Google podcasts 
Spotify 
Apple podcasts Mysleli jste, že už máte spřízněnou duši – protějšek, který spřízněnou duši spatřuje i ve vás? Pomohli jste mu v nejtěžší chvíli, po bolestném rozchodu, byli jste spolu šťastni, ale on se následně vrátil k tomu, kdo mu hodně ublížil? Vrátili jste mu energii poté, co si někdo hodně nevážil nebo mu hodně ublížil, a on přesto upřednostnil jeho před vámi?
Postřehli jste, že nyní přebíráte jeho pozici – že vy prožíváte nejtěžší chvíli, bolestný rozchod, a akutně potřebujete něčí obejmutí? Vyhlížíte návrat člověka, kterého jste zachránili, a tím víc vám trhá srdce, že se tak neděje, že se zdá šťastný s tím předchozím?
Vítejte u osudu převozníků. A u důvodu, proč vznikl FC Kurz Jak uzavřít minulost.
Když je pořád živé to, co mělo umřít
Mé FC Kurzy jsou určené pro ty, kdo na sobě chtějí pracovat, změnit situaci, která jim nevyhovuje. Všechny dostupné edice FC Kurzů pro řešení jednotlivých problémů najdete zde.
Pro ty, kdo potřebují osobní rozmluvu, existuje možnost Setkání. Uvedu jeden z mnoha příběhů neuzavřené minulosti, který popsala Pavla: „Po ošklivém rozchodu neměl ani kde bydlet, a tak šel ke mně. Sehnala jsem mu práci, vyřešila jeho dluhy. A čím se odvděčil? Vrátil se k bývalce. Nechápu to… Proč, když si s ní nerozuměl, jak tvrdil, proč, když ona přísahala, že ho už k sobě nechce, proč, když i on přísahal, že už s ní nikdy nebude a neustále říkal, jak byla špatná? Čím jsem mu, Petře, mohla ublížit, když mě vyměnil zpátky za ni – když ta nesnesitelná žena pro něj byla nakonec přijatelnější než já?“
Nejdříve k pojmu.
Převozník je ten, kdo za dobrotu platí opuštěním a bolestí. A to proto, že se snažil vytvořit vztah s někým, kdo nemá uzavřenou minulost – kdo ve své mysli a ve svém srdci pořád ještě neopustil předešlý vztah. Je to podobné, jako když vlastníte a pronajímáte byt. Je velký tak akorát pro jednoho člověka. Jestliže původní nájemník váš byt pořád obývá, není tam prostor pro jiného. A to bez ohledu na to, jak nepřizpůsobivý původní nájemník je, stále je uvnitř. A nový čeká na chodbě.
To, že váš protějšek dosud nemá „vystěhovaného nájemníka“ – uzavřenou minulost, poznáte jednoduše. „Minulost“ je pro něj stále živá, má člověka trvale v hlavě. Mluví o tomto vztahu, o událostech, o svých vinách nebo křivdách. POZOR! Nezáleží na tom, JAK mluví, zda smutně, zahořkle, zapškle, nenávistně. Už to, ŽE o nich mluví, naznačuje, že je pro něj ten vztah, ten člověk pořád nedořešený, že pro něj představuje pořád téma, a tudíž ho má dál v hlavě i srdci.
Ostatně, v hlavě i srdci ho může mít i tehdy, když o vztahu a člověku nemluví. Vycítíte to. Nevnímá vás, když se vy spolu bavíte o něčem důležitém. Když se milujete, je nepřítomný duchem – jako by na vašem místě viděl někoho jiného. Právě to ukazuje, že protějšek není schopen řešit přítomnost (s vámi), neboť pro něj přítomnost s vámi ještě neexistuje, při neuzavřené minulosti s předešlým partnerem je pro něj „minulost“ s předešlým partnerem stále přítomností.
Kdo je důležitější
Neznamená to, že protějšek nutně miluje. Mozek funguje především jako nástroj přežití. Soustředí se na to, co je důležité z hlediska přežití. Jen si to zkuste: Když vás na sociálních sítích nebo v běžném životě někdo pomluví, naštve, slovně zohaví, budete mít v mysli neustále jeho – on pro vás představuje ohrožení.
V partnerském životě platí, že když máte pocit selhání nebo nezodpovězení důležitých otázek, mozek se nedořešené minulosti nepouští. Chce pochopit, co dělal špatně a měl by dělat lépe, chce poznat správné odpovědi, chce si vyjasnit věci. I proto se někdo vrací do nedokončeného vztahu – třeba aby dostal ještě jednu ránu a naplnil si nádobu bolesti (viz Jak uzavřít minulost).
Ale samozřejmě vzpomínání na předchozí vztah může znamenat i citový deficit, který po rozchodu zůstal. A může to znamenat, že stále druhého miluje.
