Proč hodní lidé přitahují grázly a mrchy

Mohl bych odpovědět otázkou: A koho jiného by měli hledat?

Koho jiného potřebují najít grázlové a mrchy než hodného člověka? Kdo jiný by se dal tak snadno zneužít? Kdo jiný by grázlům nebo mrchám uvěřil a dal jim tolik nových šancí než právě hodný člověk?

Jak varuji v Léku pro duši, kdykoli se vám opakují bolestné vztahy, musíte se ptát: Proč? Proč se mi to děje? Dokud nezjistíte, proč se to děje, bude se vám to stávat znovu.

Problém hodného člověka

Hodný člověk rád hledá chybu v sobě. Když mu nevycházejí vztahy, je tak hodný a laskavý k druhým, že si vůbec nepřipustí, že by chyba mohla být v nich, v těch druhých. Že on sám není tím, kdo by nutně chtěl a přitahoval grázly a mrchy. Naopak, že grázlové a mrchy bývají těmi, kteří nutně chtějí a přitahují hodného člověka.

Hodný člověk má zásadní karmický problém. (Karmický znamená, že ovlivňuje jeho způsob myšlení a chování, a to i ve vztazích.) Hodný člověk má problém nastavit si osobní meze. Má pocit, že nesmí. Nebo že to není slušné, zdvořilé. Nebo že by se na něj někdo zlobil, kdyby řekl: Tak tohle stačí, už dost, ne! A tak hodný člověk dává, jenom dává, a nemá nastavenou žádnou mez. Dává bezmezně.

Položte si logickou otázku: Pro koho je takový člověk darem z nebes? Pro koho je dokonce jedinou možnou volbou ve vztazích? Inu, pro grázly a mrchy. To jsou ti, kteří berou, jenom berou, a také nemají nastavenou žádnou mez.

Vlastně ti dva, když se nad tím zamyslíte, hodný člověk a grázl/mrcha, se k sobě „hodí“. Hodný člověk bezmezně dává, grázl/mrcha bezmezně bere.

Vžijete-li se do kůže grázla/mrchy, pochopíte, že s nikým jiným než s hodným člověkem ani dlouhodobý vztah nevytvoříte. Pokud totiž jen bezmezně berete, potřebujete někoho, kdo bez jakýchkoli mezí dává. Natrefujete-li na lidi, kteří sice dají, ale mají nastavené meze (nedají vždy), anebo nedávají vůbec, ti s vámi o žádný vztah stát nebudou. Od nich si bezmezně brát nebudete moci.

Jinými slovy: Pokud je vaší potřebou bezmezně brát, nezbytně musíte najít člověka, který vám bude bezmezně dávat. A to je právě hodný člověk.

Důvod, proč hodný člověk potkává grázly/mrchy je tedy v jejich potřebě hodného protějšku, který se jako jediný nechá zneužívat. Kdo se nedá zneužívat, ten si s grázlem/mrchou nezačne, a jestliže si s nimi začne, brzy s nimi skoncuje.

Proto v Léku pro duši vysvětluji mimo jiné to, jak se naučit nastavovat si osobní meze, a to právě tehdy, když jste hodní lidé.

Původ hodného člověka

To je první důvod, proč hodný člověk přitahuje grázly/mrchy: nemá nastavené meze. Jinak řečeno: Pokud o sobě víte, že máte hodné srdce a že rádi dáváte, musíte mít současně nějaké meze, protože ti, kteří jenom berou, žádné meze nemají.

Druhý důvod, proč hodný člověk přitahuje grázly/mrchy, spočívá v jeho přirozenosti – v příčině toho, proč nemá nastavené meze. Jak to, že je mu proti srsti říct ne, dost, stačilo, když ví, že je zneužíván?

V Léku pro duši ukazuji jednu z možných příčin – dětství, ve kterém se zrodilo hladové srdce. Hladové srdce je statisticky nejčastější příčinou zrodu hodného člověka.

Jako hladové se označuje srdce, které trpí nedostatkem nebo nepřítomností lásky. Postrádání citů bylo nezřídka trestem za nedostatečnou „poslušnost“ dítěte. Neposloucháš? Nebudeme tě mít rádi! To znamená: Odmlouváš? Říkáš ne? Pak tě to bude bolet! Právě tak se dítě naučilo přímé souvislosti mezi vlastním ne a bolestí. Nebo naopak: Kdykoli trpělo osamělostí, naučilo se klást si otázku: Co jsem pokazilo? V čem jsem nebylo dostatečně poslušné a hodné? A s tím souvisela i přímá souvislost: Kdo není poslušný, není hodný lásky.

