Jste momentálně sami?

Nemluvte o definitivě. To, že jste teď sami, se totiž už dnes může změnit.

Zničehonic potkáte člověka, kterého pak nemůžete dostat z hlavy. Začnete přemýšlet o sblížení, jak ho více zaujmout, pozvat na kávu, požádat o setkání.

Ale přitom, přes všechno počínající otevírání a snad i zamilovanost, můžete mít stále dost rozumu na to, abyste se citově neukvapovali, abyste po mnoha předchozích zklamáních nepodléhali splašeným očekáváním, abyste byli obezřetnější, opatrnější, náročnější, protože už víte, že přílišný spěch a naivně zavřené oči vedou k bolesti.

Toto všechno je výsledkem vaší minulosti. Stejně jako vzpomínky na podobně růžové začátky, které se posléze vybarvily do černa.

Právě v té chvíli je na čase přeostřit do přítomnosti. V tomto směru mám pro vás jednu radu. Vybavte si ji, prosím, kdykoli pocítíte, že byste někoho snad mohli vpustit více do svého osobního prostoru a že ho snad začínáte milovat…

Cvičná otázka pro rozum

O podmínkách vybudování zdravého dlouhodobého vztahu jsou tři mé knihy:

  1. 250 zákonů lásky pro ty, kdo začínají a nevědí, jak si nastavit osobní hranice
  2. JáMy spřízněných duší pro ty, kdo mají pocit, že skončili, kdo nevědí, jestli právě potkali karmického partnera (toho, který vás něco důležitého učí, ale není určen pro trvalý vztah) nebo spřízněnou duši (toho, kdo je vaší jistotou v trvalém vztahu)
  3. Spolu pro ty, kdo stojí na pomezí – vztah se jim z různých příčin rozpadá a oni to tak nechtějí

Všechny knihy mají společné jednu otázku. Proč právě tento člověk?

Zamyslete se nad ní. Na ulici přece denně míjíte mnoho lidí. Toho člověka jste ještě nedávno neznali. Možná jste i tehdy byli ve vztahu s jinou osobou. Možná vás to ráno, než jste ho potkali, nenapadlo, že by vás něco takového, zamilovanost, ještě někdy mohlo potkat. Znovu se tedy ptám: Jak je možné, že to změnil právě tento člověk?

Čím to je? Dokážete pojmenovat ten důvod?

Přál bych vám, abyste to nedokázali. Abyste slovy neuměli vyjádřit a komukoli třetímu objasnit, co vás právě k tomuto člověku racionálně poutá. Jinými slovy: Přál bych vám, aby vašemu citu rozum nerozuměl. Abyste jen cítili, ale nerozuměli.

Proč to musí vědět cit, ne rozum

Když si totiž racionálně vysvětlíte, že vás ten člověk například baví, pak mi povězte, co se s vaším vztahem stane, až vás ten člověk bavit přestane? Jestliže vás nyní rozptyluje svým humorem, co až vás začne nudit stereotypem svého humoru, vystřílením všech anekdot? Ztratí svou přitažlivost, opustíte ho?

Anebo: Když racionálně vysvětlíte, že ten člověk je mladý nebo krásný, že má dlouhé kadeře a blond odstín, že má spartakovské svaly a modelingovou postavu, pak mi povězte, co se s vaší náklonností stane, až ten člověk zestárne, až mu přibude pár křížků a jeho tvář pokryjí vrásky, až své vlasy ztratí, až se odstín změní do šeda, až svaly ochabnou a postava už nebude pro oko tak vzhledná? Co se s vaším vztahem stane, až váš boháč zchudne, až ta dnes slavná celebrita zítra upadne v zapomnění? Zmizí potom i důvod, proč „milujete“? Jestliže vás přitahuje společný sex, co až se ze vztahu ztratí?

Líbí se vám, jak říká, že vás miluje? Ale co když to říkat přestane a dokonce odejde? Co když při jeho odchodu uslyšíte z jeho úst, že vás vlastně nikdy nemiloval a všechna byla lež? To je šok pro rozum. Přece jsi to říkal, já to slyšel; přece jsi mě objímal, já to viděl, přece jsi tu byl, já tě držel. A jiné zmínky o racionálních smyslech – čichu, chuti, sluchu, zraku, hmatu… které jako by vás zmátly. Právě proto klíčovým je šestý smysl člověka – cit. Ten vás nezmate a nezklame.

Vždy je totiž důvod, proč srdce cítí, že tohoto člověka potřebuje. Ten důvod je však citový a spočívá v samotné potřebě.

Co cit potřebuje

Samotná potřeba je citová záležitost, ne racionální. Základní potřebou je láska.