V každém případě, aby si člověk mohl užívat přítomnost a vytvářet budoucnost, musí se konstruktivně odpojit od minulosti. Dospělý rozchod by měl vypadat tak, že si oba řeknou nebo alespoň jeden ujasní toto: Budiž, stalo se. Zkusili jsme to spolu. Zprvu to vypadalo nadějně, ale postupně jsme se názorově, hodnotově či lidsky rozešli. Já chtěl něco jiného než ty, ty jsi chtěla něco jiného než já. Na začátku jsme nevěděli, že to nevyjde; až když jsme se poznávali víc a víc. Udělali jsme všechno pro to, abychom si vzájemně vyhověli, ale přes všechnu snahu se nekompatibilitu nepodařilo překonat. Rozcházíme se s čistou hlavou, protože jsme zkusili celou společnou cestu, ale ukázalo se, že má slepý konec. Nemusíme litovat – kdybychom to nezkusili, nevíme to. Nyní už víme, že naše společná cesta je slepá, proto musíme jít každý jinudy. Nemá smysl jeden druhého prosit, vinit, činit nešťastným a nutit se do vztahu, který pro nás přestal být stvořen. Co jsme potřebovali, jsme si předali.
I to znamená uzavřít minulost.
Ještě dořešit…
Kdo konstruktivně uzavřel minulost, je schopen následně potkat minulého partnera bez zvláštní záště nebo stesku, tedy bez pocitu dluhu, že bychom snad měli spolu ještě něco probrat, zkusit, odžít. Není již nic nedořešené. Možná spolu máme děti, budiž, takže jsme se transformovali z role partnerů do role rodičů, kterými jsme beztak již byli.
Pokud jsme partnerskou roli dosud neopustili, nepřijali, že skončila, logicky nežijeme v přítomnosti, doslova nejsme přítomní, to znamená: trápíme toho, kdo si myslí, že je ve vztahu s námi, protože my jsme ve skutečnosti pořád myslí, duší i duchem ve vztahu „minulém“, který je ovšem technicky pořád vztahem přítomným. A musí si to dořešit. Musí! Jinak budeme trpět všichni.
Jestliže převozník miluje ze všech sil, a přitom miluje, že protějšku na něm nezáleží, že pro něj neexistuje, může to vést k podrážděnosti, toxicitě a negativnosti převozníka. Může tlačit na převáženého: „Co dělám špatně? Proč mě taky nemiluješ?“ A tím převáženého zdržovat, komplikovat mu návrat do minulosti pro její definitivní uzavření. Toto je těžké období.
Jste-li převozníkem, pochopte: Převážený nechce být s vámi, chce být s tím předchozím. To jen potřeboval být s vámi, a to je rozdíl. Pochopte, v čem se odlišují slova chci a potřebuji. On potřeboval vaši podporu, návrat energie a sebevědomí. Možná mu tohle všechno po rozpadu vztahu chybělo. Vy jste mu to dali. Ale on není váš partner. Tak rád by vykřikl: „Dej ode mě (v posteli) ruce pryč, nepatřím ti. Strč si svou pečlivě připravenou večeři a jiné rozmazlování za klobouk. Mě nezajímají tvoje plány ohledně nás dvou ani to, jak moc mě miluješ. Jsi mi lhostejný!“ Tohle nikdy neuslyšíte, jak by vypadal? Vy jste mu přece neublížili, ale pomohli! Nicméně můžete to z jeho činů vycítit. Je pořád na telefonu, pořád kontroluje přijaté zprávy, pořád má své tajemství. Trčí někde, kde být vlastně nechce.
A právě proto je v pořádku, že ze vztahu s vámi, který partnerským vztahem ani není, odejde.
3 doporučení
- Uvědomte si, že na každý partnerský vztah jsou zapotřebí dva. Že jste připraveni vy, je hezké, ale neznamená to, že připravený je i druhý. Vaše snaha pro vznik nebo udržení vztahu nestačí. I když uděláte maximum, vztah vám to nezajistí. Osudem převozníka je pomoci někomu z obtíží a pak jím být opuštěn. Jako lékař, kterého taky vyhledáte, jen když je vám špatně, a když vás vyléčí, už pro vás neexistuje. (Viz Pavla: Pomohla-li mu z dluhů, přestal být zadluženým člověkem i pro ženu, které jeho dluhy vadily. Odpadl tak důvod, proč by oni dva neměli být spolu. On si díky Pavle svůj problém vyřešil.)
- Uzavírejte minulost a trvejte u svých protějšků na uzavřené minulosti. Jak to udělat? Tady je FC Kurz Jak uzavřít minulost.
- Pokud se neumíte vyrovnat s odchodem milovaného protějšku, využijte mé knihy Lék pro duši, JáMy spřízněných duší, 250 zákonů lásky, 100 nejkratších cest k tobě a Sami, a to podle okolností, za nichž se vztah rozvíjel a rozpadl. Podrobně si mezi všemi knihami vyberete zde.