5 znaků soulmate, které nelze vidět, pouze cítit

Tu otázku dostávám neustále: Jak se pozná spřízněná duše?

Je to tahle? Ještě nedozrála, ještě ve mně svou spřízněnou duši nevidí, ale brzy uvidí, takže má smysl na ni počkat?

Jak zjistím, že protějšek má potenciál spřízněné duše, takže možná momentálně se ještě míjíme, ale zanedlouho pro sebe budeme ti jediní po zbytek života?

V knize JáMy spřízněných duší ukazuji všechny varianty takzvaných soulmate, spřízněných duší. Vysvětluji, proč ne vždy je naše spřízněná duše připravena na vztah s námi. Proč si někdy musí ještě něco odžít, nebo se něco ještě naučit. Jaký význam má například vztah dvojplamenů, jednoho z typů soulmate, vztah, který enormně bolí, protože protějšek je například pořád zadán jinde a neumí ani toxický a nešťastný vztah opustit.

Mnoho lidí bohužel nechápe, že pokud spolu dva zatím nemohou být, neznamená to ještě, že k sobě nepatří. Stejně tak neumí-li člověk zatím španělsky, ještě to neznamená, že se tuto řeč nemůže naučit. Všechno má svůj čas. Svůj správný čas. A i soulmate je někdy jako zárodek člověka v mateřském břiše. Potřebuje čas, aby dozrál a mohl se narodit v plné kráse a síle.

Platónův výklad

Soulmate je, v doslovném překladu, parťák vaší duše. Vaše druhá polovina. Platón tento pojem vysvětloval ve svém Symposionu. Podle něj měl člověk kdysi čtyři ruce, čtyři nohy, dvě pohlaví a jednu hlavu, která měla dvě tváře. Byl prý velmi silný, dvakrát mocný než dnes, aby ne, když viděl i za sebe a měl tuplovanou sílu. Platón ale píše, že i jeho domýšlivost byla značná. Troufal si na bohy, chtěl je přemoci.

Bohové mohli člověka zničit. Zeus, nejvyšší z bohů, ovšem – podle filozofa Platóna, ale také třeba dramatika Aristofana – vymyslel milosrdnější trest. Potrestal člověka tak, že mu zařídil celoživotní starost. Rozdělil člověka ve dví. Napůl. Od té doby člověk vypadá tak, jak ho známe. Je „poloviční“ a intuitivně hledá svou druhou polovinu. Tedy už ne způsob, jak přemoci boha. Jako by nejprve potřeboval najít brýle, aby si viděl pod ruce, a teprve pak se bude cítit silnější.

Pět znaků, které nelze vidět, jen cítit

V knize JáMy spřízněných duší se věnuji nejtypičtějším chybám při hledání spřízněné duše. I karmickým momentům, ve kterých je už rozpoznání spřízněné duše jasné.

Psychologie popisuje soulmate jako osobu, která je mnohem více než jen fyzicky blízký člověk. Emočně se nám zdá jako naše historická součást. I proto se s ní neradi loučíme.

Ale tím se dotýkáme už prvního z pěti základních znaků, které mají jedno společné: nedají se vidět, jen cítit. Jaké to jsou?

1. Cítíte, jako byste se znali odjakživa

Pokud jste dosud nezažili, těžko vám to vysvětlím. Je to mimořádný pocit. Ta bytost vstoupí do vašeho života a měla by být cizí. Jenže ona není nová. Máte utkvělý pocit, že tu osobu znáte. Jako byste se spolu narodili. Nebo jako byste se už potkali.

Má to blízko déja vu – pocitu, jako když procházíte nějakým místem a máte utkvělý pocit, že jste tu už někdy byli, ačkoli jste tam prokazatelně nikdy nebyli. Nebo: „Tohle jsem přece už zažil“, přestože jste to zažít „nemohli“. Přesně takový pocit máte se soulmate. Žádný cizí člověk. Od prvního momentu mu rozumíte.

Z čehož plyne druhý znak:

2. Intuitivně si rozumíte

Je to záhada. Jako byste si četli myšlenky. A to ani nemusíte být vedle sebe. Příklad: Teď jste na tu osobu mysleli a ona vám akorát napíše nebo zavolá. Náhoda? Fajn, ale kolik takových „náhod“ se musí stát, abyste o náhodě už přestali mluvit?

Nebo: Jste-li spolu, druhý nakousne větu a vy jste schopni ji dopovědět. Ano, jako byste byli jedna hlava, rozdělená do dvou těl. Dokonce ani nemusíte mluvit. Aniž druhý vyřkne slovo, cítíte, co chce nebo prožívá. Poznáte, že je smutný, i když se pokouší maskovat vnitřní žal úsměvem. Zkrátka, jste propojeni více než jen fyzicky, ba dokonce více než jen emocionálně. Jste propojeni duševně, spiritem.

S tím souvisí třetí znak:

3. Vaše vzájemná přitažlivost je nejen fyzická a emocionální, ale i spirituální

Jakkoli je pro vás protějšek krásnou bytostí, vás láká nejen tělo. A baví vás nejen pocity, které s tím člověkem zažíváte. Vás láká ještě něco navíc, cosi uvnitř. Čím více jdete do hloubky toho člověka, tím je to pro vás zajímavější a spojení pevnější.

Z toho plyne čtvrtý znak:

4. Pořád se do druhého zamilováváte

Den míjí den a děje se něco pro běžné lidi nepochopitelné. Jim se jejich protějšek v čase okouká, přejí, omrzí. Čím déle spolu jsou, tím více se odpojují. Hovoří o nudě, stereotypu, negativním zvyku. Čím více si řekli, tím spíše si už nemají co říct. Zatímco vy to máte se soulmate opačně.

Můžete hovořit celé noci a nemáte dost. Čím více se poznáváte, tím více jste druhým fascinováni. Čím více zranění z minulosti u své soulmate odezíráte, tím více máte potřebu chránit ji. Když je nemocná, máte sklon ji podporovat, opečovávat, uzdravovat. Jste pro ni zdrojem síly a radosti, a ona pro vás také. Je to zvláštní, ale ani těžkosti vás neoslabují, naopak posilují – s každým problémem se ujišťujete, že jste na správné adrese. V případě soulmate domov není dům, ale člověk. Se soulmate jste doma kdekoli na světě, ale musíte být spolu.

Když soulmate jednoho dne odejde – zemře –, je to nepopsatelná ztráta. Dostavuje se labutí syndrom. Žít bez soulmate, máte pocit, nedokážete. Ve skutečnosti jen nechápete, že protější duše neodešla. Bude s vámi mnohem více než doposud. (Této etapě pokračujícího vztahu spřízněných duší věnuje celou jednu kapitolu knihy JáMy spřízněných duší.)

S tím je spjatý i pátý klíčový znak soulmate:

5. Nikdy neodchází

Běžný vztah sílí, když je oběma dobře. Když svítí slunce a nebe je bez mráčků, to každý pár prospívá. Jenže vztah spřízněných duší je tady především pro opačné chvíle. Když slunce zajde za mraky.

Běžný pár může tehdy dokonce stát proti sobě. Jeden z partnerů se stane nepřítelem druhého. Ze zdrojů lásky se stanou zdroje ubližování. Je jen otázkou času, kdy se to stane – kdy přijde problém do vztahu.

Běžný vztah opanuje strach. Čím méně svůj protějšek vidíte, tím více můžete pochybovat o jeho věrnosti, být náchylní na drby, mít sklon k obelhávání, podrážení za zády. Běžný pár netvoří dvě poloviny téhož jsoucna. Jsou to dva cizí lidé. Dokonce v čase se stále více odcizují. U nich platí „sejde z očí, sejde z mysli“. U spřízněných duší je to naopak: „Sejde z očí, tím více je v mysli“.

Vzdálí-li se vaše spřízněná duše, nedostanete ji z hlavy. Ale ani ona vás. Může být ještě nezralá a myslet si, že vás opustila. Ve skutečnosti vás ale má v hlavě víc než předtím. Lituje svého činu, pochybuje o sobě a snad i začíná chápat, že je rozdíl mezi fyzickým a duševním odpojením. Fyzicky odpojené mohou být i spřízněné duše – jedna odjede na služební cestu a druhé se stýská. Stýská se oběma. Čím déle nejsou spolu, tím více jsou spolu – zní to nelogicky? Doplním tedy správná slova: Čím déle nejsou spolu fyzicky, tím více jsou spolu duševně. Jinak řečeno: Tím více na sebe myslí. Tím více se na sebe těší. Tím více jeden druhému chybí.

To je důvod, proč soulmate neodchází. Vzdálit se může snad fyzicky, ale nikdy ne emočně, mentálně, duševně. Z toho důvodu se také soulmate nemůže vrátit. Jak by se mohla vrátit, když neodešla?

Pamatujte

Duševní svět není fyzický. V duševním světě leccos není vidět, lze to jen cítit.

Láska je z duševního světa. Přímo souvisí s duší. Také duši sytí, naplňuje. Zatímco bolest a běžný vztah duši v čase jen vyprazdňuje.

Spřízněných duší máme každý spoustu. Nejsou jen partnerské. I rodič, dítě nebo přítel mohou být spřízněné duše. Dokonce i váš pes. Někdy je pes lepším přítelem než člověk. Někdy vás neopustí, ani když všichni lidé odejdou.

Za svůj život jsem cítil nespočet nářků nad odchodem spřízněné duše. Většinou ti lidé jen zaměňovali fyzický svět a duševní. Mysleli si, že když zmizí fyzická přítomnost, musí se vytratit i duše. Přitom je tolik vztahů, kde dva jsou spolu jen fyzicky, ale ne duševně. Duše je se svou druhou polovinou. Pořád. Není možné to vidět, jen cítit. Ale to už je jeden z druhů soulmate z knihy JáMy spřízněných duší.

Jste-li přesvědčeni o tom, že jste svou spřízněnou duši ještě nepotkali (a přitom je už dávno vám nablízku), anebo že jste svou spřízněnou duši už ztratili (a přitom je s vámi více, než si myslíte), věnujte si knihu JáMy spřízněných duší třeba pod stromeček. Jen pozor, nečte se očima, ale srdcem.

Poznámka: Pokud knihu zamýšlíte jako vánoční dárek, mohu vám do ní vepsat vlastnoruční osobní věnování nebo vzkaz obdarovanému, ať má skutečně OSOBNÍ překvapení.

O autorovi
Petr Casanova
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart