5 důvodů, proč mámy na mateřské potřebují volno bez dětí

Vím, co namítnete. „Nejde to.“ Nebo: „Své děti milujeme.“ Nebo: „My to vydržíme, jsme silné.“ Nebo: „Takový je náš osud. Od matek se sebeobětování očekává.“

Znám tyto a tisíce dalších argumentů, proč si mámy nemohou vzít volno od dětí. A přece vás přesvědčím, že ho potřebují. A nejen ony, i jejich partner, ba dokonce i děti.

Začnu ale odjinud. Od řady Setkání a konzultací původně šťastných vztahů, které se ale postupem doby rozpadly. Chybělo jim totiž to, co zdravý vztah definuje. Sdílení. Podělení se o to těžké či špatné. Ano, od toho máme vztah. Sdílením se totiž to náročné stává polovičním. Jako když jednomu druhý pomůže s břemenem. Tomu, který na ono břemeno dosud zůstával sám, se uleví. Paradoxně ale bude lépe i tomu, který s břemenem pomohl. Bude se cítit užitečný. A pokud svůj protějšek miluje, bude šťastný, uvidí-li, že je mu lépe. Ba že jeho vlastní zásluhou.

V knize Lék pro duši ukazuji na příklady silných lidí, kteří vydrží hodně, ale ne všechno. Naposledy mě v zoufalství oslovila Mirka. Psala: „Petře, už to nedávám. Manžel mě nepochopí. Naše děti miluji, ale také někdy potřebuji být bez nich. Už mi z té ponorky na mateřské tečou nervy. Cítím se izolovaná od vnějšího světa a uvnitř vyhořelá. Jak mám vysvětlit muži, že i já potřebuji svou ‚hospodu‘? Je vůbec možné začít žít, a přitom nemuset od všech odejít?”

Co znamená volno BEZ dětí

Ponorka. Vyhoření. I tyto těžkosti přicházejí do vztahu ne proto, aby ho zničily, ale aby ho prověřily. Aby si jeden uvědomil, co v druhém má.

Předně, rozumím tradičnímu modelu, ve kterém se žena historicky stará o teplo rodinného krbu a muž o dříví do něj. Rovněž nemám ambici mluvit do života těm, kterým takové nastavení vyhovuje. Je mi jedno, jak lidé žijí, pokud s tím, jak žijí, jsou v pohodě. Není mi však jedno, pokud v pohodě nejsou. I proto se pokusím ukázat, co dobrého může vztahu přinést, když máma, zejména ta na mateřské, bude mít jednou za čas volno bez dětí.

Nejprve však upřesním pojem. Co je volno bez dětí? To, milí pánové, není rodinný výlet s dětmi. To není dopolední káva s kamarádkou a s dětmi. To není odpoledne v dětské herně s dětmi. Volno bez dětí je, jakkoli se to zdá složité, volno bez dětí. Tedy takové volno, kdy žena nemusí řešit absolutně nic spojeného s dětmi. Ani co si oblečou, ani co budou jíst. Nic co se týče dětí.

Muži by tomu měli rozumět. Oni to znají. Možná ne po celý den, ale po část dne jsou bez dětí. Třeba v práci. Nebo během nakupování. Nebo při jakékoli jiné činnosti či nečinnosti bez dětí.

Ano, umím si představit, jak se právě teď něčí čelo orosilo. Nejen muže, ale i ženy. Při představě, co hrozného to bude znamenat. Že to muž nezvládne. Toto nemusí běžet pouze hlavou muže. I žena může panikařit: „To přece nejde. Já nemohu nechat své milované děti napospas tomu (troubovi, použijte případně jiné synonymum, přiléhavější ve vašem případě), který se o ně nepostará.“

Ale co když ano? Co když to vůbec není trouba? Co když taková změna dokonce vztahu prospěje?

Připadá vám to nemožné? Tak pojďte spolu se mnou sčítat jednotlivé výhody:

První výhoda

První výhodou toho, když máma dostane volno bez dětí, je, že nevyhoří.

A to je pro mě, který se zajímá o psychologii z pohledu psychoimunologie, nejdůležitější.

Zaručuji vám, že máma bez dětí si dobije baterky, přijde na jiné myšlenky, zažije alespoň krátkou změnu, a bude se pak těšit domů.

Samozřejmě chápu, že zejména u toho typu ženy, která je pořád s dětmi, to bude, alespoň napoprvé, psychicky velmi komplikovaný proces. Zčásti relax, zčásti stres, protože to bude velký nezvyk. Ona si tu kávu s kamarádkou bez dětí až tolik neužije, bude nesvá. Ale měla by mi věřit, že čím déle ta káva potrvá, tím více si odpočine.

Pánové, věřte mi i vy, že dovolíte-li své ženě dokonce víkend volna, vrátí se vám někdo jiný. Usměvavý, zvědavý, natěšený – po všech stránkách. Protože změna je život. Hlavně změna prostředí je život.

V knize Lék pro duši zdůrazňuji, že i když o tom ženy nemluví, intuitivně cítí potřebu změny. A pokud nemohou mít volno od dětí, snaží se tuto „změnu“ uskutečnit v rámci soužití s dětmi. V reálu to vypadá tak, že děti posadí k televizi, mobilu nebo jiné automatické zábavě a samy se odreagovávají tím, že uklízejí, perou, vaří, tedy soustředí se také na něco jiného než na děti. Ale to není volno bez dětí.

Pokud to, pánové, nechápete, představte si „volno v práci“. Dnes nemusíte na své pracoviště. Radujete se? Ještě jsem nedomluvil. Dnes totiž budete pracovat na chodbě před svým obvyklým pracovištěm nebo v kanceláři šéfa. Odpovězte: Bude to pro vás volno? Nebo dokonce dovolená? Asi ne, že? Volno od práce, stejně jako volno od dětí totiž znamená volno bez očekávání, že v dané oblasti budu muset cokoli zařizovat, hlídat nebo řešit. Muž, který má volno od práce, zkrátka neobstarává práci. A žena, která má volno od dětí, neobstarává děti.

Muž přece umí počítat. Ví, že bude-li pracovat soustavně bez volna, dříve či později se vyčerpá. A může svou práci milovat sebevíc. Jako žena své děti. Ten, kdo vydává, totiž musí také doplňovat. A – ve vší úctě, pánové, k vaší práci – starat se o děti není práce na plný úvazek. Ten činí osm a půl hodiny denně. Jenže mámy na mateřské se o děti starají dvacet čtyři hodin denně.

Pořád. I když spí.

Druhá výhoda

Z toho plyne druhá výhoda, dostane-li máma volno bez dětí. Muž si jí pravděpodobněji začne víc vážit.

Pokud totiž sám okusí alespoň částečný podíl ženské role, případně bude-li muset dočasně převzít úplně všechny činnosti ženy-matky, na vlastní kůži pozná, jaké to je, co všechno má žena na bedrech, a tudíž jak obrovskou pomocí a úlevou je mu v každodenním životě.

Pochopitelně, zpočátku se téměř každý muž emočně zhroutí. Bude to pro něj šokující změna. Nebude chápat, jak může být žena zároveň chůvou, uklízečkou, kuchařkou, pradlenou, psycholožkou i smírčí soudkyní dětských sporů, a navíc ještě svému muži energickou milenkou, reprezentativní modelkou a vnímavou vrbou. Právě toho se mnohé mámy děsí.

Jenže muž, milé dámy, není zdaleka takový nešika, za jakého ho máte. Naučí se to. Zvykne si. Zvládne to i on. 

Třetí výhoda

A z toho plyne třetí výhoda mámina odpočinku od dětí. Žena si pravděpodobněji začne víc vážit i svého muže.

Bude si vážit nejen toho, že ji partner na jeden večer, jeden víkend nebo jeden týden (nehodící se škrtněte) zastal. Především ženě dojde, že muž zvládne daleko více, než ona ve své ješitnosti čekala.

Z nespočtu Setkání a konzultací vím, že většina maminek na mateřské si o volno od dětí neřekne svému muži jen proto, že ho má za nesoběstačného pitomce, kterého nemůže nechat s dětmi o samotě. Je to omyl. Nejenže může, ona musí. Protože tento psychický blok, že její chlap je jouda, se propisuje do dalších oblastí partnerského života. Přitom on jouda není. Ta představa je jen v její hlavě. Věřte mi, že váš chlap to zvládne. Není takový blb, za jakého ho máte. On si okamžitě začne vážit vás a vy okamžitě pochopíte, koho máte v něm. On zjistí, že ve vás má oporu, vy zjistíte, že oporu máte v něm. On zjistí, že je schopen to v pohodě zvládnout i příště, a vy zjistíte, že se na něj můžete kdykoli spolehnout. Protože je to skutečný chlap.

Ba dokonce i děti zjistí, že s tátou to v určitém ohledu může být lepší než s mámou. Muž má jiný způsob náhledu na život a řešení problémů. Navíc jim táta leccos dovolí. Tak trochu všichni budete mít své volno. Anebo děti naopak překvapí a ocení, že se jim táta také věnuje – že i z hlediska výchovy nějakého „tátu“ vůbec mají.

Čtvrtá výhoda

A z toho plyne čtvrtá výhoda takového volna. Děti zjistí, jaké to je bez mámy.

Heuréka! Tohle možná vůbec neznají. O to více si pak mohou vážit společného času s mámou (až se máma vrátí) i s tátou (až na ně bude mít znovu svůj vymezený čas, tedy přesně ohraničený začátek a konec, což je pro muže také příjemné z hlediska plánování programu; tím spíše je připraveně naučí něčemu, čemu je žádná máma naučit neumí, protože prostě není chlap).

Takže když máma dostane volno od dětí, může to ve výsledku prospět všem. Všichni se mohou více smát, být více na sebe i na druhé hrdí. Mimochodem, hovořím-li o hrdosti: Když, milé ženy, svým dětem takticky řeknete „Zvládněte to tu s tatínkem… Hlídejte ho… Pomozte mu… Ukažte mu, kde máte jaké oblečení i kde je dětské hřiště…“, tím momentem počínaje v nich probudíte svého zástupce, jako by to již byly dospělé osoby. Neškodí jim zvednout sebedůvěru. Takže si pomůžete všichni vzájemně. To je vztah!

Ostatně, jak jsme probrali na nekonečném počtu Setkání a konzultací, věřte mi, že i když táta bude mít na maminku telefonní číslo a instrukci jí kdykoli zavolat, kdyby se děla nějaká katastrofa, on to téměř nikdy neudělá. Nanejvýš pošle fotku či zprávu, jak to bez mámy v pohodě zvládají. I kdyby to v pohodě nebylo. Je v tom kus mužského ega. Jak vidno, to jenom neškodí, taky pomáhá člověku, aby dokázal více, než si o něm druzí myslí…

Pátá výhoda

Poslední výhodou, kterou v souvislosti s volnem od dětí zmíním, je budoucnost.

Lidé, nepodceňujte tento bod. Děti totiž jednoho dne vyrostou a odejdou. Vy se ocitnete bez nich. Nesmíte s jejich odchodem ztratit svůj vlastní život, své vlastní Já, své vlastní koníčky, své vlastní přátele a všechno, co vás definuje a dělá šťastnými. Až děti vyletí z rodinného hnízda, nebude to stejné jako předtím, než se narodily. Tehdy jste ještě nevěděli, jak vám změní život. Děti jsou důležité, ale nesmějí se stát jediným smyslem. Protože o děti jednoho dne „přijdete“. Nesmíte s jejich odchodem ztratit smysl svého života – důvod, proč jste byli celou dobu s partnerem spolu.

Odchodem dětí z domova život nekončí, naopak právě teď by měl být uvolněný a šťastný. Svou roli jste totiž již splnili a začne čas žít po svém, nejen v neustálých kompromisech omezování se dětmi. A tak si současně udržujte své osobní hodnoty. Ano, i když máte děti. Přesněji: právě proto, že je máte. Budete-li totiž jen s dětmi, pak vám život bez nich připadne prázdný, marný, nebudete vědět, co s ním, o čem si s partnerem pak povídat.

Právě při Setkáních a konzultacích mi často zdůrazňujete, jak si s odchodem dětí najednou nemáte co říct. Jak jste ztratili tmel, který vás držel při sobě. Tématem vašich hovorů proto nesmějí být jen děti. Musejí to být i vaše bytostné zájmy, potřeby, sny. Děti jsou jen část mozaiky naplněného života. Sice důležitá část, ale ta část si časem začne žít svůj život. Nesmíte být na dětech závislí, ani ony na vás. Je dobré tu být nadále pro ně, ale současně nezapomínat na sebe.

3 doporučení

1. Milujete člověka, ale tak trochu jste na něj přes rok zapomněli? Darujte mu Vánoční Speciál CESTOU PROMĚNY, ať hlavně on nezapomíná na sebe. Tento dárek, který vypadá jako nic, ale pro něj může znamenat nejen na Štědrý den úplně všechno, seženete pouze zde.
2. Trápíte se vztahem, ve kterém se necítíte doceněni? Přečtěte si Lék pro duši.
3. Potřebujete změnit sami sebe, nebo hnout s druhým člověkem? Přijďte na Setkání Jak změnit život. Vstupenky získáte pouze zde.