Proto člověk s minulostí hladového srdce má strach z ne. Proto se stává hodným. Bojí se osamělosti, kterou si vykládá jako své selhání, svou nedostatečnost.

Tudíž: Když s hodným člověkem zacházíte zle, on má špatný pocit ze sebe. Hledá na sobě chybu, protože tak tomu byl naučen v dětství: Ty nevíš, proč se na tebe zlobíme? Tak přemýšlej. Dokud na to nepřijdeš, nic se nezmění a nebudeme tě mít rádi.

Proto v Léku pro duši zdůrazňuji: Máte-li minulost hladového srdce, je přirozené, že o sobě neustále pochybujete. A pokud se k vám druzí chovají zle, automaticky z toho usuzujete, že jim nedáváte dost a máte jim dávat víc. Ještě víc. Bezmezně víc.

Nikoli nastavit si meze, ale naopak všechny myslitelné meze odstranit. Jinak se na vás druzí budou zlobit dál…

Řešení

Existují hodní lidé, kteří mají štěstí – potkali podobně hodného člověka a s ním tvoří kompatibilní pár. Oba dávají a tím se navzájem obohacují. Nicméně toto se nepoštěstí každému.

Protože na světě je logicky víc grázlů, mrch a jiných prospěchářů (dávat je pracné, snazší je brát), pravděpodobnější je, že hodní lidé „doplácejí na své dávání“. Tak to hodní lidé alespoň vnímají. A je to omyl.

Vzpomeňte na Popelku. Na zlou macechu i nevlastní sestru. Čím si Popelka zasloužila špatné zacházení? Dospěla snad k přesvědčení, že by bylo lepší být také mrcha – že mrchy to mají v životě snazší? Jak by se svět mohl stát lepším místem, kdyby i Popelka rezignovala na své hodné srdce?

Řešením, jak ho rozebírám v Léku pro duši, je neměnit sebe, jen svůj postoj. Zůstat hodným člověkem, ale s nastavenou mezí.

Což v praxi znamená toto: Nadále dávat, ale rozlišovat. Mít sám sebe rád. Tudíž: Nedávat každému a za všech okolností. Proč? Budete-li se rozdávat z lásky a jiné energie, a žádná se vám nebude vracet, vyčerpáte se. Ano, vy doplatíte na své vlastní dávání. Ne ti, kteří vám berou. Přičemž ti, kteří vás vyčerpali, vás ještě pomluví, zneváží, opustí a jako nepotřebnou slupku z vyjedeného banánu vás zahodí.

Važte si víc sami sebe. Dávejte, ale rozlišujte, komu dáváte. Pokud danému protějšku jenom dáváte a nic se vám nevrací, dříve nebo později přestaňte dávat. Jinak se vyčerpáte. Nebudete mít už žádnou lásku či jinou energii ani pro druhé, ani pro sebe. Jinak řečeno: Chcete-li se starat o druhé, musíte se nejprve postarat o sebe. Zbavit se lidí, kteří vás jen vyčerpávají. Pamatujte na Lék pro duši: Chcete-li se dostat nahoru, musíte se zbavit všeho, co vás stahuje dolů.

Dál budete hodným člověkem pro ty, kteří si vás zaslouží. Vůči těm, kteří vás jen zneužívají, ale hodným (někdo by možná řekl hloupým) být přestanete.

K čemu to může pomoci? Uvědomíte si, že to, zda jste vůči někomu hodní, nebo nehodní, nezáleží ani tak na vás jako na něm. Že je to jeho odpovědnost, pokud mu vypovíte vztah. Že vy dál hodní jste, ale ne za všech okolností a vůči každému. Je tedy pouze na druhém, jestli si vás chce ve vztahu udržet, jestli si chce ve svém životě zachovat hodného člověka, anebo ne. Chápete? Je to jeho volba.

Máte s tím problém? Nebo víte o někom, kdo by potřeboval přitvrdit ve vztazích, ale je změkčilý a doplácí na to?

  1. Darujte mu Lék pro duši. Pokud knihu objednáte v dárkovém balení, součástí bude uvnitř knihy i můj osobní vlastnoruční vzkaz obdarovanému. Všechny mé knihy najdete zde.
  2. Přijďte na Jak změnit život. Při tomto Setkání můžeme probrat i váš problém. Své místo si rezervujete zde.
O autorovi
Petr Casanova
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart