Dalajlamy se jednou ptali: „Vaše Svatosti, co vám pomáhá udržet si za všech okolností nadhled a klid?“

Dalajlama na to vyprávěl starý indický příběh.

Jeho hlavní postavou byl sádhu, asketa neboli žebravý poutník, který se vzdal světského života, aby dosáhl duchovního poznání. O samotě nabyl velké okultní síly a s ní i domýšlivosti, čeho všeho je schopen. Potkal ho sanjásin, mnich, který se nepoddal žádné náboženské ideologii a nalézá radost v samotném lidském bytí, a povídá: „Pane, slyšel jsem, že jste nesmírně mocný člověk.“

„Ano, to je pravda.“

„Dokázal byste zabít tamtoho slona, když se vám zachce?“

Domýšlivý sádhu se sklonil k zemi, nabral do dlaně prach a mrštil jej po slonovi. Ten okamžitě v agónii padl a zemřel…

Sanjásin uznale zvolal: „Oh, jak podivuhodnou moc máte, pane! Jak snadno jste slona zabil!“ Načež dodal: „A nyní, dovedl byste ho zase přivést k životu?“

Sádhu se zase pohrdavě zasmál. Znovu se sklonil, metl na mrtvolu hrst prachu, načež zvíře oživlo a vstalo.

Sanjásin pokýval hlavou: „Vaše moc je skutečně zázračná, pane! Ale chtěl bych od vás slyšet odpověď na jednu otázku. Právě jste zabil slona a zase ho oživil. Co to ale přineslo nového? Co dobrého? Jakého zlepšení ve svém nebo něčím životě jste tím dosáhl?“

Dalajlama se poté odmlčel, nechal tazatele přemýšlet a pak se sám zeptal: „Jakého zlepšení tedy, pane, dosáhnete, když se necháte připravit o svůj klid, dobrou náladu, pokojnou mysl, spokojené srdce a šťastnou duši?“

Nadechněte se a počítejte

Celý jeden samostatný tištěný kurz Jak být psychicky odolnější jsem věnoval schopnosti vyrobit či udržet si klid i v těžkých, emočně vypjatých situacích. Sestavil jsem ho na základě poznatků psychologie a zvláště psychoimunologie, oboru, který prokázal, že stav lidské psychiky přímo ovlivňuje stav lidské imunity. Tedy: Necháme-li si kazit náladu, začneme si tím zhoršovat vlastní zdraví. A to za to nestojí.

Jedno z možných řešení praktikovali už Nobel, Eiffel, Einstein, Baťa, Masaryk, Kafka. Podvědomě TO samozřejmě známe a víme i my, jen na TO v emočním přepětí zapomínáme – nebo nám TO přijde příliš těžké. CO? Neříct během rojení negativních emocí žádné slovo. Vydržet to pouhých pět sekund, zatímco v nás nejsilněji bobtnají touhy vybuchnout. Pět sekund mnohdy stačí.

Zvenčí se může zdát, že neděláme vůbec nic. Přitom naše vnitřní reakce je podle všech psychologických studií mocnější než ubližující slova. Zevnitř nás totiž vyztuží a navenek vyjádří, kdo ve skutečnosti jsme, kým ve skutečnosti chceme být i jak si nás lidé jednou budou pamatovat. Ať vybuchneme, nebo ne.

Už Gándhí řekl: „Mlč, nejsou-li tvá slova lepší než ticho.“ Římský císař Marcus Aurelius ve druhém století sepsal Hovory k sobě. Reagoval v nich i na chvíle, kdy byl často sám pod tlakem. Měl gigantickou moc, ale poznal, že zlé slovo, které neřekne, mu neublíží. Ano, nejen druhému, jemu! Pochopil, že jen mžik trvá něco v emocích křiknout, bohužel už nikdy to nelze vzít zpátky. I proto císař napsal: „Dělej všechno tak, jako by to byl tvůj poslední čin v životě.“ Zkusme to.

Až cizí dítě ušpiní náš čistý oděv…

Až osaměle žijící soused, který postrádá někoho, kdo by mu v nouzi pomohl nebo kdo by ho vyslechl, znovu zazvoní na nás, když se nám to nejméně hodí…

Až kadeřnice, prodavačka, úředník udělají chybu, například vinou přemýšlení o vlastním nemocném dítěti…

Až nás neznámý řidič vybrzdí, a ještě udělá obscénní gesto…

Až číšník v restauraci poplete naši objednávku…

Až kamarád zapomene na domluvené setkání…

Až zjistíme, že trčíme na konci dlouhé fronty k pokladně, která se vůbec nehýbe…

Až někdo začne naléhavě vyvolávat naše mobilní číslo uprostřed hluboké noci…

Až kolega nechtěně vylije kávu na naše důležité dokumenty…

Zkrátka až v prvním zatemnění mozku a pudové potřebě bránit se nebo zaútočit v nás vzkypí negativní emoce, pak:

  1. nadechněme se z plných plic a
  2. mlčme.

Pět sekund přemýšlejte

Ano, můžete být opravdu plni hněvu, zloby, agrese a necitlivosti. Můžete být i „v právu“. Dokonce i někdo jiný by už na vašem místě vybuchl, zapřeháněl, uhodil to dítě, ponížil tu osobu, něco vzteky rozbil, jenže…

Marcus Aurelius napsal: „Už jsem se přesvědčil, že kdykoli sáhnu k nejplamennějšímu projevu svého života, už za chvíli se dostaví lítost…“

Měl pravdu. Slovo je totiž jako kámen. Mrštit ho v emocích po jiném člověku je tak snadné jako do řeky. Ale – u člověka jako u řeky – nikdy nevíte, jak hluboko ten tíživý kámen propadne a zda ho vůbec podaří někdy najít a vyjmout.

Jsme jenom lidé a nic lidského není dokonalé. A první emocionální reakce už vůbec ne. I to připomínám v Jak být psychicky odolnější.

Konečně, připojím svou osobní zkušenost.

Jako mladý jsem přirozeně podléhal své prchlivosti a přeháněl jsem. Život byl pro mě špatný, protože pruďas nemůže získat nic pozitivního. Naopak jsem překvapeně viděl, že ostatní lidé hodně získávají přesným opakem: empatií, pochopením, laskavostí. Když jsem se jich ptal, jak to dokážou, pokrčili rameny: „Nic to není. Jen si dovolíme pět sekund upouštět páru.“

Místo aby cizímu dítěti, které ušpinilo oděv, vynadali, řekli jeho vylekaným rodičům: „To je v pořádku.“

Místo aby souseda, který zazvoní pozdě večer, že se ocitl v nouzi, poslali do kytek, usmáli se: „Samozřejmě! S čím potřebujete pomoci?“

Řekli „omlouvám se“, když chybovali, nebo „to by se přece mohlo stát i mně“, když se někdo dopustil chyby vůči nim. Tím jednoduše rozpustili svůj vztek a cizí bolest.

Prosím, až budete mít příště příležitost lépe poznat sami sebe a druhé, pokuste se být ne zběsilí, ale klidní. Ne přecitlivělí, ale soucitní. Každá situace nemusí skončit Vaší výhrou. Dnešní den nemusí jít tou cestou, kterou jste si ráno vysnili – a přesto vás ta cesta posílí víc, než by vás napadlo. Naučte se nezříkat pozitivní energie, naopak si ji přidat třeba tím, že se prostě v nesnadné chvíli usmějete, povznesete, zocelíte.

Jenom jeden jediný hluboký nádech… Jeden jediný dlouhý výdech… Právě to trvá 5 sekund.

Úplně to stačí. Vypadá to jako nic, ale změnit to může úplně všechno. Ostatně, povím vám, jak jsem se to naučil já.

Užívejte si, co změnilo těch 5 sekund…

Je to už řádka let. Jedu autem, řídím a přemýšlím nad svou blížící se přednáškou. Vtom rána. Jak jsem se plíživě posouval kolonou aut, zezadu do mě někdo vrazil. Zmatek, co se stalo, vystřídal vztek – vždyť dál nebudu moct jet, budu muset čekat na policii, odtah, řešit opravu, pojišťovnu. Přednášku nestihnu!

Odepnu si pás, otevřu dveře, směřuji k viníkovi, a už ho vidím. Ne jeho, JI! Nepozorná ženská! Ty náno hloupá, napovídá mi vnitřní hlas s argumentem, že věci už nemohou být horší.

Jenže vtom jsem si, bůhvíproč, vzpomněl na dalajlamu. Na jeho slova: „Věci vždy mohou být ještě horší anebo lepší. A je to jen tvoje volba.“

Mezi momentem nárazu a doběhnutí k té ženě uběhlo dost času, určitě nejméně pět sekund, po kterých jsem viděl skutečnost jinak, než jak mi ji namlouval vnitřní hlas. Za sklem jsem zahlédl zdrcenou ženu a její slzy. Nemusela říct ani slovo a z jejího vyděšeného výrazu stříkala bolest, neštěstí a strach. V tom momentu jsem si uvědomil, že nejen pro mě, ale i pro všechny kolem je v životě něco důležité. Místo „Náno hloupá!“ z mých úst po oněch pěti sekundách vyšla úplně jiná dvě slova. „Potřebujete pomoct?“

Je to neuvěřitelné, ale stali jsme se přáteli a já dal dalajlamovi za pravdu. Od té doby se snažím na druhé reagovat tak, jak bych si přál, aby oni reagovali vůči mně. Slovy Marka Aurelia, „ublížit neznamená vyjádřit sílu, ale slabost“. Protože podlehnout svým špatným emocím není vítězství. A síla člověka je daná jeho „schopností situaci zlepšit, ne zhoršit“.

Nakonec, i vy jistě víte, jak obrovskou moc mají soucit, láska, porozumění. Že dokážou změnit jak situaci, tak člověka. Jedním slovem se tomu říká empatie – schopnost vidět očima druhého a cítit srdcem druhého.

Když se dnes potkám s tou ženou, která má z minulosti spoustu vleklých problémů, pokaždé mi na úvod řekne jediné slovo. Ne „Ahoj“, ale „Děkuju.“ A až vás napadne na někoho zaburácet „Nenávidím tě!“, zkuste se ještě sami sebe zeptat: „Nevím toho o tom člověku pouze příliš málo?“

Potřebujete pomoci se svými bolestmi?

  1. Trápí vás chmurné myšlenky, vlastní slabost nebo neschopnost být odolnější vůči stresu? Kurz Jak být psychicky odolnější můžete číst zde.
  2. Je vaše podrážděnost nebo přecitlivělost způsobena střetem s toxickými lidmi? Nevíte, jak s nimi jednat? Přijďte to se mnou osobně probrat. Své místo na Setkání si rezervujete zde.
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart