný manuál Jak uzavřít minulost). I kdyby Katka po svém boku měla světce, neuvěřila by mu. S neuzavřenou minulostí si totiž do každého protějšku promítala svou bolestnou zkušenost. „Mužům nejde věřit.“ Nerozlišovala kus od kusu.

Nikdo jí to neuměl vysvětlit. Její argument byl jasný: Mužům se nedá věřit! Jak jí to chcete vymluvit, když ona to zažila? Jak jí chcete vymluvit, že jí přítomný partner nepodvádí, když dělá přesně to, co dělal ten předchozí?

Kamenem úrazu byl mobilní telefon. Katka se ptala: „Proč by si na noc vypínal mobil, kdyby měl čisté svědomí? Vypínání je důkazem, že se má čeho bát!“

Zeptal jsem se tedy Katky, jestli by pomohlo, kdyby se její přítel nechal mobil na noc zapnutý. Zarazila se. „Proč by si nechával na noc zapnutý mobil, kdyby neměl milenku? To jedině od ní by mohl čekat tajnou noční SMS zprávu!“ Vida, i zapnutý mobil by pro Katku byl důkazem přítelovy nevěry.

Jinými slovy: Bylo jedno, zda si její přítel zapne, nebo vypne telefon. I zapnutý mobil, který v noci necinkne, je „důkazem nevěry“, protože přítel si již tajnou SMSkovou konverzaci s milenkou „odbyl“ a v noci se „nemá čeho bát“. Stejně tak je ale „důkazem nevěry“ i vypnutý mobil, protože přítel si již tajnou SMSkovou konverzaci s milenkou „odbyl“ a v noci žádnou SMS zprávu od ní „neočekává“.

A takové domněnky dokážou zničit nejen vztah, ale zejména toho, kdo těmito sebeoslabujícími domněnkami trpí. Proto vznikl Lék pro duši.

Otázky pro sblížení

Nikdo nezpůsobí člověku takový zmatek v hlavě jako kamarádi. Zejména ty „dobré duše“, které utvrzují o „špatném vztahu“ a „nutnosti odejít“. Proto i při individuálních konzultacích prosím ty, kteří ve vztahu přestali věřit protějšku, pochopili, odkud se tato nedůvěra bere a zda se pro její odplynutí pokusili něco udělat – například si to s protějškem vyříkat. Ano, s ním. Ne s kamarády.

Jak píšu už ve své základní knize budování dlouhodobých vztahů 250 zákonů lásky, nic nerozbíjí vztahy tak jako mlčení – nekomunikace. Dokonale to zobrazil už Shakespeare ve svém slavném díle: Romeo vstoupí do hrobky Kapuletů a spatří tam bezvládně ležící Julii. Myslí si, že jeho milovaná je mrtvá. Vypije tedy jed a ukončí tím svůj život, aniž se dozví, že Julie ve skutečnosti svou smrt jenom předstírala, aby se vymanila z vlivu svých rodičů, kteří jejímu svazku s Romeem nepřejí. Nato Julie procitá a vidí mrtvého Romea. Ano, její milovaný odešel. Dojde jí, jak osudově chybovala a že bez něj nemůže žít… Shakespeare v dovětku píše: „Ach, kolik zbytečných problémů by si lidé ušetřili, kdyby spolu více mluvili?“ (Pro tento účel vznikla i jednoduchá kniha Spolu.)

Na které otázky se vůbec nejvíce zapomíná?

1. „Co ti vadí?“

Cituji z 250 zákonů lásky: Když vám něco vadí, probůh mluvte! Mluvte včas! Mluvte hned! Nebojte se! Potlačování špatných pocitů v sobě vám nepomůže, naopak uškodí. Potlačené negace se totiž ve vás budou hromadit, kvasit a zvětšovat. A nakonec stejně vyjdou na povrch, jenže způsobem, který si většinou nepřejete – emočním výbuchem, nevěrou (v představě, že protějšek vám nerozumí, přitom ten o vašich domněnkách nemusí ani vědět), ukvapeným odchodem.

Bohužel, mnoho lidí „se domnívá“, že jim protějšek vidí do hlavy, čte jejich myšlenky, že „přece je normální tohle nedělat“ (připomínám své živé vysílání na téma Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás.) Ba co hůř: Jestliže protějšek neví, co vám vadí, může dál pokračovat ve svém ubližování, aniž si tohoto faktu je vědom. Opět uvedu příklad.

Říkejme jí Zuzana. V dětství prožila sexuální zneužití, později znásilnění. Svému prvnímu příteli to neřekla. Pro něj nepochopitelně se vyhýbala milostnému styku, a tak ji opustil. Druhému příteli to rovněž neřekla. Snažila se odpor k milostnému styku překonat a neprožila orgasmus. Přítel ztratil sebevědomí a opustil ji. Třetímu příteli to také neřekla. On ji při prvním sexu chytil pod krkem, v místě, kde ji tlačil násilník, a ona se vyškubla, rozbrečela a jemu konečně došlo, že by mohla být v nepořádku. Navštívil mě nejprve sám, později oba a při individuálních konzultacích jsme problém snadno vyřešili.

Ale základ je, že musíte vyjít na světlo s tím, co vás trápí a bolí. Protějšek nemusí být zlý, jen vám může splynout se zlým člověkem z minulosti, a to jen proto, že o vás ví příliš málo na to, aby vám pomohl, nebo alespoň neškodil.

2. „Proč je tohle pro tebe normální?“

Kdo poslouchal mé živé vysílání na téma Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás, tento bod může přeskočit. Kdo ne, toho se zeptám: Jak často je normální mít sex? Několikrát denně, několikrát týdně, několikrát měsíčně nebo několikrát ročně?

Ve skutečnosti žádná všeobecná norma neexistuje, jen celospolečenský průměr. Přičemž průměr není norma. Normu má každý z nás svou vlastní a je daná naší minulosti, našimi zvyky, našimi potřebami, našimi zkušenostmi, naším momentálním rozpoložením a mnohým dalším, co je naše. Každý jsme jiný, a proto je důležité ve vztahu hovořit o své normě (proč je pro nás něco normální) a neodsuzovat ty, kteří vyrostli v jiném prostředí. Jen tak se můžeme pochopit a případně si vyhovět. Nemluvě o tom, že se norma i během života mění.

Zpět k Zuzaně. Když jí první muž sáhl po krku, když ji nutil k impulzivnímu sexu, pro něj to tak bylo normální, ale pro ni ne. Pro něj to byla rozkoš, pro ni zděšení, oživené trauma. Měl ji za hysterku, křičel na ni, ať se jde léčit na psychiatrii. „Takhle je to přece normální!“ argumentoval, zatímco ji soudil. Bohužel, kdo druhého soudí, ten dává najevo, že nic podobného sám nezažil. Kdyby to zažil, nesoudil by. Kdyby on zažil brutální znásilnění, chápal by ji. Nebo by alespoň přijal jako fakt, že „tohle“ jí nevyhovuje.

Čím více na ni tlačil, tím více se Zuzana uzavírala. Tlak totiž zvyšuje odpor. Přitom její odpojení nechtěl on ani ona. On chtěl pochopení, ona také. A tak odešel. A ona si umocněnou bolest nesla do dalšího vztahu.

Zajímejte se, prosím, o odlišnost druhých. Připusťte, že mohli prožít to, co vy ne. Povídání pomůže vám i jim.

3. „Co ti dnes udělalo dobře?“

Pokud tuto otázku nepokládáme, nechápeme, k čemu slouží vztah. Už ve své základní knize 250 zákonů lásky zdůrazňuji: Vztah je především sdílení. Sdílení radostí i starostí. Sdílení má totiž kouzelnou moc. To dobré násobí, to špatné půlí. Sdílená radost je dvojnásobná radost, sdílená starost je poloviční starost. Jako když vám někdo pomůže nést náklad. Oba pak nesete už jen polovinu.

Hledat na dni, životě nebo člověku to dobré je důležité, protože v negativním rozpoložení má jedinec tendenci k selektivnímu vidění. Vidět jen to špatné. Ale na všem špatné je možné najít i něco dobrého. Ba dokonce: Čím hlubší je noc, tím jasnější jsou hvězdy.

Ještě jedna myšlenka v této souvislosti z 250 zákonů lásky: Spokojenost partnerů přímo závisí na kvalitě pocitů, myšlenek a činů, které do vztahu oba vnášejí.

Z toho plyne i čtvrtá otázka:

4. „Co zavinilo, že se dnes cítíš tak bezcenně?“

Na každého dolehne splín. Budiž. Důležité je v něm nezůstat. K tomu slouží zejména soucit. Být s druhým právě v momentě, kdy mu není dobře. Ne všechno jsme schopni ovlivnit, některé špatné prožitky odnese až čas. Ale k urychlení odplynutí těchto špatných pocitů pomůžeme tím, když druhého neopouštíme právě tehdy, když to není zrovna příjemné.

Partnerství neznamená nutně řešit za druhého jeho problémy. On je zvládne sám. Ale nesmí se cítit osamělý, zbytečný, nedostatečný, přehlížený. Jinak řečeno: Prochází-li bahnem, sejděte tam k němu. Ne snad proto, že byste milovali bahenní lázně. Udělejte to proto, aby v bahně nezůstal sám. Bahno je to, co dovede člověku vzít sebedůvěru, sebejistotu, sebeúctu, sebelásku. Naději, sílu.

Ostatně, proto v nápravné knize Spolu píšu: Bahno je paradoxně to, co správné vztahy utužuje. Partneři si právě v bahně uvědomí, koho mají či nemají po svém boku.

5. „Co mohu udělat pro to, aby ti bylo lépe?“

Touto otázkou pochopíte rozdíl mezi soucitem a empatií, dvěma pojmy, které lidé často zaměňují.

V knize uzdravování duševních ran Lék pro duši to vysvětluji příměrem: Představte si, že jdete lesem a slyšíte strašlivé volání. Na člověka spadl strom. Soucit znamená soucítit s ním, tedy pokleknout k němu a vyjádřit mu soutrast, kondolovat mu k jeho osudu. Empatie znamená vcítit se do něj natolik, jako byste byli na jeho místě. V té chvíli nepotřebujete kondolence, ale pomoc. Kdo je empatický, ten zvedne strom nebo přivolá tolik chasníků, aby překážku z člověka odtáhli.

Už vyslovení uvedené otázky obsahuje energie: „Jsme na to dva. Spolu to zvládneme.“ „Pokud ti něco schází, já ti to dodám.“ „Tvůj nedostatek vyplním svojí předností.“ Tudíž: „Nic nás dva neporazí.“ A kromě toho taková úlevná otázka říká: „Záleží mi na tobě, našem vztahu. Jsem nešťastný, jsi-li ty nešťastný. Tudíž mám osobní zájem na tom, aby ti bylo lépe. Jsem ochoten pro to něco udělat, obětovat tomu svou sílu nebo čas.“

V knize 250 zákonů lásky zdůrazňuji, jaký je to rozdíl, když místo výčitek dorazí povzbuzení, místo srážení podpora, místo zesměšňování účast, místo vzdalování sblížení. Ano, i tak malé projevy mohou změnit energii zlomeného člověka, dodat mu jistotu milovanosti, důležitosti, hodnoty.

Ostatně, pro lidi, kterým záleží na druhých, vznikl Vánoční Speciál Cestou proměny. Nápomocný dárek, který už jen položením pod stromeček bez ptaní poskytuje odpověď. Toto lze pro druhého udělat, aby mu bylo lépe.

6. „Čeho se bojíš?“

Otázka, které se lidé bojí. Bojí se ji položit, aby nepřišla upřímná odpověď, a bojí se na ni odpovídat, aby nebyla zneužita jejich křehkost a zranitelnost.

Zodpovědět tuto otázku znamená prozradit svou slabou stránku. Dát druhému potenciální náboj, který může proti upřímnému kdykoli v hněvu vystřelit. Nabít zejména manipulátorovi, který rád používá vaši největší slabinu proti vám. Bojíte se zůstat sami? Bude vyhrožovat, že vás opustí, když nesplníte jeho požadavky. Bojíte se, abyste někdy neztratili děti? Bude vás vydírat, že děti poštve proti vám, když se mu zprotivíte. Ale o tom je detailně Lék pro duši.

Přitom bez této otázky a upřímné odpovědi se vztah neposune dál. Protějšek potřebuje vědět, kde máte slabé místo. Je-li spřízněnou duší, právě toto bolestivé místo bude od té chvíle chránit. Ano, je-li karmickým partnerem (manipulátorem, slabochem, sobcem, narcistou, sociopatem, psychopatem a dalšími), bude právě do tohoto nezahojeného zranění tepat, aby se nikdy neuzdravilo a bylo stále živé.

Sdělit protějšku, čeho se v životě nebo ve vztahu bojíte, znamená přiblížit mu více vaši minulost, aby mohl pochopit i vaši přítomnost. A také to znamená vůbec nejlépe poznat, koho máte vedle sebe.

Nestyďte se za své bolesti. Ten, kdo vás opravdu miluje, vás právě v tom místě bude chránit. Přesvědčíte se, že jste vedle správné osoby. Anebo ne. Ale to je také důležité poznání.

7. „Co si, prosím, přeješ ještě probrat?“

Mnozí tuto otázku považují za nadbytečnou. Ale naučte se s ní zakončovat rozhovor. Je lepší ji položit bez odezvy, protože protějšek už s vámi nic dalšího řešit nepotřebuje, než utnout komunikaci bez dovysvětlení něčeho, s čím se možná na světlo vystupuje ztěžka.

Nejčastěji se to týká niterních negativních domněnek. Za ně hrozí výsměch. A váš protějšek to možná už zažil – někdo ho ponížil ve chvíli, kdy se pokusil co nejupřímněji otevřít. Prosím, děkujte druhým za důvěru, kterou vůči vám mají. Podporujte ji. Dávejte najevo, že vám na protějšku i vztahu záleží. Ptejte se na jeho touhy i starosti, ale mluvte i o svých. Jen tak si budete navzájem užiteční a nablízku.

Právě o tom je vztah.

Nebo snad ten váš o tom není? Máte s čímkoli uvedeným problém?

  1. 250 zákonů lásky, Spolu, Lék pro duši i další nápomocné knihy pro zvládání konkrétních těžkostí najdete zde. Věnujete-li je jako vánoční dárek, využijte možnost dárkového balení, jehož součástí je i mé osobní vlastnoruční věnování do knihy, jen potřebuji znát křestní jméno obdarovaného. Detaily v průběhu objednávky.
  2. Vánoční Speciál Cestou proměny, Jak uzavřít minulost i další nápomocné kurzy pro svůj osobní rozvoj najdete zde.
  3. Máte specifickou otázku ohledně svého vztahu? Přijďte na předvánoční Setkání se mnou. Více o možnostech mé osobní pomoci je zde.
O autorovi
Petr Casanova
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart