Google podcasts 
Spotify 
Apple podcasts Trápí vás konkrétní člověk?
Trápí vás tím, jak se k vám chová nebo choval?
Přesněji: Trápí vás více, když je po vašem boku, anebo když ho nemáte na očích?
Propadáte bez něj do úzkostlivých myšlenek, nezvládáte na dálku sledovat, jak je s někým jiným, a toužíte po tom, aby byl znovu vedle vás, ačkoli vám hodně ublížil?
I pro tyto okamžiky vznikl Lék pro duši. Kniha, která pomáhá i těm, kdo se trápí v každém případě: když je protějšek vedle nich i daleko od nich. Pomáhá těm, kteří v té chvíli pochybují o sobě, připadají si pro druhé nedostateční, bolí je cizí zacházení a odmítání.
Zadaný versus milovaný
Existují lidé, kterým tolik záleží na tom, aby byli zadaní (žádaní), že úplně zapomínají na to, že by měli být ve vztahu také milovaní, doceňovaní.
Jsou-li sami, připadají si bezcenně. A tak někdy přistupují na vztahy, ve kterým se k nim následně někdo chová jako k bezcenným. Oni se trápí tak jako tak, ale „alespoň nejsou sami“, „mají vztah“, mohou si ve své hlavě opakovat: „Problémy jsou všude“, „Žádný vztah není dokonalý“, „I jiné lidé mají komplikované protějšky“ a „Lepší někdo než nikdo“.
Takoví lidé tak žijí přímo se zdrojem bolesti. Ale silou myšlení to umějí ustát. Odůvodnit si, proč v takovém vztahu jsou. Jinak řečeni: Jsou za vztah vděční, byť jsou v něm nešťastní.
Při svých Setkáních se čtenáři, kdy probíráme osobní těžkosti, vždy zdůrazňuji, že zohledňuji konkrétního jedince a jeho práh bolesti. Jsou lidé, kteří potřebují vztah, i kdyby byl toxický. Respektuji to. Vím, že bez vztahu by zahynuli. Snažím se však vysvětlit jim, že pokud jsou schopni milovat toxického člověka, jistě by dokázali milovat také netoxického člověka. Ba by ho milovali ještě víc.
Ale to už je jiný problém, vysvětlovaný v Léku pro duši. A jen jeden z odstínů návratu do vztahu s partnerem, který mi ubližuje a ubližovat bude (a já to vím, jsem s tím smířený). Je však ještě jeden odstín, početně častější.
Když se vztah rozpadl pro chybu/rozhodnutí druhého člověka, který chce nyní zpátky.
Už nikdy to nebude jako dřív…
Ublíží-li vám člověk ať svou chybou, nebo svým rozhodnutím, poškodí tím vaši nádobu důvěry. To je pomyslná sklenice ve vás, která špatným zacházením napraskne nebo se úplně rozbije. Pak už nikdy netěsní jako dřív. Vaše důvěra protéká nebo se vůbec nemá o co zachytit, ačkoli byste si velmi přáli člověku věřit.
Důvěra totiž není vědomost, ale emoce. Nikdy nevíte, jestli člověku máte věřit, pouze máte pocit, že můžete, anebo nemůžete. Abyste pochopili, jestli důvěra je na místě, musíte ji nejprve poskytnout – a následně uvidíte, jestli jste udělali chybu, anebo ne. Jinak řečeno: Příležitost nedělá, ale odhaluje zloděje. Stejně tak důvěra odhaluje, jaký protějšek je a zda se změnil.
Rozdíl mezi chybou a rozhodnutím je podstatný. Chyba je, když člověk neví, co svým činem způsobí. Dopředu nedomyslí bolest, kterou vytvoří. Nebo se domnívá, že se jeho čin neodhalí. Chybující člověk je svým způsobem hloupý, schází mu tato vědomost. Když však tuto moudrost doplní, už stejnou chybu nemůže opakovat. Přesněji: pokud stejný čin opakuje, není to už chyba, ale rozhodnutí.
Rozhodnutí je, když člověk ví, co svým činem způsobí. Ví, jakou bolest vám vytvoří. A přece to udělá. Anebo: Právě proto to udělá. Má radost, když trpíte. Nebo když vás ovládá. Jakkoli zvrácené vám to připadá, musíte si uvědomit, že všichni nejsou jako vy, ba je krajně nebezpečné soudit druhé podle sebe. Jste-li hodný člověk, pak na to v životě budete patrně doplácet, jestliže budete druhé soudit dle sebe. Druzí vám připraví spoustu nečekaných bolestí, o kterých pak budete tvrdit „Tohle přece není normální“. Ne, pro vás to normální není, ale pro jiné to může být naprosto normální. Pozor na očekávání.
I proto jsem sestavil Lék pro duši. Aby si lidé se syndromem Hodné duše anebo Stavitelé uvědomili, proč zažívají ve vztazích tolik bolesti, a změnili se. Ukazuji i jak.
Jestliže si lidé neuvědomí, proč se něco stalo nebo děje, bude se to dít opakovaně. Pamatujte.
A to se týká i uvedeného případu.
… ale může to být takové, jako ještě nikdy předtím
Kdykoli se vracíte do vztahu s člověkem, který vám ublížil, zaručuji, že „už nikdy to nebude jako dřív“. To působí depresivně. Ano, samo o sobě ano. Právě proto je nutné dodat: „Ale to ještě neznamená, že to nemůže být takové, jako ještě nikdy předtím.“ Dohromady tedy: Počítejte s tím, že už nikdy to nebude jako dřív, ale to ještě neznamená, že to nemůže být takové, jako ještě nikdy předtím.“
Anebo ještě přesněji: Ne může, ale musí. Musí to být takové, jako ještě nikdy předtím. Jinak to vztah nevydrží.
Jednou ze zkušeností, před kterou varuji například u nevěry, je, že tím nevěrník způsobí bolest nejen druhému, ale z dlouhodobého, ba celoživotního ohledu sobě. Když totiž poté bude svého litovat a slibovat nápravu, samo o sobě to stačit nebude. Naprasklá nádoba důvěry ve vás, podvedeném člověku, bude kazit vztah, i když vy nechcete. Jeho bude činit lítostivým, ba vyčítavým a toxickým, když bude podrážděně vysvětlovat, „proč mu pořád nevěříte“, když už „své chyby zanechal“, když už „je jiný člověk“.
Odpověď je prostá: Nevěra způsobuje emocionální bolest. Usazuje se v emocionální paměti, takže se nám oživuje i tehdy, když nechceme. Emocionální paměť je součástí pudu sebezáchovy a chrání nás svými připomínkami typu „Bacha na tohoto člověka, nemůžeš mu věřit, už jednou tě podrazil“, kdykoli dojde na pochybnost, jestli náhodou i dnes nebyl nevěrný. A nemusí k tomu dát žádný podnět. Stačí naskočená myšlenka.
Proto už nikdy nic nebude jako dřív. Poškodit nádobu důvěry znamená platit dlouhodobou, ba celoživotní daň. Za jeden čin pykat pořád. Co s tím, vysvětluji v Léku pro duši.
Nutnost vyřešit
A nyní k pointě. Nevěra způsobuje v podvedeném emocionální zranění. Emocionální stopa pak není racionální. Zdá se dokonce iracionální, nelogická. Jak tomu rozumět?
Emocionální stopa, která je darem pudu sebezáchovy, se stará o naše přežití. Pokud nám někdy někdo ublížil určitým způsobem tak, že nás to velmi bolelo, ba ohrožovalo na životě (sebevražedné úvahy), pak se tato stopa stane natolik hlubokou, že se připomíná v každé podobné chvíli. Stačí jen myšlenka typu „Co když mě podvádí?“ Nebo „Co když podvádí?“ Jaký je rozdíl mezi těmi dvěma myšlenkami? Ta druhá se může týkat i cizího člověka. Uvidíte v televizi podvádějícího hráče a „píchne vás u srdce“. Oživí se vaše rána. A s ní celý příběh.
To znamená, že emocionální zranění se obnovuje bez ohledu na konkrétní osobu. Ucítíte ji samozřejmě, kdykoli si vzpomenete na nevěrníka a jeho čin. Ale ucítíte ji též, když budete v jiném, dalším vztahu. Vůbec nepůjde o téhož nevěrníka, vůbec nepůjde o podvádějící protějšek, a vás přesto může přepadat úzkost z toho, že i tento člověk vás podvede. A to proto, že základním znakem emocionální stopy je paušalizace, zevšeobecňování. Lidově řečeno: Emocionální stopa háže „všechny do jednoho pytle“.
Pak se z toho může stát až celoživotní trauma, kdy nejste schopni fungovat ve vztazích, každého pro svou neuzavřenou minulost odeženete. Na toto jsem zaměřil samostatný tištěný FC Kurz Jak uzavřít minulost. Kdo si ničí svoji přítomnost pro neuzavřenou minulost, ten by měl tento kurz vzít jako povinnou četbu.
Jinými slovy: Po emocionálním zranění je setsakramentsky důležité vyřešit tuto vzniklou emocionální stopu. Pouhý rozchod s nevěrníkem nepomůže. Vaše nádoba důvěry (vůči všem lidem) může být totiž naprasklá dál. Pak to za vašeho předchozího partnera budou odnášet všichni následující. A to jen pro váš strach, pochybnost, žárlivost, která se bude proměňovat v přesvědčení. Chápejte: Pokud nevěříte protějšku, že vám je věrný, pak od něj buď odejdete, anebo doženete k odchodu jeho. A tím se jenom přesvědčíte, že se mu opravdu nedalo věřit, nebylo na něj dlouhodobé spolehnutí, protože „odešel za někým jiným“, nejspíš tím, „koho si už během vztahu s vámi tajně pěstoval“.
3 doporučení
- To, že vám někdo ublíží, zpravidla neovlivníte. Ale to, co se svou emocionální stopou potom uděláte, záleží pouze na vás.
- Utíkat od problému nemá smysl, protože časem můžete poznat, že ten problém se všude opakuje – neboť ten problém je ve vás a všude si ho nosíte s sebou. A může se jmenovat právě emocionální stopa z minulosti.
- Emocionální stopa vám nechce život zničit, ale zlepšit, ba zachránit. Nechce dopustit stejné ublížení v budoucnu, proto vás raději včas varuje (ano, i před vztahy obecně, jste-li příliš čerstvě zranění). Proto je důležité nejen to, aby protějšek byl „novým člověkem“ (ponaučeným, uvědomujícím si svou chybu a odhodlaným ji už nikdy neopakovat), ale i vy jste se posunuli – například uměli rozlišovat, tedy oddělovat přítomnost od minulosti anebo osobu X (která mi v minulosti ublížila) od osoby Y (která mi v přítomnosti neubližuje). A to jen jeden z příkladů, kdy má návrat vztahu po zradě smysl – kdy sice už nic není jako dřív, ale všechno je takové, jako ještě nikdy předtím.
Jste hodně poranění z přítomného či minulého vztahu? Cítíte emocionální bolest právě teď? Neumíte ji zastavit ani jinak ovládat? Tady je Lék pro duši. Pokud knihu někomu zamýšlíte jako vánoční dárek, využijte v objednávce možnost osobního věnování, rád vám na první stránku vlastnoručně napíšu vzkaz obdarovanému, ať najde pod stromečkem osobnější dárek.
Nemáte uzavřenou minulost a ovlivňuje to vaši přítomnost? Tady je Jak uzavřít minulost.
Potřebujete se zvednout po ponižujícím vztahu? Tady je poslední Setkání na téma Jak vrátit sebedůvěru. Využívejte možnosti, dokud jsou.