Potřeby jsou lidské pudy. To, za čím jdeme, i když to rozum nechápe. Co však rozum musí pochopit, je to, co je vůbec potřeba a láska.

Rozum je, zjednodušeně řečeno, krátkodobý běžec. Rozum něco chce či nechce. Dnes to chce, zítra to chtít nebude. Dnes je okouzlen jedním člověkem, zítra bude okouzlen druhým člověkem. Dnes si najde důvod, proč vás „miluje“, zítra důvod, proč vás už nemiluje – proč „miluje“ někoho jiného. Ale cit je maratonec. Dlouhodobý běžec. Cit jde za potřebou. Jestliže něco potřebujete, musíte za tím jít, jinak jste vnitřně nenaplnění, nespokojení.

Cit nezajímá krásná tvář, tučné konto nebo ladná postava. Cit nezajímá to, co je povrchové, tedy i povrchní. Cit jde do hloubky a zajímá ho podstata. Něco uvnitř člověka. Něco, co může předat.

I když to nemusí být zdaleka jen příjemné. V člověku mohou být starosti, trápení, problémy, které ale cit potřebuje vyřešit – aby se pak majitel tohoto citu mohl cítit užitečnější, radostnější, smysluplnější.

Cit potřebuje růst. Posouvat se. I za cenu bolesti a nepříjemné zkušenosti. Ano, cit vás může vehnat to vztahu, který rozumově nechcete, ale potřebujete. Potřebujete lekci, poznání, zmoudření. Proto se cit dokáže navázat i na karmického partnera – někoho, kdo ublíží, zradí, zalže. Ono vás to totiž naučí tomu, co už nikdy nechtít, tudíž ani nedopustit. Taková zkušenost vám pomůže, ale rozum to pochopí až později.

Být s druhým ne „právě proto“, ale „přesto“

Je rozdíl chtít a potřebovat. Uspokojit chtíč a uspokojit potřebu. Copak chcete ránu, být milovaným člověkem zraněni? Nechcete, ale často to potřebujete. Abyste otevřeli oči, pochopili, co ještě můžete ovlivnit a co už ne, zdali už protějšek nepřekračuje vaši mez. Ano, někdo potřebuje ještě jeden otřes, aby procitl. Cit vás vede ke zkušenosti, ale rozum ji musí pochopit a využít. Bez citu by nebylo bolesti a bez rozumu by nebylo ponaučení, které často přichází s bolestí a jejím uvědoměním.

To vás i ve vztahu, na jehož prahu stojíte, může potkat. Ano, i bolestná zkušenost. Ale i ta je důležitá.

Čím větší je lidské srdce, tím více se do něj vejde lásky, ale bohužel i bolesti. Zejména tehdy, když vy jste už nastaveni pro dlouhodobý vztah. Tedy kdy do vztahu jdete citem. Pak se stane, že pro vás není tak důležité, jestli je protějšek momentálně krásný, bohatý, zábavný, nebo naopak zrovna teď smutný, ztrápený, nevěřící ve vztahy. Být spřízněnou duší znamená být s ním právě tehdy, když je dole. Právě tehdy potřebuje opravdovou lásku. A právě takové setrvání u něj vyjadřuje vaši opravdovou lásku.

Být s druhým ne nutně právě proto, ale právě přesto. Přesto, že není v tuto chvíli dobrý společník, že má bolesti, že se potýká s ránou osudu… Nikdo kolem vás nemusí pochopit, proč s ním marníte čas. Ti lidé se na vás a na něj dívají rozumem. Ale vy ten vztah rozvíjíte citem. Když máte vzít tužku a papír a napsat nějaký důvod, proč s ním jste, napíšete možná jedno jediné:

Komplexní seznam důvodů, proč jsem s tebou: 1. Protože jsi to TY. Tečka.

V opravdové lásce nemusíte přidávat nic dalšího. Na tom člověku vám zkrátka záleží. Potřebujete ho. Možná pro to dobré, co vám dává, možná pro to špatné, co vás učí. Protože jsi to TY znamená, že se zaměřujete na jedinečnost, duši, bytost, a to bez ohledu na to, zda už stárne, přibírá, šediví. Pro vás taková bytost nepřestává být tím, kým byla ve dvaceti letech. Pro vás je to pořád ONA.

Toto musí být vaše hlavní proč. Rozdílu mezi karmickými partnery a spřízněnými dušemi se věnuje kniha JáMy spřízněných duší, rozvíjení zdravého a dlouhodobého vztahu pak kniha 250 zákonů lásky a co dělat s problémy, které zbytečně rozbíjejí vztah, o tom pojednává kniha Spolu.

Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart